Inka063
komentáře u knih
Úplně cizí lidé
Liane Moriarty
Zajímavý námět, dobře se to čte, snad by se dalo uvěřit i posunu a proměně lidí, kteří leccos pochopili, ale pro mne to autorka naprosto zazdila těmi tlachy na závěr. Nemohu to jinak nazvat. Tím mi to celé totálně znechutila. Už jsem od ní četla Tři přání a Manželovo tajemství, také mi to nějak nesedlo. A teď jsem se přesvědčila, že už zkrátka Moriarty ne.
Sbohem, milovaný Trockadero
Diane Karlstrom
Čtení pro puberťačky a milovníky koní. Přesto jsem docela se zájmem přečetla i já a vůbec to není špatné. Leckterá slečna si z příběhu může vzít i ponaučení, že nikdy nic není ztraceno, že jestliže člověk něco hodně chce a nevzdá se, všeho dosáhne a že zkrátka: kamarádi se nesmí opustit.
Slabosti velkých mužů
Frank Huss
Patnáct kapitol s informacemi o vládcích, které se v dějepisu neučí. O slavných mužích (i jedné ženě), o jejich fóbiích, mániích, strachu, obavách, velikášství, nabubřelosti... Čtivé, ač mi stejná jména mnohdy splývala a musela jsem si mnohokrát ujasňovat, kterýže vládce stejného jména toto vlastně je :-). Byla jsem často ohromena obrovskými, nepředstavitelnými náklady na život panovníků a jeho dvora. Náklady na megalomanské stavby, které mnohdy ani nebyly dokončeny. Velmi zajímavá kniha, doporučuji lidem s aspoň trochou lásky k minulosti.
Černé muzeum
André Pieyre de Mandiargues
Já fakt nevím, jak tohle popsat. Pořád mě něco nutilo číst dál a dál. Neuvěřitelné fantazijní představy, úžasně barevně a dopodrobna vykreslená scéna, bohatost jazyka, přirovnání, šílenosti, na které by se člověk pomalu bál pomyslet, natož je popsat. Šokující, zázračné a přízračné. Jakoby mi před očima vybuchovaly plameny a gejzíry nejšílenějších tvarů a barev, plazily se liány a vytvářely sousoší, cítila jsem se jako v džungli sálající vlhkým vedrem.
Musela jsem si přečíst Doslov Jozefa Felixe (asi nějaký odborník přes literaturu). Z něho je nejblíž mým pocitům vyjádření, že sám autor nazval své experimenty "infra-humain", tedy jako pod-člověčí. Představy uložené v podvědomí. Nebo objevující se ve snech. Nesešněrované civilizovaným, okleštěným pohledem a "pravdou" a logikou. Moc jsem nechápala 100 roků samoty a zdály se mi jako neskutečně bláznivé. Teď zjišťuju, že co se představ a snů a vyjádření týče, byly slabým čajíčkem.
Velké uznání překladateli Jirsovi.
Tajemné záblesky
Minette Walters
Nic moc. Občas to drhne, občas krkolomná vysvětlení či výpovědi aktérů, navíc dost často uvedené přímou řečí v podobném duchu jako "vždyť to je přeci jasné ...", abychom nezapochybovali, že jsou to vyjádření zcela normální.
Mezi kapitolami jsou několikrát vloženy "zprávy z tisku" (nevím, jakou tam mají mít funkci, asi pro větší autenticitu tohoto kriminálního případu) a navíc protokoly z řízení policie, kde je vlastně shrnuto to, co jsme do té doby přečetli. Buď si tím sama autorka sumírovala, co už napsala, nebo měla potřebu to čtenáři shrnout, protože i jí samotné se zdálo, že se trochu zaplétá. Závěr ráz na ráz, na pár řádcích. Už to asi chtěla mít za sebou, tak jako já. Ale na druhou stranu poměrně překvapivý. I když zas mírně přitažený za vlasy. Poté následuje ještě epilog, kde je vše dovysvětleno, milionář ukázán v lepším světle než po celou knihu a korunu autorka svému dílu dala, když to vše završila romanticky po americku.
Přínos pro mě kniha měla v tom, že jsem se dozvěděla, co je "perlík" :-).
Isabela: Neohrožená královna
Colin Falconer (p)
Vy mu teda dáváte :-)! Toto je má první kniha od Falconera a že by to byla taková hrůza, se mi nezdá. Hitparáda sice taky ne, znám lepší historickou beletrii, ale že bych chudáka Colina posílala "leštit čepicí náhrobek Maurice Druona" :-)???
(musela jsem si půjčit kousek z Pink Martini, to je fakt vtipný :-)!!!)
Strážkyně tajemství – Román o Kateřině Parrové
Sandra Byrd
Zase trochu jiný pohled na život Jindřicha VIII., jež si vybral Kateřinu Parrovou za svou manželku. Musela se podvolit rozkazu krále, ač milovala úplně někoho jiného. Toho, který si to vůbec nezasloužil.
Tehdejší doba opravdu dobře vylíčená. Ale styl, místy až mírně infantilní, mi moc nesedl.
Mindfuck
Petra Bock
Líbí se mi tvrzení, že kromě vlivu rodičů se na našem utváření podepisuje i společnost. Autorka - Němka - má na mysli hlavně vliv nacismu a poté snahu Němců se od něj distancovat. Z pohledu našeho východního bloku vidím u sebe a své generace hodně záporný vliv totality. A to hlavně tehdy, nešli-li rodiče s tehdejším proudem. Děti nedostaly doporučení na další studia, kdy by se jejich život možná vyvíjel úplně jinak, lidi byli pořád někým kontrolováni a před něčím měli strach, s něčím museli nebo nesměli souhlasit atd. A pak nemějte mindfucky.
A stejně jako worka se ptám: "Co s tím?" Samotná kniha mi v jejich odbourání nijak nepomohla, spíš mě jen utvrdila v tom, že existují.
Beton
Iva Pekárková
Výborné! Pekárkovou mám ráda pro její výstižnost, umí jít pěkně až na dřeň. A obzvlášť kniha povídek Beton je vynikající. Ve většině z nich hraje skutečný beton nějakou svou roli. Už to je obdivuhodné, kolik rolí autorka pro tak všední věc najde. Pravda, povídky nejsou nijak veselé, ale proč by taky měly? Byla veselá třeba 70.léta za totáče? Je veselý život bezdomovce?
Multikulti Pekárková se nezapře ani tady - příběhy ukazují rozdílnost problémů v jiných lokalitách nebo kulturách, ale stejnost lidského cítění a myšlení při jejich řešeních.
Zloději hvězd
Nicole Mtawa
Autobiografická kniha o okouzlení Afrikou. Což bych ještě pochopila. Co se naprosto vymyká mému chápání je to, že se poměrně hezká holka z Německa zamiluje - co, zamiluje! Totálně obětuje! - pro Tanzance Jumu, feťáka, bezdomovce, lháře, zloděje. Nemyslím to ve zlém. Jeho to naučila ulice, jinak by nepřežil. Neodsuzuji ani Nicolinu oběť, i když ona by to asi obětí nenazvala. Celé její počínání je mi tak strašně, ale strašně cizí... až se stydím. Možná dík za takovéhle lidi. A moc by mě zajímalo, co je s nimi dnes.
Mít s kým běžet
David Grossman
Čtu zdejší komentáře a zjišťuji, že se kniha všem četla s lehkostí, že je přímočará, jednoduchá, milá atd. Já jsem z knihy neměla vůbec dobrý pocit - ne pro její kvality, ale pro skutečnosti zde popisované. Po celou dobu mě neopustil dojem, že město je plné ztroskotanců, feťáků, zlodějů a lidí na okraji společnosti. Měla jsem obavy, co se stane na další straně. Kniha na mě působila depresivně a temně. A to i přesto, že byl zachráněn muzikant s talentem od boha. Bavily mě lehce filozofické úvahy, ale další knihy od Grossmana už asi vyhledávat nebudu.