Hledam94 komentáře u knih
Posloucháno v rozhlasovém zpracování, kde byla vybrána pouze část dopisů. Překvapivé je velké vcítění do psychiky žen a nejednoznačná interpretace jednotlivých vět. Píší o tom, co skutečně cítí nebo se snaží hlavně zapůsobit a přibarvují?
Výborné rozhlasové zpracování i předloha.
Souhlasím s většinou komentářů předchozích. Také oceňuji svěžest a nadhled textu a spoustu postřehů o (hlavně) anglických detektivkách z různých období. Mnozí autoři jsou bezpečně známí i u nás, mnozí ne.
I když nejsem velký fanoušek tohoto žánru, knihu jsem si velmi užil.
Posloucháno v rozhlasovém zpracování. Velmi ho chválím, je výborné. Ale místo četby nebo poslechu doporučuji film.
Posloucháno jako rozhlasová hra, která byla vynikající; ale předloha mi neseděla.
Posloucháno jako audiokniha na Českém rozhlase Plus.
Na knize oceňuji nejvíce, že se podrobně zabývá tématem, které je myslím opomíjeno - životem manuálně pracujících. Určitě byl poslech pro mě zajímavý a podnětný, byť nesouhlasím s každou větou, na kterou jsem narazil (ať od respondentů, tak od autorky).
Oceňuji i rozhlasové zpracování s různými hlasy pro přímou řeč.
Posloucháno jako rozhlasová hra na Dvojce - v první řadě musím ocenit skvělé výkony herců.
Příběh sám má řadu typických rysů pro Karla Čapka - zájem o obyčejného člověka a lidský soucit s ním, nejednoznačnost poznání a hrdinů, lehce otevřené vyznění, krásu jazyka atd. - už to je výborné. Zvláště mě zaujal osud Adama.
Přidává se (pro mě jako pro laika) cit pro prostředí a silná sociální linka - podaná ale neschematicky, jak by se u socialistické rozhlasové hry dalo očekávat.
Dávám o hvězdičku méně kvůli kontextu celého Čapkova díla. Mezi tím vším úžasným, co vytvořil, tato kniha tolik nevyčnívá. Na druhou stranu je trochu opomíjena neprávem.
Přečteno i jako kniha a hodnocení nechávám stejné.
Posloucháno jako rozhlasová hra. Smutný a krutý příběh, ale tak to asi tehdy bývalo. Využití nářečí bylo k užitku, rozuměl jsem, i když jsem Západočech. Výborné moderní zpracování v rozhlase.
(SPOILER) Posloucháno jako rozhlasová hra pro pamětníky. Myslím si, že kniha je neprávem opomíjena. Jak píší i ostatní, tvrdý osud lidí v Posázaví ve druhé polovině 19. století, tentokrát kameníků. Ocenil jsem i celkové vyznění, které má smysl pro realitu, ale převládá optimismus.
A výborná postava Anky Metráka - jak ta to s muži uměla.
Hodnotím na 80 %
(SPOILER) Hodnotím průměrně. Na dobrou noc to nebylo špatné, ale nějaký hlubší přesah jsem z knihy necítil - naopak byla kniha plná předsudků. Atlantida je přísně kastovně rozdělenou zemí, která nepřipouští žádný vývoj. I cizinci, kteří tam žijí po několik generací jsou občany druhé nebo třetí kategorie. Atlantida je podávána jako ideál, ale je ideálem? Byl by skutečně převrat kupců takovou tragédií, kdyby nedošlo ke zkáze ostrovů? Podle mě ne.
Výborná kniha, myslím si, že zbytečně opomíjená. Souhlasím s předchozími komentáři, musím k nim ale přidat dva body.
Za prvé velkou pochvalu za originální jazyk - na jednu stranu je čtivý a i pro dnešního čtenáře srozumitelný, na druhou stranu používá stará slova a obraty. Nejsem tak vzdělán, abych rozhodl, zda jsou dobově autentická, ale zdají se mi.
Za druhé, neubráním se srovnání s romány Aloise Jiráska. Četl jsem Temno a Psohlavce. Výstavba příběhu i pojetí postav mi přišlo trochu podobné, ale Kaplický působil daleko napínavěji a více vtahoval. Asi se projevuje rozdíl šedesáti nebo osmdesáti let.
Rád si od pana Kaplického přečtu něco dalšího.
Můj druhý Jirásek po Psohlavcích. Zajímavé je, že i když obě knihy dělí 30 let, jsou si stylem i kompozicí velmi podobné. Autor opět uvedl na scénu značné množství různých postav a základní linii příběhu doplňuje řada epizod.
K Temnu: Vážím si určité vyváženosti a nejednoznačnosti, postavy nelze rozdělit šmahem na dobré bratry a špatné katolíky. Navíc víra je u většiny z nich vnímána dosti "vnějškově" jako příslušnost k rodině, k předkům nebo ke společnosti přátel než jako niterné lidské přesvědčení. Ani mladý Jiří na mě nepůsobil jako přesvědčený katolík. Snad jen u jezuitů (Koniáše, bratrů Mukařovských) jsem toto vnitřní přesvědčení vnímal, ale tyto postavy působily dosti ploše.
Kniha se odehrává na fiktivní stavbě velké tepelné elektrárny, místní názvy jsou smyšlené (filmová verze Atomová katedrála se odehrává na stavbě Jaderné elektrárny Dukovany). Četlo se mi to dobře, ale nejedná se o nějaký klenot literatury: 40 %
Několik poznámek:
Román není výrazně politicky tendenční, zobrazuje řadu tehdejších negativních jevů (mnohé zůstalo i dodnes) jako intrikaření, prospěchářství, krádeže a polokrádeže atd. Jedině epizoda s účastí dcery na půlnoční mši na Štědrý den mi přišla zbytečná.
Postav je mnoho, je ze začátku těžké se v nich vyznat, ale postupně jsem se s nimi sžil. Téměř každá zažije v ději nějaký zvrat, není jen na ozdobu.
Příjemná oddechová četba, příběh je výrazný, má spád. Narozdíl od pokračování Prominent má děj určitý smysl a pohybuje se odněkud někam. Postavy jsou výrazné a pohybují se v atraktivních prostředích (hokejový klub, pro Švejdu typická chemička, Československá televize), nebrání se psát o negativních jevech (vekslování, konzumní život atd.). Stálo určitě za přečtení, hodnotím 60%.
(SPOILER) Kniha i dnes velice zajímavá, byť už nevzbuzuje překvapení, senzaci nebo znechucení jako v době vydání. Autor vycházel ze svých zážitků, alter egem je Jan Fischer, ale i postava Ri a jejího manžela měla reálný předobraz. Přesto dílo nepůsobí jako přepis nějakého deníku atp. naopak kompozice je velmi originální, skládá se z relativně samostatného příběhů Ri a Jana. Vypravěč se ponořuje do myšlenek a psychologie hlavních hrdinů, sledujeme situaci hlavně z jejich pohledu. Za zmínku stojí opakovaný návrat týž motivů, hrdinové se několikrát zabývají touž myšlenkou. Výborné jsou také detaily z tehdejšího každodenního života, stavba moskevského metra, ruské zvyky a kuchyně, zima atd. Z dnešního pohledu jsou zajímavé překlady slov ze sovětské ruštiny (nástěnný časopis = nástěnka atd.). Za mě top literatura, četlo se jedním dechem.
Kniha mě oslovila, i když Táborská republika se mi líbila více. Oceňuji přístup "padni komu padni" i zajímavé postavy, které se člověk snaží pochopit a které je těžké soudit. - hlavně bratry Fruweinovy a knížete Lichtenštejna. Je škoda, že kniha nepopisuje podrobněji rozdíly mezi jednotlivými vírami - katolíky, luterány a českými bratry. Mě jako nevěřícímu trochu splývají.
Souhlasím s dalšími zde uvedenými recenzemi, kniha pro mě je zklamáním, hlavně svojí útržkovitostí a jednoznačností postav. Barvitý námět a pochybujícího Kellyho s Johankou obklopuje jen šeď.
(SPOILER) Posloucháno jako výborná rozhlasová hra, zde již zmíněná.
Námět je veskrze originální - nedostatek podnětů.
Nevím, jak bych v situaci hlavního hrdiny reagoval.
Jak už bylo zmíněno, výborný historický román o v Čechách málo známé zemi a málo známém období. Srovnával jsem se Starověkou Indií Dušana Zbavitele a autor má velký smysl pro realismus. Oceňuji některé nejednoznačné postavy (hlavně Čánakju) a nezvyklou atmosféru příběhu plnou náboženského důrazu a přehrad mezi jednotlivými vrstvami společnosti. Naštěstí se v knize neobjevily nějaké narážky na komunistickou ideologii a tak je román živý i dnes. Autor má zvláštní sloh, který se čte trochu hůře, ale nevadil mi.
Lepší než nepřítel z Atlantidy a Faraonova písaře jsem nečetl.
Četl jsem překlad herce Leoše Suchařípy. Klobouk dolů, ale hra mě moc nezaujala. Sympatický mi byl Lopachin.
Životopis T. G. Masaryka v prvních dvou částech a vysvětlení jeho světového názoru v části třetí. Ta se mi četla špatně, protože nejsem příliš vzdělaný a zaujatý filosofií. První dvě části se mi naopak velmi líbily. Řada Masarykových myšlenek je překvapivě aktuální (škola, ve které by měl být učitel a žák / student tak trochu partneři; špatné vnímání stereotypní práce, kterou v mládí vyzkoušel). Jistě jde o životopis takový, jaký ho Masaryk chtěl mít, bez nějaké hlubší kritiky, ale s tím je nutné počítat. Sám uznává řadu svých nedostatků. Navíc čtivé a přístupné zpracování.