Inka063 komentáře u knih

Tak já nevím, co si z toho vzít. Krásný jazyk, knížka má hodně co říct, ale právě, že až moc hodně. Co má být poselstvím? Vztah dvou tak odlišných lidí? Historie, minulost? Symbol zla a špatnosti? A šlo vůbec o symbol? Nebo snad hledání lásky a porozumění - ať už u vypravěče nebo u jeho tchána a tchýně?
Ani jedno z toho nijak nevyčnívalo a nebyl kladen důraz a já se v tom trochu ztrácela...

3 16.08.2019

Je to dobré. Je to temné, plastické, hrozivé, uvěřitelné. Psychologicky propracovaná postupná proměna. Jen ten konec ... Dobře sice. Kdyby byl jiný, byl by to emoční nářez. Ale tak nějak sem nepatřil a na rozdíl od celkového děje jsem mu nevěřila.
I přes to doporučuji.

6 29.07.2019

Ze zdejších komentářů jsem byla trochu rozpačitá, ale knížka vůbec není špatná! Dobře se to čte a opravdu jsem byla zvědavá, jak to dopadne. A musím říct, že je to i uvěřitelné. Sice trochu komplikované, ale určitě ne tak moc, aby se to nedalo pochopit a aby se to možná i někdy a někde nemohlo stát.
Ta holka byla tedy opravdu protivná dost, ale zas díky svým rozmarům pomohla vše odhalit a hlavně očistit jméno R., který si to zasloužil.
Doporučuji.

6 22.07.2019

Vtipné, milé, obyčejně neobyčejné (či naopak), krásná čeština. Obdivuji hraní se slovy. Nadchly mě "švédské" sjezdovky, lehký kopec s názvem Tensjödem a těžký Tennesjödem. A o vánocích dáme tu Strýc aby spal :-).

5 14.07.2019

Bylo mi líto, když jsem to dočetla. Opět výborná, pohodově čtivá kniha. Zajímavý námět. Naprosto uvěřitelný příběh. Vyprávění z pohledu otce a dcery. Originální je, že stejnými slovy, jimiž předchozí vyprávění jednoho z nich končí, začíná výpověď druhého z nich. Nevím, zda to tak autorka zamýšlela, ale mě to připadá, jakoby chtěla naznačit aspoň nějakou (jedinou) podobnost mezi nimi dvěma. Aspoň v těch pár stejných slovech. Nemůžu se dočkat dalšího díla, doufám, že už má paní Mornštajnová něco rozdělané!

14 10.07.2019

Nevím, jakého poselství měla být kniha nositelkou, či měla jen dokumentovat stav v tehdejší americké armádě. Ve mně nechala dojem absurdity.
POZOR, SPOILER:
Před útokem na Pearl Harbour nudící se vojáci, každou volnou chvilku trávící v bordelech, věčně totálně ožralí, odcházející si kam a kdy se jim zachce. Naproti tomu absurdně řešený nepříliš závažný prohřešek Angela Maggia, přebujelá administrativa, desítky spisů a lidí, kteří se jím zabývají, jeho uvěznění ve vojenské káznici, kde je pro svou nezlomnost a rebelství umlácen dozorci.
Po útoku se vyšší důstojníci projeví jako naprosto neschopní a absurdně se do protiútoku postaví obyčejní vojíni.
Hlavní hrdina Prew absurdně zastřelen, když se chce tajně VRÁTIT ke své jednotce.
KONEC SPOILERU.
Odnáším si trpkou informaci, že neschopní, bázliví, nepoužitelní velí. Vojáci tělem i duší, odvážní a daleko schopnější poslouchají, případně jsou brutálně perzekuováni.
Román bych zakončila Prewittovým skonem. Konec se mi zdá zbytečně protahovaný. Úplně fajn se mi to nečetlo, zvlášť kvůli neustálému opakování stejných slov, stejných vět. I když vím, že to měla navodit atmosféru vojny připomínající neustálé "ano, pane", "ne, pane", což se povedlo.

1 10.07.2019

Silně sociální román, který Steinbeck napsal, řekla bych, až s zuřivým vztekem. Tomu hlavně napomáhají krátké vsunuté kapitolky mezi hlavním dějem s údernými větami, až zoufalými výkřiky.
Nenadchlo mě to. Je to strašně rozvláčné, do detailu popisované banality, pro mě nudné. Ano, autorovi se nedá upřít obrovský spisovatelský um (o tom jsem se přesvědčila i na všech jeho ostatních knihách), ale tento jeho sociální zápal mě zkrátka neoslovil a kdyby to byla první kniha, kterou jsem od něho přečetla, po ostatních bych zřejmě nesáhla.
Tak teď nevím - za zpracování 4, za téma max. 1, takže 2,5 a protože mě to fakt nebavilo, tak 2 hvězdy.

4 06.06.2019

Steinbeck zřejmě tíhnul k lidem na okraji společnosti, měl pro ně pochopení zvlášť tehdy, když byli uzurpováni, vyhnáni z domova, sebrali jim půdu a skrovné majetky. Podobně i zde sympatizuje s partičkou na chvostě, ale její členové si za svůj osud mohou sami, dobře to ví a za nic na světě by neměnili s kýmkoliv, kdo musí chodit denně do práce, dodržovat řád a pořádek a ještě je ke všemu ženatý :-). Jenomže nějak přežívat musejí, že...
Bydlet bych poblíž nich nechtěla, ale nebyli zlí, měli svědomí a cit a byli si vědomi, že se jim občas něco vymkne z rukou a že je potřeba to napravit. Vtipná pohodová četba.

11 02.06.2019

Měl to být jen žert, machrovinka, která odstartovala lavinu, prozření, ztrátu přátel, deziluzi, touhu po pomstě. Ale i možnost závěrečného pochopení a smíření.
Bavilo mě prolínání minulosti a současnosti a střídavé výpovědi jednotlivých aktérů. Díky nim jsem si opět uvědomila, že každý si nese svůj kříž, každý má své starosti a problémy, kvůli nimž se mu v prvopočáteční fázi boří svět. A které pak překoná, protože život se musí žít se vším, co přinese. Včetně jeho dalších zlomyslných žertů.
Autor nechce, aby se na román pohlíželo jako na popis a odsouzení komunistických praktik, ale jako na literární dílo o lidech a jejich životech, strastech a možná i trochu radostech. Jenomže já se od toho nemohu oprostit. Doba to byla hnusná a krutá, o to víc, že o lidských osudech rozhodovali většinou hlupci, kteří dostali moc kvůli svému kádrovému posudku.
Za mne jde o velmi zdařilé a srozumitelné dílo, které se dobře čte.

9 14.05.2019

Stejně jako v románu O myších a lidech autor prokázal, že děj knihy nemusí být nabit akčními zápletkami. Ale musí se to umět.
Po cestě z Kalifornie kamsi k mexickým hranicím a zvlášť pak poté, co autobus s malou skupinou různých lidí zapadne v hlubokém výmolu, se v celé své "kráse" projevují a krystalizují jejich povahy, projevy, názory. Bohužel, nedostatek odvahy, zvyk, touha po pohodlí a civilizaci je mocnější i pro jediné dvě osobnosti, v nichž zbyla trocha rebelantství.
Steinbeck byl opravdu mistrem v pozorování a v psychologii. Opět čtenářský zážitek.

13 05.05.2019

Nádherně napsaný román, úžasně vykreslené lidské charaktery. Vše už asi bylo v komentářích napsáno a jen bych opakovala. Takže pouze stručně: pane Steinbecku, klobouk dolů a děkuju.

18 03.05.2019

Takový vlastně obyčejný (když pominu závěr) krátký příběh, pár dní v lidském životě. ALE: pak se vcítím do té marnosti nad marnost, do těch všech vysněných přání a tužeb, o nichž sami protagonisté dávno vědí, že se nikdy nesplní, a je mi z toho hodně hodně úzko. Přežívání ze dne na den, bez výhledu něčeho lepšího. Čekání na smrt, které snad nedejbože nebude poznamenáno nějakým úrazem, které ze mne udělá mrzáka a budu vyděděncem i v komunitě vyděděnců.
Sám příběh velmi smutný, tragický, ale mně se zdá v celém kontextu až nepodstatný.
Ještě že existuje tato a podobná klasika, která nezklame, když je to na současných pultech samý thriller a potřebujete denně před spaním číst :-).

16 17.03.2019

Jaké to musí být deprimující pro špičkového odborníka muset utéct ze své vlasti a svou práci pak provádět jen tajně, za někoho. Zachraňovat životy těm, kteří pak po něm plivou, či ho mohou vyhostit. Prožít si peklo a pro své názory žít v tajném doupěti, bez "papírů" a vlastního jména, ze dne na den, se stále sbaleným kufrem, bez budoucnosti a plánů. Vlastně s jedním plánem ano ...
Jak lehce se státy zbavují svých kvalitních lidí. Nedá mi to, musím vzpomenout na rok 1968 a 69 v Československu. Na odliv mozků pro jiné přesvědčení.
Nádherná, depresivní knížka s úvahami a přemítáním o životě, touze, lásce, strachu a lidských charakterech.

13 15.03.2019

Řekla bych kniha pro věkovou kategorii 15, 16 let. Neskutečně zdlouhavé, stálé opakování Trentovy ostře řezané čelisti a podlamujících se kolen Julie už mi tak lezlo na nervy, že jsem měla sto chutí to nedočíst. "Vůdcův" důvod a provedení mi připadá zcestný (ale budiž, byl to magor), ale závěr??? Tak to už byla vyloženě tragédie.
Nikdy víc a čtenářům toužícím po kvalitní literatuře nedoporučuji s výstrahou!!!

4 28.02.2019

Knížky Třeštíkové mě hrozně baví. Mám ráda její přímočarý styl. Je hodně vtipná, má zajímavá přirovnání. Veselí není jen nějaká prázdninová oddychovka – kromě lehkovážného a vtipného tónu se občas objeví i myšlenky, nad nimiž se člověk musí zamyslet. Po smrti Eliščina otce vůbec kniha zvážní a zesmutní. Ono po každé smrti někoho, koho má člověk rád, už nikdy není nic tak, jako dřív, a paní autorka to tady krásně podala a ukázala. I sama Eliška je pro mě uvěřitelná – chvilku nespoutaný bohém s bordelem ve svém životě, chvilku zodpovědná a houževnatá ve svých plánech, ale pořád citlivá a empatická.
Když něco miluješ, musíš to umět i pustit …
Za mě určitě 5*, doporučení těm, kteří se chtějí a umí zamyslet a souhlas s mi-nul-o.

4 11.01.2019

Já fakt nevím, jak tohle popsat. Pořád mě něco nutilo číst dál a dál. Neuvěřitelné fantazijní představy, úžasně barevně a dopodrobna vykreslená scéna, bohatost jazyka, přirovnání, šílenosti, na které by se člověk pomalu bál pomyslet, natož je popsat. Šokující, zázračné a přízračné. Jakoby mi před očima vybuchovaly plameny a gejzíry nejšílenějších tvarů a barev, plazily se liány a vytvářely sousoší, cítila jsem se jako v džungli sálající vlhkým vedrem.
Musela jsem si přečíst Doslov Jozefa Felixe (asi nějaký odborník přes literaturu). Z něho je nejblíž mým pocitům vyjádření, že sám autor nazval své experimenty "infra-humain", tedy jako pod-člověčí. Představy uložené v podvědomí. Nebo objevující se ve snech. Nesešněrované civilizovaným, okleštěným pohledem a "pravdou" a logikou. Moc jsem nechápala 100 roků samoty a zdály se mi jako neskutečně bláznivé. Teď zjišťuju, že co se představ a snů a vyjádření týče, byly slabým čajíčkem.
Velké uznání překladateli Jirsovi.

05.01.2019

Možná ještě výstižnější je název doslovu: Zvíře, které se stalo Bohem. Nebo ani ne tak stalo, jako se za něj téměř považuje. Nic jiného než zvířata jsme nebyli. Jak je možné, že jsme se jako lidstvo dostali až tam, kde jsme teď? A že to zas tak dlouho netrvalo? To se snaží autor vysvětlit na 508 stranách.
Úkol nadliský, autor musel nastudovat obrovskou spoustu materiálu. Seznam literatury, z níž čerpal, čítá dalších skoro 7 stran. Občas, zvlášť ve statích o počátcích vývoje lidstva, se mi jeho vysvětlení zdála až trochu dogmatická. Postupně, tak, jak jsme se dostávali do novodobější historie, mi mluvil z duše. Hlavně popisováním lidské rozpínavosti, agresivity, s jakou vybíjíme všechno okolo nás a ničíme přírodu, která nás živí. Brutalitou, s jakou chováme zvířata v klecích natlačená jedno na druhé bez trochy slitování, v domnění, že jsou to věci bez citu, a to jen pro uspokojení naší rozežranosti a rozmazlenosti.
A kam spějeme? Ano, tam. A dobře nám tak.

5 05.01.2019

Zajímavý nápad a námět! Bohužel, pro mě ale nadmíru technických údajů a záležitostí. Dost mě otravovalo se tím pořád prokousávat. Jinak dobré.

3 05.01.2019

Jako detektivní příběh žádná sláva. Dá se očekávat průběh i pointa. Je ale třeba zdůraznit, že kniha byla vydána v roce 1977, tedy v době, kdy byla počítačová technika růžovoučkým kojencem v plenkách. A pak si Crichton zaslouží jako vizionář určitě pochvalu.

3 05.01.2019

Příběh je jeden z mnoha. Chvílemi si člověk může až myslet, že to v těch koncentrákách nebylo nijak hrozné. Kdyby neměl informace od skutečných spisovatelů. Možná by z tohoto příběhu nějaký opravdový spisovatel udělal dechberoucí, emoční dílo. Jenže Morrisová spisovatelka není (a nevím, proč si ji Lale ke svému vyprávění vybral). Její „dílo“ na mě působí jako slohová práce středoškoláka. Spousty vět začínají slovem „když“, což mě deptá a připadá mi to značně primitivní. Situace, které byly asi mnohdy opravdu hrozivé a k nepřežití, jsou popsány tak nějak ploše, bez emocí.
Ještě, že jsem měla knihu jen půjčenou. 349,- Kč by mi bylo fakt líto.