jakub2199 komentáře u knih

Poklad české historické a filosofické tvorby. Knihu jsem objevil náhodně v antikvariátu, bez prvoplánovité snahy se o Solónovi něco dozvědět. Autorem zpracovaná látka je ovšem tak kvalitní, že se za svou neznalost přímo stydím. Solón je vzácným spojením kvalitní věděcké práce s literárním umem autora. Text je čtivý i přes někdy komplikované a náročné pasáže výkladu athénské politiky. Poznámkový aparát je na perfektní úrovni a dokonce fakt, že kniha přes dobu svého vydání nepodléhá politickému dogmatu a navíc otevřeně cituje zahraniční a to přímo anglofonní literaturu je snad přímo zázrak. Výběr doprovodného materiálu je také umě vybrán a zpracován, těžištěm je samozřejmě aristotelova politka a athénská ústava, ale k nalezení jsou i jiné odkazy. Prostě nutné čtení pro zájemce o athénskou politiku, antickou historii či filosofii.

1 07.07.2019

Poklad z české kotliny. Takto kvalitně a především čtivě napsaných faktografických knih by mělo být rozhodně více. Autorky si vzaly za cíl nelehký úkol - přiblížit kulturní tradici Japonska o historických počátků státu (cca 6. století) až po reformu meidži (1867). Vzhledem k neuvěřitelnému rozsahu materiálu pro zpracování je kniha nutně pouze výběrem a seznámením s probíranou látkou. Přesto kontextem a rozsahem rozhodně uspěli. Co je na knize nejlepší je její didaktická kvalita. Text je čitelný a především srozumitelný. Snad jedinou výtku, kterou bych pronesl je pro mě nepochopitelné opomenutí literatury samurajské - především taková legenda jako je Mijamoto Musaši není zmíněna vůbec a Cunetomo Jamamoto je zmíněn jen jako vedlejší zmínka v jedné větě. Ale knihu mohu rozhodně doporučit. Pro zájemce o více historie mohu doporučit knihu Dějiny Japonska od Zdeňky Vasilijevové.

1 22.05.2019

Čekal jsem spíše tradiční buddhistické koány - poučky k jejichž pochopení je třeba se neřídit logikou, ale citem - prohlédnout do podstaty věci, ne jen na její povrch. Ale autor zvolil spíše příběhy poučné a někdy i humorné. Tuším, že za tím byla snaha přiblížit složitou matérii evropskému obecenstvu, které je navyklé na pohádky a bajky (jež plní obdobnou úlohu). Nevšiml jsem si, že by se příběhy táhlo nějaké nosné téma, vyjma toho které je dáno samotným tématem knihy. Mnohokrát na mě Oceán v kapce rosy působil spíše jako sbírka pohádek s dovysvětlením autora. Nemohu říci, že by zvolená forma byla na škodu. Někdy vtipná poznámka, jindy životní anekdota pomohli příběhy tak nějak zlidštit. Rozhodně lehké čtení s hlubokým potenciálem a dokonce čitelné dětem jako pohádky.

1 27.04.2019

Zajímavá knížečka, která se může chlubit kvalitním zpracováním. Jasně vědeckým přístupem k matérii a jasnou strukturou. Proč tedy neudělit plné skóre? Problém totiž spočívá v faktu, že vlastně nejde o knihu o Konfuciovi. Autor se sám nesnaží tuto skutečnost nikterak zatajit. Hned v úvodu vysvětluje, že o Konfuciovi není dost věrohodných pramenů, aby bylo možné hovořit o jeho osobě jako takové a tak se spíše rozhodl hovořit o autorovi skrze jeho dílo. Tento přístup ač rozhodně věděcký a nepochybně vhodný má tu nevýhodu, že naráží na dvojí úskalí. Prvním je, že kniha měla být o Konfuciovi a nikoliv jeho myšlenkách, bylo-li by tomu tak měl název knihy znít, Konfucionismus v podání Konfucia a jeho žáků. Druhým úskalím je, že ani Konfuciovi připisované dílo není z valné části jeho a je vnitřně kontrární v důsledku postupného vývoje. Tím pádem nám dává zamlžený pohled na autora a nutí nás tak ke spekulacím. Tím pádem ovšem mohl autor spekulovat i o Konfuciovi tak jako tak. S těmito výhradami ovšem nijak nesnižuji kvalitu knihy. Jde o precizně zpracované dílo, opírající se o překlady a znalost jazyka a pracující s úvahami nad významem a dávajícím dílo do kontextu doby a okolností. I český překlad si zaslouží pochvalu za svůj přístup k materiálu a proto pro zájemce o sinologii či konfucionismu mohu rozhodně doporučit jako úvod do myšlenek Hovorů od Konfucia.

1 20.04.2019

Vždy, když dočtu starou knihu, tak se ve mně přou dvě tendence - jedna si ji vychutnává a jedna ji hodnotí optikou mého světa. Musím poznamenat, že pokud bych Lusovce hodnotil podle druhého kritéria, tak by dostali tak maximálně jednu hvězdu. Naštěstí pro tuto knihu, tak nečiním. Dílo je to rozhodně pozoruhodné a minimálně evropského významu, možná neprávem zastíněno slavnějšími eposy (Beowulf, Píseň o Nibelunzích Píseň o Rolandovi, Homérské eposy, Aeneis). Rozhodně musím smeknout poklonu dvojci překladatel-básník. Kniha se čte lehce a verše nepůsobí strojeně. Samozřejmě pro mou neznalost původního textu nemohu hodnotit kolik bylo "ztraceno v překladu" ale jako dílo samo o sobě rozhodně čtivé. Pokud jde o obsah, tedy ne pouhou formu, tak mám rozhodně výhradu vůči propagačním částem, v oněch bodech rozhodně text zestárl a ne ke kráse. Mám tím na mysl opakované hanění kohokoliv kdo není křesťan (většinou, a pokud už se hovoří jen o křesťanech, tak těch, co nejsou portugalci). Přestože jsem schopen pochopit, že doba vzniku nebyla zrovna konduktivní pro otevřený přístup k cizině a cizincům, tak snaha autora vystihnout kohokoliv jiného jako podvodníka, neznaboha, zrádce, tupce neschopného poznat, co je pro něj dobré a ve všech ohledech podřadného mi byla ryze nepříjemná. Neustálá apologetika pro historické události a historické postavy portugalských dějin byla v ostrém kontrastu s derogativními soudy nad všemi ostatními i za tak pochopitelné skutky jako byla ochrana vlastních hranic. Autor byl bezpochyby silně inspirován antickou tradicí, neboť zmínky a odkazy na ni jsou v knize všudypřítomné. Pokud ze své omezené vědomosti mohu soudit, tak hlavním inspiračním zdrojem byla bezpochyby Vergiliova Aeneis, (pro čtenáře toužícího díla srovnat). Z autorovi záliby v antice vyvstal zvláštní paradox, kde na jedné straně je dokola oslavován Bůh (domněle katolicko-křesťanská verze) a přesto klíčovou roli v příběhu sehrávají antická božstva (Bacchus, Venuše, Jupiter a jiní). Jakoby úlitbou jsou poslední verše, kde samy nymfy prozradí, že existují z představy lidí a se svolením Boha. Ale rozhodně je prazvláštní číst v jednom verši chválu na křesťany, v následujícím odsouzením mohamedánů, hned nato kritiku pohanů a to celé vyprávěné antickou nymfou. Každopádně odmyslím-li si historickou a geografickou tendenčnost díla, tak jde o nádhernou epickou báseň, která rozhodně za přečtení stojí.

1 03.04.2019

Prapodivná knížečka. V rodné domovině ověnčena literárními cenami, u nás prakticky neznámá. Těžko říci, co je důvodem, tak propastného rozdílu. Že by to bylo pouze rozpoložení čtenářů se mi věřit nechce. Myslím, že na vině by mohla být čtenářská očekávání. Kniha se na první dojem jeví jako kniha romantická, skoro se ostýchám použít výraz červená knihovna nebo harlekýn, ale české zdroje mě k tomuto závěru sváděly. Ovšem jaká chyba. Kniha má dozajista jisté romantické motivy, ale mají tak blízko k "ženskému románu" jako Odyssea k cestopisu. Milostný život protagonistky je zde pouze pozadím k odhalení jejího nitra. Způsob jakým autorka popisovala hosty hotelu mi velice připomnělo popis života boháčů z Velkého Gatsbyho, trocha pohrdání, trocha lítosti, trocha výsměchu. Hlavní postava je v knize často připodobňována k Virginii Woolfové a přestože mělo jít o povrchní přirovnání postav, je v knize něco z odkazu Virginie Woolfové cítit. Určité autobiografické rysy hlavní postavy dávají tušit autorčin pohled, ženy, která je příliš zralá na to aby byla naivní, ale příliš mladá na to aby byla rezignovaně racionalistická. Žena, která je inteligentní, ale cítí to spíše jako okov než jako křídla svobody. Překladatelka přirovnávala autorčin styl - romantický ale bez přikrášlování k Jane Austenové. Musím se přiznat, že jsem byl knihou zaskočen, působila jako vhled do duše vyzrálé ženy a rozhodně podaná velice poutavým způsobem. Hraničícím mezi humorem-satirou-patosem. Po hříchu nedoceněná kniha.

1 10.02.2019

Umě zpracováno. Text má perfektní délku, přesně na pomezí mezi ne příliš krátký, ale zároveň dostatečně dlouhý, aby obsahoval podstatné informace. Příjemným potěšením, že autor zahrnul informace, jak o díle A.Smithe, tak i o jeho životě, především tam, kde to bylo relevantní, tedy o jeho akademickém působení. Ocenil jsem také, že je podrobněji rozpracováno jeho dílo v jeho širokosti, tedy nejde jen o převyprávění Bohatství národů. Zajímavý byl například důraz, který dával autor na vztah mezi jeho filosofickými statěmi především Teorie Mravního cítění a jeho "ekonomickým" dílem. Trochu mě mrzelo, že nebyl věnován větší prostor Smithovým politologickým a právním názorům. Každopádně určitě pro kohokoliv hledajícího informace o jednom z hlavních ekonomů mohu vřele doporučit.

1 04.02.2019

Velice kvalitně zpracováno. Předchozímu dílu jsem vytýkal, že byl spíše historickým exkurzem než výkladem filosofie, ale tento díl měl perfektní poměr mezi výkladem filosofie a historickým pozadím. Při čtení mi připadalo, že ta nejdůležitější období byla pokryta a ti nejvlivnější filosofové byli zmíněni. Obzvláště pasáže o Františku Palackém a Tomášu G. Masarykovi byly nádherně rozpracovány. Na rozdíl od předchozích dílů ovšem chybělo shrnutí jednotlivých kapitol a také zde nebyla doporučená četba, což mě obzvláště mrzelo protože na rozdíl od předchozích dílů, zde byla mnohem větší šance na to se dostat k zmiňovaným pramenům. Ale jako u ostatních kvalitně zpracovaná pomůcka, v tomto případě vhodná i pro poněkud hlubší vhled do problematiky.

1 02.02.2019

Kvalitní pomůcka jako zbytek série. Bohužel na rozdíl od předchozích dílů na mě působila kvalita probíraného materiálu poněkud nekonzistentně. Tedy mám na mysli spíše fakt, že způsob výkladu byl nekonzistentní s předchozími díly. V předchozích dílech byl historickému pozadí probíraných autorů věnován tu větší tu menší prostor, ale v tomto díle, mi připadalo, že probíraná filosofie byla natolik nezajímavá, že se většina probírané látky zaměřuje na pozadí působení autorů a nikoliv na jejich samotnou filosofii. Jinak stejně jako u předchozích dílů. pro potřeby povrchního seznámení s autory, obzvláště pro studenty SŠ velice pomocný materiál. A jako obvykle je velkým oceněním doporučený materiál ke čtení.

1 02.02.2019

Absurdní drama, první, které jsem četl. Vlastně jsem až díky němu pochopil o čem absurdní drama je. Nejde o nějakou formu magického realismu, jde o realitu, kde lidé ztratili schopnost komunikovat. Ne snad, že by mezi sebou nekomunikovali, ale slova, která vyslovují nemají žádnou hodnotu, jsou to pouze iluze/klamy/absurdity. Příběh sám je vcelku prostý. Postarší manželský pár přijde domů a záhy se dostaví jejich hosté. Dojde ke komunikaci a hosté nakonec odejdou. To je vše. Ale hlavním těžištěm děje není, co se stane, ale co se řekne. Jazyk a jeho schopnost spojovat lidi skrze komunikaci je zde vystaven kritice. Tedy ve skutečnosti je vystaven kritice fakt, že je jazyk zneužíván k nekomunikaci. A jak postupně konverzace plyne, tak se odhaluje nitro a pozadí jednotlivých postav.Musím říct, že mě hra zasáhla opravdu silně. Velice kvalitně napsáno a bezpochyby se mám v plánu k textu vrátit v budoucnosti. Pro hlubší pochopení disfunkce jazyka, jak je prezentována, bych doporučil jazykovědné práce Noama Chomskyho, eseje George Orwella o propagandě či v názorné ukázce srovnání jazyka s realitou esej Václava Havla Moc bezmocných.

1 28.01.2019

Sáhl jsem po knize, protože se jednalo o oblíbenou četbu mého dědy a tak jsem se rozhodl ji přečíst také. Co jsem si o ni ale mysle? Jako u každé knihy, která má za sebou již tolik let, je těžké ji hodnotit řádně. Jednak proto, že jisté názory či hodnoty již byly překonány a jednak proto, že mnoho autorů bylo inspirováno, proto se určité elementy mohou jevit jako neoriginální. Co musím autorovi pochválit je jeho fantazie, vycházející z tehdy známých poznatků o Marsu. Živé líčení společnosti a kultury cizí planety, vynálezy, mimozemská technologie - to vše překvapovalo svým kouzlem. Přesto nelze odhlédnout od faktu, že o Marsu víme více než autor a tím pádem určité informace v knize podané působí až humorně. Například tvrzení, že Mars je pokryt mechem a není tam skoro žádný prach, že tam prakticky nevanou žádné větry a že žádné pohoří nepřesahuje 4000 stop (1,2 km). Dále není možné přehlédnout, že postavy jsou pouze černo-bíle, myslím tím, že jsou buď veskrze čestné nebo veskrze zkažené. Jako by neexistovaly postavy, které jsou někde mezi. To odebírá knize trochu na uvěřitelnosti, což je škoda protože fantazie a imaginace s kterou byl Barsoom vytvořen rozhodně zasluhuje pochvaly a mohl bych srovnat z raných sci-fi autorů s Julese Vernem. Takže shrnuto, pokud odhlédneme od dobově podmíněných názorů autora reflektovaných v postavách, tak šlo rozhodně o kvalitní příběh. A prakticky nutnost četby pro fanoušky pozdějších autorů, kteří byli inspirování jako například Ray Bradburry, Arthur C. Clarke a Robert Heinlein.

1 27.01.2019

Musím se přiznat, že jsem od knihy čekal něco jiného. Co že jsem to čekal? Komentář či možná převyprávění kázání o čtyřech vznešených pravdách. Moje očekávání ovšem naplněno nebylo. Nechápejme to kriticky, pouze jako konstatování - kniha je úplně jiný typ textu, než jaký jsem čekal. V podstatě jde o filosfický rozbor čtyřech vznešených pravd. Jeho Svátost v nich komentuje a polemizuje o různých implikacích učení. Vyjadřuje se k připomínkám či odlišnostem mezi školami výkladu. Tím pádem by šlo o skvělý text pro někoho obeznámeného s učením o čtyřech vznešených pravdách a hledajícího výklad nebo vysvětlení otázek, které mohly vyvstat. Ale rozhodně ji nelze doporučit jako úvodní pro čtenáře s problematikou neseznámeného.
Co bylo překvapivé je nakolik různé filosofické koncepce buddhistických škol připomínaly spory o universálie středověkých křesťanských škol či pozdější spory mezi empiriky a racionalisty.

1 25.01.2019

Nádherná knížečka, bohužel byla sestřička větší, takže nemohla plně docenit fantazijní a nonsensové kvality, ale i tak zaujala. Zpracování autorky přináší nádhernou směs surrealistické fantazie a prostého vypravěčského talentu. Místy je zmíněno jedno dvě slovíčka, která se mohou stát základem pro řadu otázek od dítěte. Perfektní pro poučení i pro potěchu. I samotné grafické ztvárnění je úžasná myšlenka. Nikterak komplikovaná, dokonce tak prostá, že když ji člověk vidí poprvé musí se zeptat sám sebe, jak je možné, že to nikoho ještě předtím nenapadlo? Chtěl bych jen zmínit poznámkový aparát na konci knihy, který je excelentně proveden, lze jej číst samotně, nebo jen pro rodiče, aby pokud dotázány mohli odpovědět. Rozhodně mohu doporučit. Pro srovnání je možné doporučit tvorbu od Petra Nikla, nebo básnickou tvorbu Lewise Carolla, pro inovativní přístup k formě prezentace příběhu, originální vydání Stébla trávy od Walta Whitmana nebo Kaligramy od Apollinaira.

1 17.01.2019

Noam Chomsky je v české populaci jméno prakticky neznámé. Je původem lingvista a posledních několik dekád kontrarián. Především jeho kritika americké zahraniční politiky mu přinesla věhlas (ať už pozitivní či negativní). Kniha intervence je v podstatě sbírkou esejí nebo novinových článků. Vzhledem k období, které kniha pokrývá jsou nosnými tématy Íránská válka, Izraelsko-palestinské vztahy, vyhrocení vztahů s Íránem a americké prezidentské volby 2004. V esejích je znát Chomskyho typická kritika amerického způsobu vedení zahraniční politiky. při kterém si počíná jako násilník/rváč. Potenciálním čtenářům bych doporučil nejprve přečíst závěrečnou stať od dvojice autorů Petra Kopeckého a Jakuba Guziura, která dává práci autora do jistého kontextu a zároveň předkládá jistý kritický rámec, pod kterým by měla být kniha čtena, a to bez ohledu na to zda se závěry autora souhlasíte nebo nikoliv. Hlavní přínos spatřuji v právě kontrárním postoji autora, který tak podává pohled na politiku USA, který je kritikou, ale přichází zevnitř a nikoliv z venčí. Největší předností pana Chomskeho je jeho schopnost prohlédnout skrz politický žargon Washingtonu a podat kritiku této americké verze "newspeaku" jak na ni odkazuje sám autor.

1 11.01.2019

Stejně jako předchozí díly i tento je zpracován kvalitně. Probírané téma je shrnuto dostatečně stručně, aby se jednalo o užitečnou studijní pomůcku, ale přesto se snaží obsáhnout jádro probíraného materiálu. Vzhledem k menšímu počtu probíraných filosofů je kvalita informací větší, je zmíněn historický exkurz pro každou z osobností a probrání základních myšlenek. Vzhledem k stálé aktuálnosti probíraných filosofů, skvělý materiál.

1 08.01.2019

Nezvyklý pohled autora na postavení USA v tzv. post-americkém světě, tedy Zakariově verzi postmoderního světa. Autorův pohled na situaci je zajímavý, protože je zároveň účastníkem a zároveň vnějším pozorovatelem, do ameriky přišel v 18 letech. Kniha působí jako reakce na knihy F. Fukuyami Konec dějin a S. Huntingtona Střet civilizací. Zakariův názor je ale spíše syntézou závěrů předchozích autorů. Nesdílí Fukuyamovu skepsi ani nepřijímá bezmezně Huntingtonův postoj. USA podle něj mohou hrát roli v post-americkém světě, jako dozorčí nad pravidly hry nikoliv jako hegemon, kterým byla například Velká Británie. Zabývá se dvěma důležitými státy, které se budou spolupodílet na formování podoby postmoderního světa, tedy Číny a Indie. Obzvláště postavení Indie je zajímavě zachyceno, možná díky autorově indickém původu, popis přesto působí věcně a nezaujatě.
Nezvykle kvalitně je také zpracován doslov od Pavla Barši, který stručnou a přístupnou formou shrnuje obsah knihy a dává ji do perspektivy českého a evropského nahlížení.

1 06.01.2019

Stejně jako předchozí díl i tento je vhodným vstupem pro seznámení se s základními osobami filosofie. Bohužel na rozdíl od předchozího dílu zde není jednotlivým filosofům věnován stejný prostor. Například informace o Augustinovi jsou nedostatečně zevrubné a celé období scholastiky a patristiky je shrnutou jakoby mimoděk. Stejně tak některým směrům pozdější filosofie je věnován nedostatečný prostor, například francouzský racionalismus, ale i Thomasi Hobbesovi je věnován pouze jeden odstavec. A utopisté jsou zmíněni pouze jako práce pro studenty. Ale i přes tyto výhrady se jedná o kvalitně zpracovaný text, který by měl poskytnout základní informace o formování filosofických směrů.

1 02.01.2019

Jako již tradičně, sir Terry nezklamal, ale musím se přiznat, že Podivný regiment je zatím nejzvláštnější knihou, kterou jsem od něho četl. Minimálně první polovina knihy se vůbec nečetla jako typický Pratchett. Tím nechci říct stylisticky, v tomto ohledu je to kvalita, na jakou jsem zvyklý. Nezvyklost spočívala v přístupu k tématu. Pro knihy ze série Zeměplochy je typické, že obsahují jistou míru "temnoty" možná by bylo lepší to napsat vážností. Myslím, že jsem někde četl, že komedie je pouze variantou tragédie. A Podivný regiment se k tragédii přiblížil asi nejvíce. Jak jsem už zmínil, první polovina obsahuje typické odlehčení, boření stereotypů a podobně ale působí temně snad až vážně. Je to jako by sir Terry napsal zeměplošskou verzi Full Metal Jacket/Olověné vesty. Od poloviny se začíná téma odlehčovat a poslední řekněme čtvrtina je typická zeměplocha. Ale i tak jsem byl zaskočen. Možná je to tím, že jsem zvyklý na to, že autor vezme žánr a obrátí ho naruby (například detektivní příběh, kde pachatelem je zbraň, nebo pohádka, kde jsou čarodějky ty hodné), ale zde jako by zvolená látka byla sama o sobě satirou skutečnosti a nebyl prostor ji postavit na hlavu. Tématicky bych řekl, že jde o kritiku Války (v duchu knih Hrrr na ně!, Buch!, Pátý elefant) a zároveň jakési feministické manifesto (téma postavení žen vlastní jakékoliv knize ze série o čarodějkách a městské hlídky) a nakonec kritika náboženského fundamentalismu či možná spíš fanatismu (jako například v Buch!). Dlouho jsem zvažoval zda je to 5 nebo 4 hvězdičková kniha, tíhl jsem spíše k 4, ale nakonec jsem se rozhodl pro 5, protože i po dočtení nad mnohými z témat v knize přemýšlím a to je pro knihu, která je k uvolnění, co říci.

1 30.12.2018

Když hodnotím knihu je to vždy s přihlédnutím k tomu o jakou knihu se jedná, tedy beru v potaz její účel. Takže pokud bych dal plné skóre kuchařce, tak to neznamená, že je stejně dobrá jako tvorba od Murakamiho nebo Tolkiena, ale pouze to že je to kuchařka, která splňuje perfektně, co kuchařka splňovat má. Stejně tak pokud hodnotím učebnici, tak hodnotím její kvality jako vzdělávacího textu. A v tomto ohledu jde o knihu prvního řádu. Psána čtivou formou, mnoho informacích, které jsou řazeny logicky a sledují jistou předem stanovenou strukturu. I formátování knihy je upraveno s ohledem na potřeby práce s textem a jeho opětovného používání. Prostě perfektní, kdyby tak všechny učebnice byly takto kvalitní.

1 29.12.2018

Velice různorodá sbírka, které se podařilo zachytit rozličnost zájmů jejího autora. První z příběhů je slavná novela o Dr Jekyllu a panu Hydeovi. Jde v podstatě o hororový příběh, možná snad i detektivního žánru, děj je velice mystický a jednotlivé informace jsou odhalovány pomalu a kusovitě. A přestože vzhledem k popularitě jsem znal hlavní "zvrat" dopředu, tak bylo zajímavé sledovat, jak autor postupně buduje příběh. Co mě překvapilo nejvíce bylo vyobrazení samotného pana Hydea, který byl fyzickou personifikací lidské zloby, ale na rozdíl od moderních adaptací je vyobrazen spíše jako skřet něž-li přerostlý rváč. Psychologie postavy Dr Jekylla měla zajímavé momenty a rozhodně jde o zajímavý příběh s ohledem na symboliku dvojakosti člověka a jeho předstírané role ve společnosti.
Druhá z novel Franchardský poklad, je bezesporu nejslabší. Rodinný život je zachycen s přesvědčivou realističností. Povrchnost filosofování doktora Despreze jako by přímo nutila srovnání se sofisty. Dětské zhlédnutí a zároveň zdravá kritika Jean-Marie vůči stále se měnícím názorům doktora Despreze, byla důležitým elementem příběhu. Jen si nejsem jist, jaké mělo být závěrečné poučení z příběhu. Za mě to bylo varování před lidskou povrchností, která někdy přehlédne poklad který má na dosah kvůli své vlastní zaslepenosti.
Třetí novelu bych po stránce kvality zařadil mezi předchozí dvě. Jde o čistě dobrodružný příběh ve stylu Ostrova pokladů. Myslím, že šlo spíše o Ódu na tropickou krajinu, než co jiného. Příběh je vcelku přímý, hlubší morální poučení nejspíš nebylo cílem. Rozvíjející se láska Wiltshirea vůči jeho ženě Umě bylo příjemné zpestření jinak více méně jednoduchého příběhu. Co mně a nejspíše každého moderního čtenáře "trochu" vadilo byl nezakrytý rasismus či vzhledem k národnosti autora (i postavy) imperialismus vůči domorodému obyvatelstvu. Chování Wiltshirea vůči jeho ženě bylo v některých aspektech ryze šovinistické. A přesto právě vztah hlavní postavy vůči jeho ženě Umě bylo tak silným narušením jeho přesvědčení, že nevím jestli nešlo ze strany autora o kritiku soudobého imperialismu a povýšeného pohledu na domorodé obyvatelstvo, nebo jde o něco, co se jako moderní čtenář snažím do příběhu vměstnat.
Každopádně čtivé a rozhodně stojí za přečtení, když ne pro nic jiného tak jako literární konfrontace k Drakulovi a Frankensteinovi.

1 23.11.2018