hopsajda komentáře u knih

Přesto, že jsem věděla, jak to dopadne, čtení pro mě bylo neskutečně napínavým zážitkem. Výborná kniha, skvěle napsaná. Oceňuji práci s prameny, ale také doslov a biografická data k jednotlivým postavám. Kdybych nosila klobouky, smekám.

27 31.01.2022

Možná ještě silnější než Hana. Nádherné a bolestivé čtení.

19 16.12.2020

Doufám, že je kniha srozumitelná a stejně ohromující i pro nezaujatého čtenáře. Popisované reálie jsem zažila na vlastní kůži a čtení ve mě vyvolávalo detailní vzpomínky, o kterých jsem se domnívala, že jsou nadobro pohřbené. Často jsem knihu musela kvůli nervovému vypětí na chvíli odložit a jít si poplakat do koutku, občas se mi dokonce udělalo fyzicky nevolno. Na konzervatoři jsem studovala až na začátku milénia a doba zjevně už nebyla tolik nakloněná experimentům s omamnými látkami (možná jsme jenom byli málo "rebelantští"). Ale jinak stoprocentní ztotožnění. Celkový dojem je pro mě mimo klasické škatulky, vyprávění je surové, nepřikrášlené, trefné, zvráceným způsobem krásné. Rozhodně si nemyslím, že se kniha snaží prvoplánově šokovat, případný šok je bohužel odrazem reality. Klobouk dolů za promyšlenou a dynamickou kompozici textu.

18 25.09.2020

Před samotným čtením jsem o knize ani o autorce nevěděla nic (jak ostudné), jenom jsem tušila, že se bude jednat o romanťárnu. Takový žánr moc nemusím, ale do výzvy se mi knížka hodí, říkám si, tak to zkusím nějak zvládnout. Jenže! Najednou jsem se přistihla, že knihu nemůžu odložit a že mě strašně všechny mikropříběhy jednotlivých postav, jejich smutky, obavy, radosti a zejména vztahy zajímají a že prostě potřebuju být toho všeho součástí. Mimo jiné na mě kniha působí jako velice dobře zvládnuté řemeslné dílo (zejména bych vyzdvihla skvělé dialogy). Co mě asi nejvíce zaujalo, je způsob, jakým autorka příběh podává - jednak s osvěžující lehkostí, ale zároveň naléhavě a intenzivně.

15 15.10.2020

Finské podivno v tokarczukovském kabátku. První povídka (Cizinec) mě příliš nezaujala, proto jsem od zbytku knihy příliš neočekávala, což se ukázalo jako velká chyba. Nedokážu říct, které příběhy mě zaujaly nejvíce, ale asi to budou ty (ještě) surreálnější a spíše meditativně laděné (Transfugium, Hora Všech svatých, Kalendář lidských svátků).

Váhala jsem mezi 4 a 5 hvězdičkami, ale za imaginaci, která překračuje hranice mého uvažování a za vybroušený jazyk musím dát plný počet. Knihu doporučuji všem, kdo si rádi rozšiřují obzory všední reality. Bizarními povídkami Olga Tokarczuk jen potvrdila své prvenství mezi mými nejoblíbenějšími současnými autorkami.

14 06.04.2021

Dörte Hansen rozumí lidem. Své postavy něžně umisťuje doprostřed (ne vždy příjemných) událostí a nechá je žít, jak nejlépe dokážou. Je vnímavá vůči svému okolí, zná dobře město i venkov, chápe, že svět se mění a nic už nebude jako dřív. Kniha se mi (stejně jako Polední hodina) zdá velice "muzikální" (každá pasáž, každá replika zazní v té pravé chvíli, dynamika i rytmus jsou výborně načasované, melodie je brilantní a přesto velmi přirozená). A nevím jak vy, ale já jsem se do Very Eckhoffové naprosto zamilovala!

14 24.02.2021

Trochu bizár a úlet, ale moc se mi to líbilo (až na divný doslov a trochu uspěchaný konec). Od Anny Bolavé mám nejraději první část pomyslné trilogie (Do tmy), ale Před povodní jí těžce šlape na paty. Ten "vodní jazyk" je vážně dokonalý!

12 17.03.2021

Nejoblíbenější postavy: Ragnhild, Gönke, Ella.
Obdiv k autorce, která naprosto přesně ví, co chce sdělit a jak to chce sdělit: obrovský.
Doporučení: kdybyste chtěli knihu po několika stranách odložit nedočtenou, s pocitem zmatení a nepochopení, zkuste vytrvat. Budete odměněni.
Resumé: nádherná a smutná kniha.

10 28.10.2020

Pečlivě, citlivě a čtivě zpracovaný literární pomník jednomu z temných okamžiků naší historie. Smekám a děkuji.

9 25.04.2022

Fantazie, která nezná hranic, polechtání smyslů na každé straně, nevšední a překrásný milostný příběh, to vše ukotvené do perfektního řemeslného rámu a logiky. Ach! Takové knihy miluju. Oblíbila jsem si každou postavu knihy, doufala jsem, že čtení nikdy neskončí, ale i když se přání nakonec nevyplnilo, atmosféru příběhu pociťuju i dlouho poté. A zároveň velké rozčarování, že Noční cirkus neexistuje. Nebo snad...?

8 13.01.2021

Nerada srovnávám, ale právě dočtená Polední hodina Dörte Hansen mi byla mnohem bližší než Dědina, přestože pocházím z díry na Vysočině (a v Severním Frísku jsem jakživa nebyla). Vcelku mě dráždilo nářečí, které u nás ve vsi používáme trochu jinak, ale za to autorka samozřejmě nemůže. Taky mi vyprávění přišlo jakési plytké, nenašla jsem v něm nic, co by ve mě hlouběji zarezonovalo. Nicméně oceňuji, že do knihy autorka očividně otiskla srdíčko a vzpomínky na rodný kraj. :-) Věřím, že audiokniha by mohla být lepší.

8 17.11.2020

Snad moje nejoblíbenější kniha od autorky. Asi nedokážu přesně popsat proč (možná proto, že jsem sama rodilý vesničan), ale mám z ní strašně příjemný pocit, jako by na mě dýchalo něco dávného a známého...

8 20.10.2020

Čím více rozhovorů Aleše Palána čteš, tím více jsi člověkem. Soucitným a empatickým. Miluju všechny jeho (jejich…) knihy.

7 08.01.2023

Irena Hejdová mile překvapila, Alena Mornštajnová nedosáhla své obvyklé literární laťky a Markétu Hejkalovou chci za ženu!:-) Příjemná četba na půl večera, ale nic, k čemu bych se musela v budoucnu vracet.

7 18.11.2021

Příběh zřejmě osloví nejvíce mladistvé a rodiče. (Nepatřím ani do jedné ze skupin, takže smůla.) Jedna hvězda navíc za povedenou obálku.

6 22.11.2020

Asi ke mně nedoputovalo, co mělo. Přestože témata povídek jsou silná, nesedlo mi zpracování. Jak už tady několik čtenářů psalo, měla jsem pocit, že něco chybí. Zdá se mi, jako by autorce formát povídky vůbec nesedl. Nemůžu sice říct, že by kniha byla vyloženým propadákem a zklamáním, ale rozhodně nedostála mému očekávání.

6 29.10.2020

Naprostá pecka! Vypravěčským stylem mi to trochu připomnělo Sarah Koenig a její super podcast Serial. Přečetla jsem za dva večery, nedalo se přestat. :-)

5 07.12.2020

Krom toho, že je kniha skutečně čtivě a - jakkoli se to zdá vzhledem k tématu nepatřičné - zábavně napsaná, je plná faktů, příběhů z praxe (odstrašujících, či naopak inspirativních), konkrétních jmen a značek, exkurzů do historie módního průmyslu apod. Velice oceňuji, že Dana Thomas nesklouzává k černobílému pohledu, spíše figuruje jako nestranný pozorovatel, nikomu nevnucuje svůj názor (byť si myslím, že po přečtení knihy si většina lidí utvoří podobný). Pozitivně hodnotím i to, že kromě Spojených států, které v knize přirozeně dominují, se kniha snaží o celosvětový kontext, ať už je to přesouvání výroby do rozvojových zemí, či různé evropské projekty.

Knihu doporučuji úplně všem (všichni ostatně nosíme nějaké oblečení). Přála bych si, aby se textilní a módní průmysl v budoucnu ubíral tím nejlepším možným směrem a věřím, že každý z nás je schopen k tomu alespoň trochu přispět svým spotřebitelským chováním.

4 14.02.2021

Zvláštní kniha formou i obsahem. Inspiruje k přemýšlení.

4 20.11.2020

Obrázek řekne víc než tisíc slov. Krom toho, že jsou Štreitovy fotografie vizuálně geniální, mají neskutečnou historickou hodnotu. Hlavně pro nás, kteří jsme tu dobu nezažili.

3 11.05.2021