hermína14 komentáře u knih

ta krásná vyznání a obyčejně mimořádné vztahy mezi lidmi UMÍ popsat prostě až k slze...a tu setře smrtelnou alergií na koriandr:)

9 15.07.2019

Jeden dlouhý život...zasazený do barevného, k zalknutí čtivého, drsně upřímného a současně citlivého (je to vůbec možné:)?) rámu. A je to ta hladina pravdy těsně před ponorem do snu po únavném dnu..týdnu..roce...

"...a udělá si radost z užaslých obdarovaných očí..."

9 22.05.2019

Madam de Vigan umí výstižně a plnotučně popsat to, co v nás vyhnívá, bolí a škrábe, co nás trápí (a neumíme to včas odhalit, protože je to zprvu jen malý záchvěv mysli)...a navíc celou dobu čekáme, až ta bomba pod stolem dotiká, aby nás nakonec s tou tísní vykopla z poslední stránky bez výbuchu...a ztracené

9 03.03.2019

Tušili jsme, že bůh je Žena...ale velká černoška předčila mé představy:). Bála jsem se téhle knížky moc, ale Všemohoucí mě vzala za ruku a dovedla s nečekaným klidem až na konec.

9 11.09.2018

Zdejší přímočarost a odvaha si žádá plnou pozornost. Není možné se u knihy rozptylovat čímkoli "vedlejším" a nejvýhodnější je zakázat okolí jakékoli zvuky. Celou dobu si můžeme klást otázku, ke které z postav máme blíž a má-li něco vůbec smysl. A neuniká nám to náhodou úplně mimo naši kapacitu? Je dobré si občas připomenout, že čtení se neodbývá:).
"Cítil, že je od světa oddělen několika centimetry prázdna, které jako by kolem něho tvořily krunýř nebo brnění."
"Zatímco jsem zcela závislý na okolní společnosti, sám jsem pro ni prakticky zbytečný."
"To, co muži znají, je touha...v dřívějších dobách mohli časem pociťovat v rámci manželství ke své družce určitý vděk - když jim porodila děti, starala se dobře o domácnost, osvědčila se jako kuchařka a jako milenka; potom je těšilo spát s ní v jedné posteli..."

8 03.01.2023

Upřímnost na hranici snesitelnosti, lehké pohazování si s těžkými myšlenkami a ten okouzlující slovaběh mě baví. Co chtěla Katalpa říct všem, nevím; co křičela na mě, to si za rámeček nedám:).
"Ta paní byla dědečkova paní. Paní nikdy nemůže být ženou a naopak."

8 18.12.2022

Chytře rozbitý kaleidoskop, jehož skládání je rázné, bezohledné a neklidné. Smířlivost a zjemnění většiny linek vytane jen čtenáři; postavy zalité ve svém barevném sklíčku netuší. Je vzácné slepit si takto beze snahy pocit nadhledu:).
"Kdyby nebyla tak paličatá, měla by teď někde hrob, kam by Hana mohla zajít, zapálit svíčku a říct jí: "Promiň, já to nevěděla.""

8 10.09.2022

Nejsou, pravda, barevné a třpytivé, ale ta paleta odstínů šedé je přepěkná. Nebyl to závod, ale u mě vyhrály Epsteinova přímočarost, rýpnutí Alice Nellis a čistý závěr Petry Soukupové .
"Nemůže se to nepovést, když si na to udělá seznam."
"Nepospíchá a jeho chůze ho nepoznává."

8 15.01.2022

Přežila jsem prvních 200 stran, kdy všichni byli na zliskání, aby pak přede mnou vyvstal brilantní příběh, jakým by se bez té nekonečné předehry nestal:). Tak kdo nás rozsvítí, vedle koho rozkveteme...a za jakých okolností?
"Každej by měl bejt šťastnej. Aspoň někdy. Tak nad tím přemýšlej. Kdybys mohl cokoli."

8 13.02.2021

To, co nám dělá radost a uvádí nás v úžas, při kterém pouze koktáme či sdílíme se spřízněnci pouhým vydechnutím, umí on prostě a živě popsat.. ten slovenský název knize pristaně víc:).

"..když se silnice objeví, vždycky se zdá, že slouží k tomu, aby něco přinesla, pak ale zjistíme, že jejím úkolem je odvádět pryč."
"...oni se usmívaj. Pamatuju si mámu, tetu, když kolem začali chodit první turisti...byly uzavřený, nikoho ani nepozdravily. A oni se pořád usmívaj."

8 27.12.2019

Kruh se uzavřel elegantně, poeticky a s jemností. Inu, životy druhých jsou tak strhující, omamně lákavé a "hlasité", že naše vlastní příběhy nám kolikrát na dveře tlučou marně:).

8 18.09.2019

Podmanivý styl, přiznaný konec, ubývající kapitoly i stránky, tomu tleskám. Šokující to není, neb média už nás dávno ohlodala, ale rozhodně stojí za přečtení. Nejčistším překvapením tady je, že není třeba hnusných vět k popisu ohavností.
"Otevřeli jsme si srdce. Slyš mě, uzdrav mě, zachraň mě, věř mi."

8 24.08.2019

Začalo to laskavě, s chutí diskutovat o přečteném, dohledávat a poslouchat zmíněné skladby..ale to podivno se nenápadně jemně omotalo kolem řádků, "přiškrtilo" dychtivý proud sdílnosti a najednou nebyl čas se rozhlížet okolo...a pak už si to samo vyžádalo nevěřícné a dusné TICHO...

8 13.07.2019

na hodinky z Vlaku si často vzpomenu; ten nápad se do mě kdysi tak zakousl, že lépe uchopenou pomíjivost a prožívání štěstí jsem pak už nenašla...

8 13.05.2019

Chceme-li někomu "vylepšit osud", mělo by se to dít proto, že si nemůžeme pomoct...jedině tak se dá pak ustát nezdar mise. Lou Bertignaková chtěla zachránit No...ale nakonec No zachránila Lou. A vlastně i její rodiče... takže nikdy nevíš, kdo je tady vlastě Hybatel:)..?

"Myslela jsem na vedlejší účinky života, na ty, co nejsou uvedené v žádném příbalovém letáku, v žádném návodu k použití."

8 02.03.2019

bizarní, šílené, cynické, návykové, s dokonale padnoucími obrázky...a zasloužilo by si to dvojjazyčné vydání:))

8 21.02.2019

Smích v první části vystřídalo lehké mrazení (Twain se s nikým nepáře) a skončila jsem s vážnou tváří, neb "člověk je jediný krutý, hrabivý, pomstychtivý tvor bez rozumu...", což bylo experimenty v kapitole poslední dokázáno:)...no, moudrý nadhled a sžíravá satira...

8 15.10.2018

Takové poklesky si nechám líbit. Jsou momenty, kdy někomu chcete přečíst povídku, ale není vám rozumět, protože bubláte smíchy, jak si to živě představujete...(třeba u karet a Melpomena)...lidi se pak smějí sice jenom vám, ale copak to nakonec vadí?

8 14.10.2018

Bulgakov to psal nehorázně dlouho, mně to taky trvalo přečíst "věky"...a v obou případech to stálo za to:). A vzhledem k dokonale padnoucím ilustracím Borise Jirků knihu obdivuju dvojnásobně!

8 10.09.2018

Působivé, strhující, šamanské...bylo občerstvující se oprostit od "zcivilizovaného světa" a přestat se na chvíli utápět ve všedních blbostech...

8 26.08.2018