Jana K komentáře u knih
Slabé. Kniha mě vůbec nebavila. Nesympatický hlavní hrdina a spousta zbytečných a nudných postav. Kdyby se děj neodehrával na Titaniku a kniha nebyla vkusně prokládána historickými fakty, ani bych ji nedočetla.
Tak v prvé řadě musím říci, že Karel nepatří k mým oblíbeným Habsburkům, tudíž je tato kniha první, kterou jsem o něm četla. Chybí tudíž srovnání s jinými publikacemi.
Kniha na mě ale působila spíš průměrným a jednostranným dojmem a myslím si, že o posledním císaři jsou k dostání lepší publikace.
Více v mé recenzi.
Tak opět tu máme další román o císařovně Alžbětě k těm mnoha a mnoha, které už se objevily dříve. Po přečtení obsahu ze zadní strany nabudeme dojmu, že se konečně objevilo něco jiného a na první pohled zajímavého. Zdání ovšem klame.
Odehrává se v současnosti v Bardějovských Kúpeľoch, kde se snaží mapovat krátký pobyt císařovny Alžběty v těchto lázních v létě roku 1895 prostřednictvím "pátrání" jedné z hlavních postav, bývalého policisty Karla Zacha, který je zde i se svou manželkou Idou na týdenním pobytu. Téma jistě zajímavé a v prvé řadě neznámé a neohrané, nabízející spoustu možností, jak ho co nejzajímavěji uchopit, což se v tomto případě bohužel nepovedlo.
Takže v mém případě docela zklamání, ale tak alespoň si mohu knihu díky jedné z hlavních postav, kterou je lázeňský knihovník a archivář Karol Kertész, zařadit do čtenářské výzvy.
Více v mé recenzi.
Nádherná publikace plná exkluzivních fotografií. Všechna důvěrně známá místa mého domovského kraje, na kterých se nejčastěji pohybuji na kole, jsou v této knize na překrásných leteckých záběrech. Opravdu pěkné.
Na konci knihy vše doplněno o stručné medailonky obcí a měst na Kroměřížsku.
"Pan prezident všechny mé návrhy, přesně tak jak byly podány, přijal." Touto památnou větou, jež už navždy zůstane součástí té temnější stránky našich dějin se uzavírá ponurý komiks, jemuž předcházel úspěšný televizní cyklus České století. A je to určitě povedený komiks, byť pojednávající o neblahé kapitole naší historie. Rozhodně mohu doporučit.
Taková jednohubka vhodná pro přerušované čtení :-) Za mě ale velmi slabé, čtení mě prostě nebavilo. Nic pro mě.
Krásná publikace na křídovém papíře s mnoha dosud nezveřejněnými fotografiemi a především zajímavými vzpomínkami osob, které byly s Konopišťským pánem v každodenním styku a mohou tak vyvrátit a přehodnotit zažité a nepravdivé teze o osobě následníka trůnu, jež byly ve velkém šířeny zejména po rozpadu monarchie. Více v mé recenzi.
Tak režisér Vorlíček to není jen legendární pohádka Tři oříšky pro Popelku, ale i spousta jiných nadčasových filmů a seriálů. V této knize zavzpomíná na natáčení svých nejznámějších projektů a na různé příběhy s nimi spojené.
Jen mi přijde, že o některých se toho moc nedozvíme, například Princ a Večernice, Kouzelný měšec a ty novější věci moc prostoru nedostaly.
Pěkná fotografická publikace nám představí ty nejzajímavější budovy a zákoutí Zlína.
Pěkná Francisovka, ale moje úplně top to není. Příběh je fajn, hlavní hrdina sympaťák, stejně jako princezna, pro kterou jezdí, ale něco mi tam prostě chybělo. Možná trochu víc akce, těžko říct. Taky mi moc nesedlo novinářské prostředí a intriky v něm.
Kniha jako taková není špatná, určitě lepší než dvě předchozí knihy autorky, které jsem přečetla. Mám ale jiný problém. Příběh sledujeme očima hlavní hrdinky, ale nevím, jestli se mi to zdá, ale mám pocit, že vše je líčeno poněkud stroze a jednoduše, jakoby hlavní hrdinka stála kdesi mimo a nic se jí netýkalo. Prostě celý příběh plyne jednotvárně velmi úsporným způsobem takřka bez emocí. Dějová linka je zajímavá, i když průhledná, takže mi od začátku bylo jasné, kdo je oním "dcitelem."
Kdybych si v anotaci nepřečetla, že je hlavní hrdince téměř třicet let, myslela bych si podle jejího chování že se jedná o čtrnáctiletou dívčinu. Neskutečně naivní. A divit se praktikám v supermarketech? I když jestli tam nikdy dřív nepracovala, tak snad...
Naprosto zbytečná záležitost. Nepotřebuji, aby mi nějaká potrhlá Američanka radila, jak a co mám uklízet a jak být "kreativní." Dvě hvězdičky za pěkné zpracování knihy a fotografie, které jsou rovněž autorčiným dílem.
Příběh jako takový má určitě mnoho co nabídnout, v prvé řadě určitě zajímavé, tabuizované téma, o kterém jsem dosud žádnou knihu nečetla.
Styl psaní autorky mi však vůbec nesedl - příliš poetické, poněkud rozvláčné, kýčovité a patetické. K tomu všemu téměř na každé stránce se opakující ono slovní spojení "muž vždy s šálou kolem krku," které mě po celou dobu čtení knihy neskutečně rozčilovalo. (Zajímalo by mě, kolikrát se na pouhých 134 stranách knihy objevilo.)
V některém televizním magazínu jsem zahlédla reportáž o paní Horňanové, ve které byla představena coby nejstarší, dosud aktivní spisovatelka v Česku. Zaujala mě a tudíž jsem si řekla, proč si od ní něco nepřečíst. Má volba byla velice jednoduchá, neboť u nás v knihovně byla od této autorky k dispozici jen jedna kniha. Od útlé, stostránkové knížečky jsem toho mnoho nečekala, přesto jsem docela zklamaná. Formou i obsahem by se tento příběh hodil spíše na pokračování do některého z četných pochybných časopisů typu Napsáno životem a dalších.
Příběh je hodně silný, napsaný dle skutečnosti (hlavní hrdinka knihy byla studentkou autorky), podaný ale nudným, jednoduchým způsobem připomínajícím nekonečně dlouhou, nepovedenou školní slohovou práci.
Přesto si autorka určitě zaslouží úctu a obdiv; ten si však rozhodně nezaslouží nakladatelství Epocha, nebo lépe řečeno korektor - jak mohl nechat na ani ne sto stranách textu tolik překlepů to opravdu nechápu.
Příběh byl docela ucházející i když se v něm místy nacházela hluchá místa, která úplně nedokázala udržet mou pozornost. Ale jinak v rámci možností celkem dobré čtení ve francisovském dostihovém žánru, tentokrát z prostředí Kalifornie.
Co mě ale při čtení rušilo úplně nejvíc je spousta a spousta chyb, jako by kniha neviděla vůbec žádnou korekturu. Vynechaná slova, slova navíc, přehozená slova i písmenka téměř na každé druhé stránce!!! Písmenka si tak v této knize dělají co chtějí a úplně mění význam celých slov - povídal místo podíval, počet místo počest, jako místo jeho, rvalo místo trvalo, objeví místo objetí - a tak by se dalo ještě dosti dlouho pokračovat. Opravdu nevím co v nakladatelství Eminent dělali, ale tolik chyb snad ani nelze vyprodukovat a když už, tak by měly být korekturou odstraněny na minimum. Snad ještě nikdy jsem nečetla knihu, kde by lidé jezdili suty a namísto dokladů měli důklady...