Israha komentáře u knih

Spíš "Derlethova fanfikce, inspirovaná Lovecraftem", než regulérní kolaborace obou autorů. To však ani náhodou není nijak pejorativní popis, protože Derleth Lovecraftovo kouzlo velice dobře pochopil, vkusně na něj navazuje a velmi efektivně dovede navodit hrůzu z neznámého a nepochopitelného. Snad se čte i jednoduššeji, než Lovecraft samotný, není tak popisný a nepoužívá tak košaté vyjadřovací prostředky. Jedinou zásadní chybou téhle jinak velmi povedené sbírky je značná (ke konci někdy až úmorná) repetitivnost témat a dějových rekvizit (opuštěné domy po mrtvých podivínech, neustálé motání se v lokacích původních Lovecraftových povídek, opakované odkazy na lovecraftovská božstva), tomu se Lovecraft sám dokázal vždy velmi úspěšně vyhýbat.

Nejlepší povídky: Ten kdo číhá na prahu, Pozůstalý, Peabodyho dědictví, Předek, Zabedněný pokoj, Temné bratrstvo.

1 17.08.2017

Nejlepší Sebrané spisy a ideální začátek pro čtenáře, neznalého Lovecraftovy tvorby (fakt nedoporučuju číst tuhle pentalogii chronologicky, tento svazek je na seznámení s Lovecraftem zdaleka nejvhodnější). Jsou zde dvě krátké a snadno zaměnitelné povídky, a dále pak šest nádherně děsivých literárních skvostů z dob ke konci Mistrova života, kdy byl v nejlepší spisovatelské formě. Notoricky známá a profláklá novela V horách šílenství mě možná jako jediná lehce zklamala (není dokonalá, jen ohromně dobrá, byl na mě trochu moc asi dvacetistránkový rozvláčný popis jisté lokality). Vedle toho se zde pak nachází také dle mého názoru úplně nejzdařilejší Lovecraftovo dílo vůbec, geniální Stín nad Innsmouthem.

Top 3 povídky: Stín nad Innsmouthem, Přízrak temnoty, Sny v čarodějnickém domě

Další povídky, stojící za zmínku: zbytek, vyjma Knihy a Ďábelského kněze

1 17.09.2016

Druhý nejlepší svazek Sebraných spisů. Nedá se sice říct, že všechny v něm obsažené povídky jsou dokonalé, z celkových osmi hned čtyři nezanechají výraznější dojem - ale to jen díky své krátkosti a menším ambicím. Zbylé čtyři patří k esenci, k tomu nejlepšímu z Lovecrafta i z literárního horroru obecně. To, že vynikající Hrůza v Dunwichi se ani nevešla do mého top 3 z tohoto svazku, hovoří za vše.

Top 3 povídky: Barva z kosmu, Šepot v temnotách, Případ Charlese Dextera Warda - část druhá

1 17.09.2016

Temnější, děsivější, atmosféričtější, propracovanější...jednoduše "lovecraftovější" než první Sebrané spisy, tady už Mistr plně rozvinul to, za co ho nyní uznáváme jako dost možná největšího horrorového spisovatele všech dob. Některé žánrově nezapadající povídky (Iranonovo hledání, Sladká Ermengarda, Co přináší luna) fanouškovi horrorů nebude na škodu přeskočit, takovýchto je však tentokrát výrazná menšina. Z Měsíčního močálu už bude každý příznivec nadpřirozeného děsu a ponuré atmosféry nadšen.

Top 3 povídky: Prokletý dům, Herbert West - Reanimátor, Bezejmenné město

Další povídky, stojící za zmínku: V kryptě, Děs redhookské čtvrti, Krysy ve zdech, Číhající děs, Hudba Ericha Zanna, Vyvrženec

1 17.09.2016

Lovecraft ve svých začátcích, kdy jeho povídky ještě byly kratší, méně rozmáchlé a ne tak do detailů propracované. Typické znaky jeho tvorby (barvitý jazyk, podrobné a imaginativní popisy různých lokalit, cílená nejasnost a navozování strachu z neznámého, atmosféra beznaděje vedoucí nevyhnutelně ke špatnému konci, atd.) jsou samozřejmě v hojné míře přítomny a díky kratší délce povídek se kniha čte velmi rychle, ovšem jen málo povídek je skutečně zapamatovatelných, většina jen tak prohučí pozorností. Subjektivním negativem je pro mě také hojné zastoupení povídek ze "Snového cyklu", tato část Lovecraftovy tvorby mě až tak nebaví.

Top 3 povídky: Chrám,Výpověď Randolpha Cartera, Z neznámého světa

Další povídky, stojící za zmínku: Fakta ohledně zesnulého A. Jermyna a jeho rodiny, Jak bylo zahlazeno město Sarnath, Proměna Juana Romera, Dagon, Hrobka

1 17.09.2016

Výborná hororová kniha, která sice nemá nejmenší ambice o nějaký žánrový přesah, ale ve své škatulce funguje na všech frontách. Cutter dobře buduje napětí strachem z tajemného a neznámého, navozuje klaustrofobickou atmosféru temného nitra hlubokomořské stanice, vyvolává odpor explicitiními popisy nejrůznějších nechutností (a není při tom tupě vulgární, ale odtažitě, skoro vědecky věcný a detailní) a zamrazuje místy až barkerovsky bizarními flashbacky a snovými sekvencemi, a přitom netříští hutnost atmosféry nadbytečnými postranními dějovými linkami.

Závěr vcelku elegantně propojuje jednotlivé díly příběhové skládačky dohromady, ale chybí mu síla. Místo překvapujícího a zdrcujícího rozuzlení přichází spíše reakce ve stylu "Hm, aha, tak takhle to tedy všechno bylo". Otevřený konec bez vysvětlování by knize slušel možná více, i když ani ten stávající není nikterak špatný, jen nemá kýžený wow efekt. To je ovšem jen drobná vada na děsivé kráse tohoto jinak velice zdařilého knižního horroru.

1 30.04.2016

Má to spád a krátké kapitoly, takže čtivost dobrá. Má to atraktivní prostředí dekadentního New Yorku 70. let, má to sice ne moc originální, ale vděčnou zápletku gangsterského/kultistického stylu, a má to Hoppera, což je prostě super postava. Ale objektivně je to taková dovolenková temná krimi na jedno přečtení, která se seriálem Stranger Things má společné jen postavy Hoppera a El, dějově zhola nic. Neurazilo, nenadchlo.

31.05.2021

V podstatě povídková sbírka, volně propojená ústřední dějovou linií, která je tam naroubována tak nějak "aby se neřeklo", a čtenáře baví sledovat spíše jednotlivé epizodní zápletky. Je to plné boje, kouzel, tajemna, příšer a podivných kultů, ale přišlo mi to napsané poměrně nečtivě, s divnými časovými skoky ve vyprávění, a vcelku neoriginálně. Na poli howardovských pastiší s Conanem sice může být i hůř, ale Kletba Venarijského lára kdovíjakou zábavou v rámci heroické fantasy není.

15.05.2021

Velmi zdařilý howardovský pastiš, u jehož čtení jsem byl nadšen, že konečně po delší době mám v ruce román s Conanem, který se nejeví být uměle natažený či pseudoantologický. 240 stránek s uceleným, hezky plynoucím a docela napínavým jednotným příběhem, to se mi zamlouvá. Oproti jiným conanovkám zde není zas tolik magie, monster a nadpřirozena, ale zábavnost knihy tím netrpí. Chválím čtivost, strhující popisy bojových scén a trefné pojetí charakteru Conana samotného jako jakéhosi antihrdiny. K téhle knize se v budoucnu možná ještě vrátím.

15.05.2021

Maximálně lehký nadprůměr, podobně jako předchozí díl. Stále se mě drží pocit, že S.T. Joshi při skládání Černých křídel nemá na přispívající autory kdovíjaké kvalitativní nároky, protože řada obsažených povídek je buď vysloveně mdle napsaných a nezáživných (V květu, Rudá čarodejka z Chorazinu, Žena v podkroví, Pátrání, Vúdú) nebo sice docela čtivých, ale zoufale rutinních a neoriginálních (Hojnost Iremu, Množitelé ohně, Deník příčetného člověka, Černá abatyše, Záležitost krve). V hlavě mi nějakým výraznějším způsobem utkvěl Goodfellowův Hadožebřík (který je sugestivní, ale dobrá povídka to taky není) a Staříci, jejichž atmosféra je i přes neoriginalitu správně znervózňující. K případnému opakovanému přečtení mě pak motivovaly pouze povídky Utváření fraktálů (hezky budovaný pocit chaosu), Rudé zdi (strohá, ale působivá vize pekla), Varhany chaosu (docela netradiční fůze lovecraftovských elementů s vidláckým krvákem á la Pach krve, to mě zaujalo), Semeno bohů (holt mám slabost pro body horror) a Daleko od všech břehů (pouze tady jsem pocítil společně s postavami to neodvratné šílenství při kontaktu s něčím nepozemským, jak to sám H.P. uměl stvárnit dokonale). Nakolik mají povídky ve sbírce obecně něco společného s lovecraftovským horrorem jako takovým, to je pak zase druhá věc. Tak či tak, jde o soubor kolísavé kvality, kde opravdu zdařilých kusů je jen několik a zbytek tvoří většinou snesitelná, ale relativně generická vata.

29.04.2021

Podprůměr. Spíš než o sci-fi se jedná o jakožestředověkou fantasy, která na mě působila unaveně a bez nápadu. Ústřední postava ztratila na charismatu a stal se z ní nudný a poměrně nesympaticky cynický pragmatik, dění okolo je snůška nepříliš strhujících půtek mezi lidskými kmeny a ptákoměření jejich vůdců ve vysoce pozemsky působícím settingu (takže originalita a kreativita nízká). Nejslabší z původní trilogie Planet smrti, novější pokračování snad vzhledem ke klesajícímu hodnocení ani zkoušet nebudu.

29.04.2021

Tak 3,5/5, ale dost jsem si užil intenzivně naskakující "uncanny valley" efekt při seznamování se se skorolidskými obyvateli jiných Zemí, a konfrontace s První osobou jednotného čísla byla taky pořádně znepokojivá. Jinak mě kniha zpočátku zajímala spíš jako efektní přehlídka autorské fantazie, než jako příběh, to vyprávění je v první čtvrtině nepřehledné a nečtivé. Postupně jsem se začetl, ale nutno říct, že veškeré ostatní dějové linie, krom té Jošuovy a Lobsangovy, mi tam přišly nadbytečné a kniha by se bez nich úplně v pohodě obešla. S Pratchettem předchozí zkušenosti nemám, ale humoru je v Dlouhé zemi tak sporadicky, že by mě ani nenapadlo, že tato legendy humoristické fantasy/sci-fi s knihou má něco společného. Ve výsledku mě to bavilo, ke konci více, než na začátku, ale po dalších dílech sáhnu asi jen, až nebudu mít co jiného ke čtení...

10.03.2021

Hratelnost super (i když obtížnost možná až moc nízká) a chaotická, "trippy" atmosféra lidského snění je zde zachycena velmi výstižně. Jako klasický knižní příběh by mě to ale asi moc nebavilo, protože i přes vydařený a vtipný styl psaní je to dějově dost generické a chybí tomu moment překvapení. Ale jsem rád, že jsem měl možnost dostat se ke gamebooku z netradičního prostředí, a dokonce od českého autora. Slušná zábava, která má i jakous takous "re-read/re-play" hodnotu.

06.02.2021

Stejné, jako první dva díly trilogie Legendy. Tedy čtivá, akční a informace o světě hezky kompletující kniha, která ale nemá čím překvapit a ve své snaze o maximální epičnost a nepředvídatelnost je možná až moc ambiciózní. Ty zvraty, kdy jeden zrazoval druhého, aby se dozvěděl, že třetí zradil druhého, protože zjistil, že druhý chce zradit třetího, z toho šla hlava kolem, překombinované až hrůza. A opět přepostavované, kdy většina charakterů nemá prostor se rozvíjet a dějem jen tak proplouvají. Ale nebudu lhát, konec mi při vědomí, že po půl roce čtení a přelouskání 15 knih se s Dragonrealmem loučím, na emoční struny docela brnknul.

24.11.2020

Legendy Dragonrealmu jsou problematická série z toho důvodu, že z původní ságy vlastně víte, o čem jsou, a jak dopadnou. Takže napětí je pryč. Dále už znáte osudy všech více či méně tajemných postav série, takže i příjemná aura neuchopitelnosti a divnosti je pryč (a třeba takoví Shade a Temný kůň se tu jen plácají dějem odnikud nikam). Zbývá tedy samotná zábavnost a spád vyprávění, a to Knaak vždy uměl dobře, takže i Mág Gryf je čtivá, rychle ubíhající kniha...po jejímž dočtení si uvědomíte, že v původních knihách epicky a velkolepě popisovaná Válka o změnu je nakonec napůl osobní konflikt mezi několika postavami, a pocit globálnosti se nedostavuje. Baví to, v některých pasážích to hezky doplňuje lore, ale ve finále se jedná o částečně zbytečnou knihu. Už druhou ze tří. Uvidíme, co poslední díl trilogie.

20.11.2020

Přepostavované a s přílišnou nahuštěností klíčových událostí. Trochu mi to připomínalo hned první knihu ze ságy, Ohnivý drak. Zde už je Knaak oproti svým začátkům vypsaný, a ví, co chce vyprávět, navíc už má v zádech hotový a propracovaný svět, ale opět zkouší psát epickou válečnou fantasy sword and sorcery stylem, a výsledkem je zkratkovitost, uspěchanost a nemožnost hlubšího propojení s postavami. Navíc zde už nefunguje tajemný element některých postav (Shade, Temný kůň) či zákonitostí světa (Zakladatelé), protože čtenář už o těchto věcech četl v předchozích svazcích série, a ke všemu navíc ještě ví, jak dopadne celá tato trilogie. Ale jo, pořád je to čtivé, jako akční fantasy jednohubka je to fajn.

15.11.2020

Je poznat, že Knaak už zde byl "vypsaný" a oproti více než dvacet let starším začátkům Dragonrealmu s jistotou ví, jaké příběhy chce vyprávět. Shade je ucelená kniha s dějem o dobrém tempu i jisté nelineárnosti, ve které stejnou měrou zaujme osobní vrstva příběhu z pohledu Gerroda, Valey i Křišťálového draka, jakož i ta globální, ve které jde o osud celého Dragonrealmu. Opětovné zapojení Zakladatelů a jejich kapesních světů chválím, to mi na Dračí říší vždy přišlo jako ten nejzajímavější element, díky nim ten svět není jen jeden z dalších "magic and dragons" světů. Stejně tak jsem rád, že Knaak pro něj typicky opět některé věci vysvětlil, ale roušku tajemna a prostoru pro vlastní imaginaci ponechal. Co mi však přišlo už nad rámec, byly postranní příběhy ostatních postav (Gryf, Melicard a Erini, Aurim s Yssou, ostatní dračí králové, nakonec i bez těch sice cool, ale mírně okoukaných Vládců mrtvých by se to obešlo...o Temném koni ani nemluvím, toho fakt nemám rád), u kterých to působilo, jakoby je pro ně autor vymyslel jen proto, aby se v (tehdy) posledním díle této ságy vůbec mohly objevit a aby kniha obsahovala více akce.

26.10.2020

"Pán draků" je zase jednou ukázka toho, jak se ve světě Dragonrealmu nedá pochopit fungování magie, a jak jednorozměrné postavy jsou Cabe a Temný kůň; "Vlk mezi ovcemi" je sice zábavná, ale bohapustě nastavovaná kaše. Zbylé čtyři povídky jsou však velmi dobré a ne náhodou se tři z nich točí okolo Shadea, což je jednoznačně nejzajímavější charakter v celé Dračí říši. Shade na Panství, Shade vs. Bouřný drak, Shade vs. Vládci mrtvých - druhé kolo....všechny dějové linie těchto povídek jsou propojené a dávají čtenáři houšť toho, co je na Dragonrealmu nejlepšího, tedy akce, tajemna a dění, které i po autorově přiblížení zůstane příjemně nejednoznačné a podněcuje fantazii. A zlatým hřebem je pak povídka "Kůže", což je strhující fantasy horror, který je napsaný tak zábavně, že vám minimální důležitost pro hlavní dějový oblouk Dragonrealm ságy vlastně vůbec nevadí.

12.10.2020

Jeden z nejslabších Dragonrealmů. Okoukaná zápletka o mocí posedlém králi, který chce dobýt celou říši, nemá co nabídnout, navíc je prezentována spíše v duchu kouzelné, než válečné fantasy - a naplno se ukazuje, že Knaakův koncept magie v Dragonrealmu vůbec nemá žádnou logiku, věci se odehrávají v bláznivém tempu a náhodně, jak se to zrovna autorovi hodí, a to postupem času začne čtenáře unavovat. Nevyšla ani snaha udělat trochu propracovanější charakter z Temného koně. Sice se dozvíme zase něco bližšího o jeho původu, ale jako postava se nevyvíjí, a pořád plní pouze roli oživlé deus ex machiny, kterou musí autor po určitou část děje držet uvězněnou bokem. Je dobře, že Král koní nakonec nebyl epilogem Dragonrealmu, a Knaak se rozhodl napsat ještě několik dalších knih...tohle by to totiž bylo dosti nedůstojné zakončení.

30.09.2020

Jeden z těch zdařilejších románů z Dragonrealm ságy, který těží především proto, že se protagonisté de facto dílem náhody dostávají do soukolí konfliktu hned čtyřech sil, z nichž sice jen jedna (Vlčí jezdci) je prezentovaná jako zákonně zlá, ale i ty ostatní (quelové, pošahaný Křišťálový drak, Plool a chaos vraadské magie jako takový) rozhodně nejsou kladné, a díky tomu má vyprávění velmi dobrou dynamiku, je na hrdinskou fantasy relativně nepředvídatelné a místy správně temné. Bohužel nějaké napojení se na osobní příběhy hlavních hrdinů opět není moc reálné, krom Gryfa. Temný kůň opět funguje jen jako přerostlé děcko, které neví, co s mocí, a musí být půlku příběhu odstavený, aby nebylo vidět, že autor neví, co s ním; a vůbec nechápu, proč bych měl jako čtenář sympatizovat s Cabeem Bedlamem coby nezajímavým prosťáčkem, kterému spadla do klína moc a s ní i všechno ostatní. Hrdinská fantasy s nezajímavými hrdiny nikdy nebude tak dobrá, jak by mohla být.

30.09.2020