hu_87 komentáře u knih

Autor napsal spoustu lepších knih, o tom žádná. Tohle mi přišlo jako takový mišmaš různých znalostí z oblasti přírody (ač mi tedy některé přijdou docela primitivní, ale to je něco podobného jako v knize Les - návod k použití), prostě něco co ani tak moc nenadchne, ale ani neurazí. Určitě si ale své místo najde, takových knih by mělo být mnohem více. Ideální "začátek" pro každého, koho zajímá příroda obecně, ale pokud chcete něco podrobnějšího a odbornějšího, sáhněte radši jinde.

5 06.07.2021

Pěkně a poctivě sepsané, velmi promyšlené a poutavé. Pan Žák si dal velmi záležet a jsem ráda, že jsem knihu nakonec dočetla až do konce. Je to super nahlédnutí do světa Vincenta, do jeho záchvatů, při kterých měl halucinace nebo si ani neuvědomoval co dělá - do jeho emocionálního světa nebo toho, jak byl vnímán druhými lidmi. Vincent určitě byl ve své době nepochopeným umělcem, bohužel ve svém životě moc štěstí nezažil a v knize je to pěkně zpracované. Je tam znát to, jak byl jeho život na jednu stranu bouřlivý a na stranu druhou prázdný a chudý.

5 24.05.2021

Zajímavá knížka, ve které autor rozebírá ožehavé téma, tj. to, zda zvířata cítí. Což se mu ne vždy povedlo. Nelituju, že jsem si jí přečetla, je tu hodně zajímavých věcí ze světa přírody. Bohužel jak jsem psala, místy se nepovedlo zachovat objektivitu a převládla místo toho subjektivita, vlastní dojmy a pocity. Což nemusí být samozřejmě na škodu, ale - co bych ocenila - v případě, když je třeba nějaká krátká kapitola, která je věnována spíše těm domněnkám (třeba z vlastní zkušenosti - autorovo koně nebo jiná pozorování) - aby se teda kapitola trochu protáhla a byla doplněná o nějaká objektivnější fakta.
Přesto doporučuji všem zájemcům o přírodu.

5 18.03.2021

Tohle bude asi moje první knížka tady, ke které napíšu jen komentář a nehodím sem hodnocení. Z jednoduchého důvodu - nebylo by to objektivní. Spíše si myslím, že se kniha měla jmenovat "Moudrost psů" a napsat ji měla autorka v podobném duchu jako knížku Moudrost vlků, která je mimochodem velmi poučná. Problém je, že pasáže se víceméně opakují a sem tam se objeví nějaký vědecký fakt o psím chování, smýšlení atp., nicméně nejsem si jistá, zda si z knihy odnáším tolik, co z jiných.
Tudíž upozornění - nejedná se ani tak moc o populárně-naučnou knížku, spíše o knížku autorky, která psy zbožňuje (já taky, proto nehodnotím kvůli objektivitě).
Prostě a jednoduše, psi jsou nevinní a asi jediní, kteří umí nezištně milovat. Je třeba je chránit, chovat se k nim s úctou, respektem a uvědomit si, že naši psí miláčkové mnoho věcí poznají, i když se je snažíme obalamutit jakkoliv. Psi jsou čistí.

Nutnost pro každého, kdo někdy použil Tor a navštívil nějakou stránku s přízviskem onion.
Nutnost pro každého, kdo si o darkwebu přečetl dost článků, ale přišly mu moc fantaskní.
Myslíte si, že o darkwebu tak nějak tušíte, že je to místo nebezpečné, tajemné, naproti tomu,když se dozvíte, co všechno okolo darkwebu je zpopularizovaný mýtus, budete střízlivější a zase o něco vzdělanější.

Autor píše lehce, čtivě a kapitoly jsou protkané různými příběhy z různých kauz.

5 23.10.2020

Tenká, relativně nenápadná knížka. Naproti tomu se autorka nezaobírá zbytečnými žvásty nebo svými osobními dojmy (a tudíž nepodloženými informacemi). Ti kdo znají Kahnemana si takhle obohatí svoje znalosti zajímavou a čtivou formou.
A hlavně je důležitý nezapomínat na jednu důležitou věc: bez emocí je jakékoliv rozhodování neefektivní - nezatracujme emoce na úkor přísné racionality.

5 22.10.2020

(SPOILER) Knížka je moc zajímavá, navíc jí napsala vystudovaná bioložka.
O mikrobech a souvislostech buďto s duševním zdravím, metabolickými poruchami, se docela často mluví nebo píše. Dozvíte se třeba, že:
- je možné "nakazit" myši schizofrenií pomocí mikroba
- nejen pacienti se schizofrenií mívají v mozku Toxoplasmu, ale i pacienti s OCD a jinými diagnózami
- že dívat se na hubnutí typu příjem = výdej je moc zjednodušený pohled, protože v mnohém tahají za nitky naše mikroby (resp. to, kolik kalorií si z potravy odneseme)
- že autismus může být taky nakrásně zahlcení mozku toxiny (zde autorka hovoří o bakterii Clostridium tetanii)
- že i mikrobům v našich střevech záleží na tom, co právě zbaštíme
- že bezmikrobní myši (žijící ve sterilním prostředí) se chováním razantně odlišují od "běžných" myší, hlavně z hlediska sociálního, sdružovacího

5 15.10.2020

Knížka se mi líbila a musím říct, že opravdu převelice. Sice má tenhle kousek cca 400 stránek, ale stojí to za to. Člověk si myslí, že když si přečet' Plhákovou (té posílám respekt, má super knížky), tak ví o spánku všechno, ale byla chyba si něco takovýho myslet, protože tahle knížka mi ten stereotyp pěkně rozbila na kousky.
Stojí za to si přečíst. Víc takových knížek. Čtivé, zábavné, podnětné.

5 15.10.2019

Opravdu zvláštní kniha. Šokující. Zajímalo by mě, co konkrétně autor zamýšlel tou proměnou v brouka, zda to je nějaká vážná nemoc, nebo zešílel... ale krásně popisuje to, jak by se spoustu lidí zachovalo k člověku, co má potíže.

5 07.09.2018

Jestli má něco splňovat kritéria pro opravdu divnou knížku, pak je to tahle. Dodneška mě dostává vzpomínka na tu část, kdy jeho matka znásilnila nějakého chlapíka, aby mohla otěhotnět.
Nejméně polovina kniha se mi četla velmi špatně a stálo mě to hodně přemáhání.

5 06.09.2018

(SPOILER) Ač nejsem běžným hltačem knih zaměřených na produktivitu, tahle je pro mě výjimkou.
Neskutečně se mi tahle jízda líbila.
Hlavní myšlenkou jsou návyky. Tedy, proč si tvoříme návyky (a hlavně - proč si tvoříme návyky, které nám škodí), k čemu jsou dobré a jak souvisí s pocitem odměny.
A hlavně: jak si za pomocí několika principů vytvářet návyky nové, které by nám lépe sloužily - za pomocí psychologie.
De facto je to místy i trochu zabroušení do tajů behaviorismu.
Ke konci knížky je i takové menší shrnutí a zopakování již přečteného, což může být pro místy nepozorného čtenáře celkem fajn.

4 20.05.2023

(SPOILER) Tahle kniha se mi od autora vůbec nelíbila. Přijde mi to jako slátanina několika příběhů o nějakých organizacích a neustále se opakující PROČ (a reklama na Apple). Kdybych četla pouze tuto knihu, řekla bych si, že autor nepíše moc poutavě. Naštěstí jeho "Lídři jedí poslední" mě přesvědčilo o tom, že autor umí psát... tohle ale nemohu doporučit. Když jsem to dočetla, tak jsem si říkala, co že jsem se to nového dozvěděla.

Tohle "PROČ" zkrátka musí být nějaký vyšší smysl. Něco, čemu věříte a něco, co oslovuje váš emoční mozek. A když budete mít svoje PROČ a bude mu věřit i vaše organizace, pomůže jim to nejen k vyšší produktivitě, ale i k pocitu sounáležitosti s organizací. Tohle si stačí pamatovat. Jestli něco děláte jenom pro peníze, je logické, že po čase vás to přestane vnitřně bavit nebo naplňovat. Jestli chcete, aby vás vaše práce naplňovala, musíte věřit tomu, co děláte a být v tom autentičtí - tedy vaše idea se musí shodovat s tím, co budou říkat okolí vaše činy.

4 25.04.2023

(SPOILER) Hutná bichle, ve které se mísí úvahy o morálce jako takové a jak např. souvisí s politickým přesvědčením. Jako mimořádně zajímavé vnímám to, jakého psa by ideálně chtěli liberálové a konzervativci - jak to krásně souvisí s jejich přesvědčeními a proč konzervativci silněji reagují na nejednoznačnost či nejistotu.

Morálka také velmi závisí na dané kultuře, ze které člověk pochází.

Jsme společenské bytosti a třeba takový oxytocin má za úkol nás jakoby stmelovat. Tento hormon mj. zahajuje děložní stahy a uvolňuje se při fyzickém doteku (i s neznámým člověkem, který nám má de facto jen podrbat záda), ale také se uvolňuje - nejspíš překvapivě - při sledování videí, kde dotyční lidé trpí (což má nejspíš posilovat jakýsi soucit a touhu pomoci?).

Liberálové hodně dají na "boj" proti nerovnosti a podporování vzájemné pomoci, konzervativci zase v průměru více dbají na osobní svobodu a to, "co člověk zaseje, to sklidí" - což tkví v nekonečné dohady mezi těmito tábory.

Za mě velmi podnětná, obsáhlá a místy vyčerpávající kniha.

4 20.01.2023

Za mě se jedná o zajímavě podanou publikaci, u nás v ČR dokonce ojedinělou - dysthymii se nevěnovala doteď žádná knížka tady.
Místy se jedná o takové lehčí čtení, nenazvala bych to asi přímo odbornou publikací - není to psané tak, aby to podle mě naplňovalo definici odborné knihy - právě že je to psané tak, že to pochopí i naprostý laik a odborných termínu je tu také poskrovnu. Doplňované různými kazuistikami apod.

4 20.12.2022

Zajímavě podaná knížka o ne tak známých vrazích typu Bundy nebo Dahmer (asi krom toho Ramireze), pro mě byla určitě zajímavá a na konci jsou rozhovory např. s kriminalistou nebo studentkou práv ohledně zločinu. Je teda pravda, že některé kapitoly jsou v porovnání s jinými co do informací celkem nerovnoměrné.
Ohledně těch podcastů, které tu jsou zmiňovány - asi bych těmto uživatelům vzkázala fakt, že kniha je kniha a podcast je podcast. Jestliže posloucháte tyto podcasty a přečtete si knížku od stejné autorky, lze tak nějak logicky čekat, že tam bude velká shoda. Spoustu lidí ty podcasty třeba nezná a hodnotit jednou hvězdou jen z tohoto důvodu mi přijde krajně neobjektivní...

4 03.02.2022

Kardaras nám nabízí výjimečný pohled na problematiku, která se týká nás všech.
Naší i budoucí generace. Dětí, které každodenně dochází do školy a dospívajících, jejichž mozky se postupně vyvíjí.
Osobně jsem doteď spíš všude slyšela něco ve smyslu "Videohry nezpůsobují násilné chování" nebo názory, které se spíš videoher obecně zastávaly a podporovaly názor, že možnost - byť ve virtuálním světě - povraždit půlku města s sebou nenese žádné extra rizika.

Svítící děti, jakožto generace extrémně hbitých palců (u mobilů) či ukazováčků (počítače) mají problém. Řekněme si to na rovinu. Přehnaná propagace techniky ve školství, ale i ve volném čase prostě je špatná a má ohromná rizika na budoucí reakce a chování uživatelů těchto vymožeností.
Číst místo hmotné knihy vonící papírem e-knihu, která nám svítí do obličeje není v pořádku. Krom toho, z e-knihy si toho tolik neodneseme jako s voňavé knihy s reálnou vazbou.

Nebo mobily - je prokázáno, že studenti se s mobilem v blízkosti hůře soustředí a z přednášek si toho odnáší znatelně méně. A to jim ten mobil může jen ležet na lavici či ho mohou mít v kapse a nemusí ani "surfovat".
Technologie jsou všeprostupující.

Pařit pravidelně 12 hodin v kuse třeba takový CoD může s sebou nést mnoho rizik, potencovat větší tendence k agresivnějšímu chování a znecitlivovat jedince, který třeba nebude tolik soucítit s oběťmi násilí obecně. K tomu si připočtěme spánkovou deprivaci, nedostatek pohybu dolních končetin, smyslové přetížení blikající obrazovkou - a ano, správně. Klidně se může stát, že se postupně stírají rozdíly mezi realitou ve hře a realitou tady venku.

Jsou zaznamenány případy (a v budoucnu jistě budou další), kdy rodiče dětem odebrali jejich oblíbenou hru a skončilo to třeba tak, že mamka s taťkou měli kulku v hlavě nebo to v lepším případě skončilo "jen" zdemolováním obýváku.

Samozřejmě nemůžeme vinit takové videohry, že absolutně můžou za všechno špatné, či že tu nehrají ještě další intervenující faktory .To by bylo špatné a sám autor vždy uvažuje o dalších možných proměnných.

Tyto a ještě mnoho případů nám autor v knížce nabízí. Berme tuto knížku jako takové velké varování pro nás pro všechny, pro všechny ty děti i dospělé pravidelně osvícené modrým světlem z mobilu či notebooku.

4 17.10.2021

Kniha mě nadchla tím, jak se tu propojují poznatky tzv. moderní vědy a šamanismu, stavů rozšířených vědomí a uvažováním nad tím, jak spolu mnohé, zdánlivě nesouvisející věci, ve skutečnosti velmi a reálně souvisejí.

Notnou část zabírá teorie, úvahy, něco z kultury (vyobrazený hada - DNA - na různých místech a v různých kulturách).
Bohužel podstatná část knížky vyjde do "ztracena" - protože se pak jedná už jenom o poznámky, takže do nějaký strany 170-180 je to knížka jako taková, pak už jsou jen rozsáhlé poznámky.

4 09.10.2021

Trauma podané komplexně, odborně (místy zabloudíme i do neurověd třeba). Důležitá publikace, kterou by si měl přečíst každý. PTSD má schopnost ničit lidem životy a je důležité vědět něco o traumatu a jeho důsledcích na lidské tělo a mysl.

4 26.09.2021

(SPOILER) Taková poutavá obálka a název - a přitom to bylo akorát mnoho povyku pro nic.
"Nalezený" je jeden z těch příběhů, které mají ohromný potenciál, bohužel ale nenaplněný.
Jednak - zdlouhavé rozhovory a popisy různých situací, které bohužel příběhu nedávají na dynamice, spíš jí naopak ubírají.
A za druhé - kde jsou podrobnosti? Já jako čtenář čtu nějaký thriller s nějakým nádechem psychologie, v tomto případu jde o důležité téma sexuální zneužívání dětí a chci, jakožto někdo, kdo si knížku čte s tím, že ho něco překvapí - chci trochu reality, jakkoliv je ošklivá a zdrcující.
Všechny ty zdlouhavé pasáže to celé podkopaly. Víme o tom, že Evana unesli a čtenář si samozřejmě domyslí, o co únoscům šlo - ale jak jsem psala, čekala jsem nějaký šok, podrobnosti, prostě něco, v čem by byl příběh poutavý, trochu akční.

Když si to shrneme - začátek má rychlý spád, k únosu dochází prakticky na prvních stránkách. Pak dlouho nic (to je to místo pro pocity a zdlouhavé popisy událostí), když se Evan po několika měsísích objeví, objevují se u něj známky posttraumatického šoku (bod za to, že alespoň to bylo nějak načrtnuté) a trvá dlouho, než se dá dohromady - k čemuž mu velkou mírou pomůže dědeček Jack.
Jinak větší část je zmíněná samotným nakladatelstvím. Právě z toho důvodu, že ten náčrt celého příběhu vypadal velmi slibně, celé je to poměrně jedno velké zklamání.

Námět je celkem jednoduchý, ztratí se mladý kluk, policie nemá žádné stopy; vlastně, můžem si říkat, k čemu vlastně policie, že. Kluk se objeví, ale má trauma a za nějakou dobu se ztratí další kluk. Díky Evanovi najde policie konečně vodítka, na které by doteď sama nepřišla (jak se říká s ironií, pomáhat a mlátit).
Žádný zvrat, nebo spojitost: třeba někdo kdo Evana znal, nějaký jeho známý, rodič kamaráda v roli únosce nebo jeho pomocníků. Prostě nic. Nula šoku, nula zvratů a absolutně nic, co by příběh dělalo skutečně napínavým.
Jednoduchý přípěh a zápletka a poměrně happy end.

Za co dávám body hore je to vyobrazení toho posttraumatického šoku (i když si autorka mohla dát práci a místo těch zdlouhavých a nudných pasáží tam přidat něco víc od Evanovo myšlenek nebo kapitoly z pohledu únosců - jakkoliv by to mohlo být šokující, přeci jen téma zneužívání dětí, chápu, ale proboha, tohle je thriller kterej má čtenáře bavit, nadchnout a ne že to bude tak jednoduchý).

Jinak je tu jedna krásná hlavní myšlenka. Na některý věci prostě nejde jít silou, naléhavě, ale chce jim dát čas. Dotyčnej, co si prožívá trauma, nepotřebuje vedle sebe nervózní a afektovaný lidi, kteří mu chtějí poskytnout absolutně všechno na světě. Potřebuje klid, pochopení a hlavně čas. Upřímnost. Promluvit si s ním mezi dvěma očima. Zaměstnat ho. Dostat ho z jeho ulity. Nečekat, že se věci vyřeší časem samy-protože nemusí, je nutný vytvořit atmosféru bezpečnosti a vřelosti. A samozřejmě jde taky o změnu prostředí, která je velmi často v případě traumatu nutná. Tohle všechno Evanovi poskytnul jeho děda.
Těžko říct, proč postavy vyobrazené zde nezkusily něco podobného...

4 24.09.2021

Napsáno provokativně, depresivně a bohužel pravdivě.
Jak už psal uživatel thorir - kniha je členěna do kapitol - o homosexuálech, ženách, trans lidi a rasu. V nich autor, v této době téměř až drze ukazuje realitu (mnohdy směšnou a absurdní), co se všechno může dít - na základě zmiňování nejrůznějších případů z praxe.
Zkrátka všeho moc škodí a my jsme v době, kdy stačí skutečně málo a jste označeni za rasistu nebo transfoba.
Jak také zmiňuje, když je někdo obzvlášť vzteklý (tudíž i hlasitý), snadněji si ho někdo všimne a bere ho vážně. Což nejrůznější propagátoři "antirasismu" a dalších směrů umí dokonale.
Média, strach z označení rasisty nebo transfoba, co požadují od svých zaměstnanců giganti jako Google nebo Twitter a proč je rizikové sdělit svůj odlišný názor... a mnoho dalších.
Překlad je samozřejmě mizerný, některé věty moc nedávají smysl. Přes to všechno dávám 5 hvězd, nechci kazit hodnocení takhle důležitý knížky.

4 04.09.2021