Hellothere komentáře u knih

Neal Shusterman se mi osvědčil už v jeho jiné knize, kterou jsem četla, Sucho. To bylo taky úžasné. Myslím si, že autor si popularitu, která je mu přisuzována, rozhodně zaslouží. Zbožňuju jeho styl psaní, typ postav, které nad vším přemýšlím a nejsou zbrklé. Jeho utopie/dystopie jsou neskutečně do detailů promyšlené. Tohle na knihách velmi oceňuji a všechno co mám na takových knihách ráda, se mi zde dostává. Za mě prostě ANO!!!

3 04.07.2021

Neil Shusterman je v poslední době dost opěvovaným autorem knižního světa, který se proslavil hlavně díky svému osobitému způsobu psaní a příběhy s vážnými myšlenkami. Smrtku zná skoro každý, ale mě zaujala více jeho ne tak dobře hodnocená kniha Sucho. Dystopie o tom, že dojde voda. Nutno podotknout, že já dystopie vůbec nečtu, moc nemusím katastrofické scénáře, ale toto mě svým tématem natolik zaujalo, že jsem se rozhodla jít mimo svou komfortní zónu.

Od autora jsem předtím ještě nic nečetla a proto jsem moc nevěděla, co čekat. PANEBOŽE!!!

Konec byl na můj vkus trochu moc uspěchaný a šlo by to udělat trochu propracovaněji, ale zas tak hrozné to nebylo. Děj byl skvělý, postavy naprostá paráda. Líbilo se mi, že hlavní hrdinové nechtěli zachránit celou planetu, protože věděli že nemůžou a tak se snažili zachránit hlavně sami sebe.

Celou dobu jsem měla žízeň :), takže doporučuju mít po ruce dostatek vody. Ale rozhodně si více uvědomíte hodnotu a cennost vody a komfort ve kterém každý den máme šanci žít.

3 04.07.2021

(SPOILER) wow, wow, wow... Ani nevím jak začít. Finální díly naprostá pecka. A ten konec... Ufff.... Nebudu lhát, nejednou jsem uronila slzu. Umřelo takových důležitých postav, že to psaní muselo spisovatelku naprosto zruinovat. Klobouk dolů. Myslím si, že zakončení se vší parádou a spisovatelka se rozhodně nemusí stydět, protože napsat takových dílů a všechny (kromě Krvavého ostří) na naprosto luxusní úrovni je opravdu neskutečné. Mrzí mě, že neukončila všechny osudy postav, jakože Manon a Dorian? Nebo Rolfe? Ansel z Trnitého srázu? Evangeline? Illias z Tichých vrahů? Ale chápu, že vzhledem k množství postav to není ani reálné aniž by to bylo přirozené a vznikla další 500 stránková kniha. Takže to ji omlouvá. Za mě naprosto super série, konec fenomenální. Rozhodně patří do mých TOP 10.

(SPOILER) "Každý den jsem hltala knihy - příběhy o lidech a místech, o nichž jsem nikdy neslyšela. Možná byly jedinou věcí, která mě zachránila, abych nepropadla čirému zoufalství."
Tenhle díl je asi můj nejoblíbenější z celé série (nevím jak nový díl Dvůr Stříbrných Plamenů, protože ten jsem ještě nečetla). Miluju Rhyse a celkově ten děj, který kniha obsahuje. První kniha je oproti tomuto dílu výrazně slabší. Hezky tu vyniká, že Tamlin je vlastně strašný suchar v porovnání s jinými postavami. Nikdy jsem se mezi dialogy Tamlin-Feyre nesmála tolik, jako při sebemenším dialogu Rhys/Rhysův nejužší kruh-Feyre.
Rhysand je můj první knižní husband ever. Celá tahle série byla jedním z mých prvních kroků do YA. On má dvě tváře. Jednu, chladnou masku nenávisti a krutosti, kterou nasazuje při kontaktu se zevnějškem svého dvora a na dvoře Nočních můr. A druhou, která zobrazuje jeho opravdovou povahu. To, že by se nechal zabít, aby ochránil ty, na kterých mu záleží. Že by se nechal znovu týrat a mučit, aby ochránil svůj dvůr, nejužší kruh, poddané nebo Velaris. To je ta stránka do které se Feyre (a každá čtenářka) zamilovala.
Tamlin má problémy se zvládáním agrese a hněvu, možná by s tím mohl začít něco dělat. Pobyt pod Horou ho tak neskutečně zlomil, že se jeho potřeba ovládat a chránit vymkla z rukou. A to až do takové míry, že byl schopný Feyre kontrolovat a řídit život, že byl schopný ji zamknout v domě. Byl schopný přehlížet, jak ji to ničí a rozkládá zevnitř. Rhys Feyre jednou řekl: "Uvěznil tě, protože věděl... ten parchant věděl, jaký jsi poklad. Že máš větší cenu než půda, zlato nebo šperky. Věděl to a chtěl si tě ponechat pouze pro sebe." Ta slova mě hluboce zasáhla, přestože utěšila jakýsi zraněný kus mé duše. "On mě miloval. A stále mě miluje, Rhysande." "Nejde o to, jestli tě miluje, ale o to jak moc. Miluje tě příliš. Láska může být jed." - na tenhle dialog naprosto přesně vystihuje, jak se cítím ohledně vztahu mezi Tamlinem a Feyre.
Ten konec rve srdce. To, že se Feyre obětuje pro svou rodinu a svůj dvůr.. Navíc všechna ta odhalení, která se zde dozvídáme, pokaždé mě to donutí k pláči. Tahle kniha má vážně všechno. Skvělý děj, dynamiku, tunu výborných hlášek a sarkastického humoru, děsně sexy mužské protagonisty, akci s napětím, které v knihách občas chybí a samozřejmě erotické scény, díky kterým je Sarah J. Maas slavná. A co si budeme nalhávat, já je mám moc ráda, erotiku čtu ráda (nejenom od Maasové, ale milostné romány obecně) a nemám potřebu se tím nikterak tajit. Takže u mě spokojenost maximální.
"Až strávíš tak dlouhý čas polapený v temnotě, Luciene, zjistíš, že ti temnota začíná oplácet pohled."

(SPOILER) No, wow. Tahle kniha u mě vyvolala neskutečně moc pocitů. Začátek byl zvláštní a taky jsem kvůli němu odebrala jednu hvězdu. Byl hrozně zmatený, bylo tady až moc informací a i na konci knihy jsem vlastně pořád nechápala všechny hodnosti a tu hierarchii co tam byla. Kniha se liší od jiných jejích knih tím, že nejde pouze o nový svět, ale o celou novou planetu. Každopádně od nějaké stránky 200 to začalo být lepší a trošku si to sedlo. Děj začal odsýpat a už se tam konečně něco dělo. Hunt byl skvělý, k Bryce mi ta cesta trvala trochu déle. Koho jsem si ale neskutečně zamilovala tak byl Syrinx, Jesiba a Lehabah. Danika si taky našla v mém srdíčku místečko. A ten konec byl skvělý, takových emocí.

Vůbec jsem to nečekala. Bylo to neskutečné, ale jako kdy jsem se neskutečně zasmála bylo, když Bryce vysávala popel mrtvého, to bylo dobré.. Ale taky jsem hrozně často brečela. Prostě konec pecka. A epilog tak jako, co to ksakru bylo?! No potřebuji další díl. Maasová se s detektivní dospělou fantasy poprala velmi dobře a s grácií. Takže za mě ANO, ale dejme tomu začátku čas a pokud vás bude Bryce na začátku vytáčet stejně jako mě, tak vydržte, bude to lepší.

2 08.07.2021

V knize sledujeme příběh Sofie, jedné účastnice výletu do Kodaně. Na konci Kodaně byl náznak toho, že se jí zhroutil vztah a zde se to vlastně řeší . Odjede z Londýna do Brooklynu na půlroční novinářskou stáž. Bydlí nad pekárnou Belly, zároveň své bytné, se kterou se hned spřátelí.

Kniha mě bavila, sice ne tolik jako Kodaň, ale rozhodně mě to nijak nenudilo. Rozhodně to bylo pomalejší a ne tak rychlé jako Kate a Ben v Kodani. Možná to bylo taky tím, že mi Sofie, jako postava, tolik nesedla. Ale to se stává. Jinak příběh stejně skvělý jako Kodaň. Vysloužených 4/5*

2 08.07.2021

Na tuhle sérii jsem se hodně těšila. Je hodně vychvalovaná a oblíbená. Já osobně jsem možná čekala něco trochu jiného a trošku víc, ale nebyla vůbec špatná.

Je vidět, že autor má krásně do detailů propracované fungování magie a světa. Ví co a jak funguje a s čím je spojeno. Zároveň jsou informace dávkovány postupně, takže je poměrně snadné to pochopit.

Kellen jako hlavní hrdina byl skvělý. Ještě jsem žádné fantasy s takovým netypickým fantasy hrdinou nečetla a nutno přiznat, že autor nešlápl vedle. Kellen není jako ostatní hrdinové fantasy příběhů, není nijak zvlášť nadaný ani neovládá skrytou sílu. Vlastně neumí vůbec nic, kromě pár špinavých triků s kartami a pár podvodů. Ale to co neumí v magii, kompenzuje svým brilantním mozkem a schopností vykecat se z každé situace.

Ferius byla neskutečná postava. Fakt mi hodně sedla. Byla vtipná, sarkastická, realistická, chytrá, prohnaná a ty triky s kartami. Boží! Musím říct, že teď netoužím po ničem jiném, než vlastnit vlastní balíček ostrých kovových karet.

Kočkoveverčák Reichis byl neskutečný týpek. Nevěřila bych jak si ho dokážu oblíbit. Byl hrozně vtipný a vážně jsem se při jeho větách nasmála.

Určitě se pustím do dalších dílů série. Protože mě vážně zajímá, jak se bude vyvíjet dál.

2 08.07.2021

Toto bylo milé překvapení. Hodně milá a nevtíravá romantika. Chápu, že pokud si to někdo chtěl přečíst za účelem získání vánoční atmosféry, tak bude zklamaný, protože to tam opravdu není, přestože se to odehrává v adventním čase. Ale vzhledem k tomu, že já jsem si to za tímto účelem nekupovala, naopak mě zajímala pouze romantická linka, tak jsem byla velmi mile překvapená.

Tento odstavec neobsahuje spoiler, pouze jsem přeříkala anotaci vlastními slovy. Hlavní hrdinka v mém věku, Sophie, se rozešla se svým přítelem (spíš on s ní), který byl mírně řečeno divný. Teď je u své rodiny na Vánoce a snaží se vyléčit si svoje zlomené srdíčko. Její babička (evidentně místní dohazovačka) se rozhodne vytvořit seznam 10 dat (od 20. - 31. prosince), kdy na každý den připadá jedno rande naslepo, které domluví a naplánuje jeden člen její dost rozkvetlé rodinky - to tak ve zkratce.

Vlastně už od začátku víte, kdo s kým bude, hned jak se ta postava objeví na scéně. To pozná i slepý a pokud člověk je alespoň trochu společensky použitelný, pozná to. Nutno říct, že jsem s výsledkem spokojená, protože tuhle postavu jsem měla ráda už od začátku a byla mi moc sympatická.

Co mi ze začátku trochu vadilo, byl velký počet rodinných členů, které se snažíte celou dobu zapamatovat. Ale ve finále (tak v 1/3 knihy) zjistíte, že si je vlastně všechny pamatovat nemusíte a ti důležití - ti kdo pořádají celou akci Rande naslepo a jsou do toho nějakým způsobem angažovaní - tak ty si bez problému zapamatujete.

Na romantickou linku jsem se hodně těšila, protože dle mého je dost originální nebo minimálně jsem žádnou takovou ještě nečetla - tím myslím s tématikou rande naslepo. Já sama bych do takové blázniviny nikdy nešla, ale číst o tom mě upřímně bavilo.

Celá kniha se skvěle četla, nebyla zbytečně naivní - jak by se ze začátku mohlo zdát vzhledem k věku hrdinky - ani ufňukaná. Děj hezky plynule běžel a nikde nedrhl. Podle mě skvělá kniha na léto nebo na dovolenou někam k mořil.

2 05.07.2021

Tak tohle bylo ještě lepší než první díl. Bylo tam hrozně akce, vůbec jsem nevěděla co se stane dál. Ten konec?! Co to jako bylo? Ukápla mi slza. Nutně potřebuju další díl, protože já potřebuju vědět jak to dopadlo. Jsem hrozně ráda za myšlenky Nimba, jednak to bylo hrozně zajímavé vidět situaci z jeho pohledu a druhak to bylo mnohem zajímavější než zápisky z deníků Smrtek.

2 04.07.2021

(SPOILER) Sci-fi a thrillery moc nemusím, ale tohle mě bavilo. Dějem jsem nežila jako například Skleněným trůnem, ale jenom proto, že toto bylo tak neskutečně reálné, že to ani nešlo. Ta realita mě hodně překvapila. Děj byl čtivý, knihu jsem přečetla za dva dny. Měla jsem hrozně ráda Kayu, takže mě mrzí jak skončila a trochu mě štve že tu její smrt neudělal autor trochu propracovaněji, ani slza mi neukápla a to normálně brečím jako želva. To by byla asi jediná věc kterou bych knize vytkla, možná ještě, že mi trvalo než jsem se do děje začetla. Ale od 1/3 to šlo z kopce a už to jelo, takže to ve finále tak strašné nebylo. Hvězdičku ubírám kvůli Kaye a také si jí šetřím na další díl, na který se co nevidět chystám.

2 14.02.2021

(SPOILER) Řekla bych, že tuto knihu bych dokázala shrnout velmi jednoduše a to TICHO PŘED BOUŘÍ. Byl to takový klidný, ale přitom naprosto neskutečně důležitý a nezbytný díl. Jsem ráda že Yrene a Chaol dostali prostor. Nějak nevím co si myslet o Nesryn, nějak jsem si k ní nedokázala najít cestu. Ale miluju Kashina, Sartaqa a Hasar. Jsem ráda jak se Nesryn dostala k rukhinům, to bylo neskutečně zajímavé. Myslím si, že bylo důležité si "odpočinout" od Aelin. Protože nás to akorát navnadilo na další dějovou linku. Trochu jsem se bála, aby díl nebyl nudný bez Aelin, Lorcana nebo Jeřába. Tak to jsem hned po první kapitole zavrhla. Prostě díl skvělý jako každý jiný a rozhodně spisovatelka opět dokázala jak je neskutečně talentovaná.

(SPOILER) "Život Argosanů plyne jako voda. Voda se nikdy nesnaží zatarasit cestu někomu jinému, stejně tak nestrpí překážky na své vlastní. Teče si volně, uniká těm, kdo by ji chtěli zkrotit, a nebere nic, co patří jiným. Zapomenout na to znamená sejít ze správné cesty, neboť přes všechny zvěsti, které lze občas zaslechnout, Argosan by nikdy v životě nic neukradl."
Tahle série spadá spíše do kategorie middle age. Řekla bych, že číst to, když mi bylo takových 10, tak je to nejlepší série všech dob. Zvládnu si představit, že by mě přivedla ke čtení a zvládla nahradit mou dětskou srdcovku Sedmý smysl. Teď to sice tolik neprožívám, jako bych to prožívala kdybych byla mladší, ale stejně mě to pořád děsně baví a rozhodně to velmi dobře ukojí mou guilty pleasure ohledně middle age knih.
Tenhle díl je zajímavější než první. Je tu víc napínavých situací, víc podrobností, víc akce a záhada ohledně černého stínu je vážně zajímavá. I když ji už má vyvinutá mysl odhalila předem, menší děti musí být u vytržení.
"Každý živý tvor má všechny tance ukryté v těle, kde jenom čekají, až je pustí ven."
Pořád platí, že Reichis je moje fav postava celé knihy. Ferius se tu bohužel nevyskytuje tolik, jako v předchozím díle, přestože je tu celou dobu přítomná, stojí trochu v pozadí. Sledujeme totiž spíše Kellena, jak se snaží pomoci Seneiře s vyléčením černého stínu a porozuměním tajemství Argosanů.
Na Seneriu jsem si moc názor neudělala. Místy byla fajn, ale občas to pokazila tím, že se chovala ukvapeně, trochu jako z divokých vajec nebo naprosto iracionálně. Kromě Seneiry se tam objevila i Rosie, druhá Argosanka, která si nechává říkat Cesta trnů a růží. Tahle žena je snad ještě tajemnější než Ferius. Skoro nic o ní nevíme (a minimálně tady se o ní ani moc nedozvíme). Hrozně bych chtěla vědět, proč je, podle Rosiiných slov, vztah mezi ní a Ferius vratký.
Konečně se nám trochu pootvírají dvířka k tajemství Argosanů. Tohle "společenství" jsem si docela oblíbila a ráda se o něm dozvídám další poznatky.
"Dovol, abych ti něco prozradila - lepší kouzlo než umět tancovat se jako chlap naučit nemůžeš."

(SPOILER) Tenhle díl mě bavil mnohem víc než ten předchozí, protože ta detektivní linka tomu dávala úplně jiné grády.
Nesnáším chování Steva. Sice tam je od mnoha postav několikrát zmíněno, že jeho "rodičovské chování" je úplně normální, ale mně teda normální nepřišlo. Moji rodiče nejsou laxní, ale ani moc přísní. Prostě normální. Všechno je to o vzájemné komunikaci. Vědí, že když řeknu jdu se a sem, bude tam ten a ten, budu doma v tuhle a tuhle dobu, tak to udělám. A skoro vždy mě pustí. Když jsem si našla vážný vztah a řekla, že je tu teoretická možnost určitého aktu lásky, začalo se to řešit a mluvili jsme o tom. Jenomže Steve s Ellou o ničem nemluví. Rozhoduje se sám a jenom přikazuje nebo zakazuje. To rozhodně není správný přístup. Navíc nechápe, že čím víc se bude snažit Elle a Reedovi zakazovat stýkat, tím víc to budou dělat a bude to ještě horší. Navíc to odhalení na konci jsem tak nějak celou dobu předpokládala, protože se choval divně, neměla jsem ho ráda a celkově jsem k němu byla hodně podezíravá, přestože jsem k tomu neměla úplně důvod. Navíc jsem podvědomě i vědomě chtěla, aby udělal, co udělal a z příběhu už konečně zmizel.
Bylo mi docela líto Savanny. Sice není úplně 2x příjemná, ale co se dá dělat. Zároveň je vidět, že Gideona vážně milovala a podle mě stále miluje, rozhodně není fér, že ji podvedl a ještě se nechal vydírat jejími nahými fotkami, to vůči ní nebylo spravedlivé. Na druhou stranu chápu i jeho úhel pohledu, protože tím, že se s ní rozešel ji ochránil od zveřejnění těch aktů. Chápu, že s tím nemohl moc nic dělat, pokud nechtěl ohrozit Savannu, ale kdyby ji nepodvedl s Dinou, nemuselo se to všechno vůbec stát. Navíc je vidět, že ho Savanna vážně pořád miluje, přestože ji tak moc ranil a to mě rozesmutňuje ještě víc.
Líbí se mi, jakým způsobem je tady zobrazený první sex Reeda a Elly, protože ukazuje, že není nic špatného na tom si nějakou dobu "jenom hrát", jak tomu říka Ella, než na to "hned skočit", jak se v dnešní době lidé občas domnívají. Na druhou stranu, sex je jedním z nejčastějších způsobů, kterým řeší problémy, a to mi nepřišlo úplně v pořádku.
Dina je sice svině a byla už od začátku, ale jak se na konci zachovala, to bylo úctihodné, navíc tím utužila vztah mezi ní a Ellou, to bylo fakt děsně pěkný. Z nějakého důvodu jsem si nikdy nemyslela, že si budu přát, aby spolu ony dvě vycházely, přesto mě to na konci dělalo neskonale šťastnou.
Verdikt tedy zní: další díl, další super příběh.

(SPOILER) "Vždy jsem měl za to, že smrt bude cosi jako poklidný návrat domů - sladká, smutná ukolébavka, jež mě odvede pryč, ať mě tam očekává cokoli. Teď si říkám, co když ukolébavka smrti není krásná píseň, ale otupující bzukot much. Co když jsou to mouchy a červi všichni do jednoho komornými smrti."
"Pochybovala jsem, že jsem se narodila se schopností odpouštět. Ne pokud šlo o hrůzy, které druzí přivodili mým blízkým. Pokud šlo o mě samotnou, nezáleželo mi na tom - zdaleka ne tolik." - tenhle odstavec poměrně hezky ukazuje, že Feyre, přestože už je na tom výrazně lépe, pořád není 100% zdravá a má před sebou ještě hodně dlouhou cestu. A to nejenom ohledně vyrovnání se s vlastními problémy, ale i s fakty, že traumata která druzí přivodili jejím milovaným nemůže změnit. Taky miluju, jak se z Feyre stala trochu vypočítavá mrcha. Protože to, co předvedla na začátku na Jarním dvoře bylo na hranici geniality. Je neskutečné jak to všechno měla promyšlené a do jakých detailů. Taky jsem si zamilovala její "vladařskou" masku, která je chladná a odvážná. Hodně se mi její charakter v této knize líbí, je sice úplně jiný, než na začátku, ale rozhodně jí to prospělo.
Mám ráda Nestu. Z nějakého důvodu, který nedokážu moc popsat, mám její postavu ráda. Chápu, že mnoho lidí si asi nezískala , ale I love her.

(SPOILER) Poslední, prozatím vydaný díl série ACOTAR a byla to jako vždy pecka.
Co si budeme povídat, děj je tady spíš taková omáčka okolo. Hlavní je vztah mezi Nestou a Cassianem, jejich erotické scény a vyrovnávání se s traumatem z války. Příběh tu funguje spíš jako připravená půdička pro další knihy. Ve finále jsem se těšila hlavně na tu erotickou část, protože jestli Maas něco vážně umí tak je to toto a tady se vážně předvedla. Napsané opravdu excelentně.
Tahle kniha má rozhodně ze všech dílů v této sérii té erotiky nejvíce. Je to pomalu co kapitola, to sex, sexuální narážky nebo jiné myšlenky a podobně. Vadí mi to? Ne. Naopak. Ale vím, že někomu to nesedlo. Já takové knihy naopak vyhledávám, opravdu záleží na preferencích čtenáře, o tom ve finále literatura je.
Neskutečně mě na téhle sérii štve jedna věc, a to jsou věčné překlepy. Co strana, to špatné nebo chybějící písmenko anebo to nedává smysl, což je prostě jednoznačně chyba na straně překladatele, ne autora. Když jsem sérii četla poprvé, tak jsem si toho ani tolik nevšímala, ale teď, když už jsem si všímala ostatních detailů, mě to docela rozčilovalo.
Miluju Nestu, vždycky jsem jí měla hodně ráda. Líbí se mi, jak je konzervativní, ochranitelská, pro lidi, které si oblíbí by byla schopná sama sebe zničit. Když se do toho přimíchal vztah s naprosto úžasným Cassianem. Málem jsem umřela radostí, když jsem zjistila novinky o tom, že je slíbený český překlad. V této knize zjišťujeme víc důvodů proč. Proč se zachovala v předchozích dílech, jak se zachovala a jak ji jednotlivé události poznamenaly. Všechny otázky, které jsme si předtím kladli, jako proč se v dodatečné novele úplně distancovala od Elain nebo proč sebou škube při praskání ohně, všechno nám tu objasní. Líbí se mi, jak se Nesta mění. Na začátku je děj ponurý, depresivní a postupně vidíme, jak se mění. Není to uspěchané, má špatné i lepší dny a působí to velmi realisticky. Řekla bych, že ta realističnost vznikla z toho, že autorka do děje promítla i několik svých osobních problémů, jak zmiňuje v poděkování. Líbilo se mi, že velikost Nestiny moci byla opodstatněná. Nezískala ji pouze jen tak někde zbůhdarma, protože si to autorka usmyslela. Zbožňuju, jak se Nesta stará i o Feyre a záleží jí na ní, přestože spolu zrovna nevychází a Nesta to neumí dát úplně najevo. Např. jak nedokáže Tamlinovi odpustit, že se k ní choval, jak se choval a doteď ji spaluje neskutečná nenávist vůči němu viz. tento myšlenkový pochod při setkání s ním: "Toho muže, tu stvůru její sestra kdysi milovala. Vzdala se všeho, včetně smrtelného života, aby ho zachránila. A on její lásku vzdal a pokřivil ji a málem přitom Feyre zlomil. Dokud se neobjevil Rhys. Dokud jí Cassian a ostatní nepomohli postavit se opět na nohy. Pomohli jí, aby se znovu naučila sama sebe milovat. Nestě bylo lhostejné, že jim při závěrečné bitvě s Hybernem přišel na pomoc. Tamlin ublížil Feyre. Neodpustitelným způsobem. Nikdy předtím se tím nezaobírala. Popuzovalo ji to, to ano, ale.... Teď se přistihla, jak zatíná prsty. Přistihla se, jak cení zuby a vrčí." - s tím vrčením je to tu dost časté, přestože to občas nechápu a někdy se při té představě zarazím, jelikož to působí vážně komicky. Ale už jsem si na to nějak zvykla. U YA fantasy je to poměrně běžný slovní obrat a stává se z něj pomalu klišé, které začíná být přijímáno čtenářskou komunitou.
Knihu jsem četla něco přes 2 týdny, ale nebylo to její chybou. Naopak děj byl strhující a knihu jsem si zamilovala, ale neměla jsem moc času. Konec byl sladký a prolila jsem u něj moře slz. Je neskutečně krásné, jak se Nesta s Cassianem našli, jak pro tu cestu bojovali i když oba mají pocit, že si toho druhého nezaslouží. A také jak si Nesta našla po všech těch letech cestu k Feyre.

*knihu jsem četla v aj*

Naprosto skvělé contemporary. Takhle dobré contemporary jsem už dlouho nečetla.

Angličtina nebyla vůbec složitá, skvělé pro začátečníky. Ze začátku jsem si občas musela hledat slovíčka a poznamenávat si je, protože to byla moje první kniha v aj a než jsem si na to zvykla, tak mi to tak první polovinu knihy zabralo. Ale nebylo to nic hrozného, max. 2 slovíčka na stránce.

Libby je jako hlavní hrdinka skvělá. Měla jsem jí ráda od první chvíle a myslím, že dlouho jí žádná contemporary hrdinka nepřebije. Byla pro mě neskutečnou inspirací. Byla hrozně mentálně silná. Přesto, že si prošla peklem, byla schopná se pořád smát a ke konci i mít ráda (k něčemu takovému vlastně její osobní linka celý příběh spěje..)

Jack mi dělal trošku problém. Moc jsem se s jeho postavou neuměla sžít. Dělalo mi problém vcítit se do jeho problému. Přesto, že jeho nemoc byla hrozná, ale i zajímavá, dělalo mi problém pochopit celý ten problém. Moc jsem nechápala proč se v nějakých situacích zachoval, jak se zachoval a tak podobně. Taky nechápu proč se nepřiznal rodině. Chápu, že měli špatné vztahy, ale zase tak vážné je neměli. Navíc si podle mě každý rodič musí všimnout, že jeho dítě nerozeznává obličeje, protože děti neumí ještě tolik lhát a přetvařovat se.

Jinak kniha skvělá, určitě se do ní jednou s chutí pustím znova.

1 08.07.2021

Upřímně moc nevím co si o téhle knize myslet. Ze začátku mě to, takových prvních 100 stran, moc nebavilo. Potom se to trošku rozjelo a bylo zajímavé sledovat cizí kvadranty (trošku mi vadilo, že jsme viděli jenom 2 z nich a o zbytku se tady jenom občas někde někdo zmíní)

1 04.07.2021

Anotace: Zvítězit a vrátit se domů, nebo zemřít v boji? Posádka Genesis se zoufale snaží dostat z Magnie zpět na Zem, ale nástrahy Babylonu jim to moc neulehčují. Kdo bude muset zemřít, aby zachránil zbytek posádky?

Z téhle knihy mám hrozně moc pocitů.

Čím dále jsem postupovala v sérii, tím lepší byla. Bylo hrozně vidět, jak se autor zlepšuje. Tento díl byl za mě z celé trilogie nejlepší. Byl nejsvižnější, pořád se něco dělo, bylo tam pořádné napětí a adrenalin, ale zároveň vám ukápne i slza (umře hodně důležitých postav), humor vykouzlí úsměv na tváři a ve finále se dočkáte i nějakého toho happy endu (svým způsobem).

Přečetla jsem ho jedním dechem, doslova za jedno odpoledne. Na celé trilogii mě už od začátku fascinovalo, jak neskutečně reálně působí. Někdy to bylo až děsivé.

Jsem ráda, že zde byla na konci vložena scéna Isadory, Roathyho a jejich dítěte, bylo to moc hezké až mi ukápla slza.

Tahle trilogie na mě nechala stopu, kterou budu ještě notnou chvilku zpracovávat. Za mě trilogie 100% stojí za přečtení a nenechte se odradit prvním dílem, pokud vás úplně nenadchne. Vážně to stojí za to!!!!

1 22.02.2021

Anotace: Posádka Genesis přistává na cizí planetě. Seznamují se s Imago, ale pomalu zjišťují, že Babylon není takový, jaký se zdá být. Co všechno Babylon tají a jaké nebezpečí jsou ochotni pro slávu a bohatství podstoupit?

Když jsem dočetla první díl, myslela jsem si, že byl dobrý. Nebyl to můj TOP díl, ale měl napínavý konec, tak jsem byla zvědavá jak to všechno dopadne. Tenhle díl mi otevřel oči a zjistila jsem, že vlastně tak dobrý nebyl. Tenhle díl byl skvělý!

Autor se oproti předchozí knize hrozně zlepšil. Možná to bylo tím, že nová planeta byla mnohem zajímavější téma, nabízelo se zde více možností o čem psát, než soutěž, ale hltala jsem každou stránku.

Hrozně se mi líbila charakteristika Imago. Celý první díl jsem je měla za nepřátelská, krvelačná monstra, která z nich chtěl udělat Babylon. Ale oni přitom byli milí a přátelští. Ano, měli své důvody a tajemství, ale ve finále se jim ani nedivím.

Konec byl samozřejmě otevřený, hrozně se těším na další díl, jak to všechno dopadne. Tento díl nasadil dost vysokou laťku, tak doufám že mě nezklame. Tento díl měl rozhodně co nabídnout a autor toho 100% využil. Za mě rozhodně palec nahoru!!

Pořád nevím co si o knihách Johna Greena myslet. Mám pocit, že se střídají hodně dobré s průměrnými až podprůměrnými. První kterou jsem četla byla Hledání Aljašky a kniha mě nadchla. Bohužel další už mě zas tak nevzaly. Je pravda že Jedna želva za druhou byla průměrná a nebyla asi úplně zlá. Ale tato kniha mě vyloženě zklamala. Trvalo mi hrozně dlouho než jsem se knihou prokousala, konec mě zklamal a stále přítomné matematické výpočty mě obtěžovaly. Takže za mě rozhodně ne a myslím, že jsem od jeho knih na poměrně dlouhou dobu odrazená.

1 11.02.2021