jankor komentáře u knih
pokud čtete rádi knížky Oty Duba, z lékařského prostředí, určitě doporučuji přečíst si tohoto autora
(SPOILER) Budu se opakovat po předchozích. Humor, ze začátku odlehčující popis života v afgánské rodině je vítaný oproti jiným knihám z tohoto prostředí, ale záhy tuhne úsměv na rtech, když se projevuje střet kultur..... a já žiju jen na jedné straně, takže popis jednání manžela Herry v kritických situacích je pro mě nemyslitelný. Popis chování bohužel odpovídá našemu domácímu násilí, která žena v tom nevyrostla, to nemůže pochopit. Ale kniha je čtivá, obohacující. Postava Mada je tak neurčitě popsaná, že jsem si ji představovala jako "liliputa", velké dítě s darem inteligence. Konec byl takový rychlý, překvapivý a k zamyšlení. Ale doporučuji přečíst.
Ano, opravdu husté, pokud máte zkreslené představy z mládí z hodin literatury o životě "umělců". Pokud byl SKN opravdu takový (nemáme názory jiných stran), pro život to byla katastrofa a ostatní byli lidi z masa a kostí. Pro mě částečně šok, protože autora děl Dějiny ženy a Dějiny lásky jsem si představovala přece jen jinak. Co se týká autorky, chtěla se politovat, ale nevím, proč tam rozebírá například péči o tatínka a tetu v nejnáročnější době (záměrně raději nerozebírám, to není příjemné čtení), detaily si snad mohla odpustit. Skoro celou dobu na mě působila velice jednoduše, takže zarazí, že byla nakonec redaktorkou....Celé se to dalo pojmout asi jinak, bez některých detailů. Ale zase na druhou stranu je to něco jiného než oslavné kecy. Život Čapků, Masaryka a dalších taky nebyl takový, jak ho známe ze stručných životopisů a výčtů děl, stačí trochu pátrat.
Rozhodně doporučuji přečíst, bude se určitě líbit, .....ale! protože už jsem četla Kyselé třešně, dám o * míň. Tato kniha je dějově míň nabitá a ten překvapivý konec je tam jakoby mimochodem zmíněn a vše velmi rychle ukončeno. Je to stejné jako u Mornštajnové - kdy čtete "Hanu to nepřekonalo". Já to mám tak, že co se odehrává za 2SV a těsně po ní, mě baví, i když je to smutné :(, ale jak to jsou 50. léta a politika, tak mě to bere míň, nevím proč. Tenhle příběh rodiny Francových, vlastně je to detektivka, mohl být v jakýchkoli jiných kulisách se stejným vyústěním, přišlo mi, že jde o příběh rodinných vztahů, podkres 50.let je "populární" téma. Ale opakuji, doporučuji rozhodně přečíst :).
(SPOILER) nějak mi to hlava nebrala.....Rebece se manžel přizná, že je prokazatelně vrah, ale ona jako by to nevzala na vědomí, přece de jure to je prostě vrah, nevěděl, že je oběť nemocná...a nastane štastný život? .tohle nebyl můj šálek kávy co do obsahu, jinak celkem čtivé a jazyk dobrý
Tato kniha má ambice vypadat jako kvalitní kniha co do materiálu, proto je škoda, že dojem kazí nějaké překlepy a gramatické chyby.....trochu mi vadily opakující se pasáže a autor jako by si dal za úkol vzdělat čtenáře na téma Hilsneriáda a Božena Němcová, takové 3 v 1, to je možná dobře, ale já jsem v této knize přeskakovala. Téma Ležáků ale bylo zpracováno pěkně. Po přečtení anotace bylo v určitém bodě četby jasné, jak román skončí, viník byl přišpendlen do děje. Celkově vzato se kniha četla dobře, určitě doporučuji. P. S. Bydlím pár kilometrů od Ležáků, popisy mi byly blízké :)
(SPOILER) No tak nevím....normálně thrillery nečtu a po tomto je vyhledávat asi nezačnu. Nemohla jsem se začíst, přeskakovala jsem, až ke konci jsem vydržela, asi že už se dočkám konce, a zvědavost, jak autorka příběh ukončí, tam byla. Jenom ty geny mi dávaly logickou uzávěrku, jinak to na mě působilo dost nevěrohodně. Dočetla jsem a posílám dál, snad někdo víc ocení.
Za první republiky možná hitovka, nalákala mě informace "legendární a zfilmováno, úspěšný seriál", možná to je i koukatelné, ale mě ta kniha neuspokojila.....Bylo to předvídatelné, dějově se to nerozmáchlo. Spíš z povinnosti ke svému svědomí louskám i Valdemara Táni Kubátové, který volně navazuje, je to v bledě modrém (ale přece jen dám o hvězdu víc)- červená knihovna, na kterou jsem už asi moc stará... Očekávám, že mi kniha něco dá, ale tyto dvě, (Malomocná obsahuje 2 dílka), to asi nebudou.
Moje dětství u babičky, nebylo na výběr, uměla jsem ji odpředu dozadu i obráceně. Vyrostli jsme, knížka se ztratila a teď, když se tu objevilo vydání z roku 1965 jsem udělala jéééééééé :)
Musím začít tím, co píše níže cérka: Jan Mikolášek napsal knihu tak, jak chtěl, aby se na něj vzpomínalo. Je psaná jednoduchou formou a ve srovnání s filmem Šarlatán a po nastudování nějakých informací si myslím, že nepodává úplně objektivní obraz této kontroverzní osobnosti. Film se mi líbíl víc. Ale je to příjemné čtení.
Mě se to četlo hodně špatně, bohužel a to jsem byla zvědavá na Lolitu, ale po této zkušenosti nevím....přeskakovala jsem a nemohla jsem se ponořit do děje. Není to můj šálek kávy.
Zaskočilo mě zjištění, že je to psané stylem pro děti mladšího školního věku a jako takové je to asi fajn. Pro mě to bylo jako psané horkou jehlou, představovala bych si daleko hlubší zpracování historické roviny. Záslužný skutek, ale pro mě jako dospěláka spíš zklamání nad zpracováním. Přečteno za hodinu a půl.
synovi se to moc líbilo......
Poměrně strohý životopis, zvlášť druhá půlka. Realita byla asi pestřejší a drsnější než působí, stačí si najít nějaké informace o matce i dceři.
koupila jsem v době, kdy mladá dušička prahla po krásných slovíčkách a tento styl mi báječně seděl, krásná doba lásek a zamilování :)
Na začátku zvědavost. Před 30 lety by to byl šok, nyní si tak říkám, že je to vlastně stejné mezi rodiči a dětmi i v nežidovských rodinách (více či méně). Ke konci to ztrácí dech a konec je "zvláštní".