Jana K
komentáře u knih
Titanic: Fakta, fikce, film
Petr David
Útlá knížka těžící hlavně z úspěšného Cameronova trháku a s ním souvisejícího vzrůstu zájmu o tuto námořní katastrofu. Nabízí pohled na tragédii Titaniku ze tří různých stran. Mě nejvíce zaujala samozřejmě fakta, ale protože už mám o Titaniku něco načteno, tak to pro mě nebylo nic nového. Ale pěkně zpracováno pro toho, kdo nechce číst např. podrobnou knihu od Hubáčka a přesto se dozvědět, jak to ve skutečnosti bylo.
Další dvě části knihy jsou slabší, fikce a pohyby planet mě nebaví vůbec a část o filmu je velmi slabá, jen spousta fotek a prakticky nic zajímavého.
Ale pro fanoušky Titaniku, k nimž patřím, je určitě povinnost mít tuhle knihu ve své knihovničce.
Trojkoruna
Felix Francis
Jeff Hinkley je zpět a tentokrát se ponoří do spletitého zákulisí amerického turfu, kde s ním absolvujeme ne nic menšího než americkou Trojkorunu.
Za velkou louží přijde ke slovu opět jeho mistrná taktika převleků - aby se dostal přímo ke zdroji nepravostí neváhá se dokonce nechat zaměstnat coby stájník přímo u trenéra, v jehož péči je právě největší adept na zisk Trojkoruny. Z Jeffa se tak ze dne na den stane irský občan Patrick "Paddy" Sean Murphy, který rozjíždí pátrání během prestižních dostihů Kentucky Derby, Preakness Stakes a Belmont Stakes.
Ze všech tří knih s Jeffem se mi tato líbila nejvíc, Jeff v roli stájníka mě prostě bavil a já doufám, že jsme se s ním nesetkali naposledy.
Maličkým
Božena Němcová
Po mnoha a mnoha letech znovu z nostalgie přečteno i v rámci čtenářské výzvy. Ponuré, dalo by se říci že i velmi strašidelné a drsné pohádky nikdy nepatřily k těm mým nejoblíbenějším. V knížce jsou ale opravdu pěkné jak barevné, tak i černobílé obrázky.
Vysoké sázky
Dick Francis (p)
Přečteno jedním dechem. Hlavním hrdinou tentokrát sympatický "hračkář" a majitel několika dostihových koní. Jelikož se v tomto prostředí pohybuje teprve krátce je stále koňský laik, který ve všem důvěřivě spoléhá na svého jediného trenéra Jodyho Leedse a teprve postupně přichází na jeho četné větší i menší podvody na něž ve velkém doplácí. Ovšem záměna jeho nejlepšího koně Energise za jeho slabšího dvojníka je už trochu moc...
Příběh má spád i napětí, velmi mě bavila rychlá záměna tří koní během dopravní kontroly; poutavá scéna, i když těžko uvěřitelná. Nechybí milostný příběh; za svou vyvolenou tentokrát hlavní hrdina letí až do Miami, na chvíli tedy změníme prostředí a z chladné lednové Anglie se dostaneme na slunečnou Floridu, kde absolvujeme jak místní dostihy, tak i dražbu koní, což je myslím příjemná změna.
Terapie v noci
Iva Frühlingová
Ivu Frühlingovou mám velmi ráda coby zpívající modelku, mám všechna její vydaná alba a moc mě baví její francouzsky zpívané písně. I ty české jsou pěkné. Ovšem tohle... Tohle opravdu ne...
Ať radši zpívá a psaní přenechá jiným. Možná kdyby to byla zpověď ve formě klasické prózy tak snad, ale ty básně jsou opravdu dost strašlivé.
Předčasná úmrtí zapsaná do dějin
Tomáš Čechtický
Opět jedna velmi nekvalitní, rychle šitá novinářská publikace. Více v mé recenzi.
Žárlivka
Barbora Robošová
Stejně jako předchozí autorčina kniha se stejnou hrdinkou velmi slabé. Ale pobavila mě představa sledování potenciálního nevěrníka v muslimském oděvu speciálně za tím účelem objednaného přes internet :-)
Sisi - Osamělá císařovna
Allison Pataki
Po přečtení první knihy o císařovně Alžbětě této americké autorky jsem byla doslova znechucená. To jsem ještě netušila, že celý tento skvost bude mít bohužel pokračování a paní Pataki mě bude znovu týrat svou naprostou neznalostí života této pozoruhodné ženy. Předchozí díl skončil uherskou korunovací a já si nesmírně oddechla, že mám četbu konečně za sebou. Rok se však s rokem sešel a já musela absolvovat četbu dalších neuvěřitelných a nesmyslných kapitol z císařovnina života, tentokrát od konce šedesátých let až po její tragickou smrt.
Ať se snažím, jak se snažím, žádná pozitiva na knize nemohu najít. Ani historická fakta, ani literární kvalita, ani čtivost, prostě nic. Velice nerada dávám knihám nulové hodnocení, ale tady v tomto případě opravdu nemohu jinak. Můžeme jen doufat, že příště si paní autorka vybere jiné, jí bližší téma, které bude schopná zpracovat, když jí evidentně poměry na císařském dvoře 19. století nic neříkají. Více v mé recenzi.
Rozkazem
Dick Francis (p)
Poslední samostatnou knihou Dicka Francise, kterou napsal ještě bez přispění svého syna Felixe, je čtvrtý příběh Sida Halleyho. Příběh jako takový není špatný, ale možná by mu prospěl větší spád a větší akce, namísto některých nudnějších pasáží; např. popisu zákonodárství v demokracii, zbytečně podrobně rozepsané získávání profilu DNA nebo podle mě poměrně zdlouhavých scén z nemocnice.
Co mi ale celý zážitek z knihy dokonale pokazilo je neuvěřitelně mizerný a neodborný překlad celého díla. Dick Francis knihu věnoval památce své dvorní překladatelky Jaroslavy Moserové, která se už bohužel jeho poslední knihy nedočkala. Jak velká to je ztráta je patrné od prvních stran knihy.
Celou knihu mě silně rozčilovalo zaměňování pojmu dostihy za "závody", termínem "skokové závody" byly dokonce označeny slavné překážkové dostihy v Cheltenhamu; na "závodech" se dokonce objevil jakýsi podivný prostor označený coby "cvičiště" - snad to měl být padock? Paní překladatelka patrně příznivkyní dostihů není - to by snad ani nemusela být, stačilo by jen vidět alespoň část televizního přenosu ze "závodů" v Chuchli či Pardubicích.
Nezbývá mi než se zeptat, proč byl překlad knihy svěřen do tak nepovolaných rukou, jistě by se našel zapálenější odborník, který by dílo tak světově profláknutého autora, jakým Dick Francis bezesporu je, nedegradoval na tak mizernou úroveň.
Jozova Hanule
Květa Legátová (p)
Film Želary patří k mým oblíbeným, viděla jsem jej několikrát, ale k přečtení knižní předlohy jsem se dostala až nyní. Ta má jedinou vadu - 110 stránek uteče jako voda a zůstane velmi silný, krásný poetický příběh, který má rozhodně co říci i v dnešní uspěchané době, tolik nepodobné drsnému životu v zapadlé vesničce Želary.
Stručné, jednoduché a dobře napsané; i v krátkých větách autorka skvěle vystihla atmosféru, jen konec mi připadal moc náhlý - možná mohl být trochu více rozepsán.
Lovkyně štěstěny
Daisy Goodwin
Jednoznačné zklamání. Kniha je sice zaměřena na zajímavé období císařovnina života, tzn. její pobyt v Anglii a účast na parforsních honech v polovině sedmdesátých let, ale u mě zůstala daleko za očekáváním a nijak nevybočuje z řady fádních pseudohistorických románů, kterých je na trhu celá řada. V hlavní roli je zde spíše než císařovna Bay Middleton a jeho vztah k Charlotte Baird. Jako obyčejný "historický" román možná dostačující, ale jako román, který se tváří býti románem o císařovně Alžbětě rozhodně nedostačující.
Titanic - Poslední tajemství lodi snů
Bradford Matsen
Celkem povedená kniha spíše pro ty, co už mají o Titanicu něco načteno. V knize se prolíná jak aktuální příběh dvou zmíněných výzkumníků, kteří se k vraku Titanicu několikrát potopili, tak pochopitelně i příběh z dob dávno minulých, kdy se v irské loděnici Harland & Wolff stavěla svého času největší loď světa. Právě stavbě Titanicu i jeho sesterské lodi Olympicu je v knize věnován velký prostor, dozvíme se hodně podrobností, které myslím v jiných knihách nenajdeme. Čtení mě opravdu bavilo, snad nejvíce mě zaujal popis stavby lodí a různé zajímavosti z loděnice např. že v době, kdy se tyto lodě prakticky současně stavěly, činil počet pracovníků v loděnici patnáct tisíc a jedné směně trvalo půl hodiny, než v určitém pořadí prošla na pracoviště, nebo že skupina čtyř nýtařů dokázala za osmihodinovou směnu přidělat 200 nýtů. Pousmání nebo zděšení také vzbudí další zajímavá informace z belfastké loděnice - společnost zaručovala každému zaměstnanci celkem sedm minut na toeletě za den (!!!) Po uplynutí oněch sedmi minut se sníží mzda a zaměstnanec se už bude vyprazdňovat bez nároku na ni (!!!) Opravdu nepředstavitelné.
Takových drobných zajímavostí je v knize plno, hodně prostoru taky dostanou lidé s Titanicem neodmyslitelně spjatí - ředitel loděnice lord William Pirrie, prezident společnosti White Star Line, jež Titanic provozovala, Bruce Ismay, nebo hlavní konstruktér Titaniku Thomas Andrews.
Velmi zajímavá je také kapitola zabývající se poslední lodí z tohoto tria sester - Britannicem, jehož vrak spočívá u řeckého ostrova Kea v hloubce 120 metrů a ke kterému se výzkumníci také potopili a zkoumali, zda se stavitelé tragédií Titanicu poučili či nikoliv.
Titanic: Velká kniha
kolektiv autorů
Titanic nepřestává fascinovat i přesto, že již 112 let spočívá čtyři kilometry pod hladinou severního Atlantiku. Mnoho a mnoho knih bylo napsáno, řada filmů i dokumentů natočeno a přes to všechno se stále vedou spekulace, co bylo hlavní příčinou jeho tragického konce a zda se dalo či nedalo této asi nejznámější námořní katastrofě zabránit.
Já sama se o Titanic zajímám už několik let, stejně jako mnozí další, od doby uvedení Cameronova kasovního trháku z roku 1997.
Tato kniha je spíš větším časopisem tzv. Bookazin o 162 barevných stranách. Jejím největším přínosem jsou krásné, velké, mnohdy i celostránkové fotografie a mnohé další autentické dokumenty ilustrující krátký život tohoto zaoceánského parníku. Kniha nás provede Titanicem od luxusních kajut apartmánů první třídy, jejichž cestující se mohli stravovat ve své době v nejrozsáhlejší jídelně na lodi všech dob s kapacitou 550 lidí, až po kapitánský můstek, strojovnu a kotelny. Nechybí různá svědectví přeživších, představení slavných prominentů, kteří se nacházeli na největší lodi při její první a zároveň poslední plavbě a z nichž valná většina nepřežila, nebo třeba informace o následném vyšetřování tragédie a objevení vraku roku 1985.
O Titanicu mám přečteno již několik podrobnějších knih, které obsahují mnohem více informací než tato, i tak ale hodnotím tuto sešitovou publikaci velmi kladně. Zprvu jsem se domnívala, že se bude jednat spíše o knihu vhodnou pro ty, kdo toho o Titanicu tolik nevědí, ale i já jsem se dočetla o spoustě zajímavostí a drobností, které pro mě byly nové nebo nejsou tolik známé. Ale jak jsem psala výše, největší devízou jsou fotografie a vyobrazení z nichž mnohá jsem viděla poprvé. Kniha by skoro zasloužila plný počet hodnocení, jednu hvězdu jsem bohužel nucena sebrat za příliš mnoho překlepů (jeden z nešvarů je neustálé zaměňování jména Titanic/Titanik) a taky mnohdy za nepřesné informace.
Titanic: Deník dívky z roku 1912
Ellen Emerson White
Jednoduchá knížka přečtená za pár hodin. Kniha je psaná formou deníku třináctileté dívky z londýnského sirotčince, která se dílem náhody ocitne coby společnice bohaté Američanky na palubě největší a nejluxusnější lodi na světě.
Příběh je vypravován jednoduchou formou, vhodný spíše pro mladší čtenáře.
Na konci knihy najdeme i krátké shrnutí historických souvislostí, jednoduchou časovou osu tragédie a úplně na konci i fotografickou přílohu.
“Nejvíc ze všeho doufám, že si dokážu odpustit. Zůstala jsem naživu, zatímco tolik jiných zahynulo.”
Šofér, který změnil dějiny
Jiří Skoupý
O osobu následníka trůnu Františka Ferdinanda se zajímám už léta, vlastním o něm mnoho knih a spoustu z nich mám už přečtených. K této jsem se dostala teprve teď a musím říci, že se rozhodně jedná o knihu velmi zajímavou a plnou nových, nikde dosud nepublikovaných informací. Věnuje se zejména osobě hraběte Františka Harracha, v jehož automobilu Gräf & Stift Double Phaeton byl v Sarajevu následnický pár zastřelen. Další, neméně zajímavou osobou je Harrachův osobní řidič Leopold Lojka, který byl v osudnou chvíli za volantem vozu a o němž se často s jistou dávkou nadsázky tvrdí, že jeho špatné odbočení při slavnostním průjezdu Sarajevem změnilo zcela běh dějin.
Jen jednu drobnou chybu v knize najdeme na straně 61: 28. červen 1914 je zde autorem označen jako den 14. výročí svatby Františka Ferdinanda a Žofie Chotkové. Není tomu tak, 28. června 1900 proběhla v Hofburgu tzv. renunciace, při které se František Ferdinand musel vzdát veškerých nároků na trůn a tituly pro svou nastávající ženu a potomky. Žofie se tak nikdy nemohla stát císařovnou a potomci z tohoto manželství pozbyli dědická práva a nemohli nosit jméno Habsburk. Svatba se konala až po tomto aktu, 1. července 1900 na zámku v Zákupech.
A na závěr si dovolím citát, jehož autorem je britský ministr zahraničních věcí sir Edward Grey, muž, jenž v noci na 4. srpna 1914 vypověděl Německu válku:
„Svět se pravděpodobně nikdy nedozví všechno o pozadí vraždy arciknížete Franze Ferdinanda. Podle všeho neexistuje a ani nikdy neexistoval někdo, kdo by věděl vše, co by se o tom dalo vědět.“
Je to stále ještě pravda.
Českomoravský belgický kůň - Chov na Moravě a v hřebčinci Tlumačov
Dalibor Gregor
Malinká knížečka do kapsy nás blíže seznámí s tímto plemenem.
Plemeníci Hřebčína Napajedla
Dalibor Gregor
Útlá knížečka vydaná ke 130. výročí hřebčína Napajedla. 140. ani další výročí už bohužel hřebčín neoslaví, jelikož loňského roku prakticky ze dne na den zanikl. Pořídila jsem si tedy tuto knihu jako památku a vzpomínku na legendární plemeníky, kteří v tamním chovu působili a které jsem tak ráda jezdila do hřebčína obdivovat. Kniha má očekávání splnila jen částečně. Malý podlouhlý formát je poněkud nepraktický, tím pádem se špatně čte a některé fotky plemeníků již byly publikovány v předchozí autorově knize Anglický plnokrevník. Grafická stránka knihy mě taky moc nenadchla, informace o plemenících moc přehledností neoplývají, všechny údaje ať už o původu, dostihové kariéře a potomstvu jsou v jednom chaotickém textu.
Dozvíme se nejen o těch aktuálních hřebcích, jež stáli v hřebčíně v onom výročním roce 2016 (Egerton, Stormy Jail, Blue Coral, Pouvoir Absolu, The Bogberry), ale i o legendárních tamějších plemenících let dávno minulých jako byli např. Wiesenklee, Waidwerk, Masis, Behistoun, Lincoln, Amyndas, Sharp End, Dara Monarch, Mill Pond, Arcane, House Rules, Beccari, Rainbows For Life, Security Risk a Look Honey.
Na konci knihy je ještě přehled všech napajedelských plemeníků, kteří v hřebčíně působili v letech 1977 - 2016.