horkosladka komentáře u knih

Velmi čtivě napsaný příběh Toyen - Marie Čermínové, která předběhla svou dobu. Tato avantgardní nekonvenční malířka surrealismu byla stejně záhadná jako její obrazy. Její jméno je u nás v Česku spojováno s umělcem Jindřichem Štyrským, se kterým ji pojilo velké přátelství, vzájemná inspirace a tvorba. Stála také u zrodu Devětsilu a skupiny surrealistů v ČSR. Toyen se přátelila s Vítězslavem Nezvalem, Jaroslavem Seifertem, Karlem Teigem a mnoha dalšími osobnostmi tehdejší literární scény. Většinu života ale prožila ve Francii v okruhu svých intelektuálních a uměleckých přátel, např. André Bretona, Paula Eluarda a dalších... Zajímavá žena, jejíž intimní život zůstává záhadou stejně jako její vnitřní svět, díky kterému vznikly její fantastické obrazy. Knihu vřele doporučuji všem milovníkům umění Toyen, ale také těm, kteří mají rádi historii a literaturu. Za mě naprosto skvěle napsaná kniha, která jen prohloubila můj zájem dozvědět se více o této jedinečné umělkyni.

11 18.01.2022

(SPOILER) Kniha je skvěle napsaná, ale humorné mi to až tak nepřišlo. Spíš mi bylo hlavního hrdiny dost líto, jak mu jeho povedená babička pořád sprostě nadávala. A odtrhla ho od matky. I slza mi ukápla. Ale za tím vším je hluboký sociální podtext. Co s člověkem dokáže udělat život, ztráta, nenaplněné sny...
Autor popisuje dětství malého Saši s nadhledem a chování duševně narušené babičky nám servíruje tak, aby to vyznělo vtipně a smířlivě. Pokud autor v takovém prostředí skutečně žil, pak ho obdivuji. Já sama nepocházím z funkční rodiny, a přiznám se, že v některých momentech mi chování Sašovi babičky připomnělo náladovost mé matky, ale kdybych žila s babičkou, která by si přede mnou v záchvatu zuřivosti začala nehty drásat obličej, asi bych propadla šílenství taky.
Přesto je kniha velmi originální a jsou v ní roztomilé momenty, třeba příhody z dětského ozdravného sanatoria. Popis dospělých dostává pohledem dětskýma očima tragikomický nádech a v tom je kouzlo celé knihy. V souvislosti s tématem knihy jsem si vybavila citát L.N.Tolstoje: ,Všechny šťastné rodiny jsou si podobné, každá nešťastná rodina je nešťastná po svém. “
A tady ukázka z knihy: ,Poprosím mámu, aby mě pochovala doma pod podlahu, vymyslel jsem jednou. Tam nebudou červi, nebude tam tma. Máma bude chodit kolem, já se na ni budu spárou dívat a nebude to tak děsivé, jako když mě pohřbí na hřbitově. Když jsem dostal takový nápad..jedinou překážkou bylo to, že by mě babička mohla mámě nedat. A dívat se skrz spáru na babičku se mi nechtělo. Proto jsem se babičky narovinu zeptal:,Až umřu, můžete mě pochovat u mámy pod podlahu?,Babička mi odpověděla, že jsem úplný kretén a že mě můžou pochovat jedině na zadním dvorku psychiatrické léčebny.,..

11 17.03.2021

Jako milovnice a sběratelka parfémů jsem sáhla po této knize s touhou dozvědět se něco víc o alchymii vonných esencí. Parfémy jsou v příběhu spíše na pozadí, ale vůbec to nevadí. I tak dostanete chuť koupit si něco speciálního, co by podtrhlo vaši osobnost. Koneckonců, o tom parfém přece je. Vyjádřit kým jste vůní, ve které se cítíte dobře. Trochu jsem se bála, že to bude červená knihovna, ale byla jsem mile překvapena. Čtivý příběh s perfektními dialogy, zajímavými myšlenkami, myslím skvělý námět na zfilmování. Prolínají se tu příběhy dvou žen v různých časových liniích, nechybí trocha napětí a tajemna. Móda, parfémy, Paříž, New York... 30. a 50. léta. Vzpomněla jsem si na výrok Coco Chanel: "Žena bez parfému nemá budoucnost."

Kniha, která vás buď nadchne, nebo nudí od začátku. Snažila jsem se vydržet asi do půlky, kdy jsem knihu poslouchala jako audioknihu, ale nevydržela jsem. Na monotónním popisu sběru bylin a monologu hlavní postavy jsem neshledala nic zas tak zajímavého. Ani jsem nepřišla na to, jakou duševní nemocí hrdinka trpí. Žít dobrovolně osaměle a být zaujatá sbíráním bylin přece není nemoc. To že člověk nemá vyřešenou minulost, je druhá věc. Prostě mi to nesedlo. Jediné, co oceňuji, je schopnost autorky vyvolat v čtenáři pocit napětí.

Z knížky:

Moje vnější já: klidné, veselé, přátelské a pohodové.
Moje vnitřní já: směs frustrace, šílenství a totální beznaděje.
Syndromy sociální kocoviny: bolest hlavy, únava, skleslost, hněv a frustrace, potřeba zmizet ze světa.
Léčba sociální kocoviny: dobré jídlo, skvělá kniha, oblíbená hudba, být sama v tichu, laskavé objetí od toho, koho mám ráda.

Tak pod tohle bych se podepsala. Trefné a místy vtipné postřehy introvertní holky, pro kterou je být delší dobu ve společnosti více lidí utrpením. Taky mě vyčerpává komunikace s více lidmi a kolikrát nevím, o čem se bavit, pokud se nemůžu bavit o tom, co mě zajímá. Introvertům vysává energii neupřímná společenská interakce a nadměrná stimulace. Stejně jako hlavní hrdinka trpím pocity nejistoty a obavou, že jsem pro druhé divná. A taky jsem typ INFJ. Velkou roli v komunikaci s druhými hraje sebevědomí. Tahle hrdinka ho zrovna moc velké nemá. Když vás chce okolí pořád předělávat, tak si přestanete věřit, to je přece jasný. Začnete se nenávidět za to, jací jste a googlit na netu různé diagnózy. Ale přitom jste prostě jen introvert :-)
Celkově pěkné a roztomilé ilustrace, téma zpracováno hravě a srozumitelně. Doporučuju hlavně pro teenagery.
Ona ta komiksová forma působí mile a celkově mi to přišlo takové pohodové a vtipné čtení, ale když si člověk uvědomí realitu, jak jsou dneska oceňováni hlavně extroverti, tak to vlastně zas tak veselé není, že se introverti musí stále tak přemáhat a přizpůsobovat většině, jen aby nebyli za divné asociály.

11 23.06.2020

"Pokud žijeme s lidmi, nejsme než to, za co nás lidé považují... Copak existuje láska myslitelná bez toho, že úzkostně sledujeme náš obraz v mysli milovaného? Ve chvíli, kdy se už nezajímáme, jak nás vidí ten, koho milujeme, znamená to, že ho nemilujeme."

"Samota: sladká nepřítomnost pohledů."

"Cena náhody se rovná míře její nepravděpodobnosti..."

"...protože jenom to je pro mě skutečný život: žít v myšlenkách toho druhého. Jinak jsem zaživa mrtvá."

Filosofický román, který proplétá několik příběhů, osudů. Postavy jsou zde často protikladné, pochybující, silně prožívající (zejména ženy). Dozvíte se také něco o velké obdivovatelce Goetha Bettině von Arnim.
Kundera ve mně probouzí otázky - co je čas? Existujeme jen skrze druhé? Jaký je náš (sebe)obraz a jaká je skutečnost? Jak ovlivňují zdánlivě banální životní epizody naše životy? Co je to náhoda? Co znamená nesmrtelnost?

11 12.02.2019

"Vysoce citliví lidé bývají cílem narcistů. Proč? Protože jsou citliví, pozorní, nevinní, možná až naivně důvěřiví, navíc nemají obvyklý systém ochrany jako ostatní lidé, takže z nich narcisté mohou snadno ždímat energii. Je těžké uvěřit, že narcisté nejsou schopní empatie, která je pro citlivé osoby naprostou samozřejmostí a součástí vnímání světa. Vysoce citliví lidé jsou soucitní a očekávají, že takoví budou i všichni ostatní, a proto dělají chybu, když se snaží získat si narcisty láskou. Je mi líto, ale musím říct, že to nemůže fungovat. Je to, jako byste od bezcitného člověka očekávali, že ví, jak milovat."

Velmi zdařilá sbírka milostných zpovědí a moudrých zamyšlení mladé začínající spisovatelky. Z dílka jde vyčíst autorčina ženská zranitelnost a intenzita citů. Rupi Kaur má ženám co říct. Mnohé z nás se v jejich textech najdou, ať už jde o emoční trauma, odmítnutí, pocit osamělosti, opuštění mužem, kterého jste milovaly, nebo nenaplněnou lásku. Rupi má srdce plné lásky, které mluví k ženám s poselstvím, aby se přijaly takové, jaké jsou. Protože jedině tak si mohou vážit samy sebe a nemilovat jen své představy.

Existenciální bible melancholiků, snílků a těch, kteří "trpí" věčnými nezodpovězenými otázkami - myšlením, které nelze zastavit...

Tohle je pro mě nejlepší kniha roku 2020. Příběh svobodomyslne Eugenie, která vidí duchy, a proto jí otec považuje za bláznivou a nechá ji umístit mezi duševně choré a příběh přísně racionálně uvažující ošetřovatelky Genevieve, která díky setkání s Eugeniní pozná, co je to víra, mě zcela pohltil. Živě jsem si představovala to vězení mezi stěnami ústavu Salpetriere a omezenost, nesmyslné konvence a postoj k ženám, které se v té době odlišovaly a nezapadaly do společenských měřítek, co je a co není normální. Kniha má být zfilmována, tak jsem zvědavá...

10 28.10.2020

Krásná kniha, která vás vrátí do Japonska o mnoho let zpátky. Obyvatelé městečka Cučiury ve vyprávění vzpomínají na svou práci, na staré časy, na chudobu, ve které žili a na hodnoty a zvyky, které vyznávali. Obchodník s tofu, gejša, jakuza, výrobce rohoží tatami, prodavači rýže, smíšeného zboží... Několik příběhů ze života prostých lidí. Z knihy jsem si odnesla pocit, že tehdy lidé pracovali mnohem více než my dnes, žili těžce a v chudobě, přesto znali hodnotu věcí, slušnost a poctivost. Vážili si věcí i hodnot.

10 05.10.2020

"Jestli budeme i nadále žít pro budoucnost a za naši hlavní přednost považovat schopnost logického myšlení, tak se brzy staneme pouhými parazity žijícími na úkol nezměrného stroje. Racionalizace života nemusí být vůbec tak rozumná, jak se mnozí domnívají. Když si uvědomíte, že je nerozumné se obávat, vaše obavy to rozhodně nezmenší, naopak začnete mít mnohem větší obavy z toho, že se chováte nerozumně..." (Alan Watts)

Smutné čtení, ale bohužel ze života. Matka - nespokojená knihovnice, která žije s budižkničemem Václavem, který jako otec i manžel nefunguje. Jejich dcery Bára a Katka jsou každá úplně jiná, mají společné jen malování. Katka je matčin miláček, poslušná, bezproblémová. Na Báru je matka příliš přísná, vidí na všem, co udělá, chybu. Bára se touží stát malířkou a ráda pozoruje z okna vrány, které jsou v knize jakousi poetickou vsuvkou jako kontrast k tvrdé realitě. Otec Václav Báru na povel matky zbije někdy tak, že má modřiny a z náznaků v textu čtenář začíná chápat, že by byl schopen svou vlastní dceru i sexuálně obtěžovat. Bára je ve fázi dospívání, a tak to co se kolem ní děje, pořádně nechápe. Jediným člověkem, který Báru dokáže ocenit, je mladý učitel výtvarky přezdívaný Frodo, který v ní vidí velký talent a snaží se přesvědčit její despotickou matku, aby Báru přihlásila na uměleckou školu. Příběh je velmi čtivý, ale závěr mi přišel nečekaně nedotáhnutý do konce a možná až zbytečně tragický. I když, na druhou stranu, nečekaný zvrat někdy život přináší...

10 29.05.2020

Nad světem přemítám,
a vše připomíná mi
třešňové květy opadané.
Nevím, kam poději se sám,
co se mnou jednou se stane?

10 05.06.2019

Měla jsem během čtení pořád chuť na kávu, olivový olej a cestování. Oblíbená kombinace Patti. Fascinuje mě šíře jejího záběru. Kolik lidí potkala, s kolika se přátelila a přátelí, jak hluboce dokáže být pro něco zaujatá, všímavá. A přesto se z každé stránky line osamělost. Tiché meditativní přemítání o minulosti, nostalgie. Patti má smysl pro detail, dokáže si všímat nepatrných momentů, věcí, vůní... a to vše s citem oživit svou poezií.

"....Při pohledu na pokoj, na diskrétně šedivé stěny a nevkusný nábytek, jím zacloumal odpor, najednou měl plné zuby tohohle laciného a cizího světa, jeho uřvané, nezakořeněné a smyslné kultury, téhle množiny chytrých, špinavých, sebestředných opů, sprostých a lhostejných k tomu, že se jim jejich chatrná civilizace rozpadá pod rukama.
Padlo na něj to, co už několikrát dříve, těžká letargie, únava světem, tímhle zběsilým destruktivním světem a jeho planým brebentěním. Měl dojem, že to může rovnou vzdát , že byla hloupost se do toho před více než dvaceti lety vůbec pouštět. Unaveně se rozhlédl kolem sebe. Co tady dělá, na cizí planetě, třetí od Slunce, sto milionů mil od domova? Vstal, vypnul televizor, zabořil se do křesla, pil dál, už v hlavě cítil alkohol, a bylo mu to jedno."

9 30.01.2022

Jedna z nejlepších knih, co jsem kdy četla.

9 18.10.2019

Kniha má svou jedinečnou atmosféru. Nečekejte žádný děj, spíše jen takové zvláštní dialogy, jemné náznaky. Japonci jsou prostě jiní. Emoce postavy v této knize prožívají skrytě, nedávají je najevo. Při čtení jsem dostala chuť na koláče z cukrárny Kytička. Nechybí zde také mezi řádky hodně japonských specialit.

9 06.05.2019

Velmi přínosná kniha. Autor vědecky objasňuje, jak funguje mozek - jak jsou jeho různé části propojeny s emocemi a myšlenkami. Na buddhistických příbězích ukazuje moudrost klidu mysli a dává praktické příklady práce s myšlenkami a emocemi, radí jak přirozeně meditovat, jak se osvobodit od negativního prožívání a myšlení. Kniha spojuje teorii i praktickou část, západní i východní přístup k pojetí mysli. V knize mě zaujala otázka: Když o nějakém jídle řeknete, že vám chutná nebo nechutná, co je to, co si myslí, že tohle jídlo je chutné nebo ne moc chutné? Co je to, co rozpoznává, že jím? Také byl skvělý symbolický příběh o síle laskavosti, který vypráví o ženě, která se nesnesla s tchýní, a tak ji chtěla otrávit - šla si k lékaři pro jed a ten jí řekl, aby jed podávala postupně každý den do jídla, aby tchýně nezemřela hned a nepadlo tedy podezření... a aby byla při tom na tchýni velmi laskavá, milá. Po pár dnech se obě ženy k sobě začaly chovat tak přátelsky, že zášť odešla a žena, která chtěla otrávit tchýni, celá zoufalá přiběhla za doktorem, aby dal jed i jí, že nesnese pocit, že zabila tak milou paní jako je nyní její tchýně. Naštěstí lékař původně ženě žádný jed nedal a naopak způsobil, že ženy se spřátelily a byly v naprostém míru. Takových příběhů je v knize více a jsou skvělé právě pro uvědomění, co je v životě důležité, jak soucit a laskavost i s těmi, kteří nám úplně nevyhovují, dokáže zachovat duševní rovnováhu a jak moc si často vytváříme zbytečné utrpení.

9 25.03.2019

Rozumný společník :-)

když si prdnu
mojí kočce je to
u prdele

Nemám rád,když je láska na povel,když se hledá, musí k tobě přijít sama,jak hladová kočka ke dveřím.