JohnCZ komentáře u knih

Dechberoucí a velmi nadčasový román, který dokáže oslovit a šokovat čtenáře i dnes. A vlastně kdybych Orwella neznal a někdo mi řekl, že byl vydán loni, bez váhání bych mu uvěřil. O to neuvěřitelnější je, že byl napsán v době, kdy na našem kontinentu převládala poválečná euforie a víra v lepší zítřky a nástup komunistů k moci Evropu teprve čekal. Ukazuje to, jak moc vizionářským autorem své doby George Orwell byl. 1984 je do posledního písmenka promakaná studie totalitářských režimů dohnaná do absurdních, ne však nepředstavitelných, rozměrů. Kde by se jiný autor vysvětlením vyhýbal a raději by pro zachování tajemna mlžil a nevěděl si rady, na jakých argumentech svůj fikční svět postavit tak, aby nepůsobil nereálně fantastickým dojmem, George Orwell zkoumá a vysvětluje - a to jak po čistě funkční, tak i psychologické stránce. Jak z pohledu jednotlivce uvnitř mašinérie, ze které není úniku, tak z globálního hlediska. 1984 je dílo, které se těžko popisuje, ale je to dílo, které by si měl přečíst bezesporu každý. Nic děsivějšího a depresivnějšího jsem nikdy nečetl.

"Masy se nikdy nebouří z vlastního popudu a nikdy se nebouří proto, že jsou utlačované. A pokud nemohou srovnávat, nikdy si dokonce ani neuvědomí, že jsou utlačované."

27 23.10.2019

Po obsahové stránce jednoduché, šablonovité a minimalisticky odvyprávěné putování otce a syna blíže neurčeným postapo světem, kterému však dominuje krásný a neobyčejně osobitý jazyk, s jakým je celý příběh popsán. V rámci postapo žánru to na mě působilo jako takový ten vyšší level. Od inteligentního výraziva až po řadu nenápadně podávaných myšlenek se skoro až náboženským podtextem. Že i v takhle pochmurném světě zbaveného veškeré naděje v lepší zítřky, světě plném čistého zla, dokáží někteří lidé najít svou vlastní cestu bez ztráty morálních zásad. Dokud ve svém nitru nesou onen příznačný oheň.

21 13.09.2021

Už "Mezi dvěma Kimy" se mi líbilo, ale "Svědectví o životě v KLDR" je vyloženě pecka a zasloužený vítěz Magnesia Litera. Bezprostřední zážitky ze života několika navzájem zcela odlišných lidí, které by si měl přečíst skutečně každý. Zejména ti, kteří neustále nad něčím mrmlají a říkají, jak se u nás máme blbě. Protože nemáme. Občas jsem měl trochu pocit, že autorka hodně zkracuje a sám bych chtěl mnohdy vědět ještě více (dal bych klidně i celý rozhovor). Hlavně o samotném útěku, kulturním šoku z "blahobytu" kapitalistické společnosti a následném přizpůsobování se, byť chápu, že to první z důvodu bezpečnosti není tak úplně možné a to druhé už není vyloženě předmětem knihy. Na druhou stranu, jestli jsem minulé knize vyčítal strukturu, tak tady jsem se vším naprosto spokojený. Jednotlivé úryvky rozhovorů postupně demonstrují různé aspekty severokorejského žití. Od chudiny, přes dělníky, až po privilegované. Nejen ideologické mašinérie, která prostupuje každým aspektem běžného života, ale i denního režimu, kterému vládne bezútěšná rutina, šeď, neustálý nedostatek potravin a základních lidských potřeb, ale i paranoidní strach. Strach o rodinu, strach z nejisté budoucnosti, strach z tajné policie, dokonce i strach ze sousedů či vlastních přátel. Rozhovory navíc krásné prezentují jednu věc. Ukazují, jak moc si tenhle režim lže sám sobě. Stejně jako v kapitalismu, i tady vládnou ve společnosti peníze a dobrý původ. Klasické: všichni si jsou rovni, ale někteří jsou si rovnější. Kdo peníze má, má se ještě relativně dobře. Kdo je nemá, umírá hlady. K tomu si připočtěme zcela nulovou osobní svobodu, časté pošlapávání elementárních lidských práv a nedokážu si představit horší podmínky ke šťastnému a sebevědomému životu. Tedy takovému životu, o kterým sní nejen každý severokorejec, ale pokrytecky o něm mluví i ona směšná utopická ideologie. Na závěr bych rád zodpověděl otázku, která mě trapila od doby, co jsem si obě publikace koupil: má cenu číst obě? Nebudou se informace příliš opakovat? Nebude autorka recyklovat? Můžu vás ujistit, že rozhodně to cenu má a recyklované jsou pouze poznámky pod čarou (které mi i tak přišly vhod, protože mám paměť zlaté rybky). Vlastně i ve finále doporučuju nejdříve začít s "Mezi dvěma Kimy," jež je více informativní z hlediska faktů a funguje jako perfektní úvod do problematiky okem vnějšího pozorovatele, a posléze navázat těmito rozhovory, které vás dozajista zbaví i toho zbytku iluzí, které tam možná někde v nitru ještě zůstaly.

21 30.07.2021

Skvělá kniha! Svět Sapkowského je promyšlen do nejmenších detailů a Geraltovy povídky jsou velmi chytlavě a hlavně neuvěřitelně čtivě podány. Zaklínač je moderní fantasy se silnou analogií na dnešní dobu - ostrá mluva, špatně rozeznatelné dobro/zlo - tedy odstíny šedi, rasismus atp. Jedná se o tzv. evropské fantasy a tedy o prostředí nám Čechům a Slovákům hodně blízké. Nesmírně vtipné jsou i různé narážky na klasické pohádky. Po celou dobu čtení mi ale trošičku chybělo jakési napětí a nějaké ty opravdu vyhrocené situace, což s přehledem napravila povídka závěrečná - Poslední přání, za kterou přidávám pátou hvězdu. Skvělé dílko, už se vrhám na pokračování.

18 01.06.2011

"...problém je v tom, že člověk - nebo přinejmenším běžný člověk - dokáže potřebu získávat vědomosti překonat a to velice snadno. Podle mě žádnou takovou potřebu dokonce ani nemá. ... Nabídněte člověku nějaký krajně zjednodušený pohled na svět a potom každou událost vysvětlujte na základě tohoto zjednodušeného modelu. Takový přístup nevyžaduje absolutně žádné vědomosti. Jen několik naučených frází plus takzvanou intuici, takzvaný důvtip a takzvaný zdravý rozum."

Je to jiné než filmová i herní adaptace. Co se samotné Zóny týče, tam jsem trochu cítil nevyužitý potenciál. Na druhou stranu Zóna tu je spíše prostředek pro předání řady zajímavých myšlenek a pro psychoanalýzu jednoho sobeckého, ale v jádru ne úplně zkaženého člověka. Četl jsem aktuální zrestaurované vydání a musím říct, že i když se kniha na rozdíl od její filmové či herní adaptace neodehrává přímo v Rusku/na Ukrajině, ale kdesi na Západě, ta hrubá ruská nátura je cítit opravdu z každé postavy. Všichni neustále v lihu, drsná mluva, buranství, sobeckost, ale i očividná kritika některých prvků tehdejšího režimu a nespokojené chudé společnosti. Přesto ale Piknik u cesty není nijak zvlášť okatě politický, spíše sociální, takže je možné se s jeho myšlenkami velice lehko ztotožnit i dnes - 50 let od jeho vzniku (viz citace výše). Naopak na mě v mnoha svých myšlenkách působil hodně nadčasově a to nejen po zmiňované sociální stránce, ale i ve vlastní sci-fi rovině. Té mohlo být rozhodně více, na druhou stranu mnohé prostě zůstává skryto pod rouškou tajemna a tedy i představivosti. Nemám příliš rád mnohadílné sci-fi ságy, ale tady mě trochu mrzí, že příběhů ze Zóny, z té původní Zóny bratrů Strugackých, není více.

14 04.08.2022

Oproti předchozí knize se Sapkowski mírnil s politikou a přidal na intenzitě příběhu. Zejména se zaměřil na hlavní postavy (nejvíc jsem si oblíbil Regise, mimochodem v popisku je nehezký spoiler) a to se mi moc líbilo. Přibližně od půlky knihy se story rozjela tak, že jsem zapomínal dýchat a téměř celou knihu zfoukl za dva večery. Sapkowski je mistr pera, jeho styl vyprávění je úžasný a překlad díky českému jazyku podobné polštině velice přirozený. Prozatím nejlepší románová kniha s Geraltem v hlavní roli, začíná opravdu přituhovat!

14 06.02.2012

Se Solaris je trochu ten problém, že se v té knize vlastně nic moc nestane. Samotná zápletka je vlastně strašně banální a troufám si říci, že by v dnešní době moc neobstála. Na druhou stranu má ale Solaris věci, které moderní sci-fi díla zas až tak promakané nemají. Solaris je totiž VĚDECKO-FANTASTICKÉ dílo v pravém slova smyslu. Velkou část knihy totiž tvoří jakýsi vědecký rozbor stejnojmenné planety a onoho "živého oceánu." V tomhle směru jsem dost čuměl, jak si s tím Stanisław Lem vyhrál, kolik nápadů a myšlenek do toho vložil a hlavně, jak pokládá různé složité, někdy až filozofické otázky. Co vlastně člověk v tom vesmíru hledá? Mimozemský život v jakékoli podobě nebo odraz sama sebe? A když tento mimozemský život nalezne, dokáže ho pochopit? Bude možné vůbec najít společnou řeč? A v tom tkví hlavní síla Solaris. Všechno ostatní je tak trochu upozaděné a díky tomu to asi ne každému zcela sedne.

13 25.01.2019

Z celé trilogie se mi tento díl četl asi nejlépe. Možná proto, že než všechny ty hrady a Rohan/Gondor mám radši prostředí Kraje a melancholicky laděné hobity (či elfy). A popis putování Společenstva byl jedinečný. Oproti filmu je pochopitelně kniha v mnoha věcech jiná a určitě lepší. Skvělý úvod do děje a výborný začátek Války o Prsten. Jedna z mých nejoblíbenějších knih - 5* Na trilogii PP velmi oceňuji skvělý český překlad včetně naprosto dokonale zvolených českých názvů. Ačkoli jsem v doslovném překládání jmen a názvů spíše proti, u PP je to zvládnuto na výbornou. Obzvlášť nedokážu pochopit Tolkienovu fantazii. Takové množství detailů z tohoto světa, národů a vlastních jazyků... Ten člověk byl buď blázen nebo tam někdy musel být a nebo.... měl prostě úžasnou fantazii. Každopádně poklona tak hluboká, že by to tak ani uctivý hobit nedokázal.

12 02.02.2011

"Kdyby se toho dne po setmění někdo přikradl k chatrči v mokřinách a škvírou v okenici se podíval do světnice, spatřil by i v chabém osvětlení bělovousého starce soustředěně naslouchajícího popelavé dívce sedící na špalku u krbu…"

Příběh pokračuje tam, kde skončila předchozí kniha. Po událostech na Thaneddu nabírá děj rychlý spád. Ciri utíká před jistou smrtí, Geralt se ji snaží najít. Jednotlivé dějové linie se retrospektivně prolínají, místy trochu zmateně a je třeba udržovat neustále pozornost. Velké množství jak kladných, tak záporných postav to moc neulehčuje. Nicméně všechny střípky do sebe perfektně zapadají a celý příběh je gradován až do epického finiše, který nejenže nadchne, ale rovněž i dojme a napne na budoucí dění. Jediná výtka směřuje ke Geraltově příběhové linii - je jí zoufale málo!

11 28.05.2012

Panuje ve mně určitý nesoulad. Pokud se na Gumpa budu dívat z čistě literárního hlediska, nemůžu se zbavit dojmu, že to není úplně vono. A to ani ne tak tím, jak je to napsané (napsané je to hezky, mírně poťouchle, ale zároveň citlivě až smutně) ale s ohledem na celkový dějový oblouk. Kniha končí na můj vkus hrozně brzy, negraduje a kvůli tomu působí dost neuspokojivě, jakoby utnuta v polovině. A jakkoli se mi popsané minipříběhy líbily a do kritiky se pouštím jen tuze nerad, nemůžu se zbavit pocitu jisté odfláknutosti nebo spíše nezkušenosti autora. Chyběla mi tam nějaká silnější katarze, která by jednotlivé epizody z Gumpova psího života propojila ve více vypointovaný celek. Tolik ke kritice. Jinak je to ale viditelně kniha psaná srdcem. Málokdy se mi stává, abych měl nějaký příběh nutkání ořvat hned po několika prvních větách (štěňata) a musel si dávat opakovaně pauzu na vydejchání (potupné počůrání se, řetěz). Kdo se mezi psy pohybuje nebo se o ně alespoň zajímá (třeba skrze různé kanály útulků na YT), tak ví, že tohle jsou naprosto běžné a bohužel často i velmi kruté příběhy, se kterými se pejskař setkává dnes a denně. Slzy do očí mi vháněly i velmi pěkné, leč smutné doprovodné ilustrace, stejně jako závěrečné pomrknutí k lidem a psům, ze kterých autor čerpal při psaní inspiraci. S vyfabulovaným Psím posláním, které dělá ze psů něco, co tak úplně nejsou, bych to ale úplně nesrovnával. Gump sice vypráví svůj příběh a možná rozumí lidem více, než je v reálu možné (ono by to asi pro účely díla ani jinak nešlo), ale jinak je kniha pojata daleko střízlivějším a realističtějším okem. S tím se pojí i varování, že pro citlivější děcka (a zjevně i dospělé :D) to asi úplně není, jakkoli se to rozsahem a obálkou může jevit. Na závěr si dovolím můj oblíbený citát: "Dogs are not our whole life but they make our lives whole." Je to tak.

Měl jsem chuť na nějakou nenáročnou jednohubku a když jsem se vydal do knihkupectví, abych něco ulovil naslepo, kniha mě hned kopla do očí jménem G. R. R. Martin. Ač jsem ságu Písně ledu a ohně nikdy nečetl, Martinovo jméno je pro mě znakem potenciálně kvalitního románu. A ten jsem dostal. Zprvu mě trochu děsil fakt, že se jedná o spolupráci tří autorů, ale s klidným srdcem můžu říct, že kniha působí kompaktně a není to na ní vůbec znát. A co se dá říct o díle samotném? Hlavně to, že se pod mega generickým názvem skrývá poměrně svérázné sci-fi. K mému překvapení je příběh velice komorní, zaměřuje se na několik málo postav a jejich putování, přežívání v drsných podmínkách cizího světa, na mezidruhové interakce a snahou se pochopit. Kniha řeší morálku, porozumění a dokonce i otázky vlastní identity. Je jasné, že na konci nikdo nebude takový, jako byl na začátku. Tenhle typ komorního a nepříliš rozvětveného příběhu s focusem na postavy mi nesmírně vyhovuje a jakmile jsem si zvykl na fakt, že hlavní hrdina je nesympatický zmetek (alespoň ze začátku), tak jsem se začal dobře bavit. Napsané je to velmi stylově, vtipně, často je to pěkně přisprostlé, což odpovídá charakteru hlavního hrdiny, ale nikdy není použitý jazyk samoúčelný nebo nedejbože nevkusný. Představený koloniální svět cizí planety je osobitý, bohatě popsaný co se do lokací i místní fauny/flóry týče. Mimozemské rasy jsou i v rámci žánru dost originální, poměrně detailně rozpracované a správně cizácky působící. Až mě trochu mrzelo, že zde představený vesmír je spíše pozadím pro jinak relativně malou "povídku" (o 320 stranách). Chtěl bych o tom světě, rasách a historii vědět víc. Samotný průběh trochu trpí nevyváženým tempem, někdy je to jízda, někdy se možná až moc zpomalí. Ale ani na chvíli jsem se nenudil, protože postavy a jejich proměny jsou alfou a omegou a ty to táhnou od začátku do konce. Hon na lovce je old-schoolová dobrodružná jízda, tvářící se možná trochu jako space opera, ale do určité míry fungující i jako psychologický román.

10 14.12.2018

Kniha sice nezprostředkovává ty největší hnusy, co se v téhle zemi dějí (pochopitelně), ale jako osobní svědectví české studentky, která měla cojones na to vydat se do země, ze které se nemusí nikdy vrátit, je to opravdu výživné čtení. Každodenní realita až děsivě věrně připomínající sci-fi román 1984. A to i přesto, že Nina viděla a zažila spíše to lepší, co tahle v jistém smyslu pozoruhodná země, vytržená jak z jiného světa, nabízí. Napsané je to čtivě - mnohé zážitky pobaví, některé trochu rozesmutní, ale líbil se mi nadhled a pozitivní přístup. Přesto se celou knihou nese jistá aura něčeho nepříjemného a zlovolného. Kromě popisování vlastních zážitků je kniha doplněna o vlastní analýzu propagandistické mašinérie a i v téhle rovině je to zajímavé a obohacující čtení, byť pochopitelně spíše pro ty, kteří toho o KLDR ještě tolik nevědí. Cením si i stručného shrnutí historie v závěru, které poodhalí vznik KLDR a zasadí ho do kontextu tehdejších událostí. Zároveň přehledně porovnává realitu s roztomile absurdními propagandistickými texty, jež jsou od malička Severokorejcům tak intenzivně vštěpované. Jediné dvě výtky bych směřoval ke struktuře, která je občas trochu chaotická a nedostatečné korekci textu. Těch překlepů tam nebylo zrovna málo.

9 26.07.2021

Poslední kniha pojednávající o Válce o Prsten. Místy hodně temná a depresivní, místy hodně emotivní až patetická, a místy zase velmi vznešená a moudrá. To je Návrat krále. Přestože za nejlepší díl trilogie považuju Společenstvo, Návrat krále je velmi těsně za ním. Putování Froda a Sama Mordorem je pojato velmi čtivě a rozhodně lépe než ve filmu, kde tato část byla docela odbytá a urychlená. Návrat krále už rozhodně není pohádka, na to je poslední část už moc temná a vcelku i zamotaná. Výborný byl i závěr, který celé Tolkienovo dílo epicky zakončil. Málokdy se mi po přečtení knihy stává, že mám chuť jet odznova. Sice jsem se udržel, ale loučení to bylo velmi těžké. A ano, na Sama a jeho oddanost svému pánovi se bude vzpomínat. Tolkien je právem přezdíván otcem fantasy - 5*

9 02.02.2011

Jednoznačně moje nejoblíbenější kniha od mého nejoblíbenějšího autora. Zpočátku jsem viděl pouze LotR filmy, které se mi nesmírně líbily (a i teď, po přečtení knihy je považuju za vrchol filmové tvorby), ale prostě ne zcela vystihují melancholické vyznění knihy. Hobit je jiný, než Pán prstenů. Dokonce bych řekl i v leččems lepší. Rozhodně se jedná svým žánrem spíše o fantasy pohádku, kde hlavní roli hrají trpaslíci, draci a poklady než nějaké osudové bitvy (ale na tu taky dojde). Tolkien je mistr ve svém oboru a jen on dokáže napsat tak extrémně poutavý příběh, který v čtenáři vzbudí opravdové emoce a sžití s postavami. Tento prvek je až naplno využit v Pánovi Prstenů, ale i tak považuju Hobita za nejlepší Tolkienovo dílo. Nesmrtelná klasika - 5*

9 02.02.2011

Trefné nahlédnutí do problémů české společnosti. Pro běžného smrtelníka je asi nejdůležitější zjištění, jak moc velký vliv má na náš úsudek vlastní psychika a na emocích založené předsudky, které často jednají v přímém rozporu s fakty či empirickými daty. Právě tohle porovnávání "lidského přehánění" se statistickými údaji mě bavilo na téhle publikaci nejvíce. Ne ve všem bych se sice s autorem shodl (normálka) a občas mě některé pasáže, zejména ty, co se týkaly zahraniční politiky (USA) nudily více, než bych třeba chtěl, ale chápu, že to mělo účel a že se autor snažil porovnávat. Ve finále je úplně jedno, jestli s autorem souhlasíte nebo ne, Slepé skvrny jsou bezpochyby důležitou knihou pro každého, protože sebereflexe a kritické myšlení je to, co české společnosti často zoufale chybí. Stačí se podívat na sociálních sítích do diskuzí...

8 10.08.2021

Den trifidů je považován za klasiku a skutečně to po celou působí jako román, který určil směr postapo žánru, který v dnešní době okupují spíše nemrtví. Tématika inteligentních agresivních rostlin je tedy poměrně originální a neokoukaná. Z pohledu dnešního čtenáře ale román už trochu ztrácí zejména v tom, jak obyčejně působí. V zásadě jde o epizodické postapo s jednoduchými survival zápletkami. Wyndham občas mírně filozofuje, ale stejně jsem měl pocit, že je Den trifidů dost povrchní, což ještě umocnil rushnutý závěr. Zatímco začátek je vyloženě pomalý a dost popisný, v poslední třetině se najednou začne zběsile skákat v čase a finální kapitoly působí spíše jako narychlo sepsaný vycuc z původně plánovaných minimálně dalších padesáti stránek knihy. Četlo se to příjemně, elegantní jazyk je v překladu zachován a zejména příběh o původu trifidů či úvahy nad původem meteoritického roje jsou minimálně zajímavé, ale finální dojem je vlivem jisté nedořečenosti spíše neuspokojivý.

8 10.12.2019

Kniha, na kterou jiní pějí oslavné ódy. Hodnocení 91 % mě ale opět jen utvrdilo v tom, že se tady těžce nadhodnocuje a zoufale tu chybí nějaká kritika. Nechápejte mě špatně, Ready Player One není zlá kniha. Strašně dobře se to čte, je to napěchované hromadami odkazů (už jen díky tomu jsem dohnal pár 80's filmových restů) a celkově ta retro atmosféra s viditelnou láskou autora ke starým hrám z toho přímo čiší. Samotný děj mě ale zklamal. Jak už tu bylo několikrát zmíněno, celý příběh je neskutečně přímočarý, mělký a bez nějakého většího zvratu. Celou dobu jsem se těšil na twist, který určitě všechno převrátí naruby a ono se tak nestalo. Dopadlo to přesně tak, jako se dalo od začátku očekávat a z toho pramení mé největší zklamání. S hlavním hrdinou se dá těžko ztotožnit, protože je to prakticky nadčlověk s vědomostmi, které by měl problém pobrat i superpočítač (nebo autista). Je to sice sympaťák, ale celý postup hrou mi pro něj až příliš lehký a nelidsky zidealizovaný. O něco více mě zajímala Art3mis a další jeho přátelé, ale ti nedostali ve finále zas až tolik prostoru, kolik bych si býval přál. Zejména linka z reálného světa, která je v první fázi knihy popsána dost zevrubně, je ve finále upozaděná na několik stránek v závěru a načrtnuté problémy se vůbec neřeší. Což je asi i záměr, protože reálný svět spíš funguje jako takové dějové pozadí pro to zásadní - virtuální realitu OASIS. Ve finále jsem si při čtení pořád říkal, že by z toho mohl být opravdu zábavný letní filmový blockbuster (což dle ohlasů je), ale při čtení knížky asi očekávám od příběhu malinko víc.

8 01.09.2018

Výborná knížka. Původně jsem viděl film a proto mě překvapilo, jaká je to doslovná kopie knihy. Bavily mě hlavně slovní hříčky autora a různé narážky na dění, které je aktuální i dnes, více než 30 let po vydání knihy. Ačkoli to není kniha u které se budete nahlas řáchat co minutu, jedná se o velmi příjemné a nenáročné čtení. Bavilo mě to, určitě si seženu pokračování!

8 01.05.2011

Kocour Bob je specifická kniha. Je to kniha o úplně obyčejných věcech psána úplně obyčejným člověkem, který viditelně ani není vyloženě nadaný spisovatel či mistr pera. Může to být dáno samozřejmě překladem, ale kniha působí po literární stránce místy trochu nedotaženě, jako kdyby ještě trošičku potřebovala obrousit hrany. Osobně to ale zrovna v tomhle případě vůbec neberu jako zápor. Základní podmínku to splňuje - je to napsané neskutečně čtivě. Jednoduše a velmi prostou formou, ale čtivě. A ta jistá neohrabanost tomu dodává kouzlo bezprostřednosti. I přesto, jak je příběh Jamese Bowena a jeho čtyřnohého kamaráda ve své podstatě obyčejný, tak je silný, lidský a upřímný. Ač to zprvu vypadá, že James zachránil život Bobovi, je jasné, že ve skutečnosti je tomu naopak. Pokud bych měl knihu porovnávat s filmem, který jsem viděl jako první, tak je jasné, že film je o něco více zdramatizovaný a některé události jsou poupraveny za účelem gradace, ale velmi mě těší, že se v drtivé většině případů drží pokorného ducha knihy. Žádný patos, žádné tlačení na pilu, ale upřímný příběh ze života.

7 15.08.2017

Na Zmiji jsem se těšil dlouho dopředu. Proč? Protože Sapkowski :). Zpočátku mě trochu zarazil na první pohled složitý jazyk, jakým je kniha psána. Sapkowski se rozhodně s ničím nepáře a zásobuje čtenáře vojenskými termíny a military hantýrkou o sto šest. Slovníček obsažený v knize však pomáhá. Rozjezd je hodně pomalý, ale už na první pohled je vidět nesmírná porce práce, co se týče historického pozadí a terminologie týče. To je přesně prvek, kvůli kterému mám Sapkowského knihy rád. Postupně se rozjede i příběh a tehdy jsem se do knihy ponořil a přečetl prakticky za dva večery. A rozhodně mohu Zmiji doporučit. Na ostatní autorova díla však nemá a to z důvodu šílené krátkosti. Počáteční rozmach, vypiplaná terminologie a promakané halucinogenní pasáže rozhodně neukazovaly na dvousetstránkovou povídku, kterou Zmije bezesporu je. Měl jsem pocit, že je to až moc splácané dohromady, nacpané na několika málo stranách a naopak samotný děj a charaktery vojáků trochu strádají. Takhle je to jen velmi chutná, leč krátká jednohubka bez nějaké výraznější pointy. Sapkowski umí lépe!

7 11.09.2012