ivokick komentáře u knih

Zajímavé myšlenky. Akademický článek Michaela Sandela s následnou diskusí dalších filosofů se točí okolo morálních a etických otázek toho, jak peníze a trhy vstupují do stále nových míst našich životů. Platíme za prioritní odbavení na letišti a předbíhání ostatních, můžeme si koupit ledvinu a odnošení dítěte, koupit svatební proslov či přání k narozeninám. Pronikání peněz a trhů do stále nových oblastí našich životů nabourává sociální vazby a zvyklosti a vede k pocitu, že peníze a nic než peníze jsou v dnešním světě důležité. Ať už na tu či onu věc máme jakýkoli názor, číst tuto kultivovanou argumentaci mezi Sandelem a ostatními kteří na jeho článek reagují, je v dnešní době nenávistných reakcí na sociálních sítích osvobozující. Velmi zajímavé myšlenky o současné formě kapitalismu a dopadu trhů na společnosti, ve kterých žijeme.

3 12.10.2022

Prvotina mě svým námětem zaujala, ale musím přiznat, že jsem při čtení byl často velmi rozpačitý. Styl psaní mě občas rušil, děj byl popisován hodně zkratkovitě a zároveň se autor snažil používat květnaté obraty a vzletná slova, což mi s onou zkratkovitostí nešlo dohromady. Celkově je zpracování coming outu v tehdejším komunistickém Polsku zajímavé. Kniha a její příběh ukazují, jak zvráceným způsobem (nejen) na lidi menšinové sexuální orientace tehdejší režim dopadal. Je velmi smutné, že právě v Polsku je dnes situace pro homosexuální (LGBT) menšinu ne-li stejně tak těžká, jako byla za komunismu.

Celkově hodnotím knihu pozitivně, i když mi v ní několik věcí vadilo. Některé části příběhu se mě nedotýkaly, nedokázal jsem se do postav vžít a soucítit s nimi. Možná je to tím, že pro nás v Česku nejsou informace o tehdejším režimu nikterak překvapivé. Nevím.

Těším se na autorovu druhou knihu a doufám, že půjde víc do hloubky a rozepíše se.

3 08.03.2022

O knize ani o autorce jsem si předem nic nečetl a o to víc jsem byl nadšený. Text se mi moc líbil, stejně tak styl psaní. Celému příběhu styl dodal nádech lehkosti, který mě neskutečně bavil. Knížka se mi četla lehce, četl jsem ji s radostí. Téma je za mě uchopeno velmi citlivě a lidsky, příběh je plný hlubokých myšlenek a vtipných situací. Za mě si toto dílko opravdu zaslouží plný počet hvězdiček. Díky za příjemný čtenářský zážitek.

3 28.12.2021

Skvělá knížka o často diskutovaném tématu vybočení ze zajetých kolejí a vydání se na cestu s nejasným koncem, po které člověk skrytě toužil mnoho let. Knížka mě nadchla, skýtá obrovské množství hlubokých myšlenek o životě a donutí člověka začít přemýšlet o cestě do Portugalska.

3 16.01.2021

Knihu jsem četl po shlédnutí seriálu a prožitek z četby mi to určitě nezkazilo. Užíval jsem si to. Pocity a úzkost ze sociální interakce, nerozhodnost a nedůvěra ke svým schopnostem, těžko vyjádřitelná dynamika ve vztazích, sociální fóbie, psychické problémy. Ale také láska a otevřenost, city a něha, důvěra, souznění duší. Navíc se děj neodehrává ve vzduchoprázdnu. Kniha zmiňuje některá důležitá politická témata té doby, ukazuje na sociální nerovnost v irské společnost. Víc takových autorů a autorek. Krásná kniha.

2 11.05.2024

Skvělá knížka. Vzdělal jsem se, dozvěděl mnoho nového, a u některých snů se i pořádně nasmál, sen o pravlasti jsem si přečetl několikrát za sebou. V této kapitole autor shrnul myšlenky některých českých “odborníků, kteří se snažili pozvednout naši historii a přijít na to, že Slované jsou vlastně původci všeho, nejstarší a nejdůležitější národ světa. Snaha vidět v antickém Řecku pouhou slovanskou kolonii, ta mě dostala do kolen. Víc nebudu prozrazovat, ať nepokazím potěšení z četby.

Kniha je famózní. Množství použitých zdrojů, autorovy znalosti, humor a cit, se kterým píše. Moc díky. Tuto knihu si budu střežit. Měla by být povinnou četbou všech učitelů dějepisu i češtiny, a vlastně všech, kteří se o českém národě chtějí dozvědět něco s trochu méně patosu, ale zato s větším nadhledem a ve větších historických souvislostech.

2 04.02.2024

Věci se dějí tak rychle, až člověk ztrácí přehled. Proto je občas fajn podobné knihy číst. Applebaum shrnula proměnu politiky a polarizaci společnosti v několika evropských zemích a v USA, čímž ve společnosti přítomný pocit tísně a frustrace ze současného politického vývoje zkoncentrovala a zhutnila tak dobře, až se kniha v některých částech nedá číst. Nám jsou naše evropské reálie bližší, ale i tak je někdy fajn si připomenout, co se okolo nás děje. Zasadila to do širšího kontextu, přiblížila také podobné změny v předchozích staletích (např. Dreyfusova aféra a její vliv na politiku ve Francii). Jsem částečně spokojený a četby nelituju. Ale hvězdu ubírám za popisy autorčiných bývalých přátel, kteří už jimi nejsou. Tak nějak mi někdy přišlo, že nečtu knihu, ale bulvární plátek. Chápu, snažila se nám ukázat, jak se naše politické preference a celkový světonázor může proměňovat, což mnohdy vede až k odstřižení se od přátel, rodiny, blízkých. S tím souhlasím, jen ta forma se mi nelíbila. A druhou hvězdu ubírám za jednostrannost. V některých chvílích mi přišlo, že v textu chyběla kritika či alespoň připuštění selhání „nás“, té autorčiny „správné“ strany barikády a novinářů. Nemůžeme se totiž tvářit, že za současný stav demokracie mohou jen ti „špatní kluci“ Orbán nebo Trump. Chápu důvody, proč jsme tam nic podobného nenašli. Podle mého názoru to je ale jeden z důvodů, proč si jednotlivé tábory v různých zemích stále méně rozumí a naslouchají. Nejsou ochotni si přiznat spoluzodpovědnost za stav věcí.

2 29.01.2024

Chyběl mi příběh. Chápu autorův záměr, mně to ale nesedlo. Možná by to bylo jindy jinak. Teď jsem ale přelétával řádky a dočetl jsem to proto, abych v tom našel smysl. Působilo to na mě jako nekonečný proud stereotypů a karikatur... Mnohdy mě mrzelo, že i když se objevila nějaká zajímavá myšlenka, ihned jsme zase odskočili k nějaké vzpomínce, k někomu dosud nezmíněnému, k nějakému tomu rýpnutí si do Malých životů a Malých lidí, a já se v tom ztrácel. K hlavnímu hrdinovi jsem si nedokázal vytvořit vztah. Celkově zajímavý námět, pokud by tam ale bylo více průběhu a méně názorů, bavilo by mě to mnohem víc.

2 03.11.2023

V knize jde o opravdovost, o podstatu, o pocity, o blízkost vykresleného života, který důvěrně znám. Ne všechna literatura může být taková. Ale bez tohoto typu literatury by literatura nebyla literaturou. Nevykreslovala by naši současnost, bez příkras, bez fasád a lží. Kolik takových žen jsme už ve svém životě viděli? Kolik nežitých životů? Děkuju, i přes malý počet stran to byl hluboký zážitek.

2 21.10.2023

Tři dialogy, které se odehrávají před Sókratovou smrtí.

V Euthyfrónovi řešíme, zda je správné žalovat svého otce za vraždu vraha. Svou metodou se tam Sókratés pokouší z Euthyfróna dostat, aby mu tedy vysvětlil, co je zbožné a správné – jelikož to přece musí vědět, když se vydal žalovat svého otce. Jak bývá v těchto dialozích běžné, Euthyfrón toho není schopen. Snaží se totiž říct, že cokoli je bohům milé, je zbožné. Avšak co si potom počít se situací, kdy máme více bohů, kteří spolu často nesouhlasí?

Druhý dialog řeší samotnou Obranu Sókrata, kde Platón podává svou představu filosofa, člověka, pro kterého je spravedlnost a dobro větší, než mínění a hlas většiny. Sókratova promluva tak slouží jako vyjádření myšlenek toho, jak náročné je ostatní nastavovat zrcadlo jejich vlastního nevědění a proč je nemožné, aby filosof vstupoval do politiky a veřejného dění.

... „To nemáš dobře, člověče, jestliže se domníváš, že muž, který jen trochu za něco stojí, má uvažovat o nebezpečenství života a smrti, a nemyslíš, že má hledět při svém jednání jedině na to, zdali jedná spravedlivě, či nespravedlivě a zdali si počíná jako muž dobrý, či zlý.“ ...

... "„Avšak o to je prosím: až dospějí moji synové, pomstěte se na nich, občané, tím, že je budete trápit týmiž věcmi, kterými jsem trápil já vás, bude-li se vám zdát, že se starají buď o peníze nebo o něco jiného spíše než o ctnost, a jestliže si budou o sobě myslit, že něco jsou, ač nebudou nic; kárejte je tak, jako jsem káral já vás, že se nestarají, oč je potřebí, a domnívají se, že něco jsou, ačkoli nestojí za nic. A budete-li to dělat, stane se od vás po právu i mně samému i mým synům. Ale už je čas, abychom odešli, já na smrt, vy k životu; kdo z nás jde k lepší věci, není známo nikomu, leda bohu.“ ...

Třetí dialog se potom odehrává ve vězení, odkud se Kritón snaží Sókrata dostat. Ten s ním rozmlouvá a snaží se mu vysvětlit, že by přece bylo proti zákonům obce, kdyby utekl, a pokud celý svůj život zákony ctil a respektoval, nemůže teď najednou říct, že se mu nelíbí. I tváří v tvář smrti tak ukazuje, že se na nespravedlnost nemůže reagovat nespravedlností, na zlo zlem, nýbrž v každé situaci musí člověk jednat čestně a správně. Tento jeho postoj ho stál život. Věřil však, že kdyby se postavil zákonům své obce, která určovala celý jeho život, bylo by to mnohem horší, než se nechat nespravedlivě usmrtit.

Čte se to dobře, je to krásná literatura.

2 19.10.2023

Nasmál jsem se. Hodně. Mám rád Norsko a tahle knížka se mi jednoduše líbila. Není to další kniha, jaké píšou wannabe poutníci a probuzení filozofové dneška, kteří chodí po světě a ostatním ukazují, že jsou světoběžníci číslo jedna, navíc ideálně bosí. Tohle je putování jednoho vtipného norského komika a jeho ženy a přátel po norské přírodě, psáno s humorem, nadsázkou, sebekriticky a lidsky. V mnoha situacích jsem se našel, nejednu túru mlhou a s nulovou viditelností jsem už taky zažil. Autor (minimálně v knize) není nadšenec přírody a snaží se pochopit, co na tom chození do přírody všichni mají. A proč v té přírodě proboha všichni pořád tak lžou?

Četl jsem jedním dechem a příjemně jsem si u toho odpočinul. Mnoho se dozvíte i o Norech a jejich zemi, to je ale asi logické.

Doporučuju!

2 26.02.2023

(SPOILER) Tekutá modernita je doba, ve které žijeme. Stát a národ se v posledních desetiletích stal něčím jiným, než byl za dob našich rodičů a prarodičů. Už nenastupujeme do práce s vědomím, že budeme celý život pracovat pro jednu firmu. Globální korporace a globální kapitál změnil vztah člověka k místu, kde žije a pracuje a změnil sílu státu v kontrole života jednotlivce. S těmito změnami souvisí i dopad na jistoty, které ve svém životě máme. Jistota práce, stability a vlastní hodnoty ve společnosti už nejsou pevně dané. Proměnlivost a neustálý vývoj je jedním ze znaků tekuté modernity, která nás obklopuje.

Hluboká knížka. Postihuje množství aspektů současnosti, z nichž bych rád vyzdvihl následující popis o vztazích v naší tekuté modernitě:

"Závazky typu "dokud nás smrt nerozdělí" se mění v kontrakty typu "dokud uspokojení trvá", které jsou dočasné a prchavé z podstaty, plánovitě nebo kvůli pragmatickému působení - a jako takové jsou náchylné vůči jednostrannému vypovězení, kdykoli jeden z partnerů padne na lepší příležitost a větší hodnotu nachází v úniku z partnerského vztahu, místo aby se jej pokoušel zachovat za jakoukoli cenu.

Jinými slovy existuje silná tendence zacházet i se vztahy a partnerstvím jako s věcmi, které je třeba spotřebovat, nikoli produkovat. Podléhají stejným kritériím nového přehodnocení jako všechny ostatní předměty spotřeby. Na spotřebním trhu jsou zdánlivě trvalé výrobky nabízeny často jen na "zkušební lhůtu". Garantuje se vrácení peněz, jestliže zákazník nebude plně uspokojen..."

2 24.02.2023

Církev, utlačování, inkvizice. Bohové a jejich následovníci. Těžké téma pojaté tak, že z něj člověk nemusí mít depresi. A často se zasměje. Myšlenky i přesah, vtip, pointa. Za mě moc fajn čtení. Od nynějška se na želvy, především ty jednooké, budu dívat úplně jinak. Moje třetí zkušenost s Pratchettem a těším se na další!

2 21.01.2023

Pokud máte češtinu rádi, tato kniha se vám bude líbit. Moc příjemné čtení. Dozvěděl jsem se mnoho nových informací a zajímavostí o naší mateřštině a o evropských jazycích vůbec. O tom, jak se vyvíjely v historii a jaká bude jejich možná budoucnost. Po přečtení knihy jsem si slíbil zopakovat a naučit se z češtiny to, co už jsem zapomněl a v čem dělám chyby. A za to jsem této knížce vděčný. Máme krásný jazyk a člověk si málokdy uvědomí, co všechno už stihl zapomenout. Všem doporučuji.

2 13.01.2023

Skvělá kniha. Skvělá! Je krásně vidět, jak moc se lidé mýlí v tom, kam se bude budoucnost vyvíjet. Jak náročné je odhadnout další vývoj světových událostí. A nezáleží na tom, jestli je člověk vzdělaný literát nebo ne.

Orwellovy deníkové zápisky z druhé světové války taky velmi zajímavým způsobem ukazují, že pro Británii byl v průběhu války zásadní vývoj ne na kontinentu, ale v Indii, na Blízkém východě a v severní Africe. Minimálně jeho záznamy o tom vypovídají.

Další část zápisků se týkala běžných každodenních věcí. Jak lidé reagují na nálety v Londýně, zda je dostatek potravin, jak se Británie připravovala na německý útok či jak válka dopadá na psychiku a pracovní výkonnost. Ze zápisků jsou jasně patrné Orwellovy levicové nálady. Očekával, že tváři v tvář válečnému strádání musí v Británii dojít k revoluci, jelikož nejbohatší část společnosti nebyla ochotna být solidární s lidem.

Jak vidíme, nebyla to jediná věc, ve které se tento výjimečný spisovatel mýlil.

Knihu doporučuji všemi deseti.

2 08.12.2022

Moje první zkušenost s Pratchettem. Zamiloval jsem se. S touhle knížkou neuděláte chybu, nemusíte znát předešlé díly. Zasmějete se!

2 28.11.2022

Četl jsem několik večerů. Velmi silný příběh o tom, jak neskutečně těžké je v totalitním režimu vyvíjet jakoukoli "protistátní" činnost. A jak neskutečně těžké je zůstat slušným a morálním v době, kdy okolo kvete jen zlo, faleš, udávání, prospěchářství a nenávist. I přesto se to však některým daří. Zůstat slušným a nejít s davem, ať je to dav sebevíc hlasitý a ať je to sebevíc nebezpečné. To je podle mne poselství této knížky.

Rozšířil jsem si obzory a navnadil se na cestu do jižního Španělska. Konec islámského emirátu a završená reconquista na celém Pyrenejském poloostrově, soužití židů, křesťanů a muslimů, boje o moc, fungující trh s otroky, ale také lidské příběhy a letící kometa zvěstující konec staletého panování muslimů nad touto částí Španělska.

1 30.03.2024

Bavil jsem se. Díky. Připomněl jsem si dobu, kdy jsem strávil pár dní v Srbsku a na vlastní oči viděl, co uprchlická krize znamená. Těším se na další knihu!

1 15.12.2023

Kniha se mi četla velmi těžce. Autorka napsala nesmírně upřímnou zpověď ze svého vztahu s matkou, píše o svém dospívání, matčině nemoci a smrti, o své cestě s jejím popelem přes celé Rusko. O své homosexualitě. A o důvodech, které ji přivedly k psaní. Autorka je pro témata, kterými se zabývá, na ruském indexu zakázaných knih. A já jí držím palce, její prvotina mě nadchla.

Autorka je za mě stejným objevem, jakým byl Eduard Louis.

“Smrt ženy boří svět lidí, kteří ji obklopují. Všechno splaskne, jako by se zdi vašeho domu v jedinou chvíli zbortily a vy zůstali stát v bačkorách s knihou v jedné ruce a s utěrkou v druhé. Smrt ženy, dokonce i kruté ženy – to není smrt muže. Žena je obal a záruka vašeho světa. To ona vám dává trvání v budoucnosti a nechává pro vás místo v minulosti. Je to podmínka vaší zkušenosti a její interpretace.

Když umřela, ocitla jsem se nahá na cestě.

1 09.12.2023