Hathor89 komentáře u knih

Krásné povídání o dětství v nelehké době. Milý humor, který zahřeje. Smutek, který zasáhne srdce. Lidskost, laskavost, nostalgie … to vše napsáno krásnou češtinou a vytříbeným literárním stylem. Úžasná knížka pro malé i velké čtenáře, určitě si ji přečtu znovu a znovu a znovu, protože vyjádřit na několika málo stránkách tolik … to umí jen málokdo, ale pan Svěrák je MISTR SVÉHO ŘEMESLA.

10 19.07.2017

Humor. Nepochopení. Humor. Rozdílný přístup ve výchově matky a otce. Humor. Výstižnost. Zábava. Poučnost. Hovínka. Fotbal. A hlavně láska k rodině, která člověka od základu změní. Autor s vtipem pojal roli otce, která nese v jeho podání všechna možná pro i proti. Jestli mě něco rozesmálo nejvíce, tak to byly rozhodně názorové střety s jinými rodiči. Hlavně aby dítě jedlo zdravě (stále také nechápu tento současný trend, který někteří lidé v mém okolí skutečně přehánějí). Hlavně aby mělo okolo sebe vhodné podněty. Prostě jiní ukazují, jak jste špatný rodič. A vlastně tato knížka krásně říká, že nejste, protože své dítě milujete a děláte všechno pro to, aby bylo šťastné, i když někdy máte pocit, že totálně hoříte.

9 23.02.2019

Byla jsem nadšena stejně jako v předchozích knihách autora. Úžasné bylo Betlémské světlo a nadchla mě také Dubnová povídka. Ale všechny měly něco do sebe. Jednoduché a odpočinkové čtení. Bohatý jazyk. Krásná čeština (pan učitel prostě umí). Hra se slovy. Neobyčejná obyčejnost. Nostalgie. Laskavost. Humor. Moudrost. Pohlazení na duši. Na několika málo stránkách bylo řečeno velmi mnoho. Pana Svěráka můžu číst stále dokola a jsem stále stejně nadšená. Pan Spisovatel je skutečným Mistrem svého řemesla.

9 18.02.2019

Trochu jsem se obávala formy, jakou je kniha psána, a to jednostranná komunikace v dopisech. Ne vždy mi deníky a dopisy v knihách sedí. Nakonec jsem byla spokojena. Stejně jako v předchozích knihách autora. Jednoduché čtení. Bohatý jazyk. Krásná čeština (pan učitel prostě umí). Hra se slovy. Nostalgie. Laskavost. Humor. Stáří. Moudrost. Oddanost. A můj kraj. Líbil se mi popis pohnutých dějin českého národa, a to tak jednoduchou formou, že i děsivá politika vypadala obyčejně, jako popis všedního dne. Pan Spisovatel je skutečným Mistrem svého řemesla.

9 17.02.2019

Postavy mi k srdci nepřirostly, ale … Krása. Smutek. Přátelství. Vypočítavost. Šílenství. Úžasné verše. Úžasná čeština. Silný příběh, který rychle plyne. Klasika, která by neměla být opomíjena milovníky literatury. Z některých lásku vyzdvihujících veršů mě až mrazí.

8 17.02.2019

Tyto básně zbožňuji. Recitovala jsem je na školních soutěžích. Četla si v nich při dlouhých večerech. Stesk. Domov. Maminka. Rodina. Dětství. Vzpomínky. Nostalgie. Něha. Tolik cenných slov na tak malém prostoru. Tak úžasná čeština na pár stránkách. A krásné ilustrace. Nobelova cena za literaturu nemohla být udělena lepšímu básníkovi (uznávám, že jsem stoprocentně zaujatá). Nejraději jsem vždy měla Hálkův domek.

8 11.12.2018

Kniha popisuje velmi ožehavé téma, které rozhodně není minulostí, ale velmi žhavou současností. Vyrovnání s minulostí znamená vyrovnat se s vlastními činy i jednáním předků. A nejedná se o lehký úkol. V současnosti musíme umět připustit, že i Češi se po válce chovali jako nacisté, nemilosrdně, někdy konali zločiny rádoby ve jménu spravedlnosti, přitom hledali pouze cestu jak se co možná nejjednodušeji obohatit, stejně tak se mnozí chovali vůči osobám označeným za Němce (bohužel, kdo je Němec, stanovovala zaujatá státní politika z několika nic neříkajících sčítání lidu) shovívavě a snažili se respektovat lidská práva. Úvod knihy vystihuje velmi čtivě poválečnou atmosféru. Ze zacházení v internačních táborech je mi špatně, vždyť se nedotklo jen přesvědčených nacistů, oběťmi se stávali také civilisté. Poválečné zacházení s německy mluvícimi Židy … chápu, že se o tom špatně mluví, ale je to třeba. Čekala jsem, že v tomto rytmu bude kniha také pokračovat. Nestalo se, ale přesto mě nezklamala. Hrdinka mi byla místy velmi nesympatická. Odkrývání starých činů bolelo obě strany. Bohužel z historie se lidé nikdy nepoučí, i když se ve školách o hodinách dějepisu tvrdí opak.

8 05.03.2018

Od základní školy čtu ráda knihy Charlese Dickense. Tuto jsem prvně četla v čase vánočních svátků a možná z toho udělám vlastní zvyk, protože k tomuto období tato kniha prostě a jednoduše patří, a to svým prostým a jednoduchým příběhem. Možná má předvídatelný konec, ale o to je krásnější. Každý má čas se polepšit a naložit se zbývajícím časem podle svého uvážení, i kdyby to byl jen jeden rok. Důležité je si uvědomit, že příběh byl napsán v době viktoriánské Anglie, společnost byla vedena vpřed průmyslovým pokrokem a i kvůli tomu se velmi zřetelně rozdělovala na majetné a chudé, přesto má kniha i dnes co říct a předat vánoční poselství všem lidem. Líbí se mi i obsáhlé popisy lidí, duchů a prostředí, které jsou vykresleny velmi podrobně. Navíc vlastním vydání, které překrásně ilustroval Roberto Innocenti a perfektně přeložili E. a E. Tilschovi, takže jména vystihují charakter jejich nositelů (Vydřigroš, Vodral). Určitě tento příběh budu vyprávět a později číst vlastním dětem.

8 27.12.2017

Styl Roberta Merleho je nezaměnitelný. Čtivý příběh, který popisuje svět po katastrofě, jež ho zničí takový, jaký ho známe. Především čtenáře nutí k zamyšlení. Jak se vyrovnají lidé se ztrátou? Jaké naleznou možnosti dalšího života? Po katastrofě žili hlavní hrdinové jako prvobytně pospolná společnost, která byla vedena především pudem přežít a zachovat lidský rod a tvořila nové ideály. Při čtení jsem si často opakovala citát Alberta Einsteina: „Nevím, čím se bude bojovat ve třetí světové válce, ale ve čtvrté to budou klacky a kameny.“

8 18.05.2017

Netvor vyprávějící příběhy. Poučení. Noční můra každého dítěte. Skvělé metafory. Silné téma. A především skvělá kniha. Přestože napsat toto o knize pro mládež s tak vážným tématem – šikana, umírání – vypadá poněkud zvláštně. Jsem ráda, že takové knihy vycházejí. Čtenář, který se s podobnými událostmi setká i ve vlastním životě, může najít svou cestu. I od jiných čtenářů z cílové věkové kategorie okolo mne mám na tuto knihu pozitivní odezvu. I když mě varovali, že na konci sami plakali, měla jsem co dělat, abych vydržela – a to jsem konec očekávala. Tato kniha ve mně zůstane ještě dlouho. Doufám, že navždy.

7 10.04.2022

Možná se jedná o vymyšlený příběh, jak píše autor, inspirovaný životem lékaře, který obětoval svůj život za to, v co věřil, ale to mu nebere na děsivosti. Takové příběhy se děly. I když se tomu nechce věřit. Ale tomu nechtěli věřit ani tehdy … jak vypráví řada pamětníků: přece nemůže existovat něco tak děsivého jako tábory, ve kterých likvidují tisíce lidí denně. Pohled na válku z pozice dítěte je neskutečně silný. Klidně bych knihu zařadila do doporučené četby ve školách, seznámí děti s tematikou holokaustu a určitě v nich zanechá silné emoce. Stejně tak knihu doporučuji dospělým. Už jsem četla Chlapce v pruhovaném pyžamu a Chlapce na vrcholu hory (obě knihy doporučuji), tato mě dostala úplně stejně. Jednoduchost. Naivita. Děsivost. Rozhodně si přečtu další knihy ze série. Člověk pořád doufal, že naivita Felixovi zůstane, že najde své rodiče …

7 22.04.2019

Všeobecně známý příběh. Takže jsem neodolala a rozhodla se ho přečíst, abych zjistila, co na té knížce všichni mají. A byla jsem nadšená. Poutavý příběh. Bohatý jazyk. Tradiční námět. Boj dobra a zla. Ale co když ten boj svádí jedna osoba sama se sebou? A co se stane, když má jedna část navrch? A co se stane, když se tolik potlačované vlastnosti dostávají na povrch a lidský duch může zažívat zakázaná dobrodružství, po kterých vnitřně touží? Krátké čtení. Mnoho námětů k přemýšlení. A nesmím opomenout, že jsem četla vydání s úžasnými ilustracemi. Měla jsem knihu ve škole. Když žáci viděli přebal knihy, hned se objevilo několik zájemců o přečtení … a mnoho jich bylo nadšených.

7 10.01.2019

Úžasná kniha. Nadčasový příběh. Mnoho řečeno málo slovy. Krásný jazyk. Úžasná hra se slovy. Život za mír. V době, kdy Evropu ohrožovala zhouba jménem Válka, varuje před nebezpečím, i když zároveň je z knihy cítit marnost, protože dav se vždy nechá strhnout a nemyslí na následky. Lidé jsou bohužel stále stejní. Úžasně je vykreslený i mezigenerační boj mezi rodiči ohroženými nemocí a dětmi, které ve smrti starších vidí příležitost pro vlastní rozvoj a hledání svého místa ve světě, aniž by mysleli na fakt, že jednou budou na místě svých rodičů. Pokud někdo hledá v seznamu četby, kterou musí přečíst do školy, tuto knihu doporučuji. Byli z ní nadšení i mí žáci na základní škole, protože je to velmi srozumitelné a čtivé. Škoda že Pana Spisovatele někdo více neposlouchal, a přitom ta hra byla už před válkou velmi oblíbená i ve světě …

7 06.01.2019

Tuto sbírku mám ráda. Líbí se mi spojení relativního primitivismu, erotiky a vulgarity, které je narušováno latinou a hlubokými myšlenkami. Vlastně je to taková terapie člověka, který se vyrovnává s roky v komunistickém vězení jen pro odlišné názory a dobově nevhodné umění. Stesk po domově. Láska. Bůh jako poslední soudce. Život za mřížemi. Mnoho známých střídavě ve vězení a na svobodě. Oběti politických procesů. Přátelé v emigraci. O tom všem Magor psal, bouřlivák s citem.

7 20.07.2018

Krátká. Zajímavá. Napínavá. Děsivá. Zdánlivě jednoduchá. V několika slovech se dá shrnout tato útlá povídka, od které se nedá odtrhnout a po přečtení ještě dlouho zůstává v hlavě. A to je právě ono! Je skutečně jen o děsivém dobrodružství v podzemních prostorách knihovny? Nebo čtenáře zavádí do mnohem spletitějších uliček života. Přečetla jsem si několik recenzí a jedna knihu hodnotí jako cestu dospíváním, kdy se změní úplně celý svět, na který mladý člověk kouká jinak než dřív. A další nápady přidává spousta dalších čtenářů. A to se mi právě líbí. Kniha nutí přemýšlet … a kdo se toho nebojí, něco si v ní najde. Vypovídající je asi (alespoň podle mne) závěr knihy, kdy mladý člověk ztrácí matku, jediného blízkého člověka, a knihovna je oproti tomu jen pouhý zlý sen, zlý začátek nového života, který se člověk musí naučit žít. Jednalo se o mé první setkání se světoznámým japonským spisovatelem, ale určitě sáhnu ještě po další knize, protože tato mě zaujala. Nemůžu opomenout jedinečné ilustrace, které neměly chybu a krásně doplňovaly děj.

7 03.03.2018

Knihu jsem přečetla jedním dechem. Příběh amerických rasistických předsudků 30. let viděný očima nevinných dospívajících dětí byl neotřelý. Čiperka zažívá letní dobrodružství, první dny ve škole … a nedokáže pochopit, že žije v prostředí, které jedním dechem odsuzuje zacházení se židy v Evropě, druhým obviňuje nevinného černocha a pokud někdo vybočí z řady, třeba čestný obhájce Atikus Finch, může se vše obrátit proti nevinným dětem. Kniha podnítí člověka k přemýšlení. I když bylo jasné, jak soud dopadne, stále jsem doufala, že porota rozhodne opačně, typická jižanská maycombská společnost se nebude bát říct svůj názor a potrestá strůjce křivého obvinění. Není stále jen jeden druh lidí? Prostě lidi?

7 11.02.2017

Od autora jsem četla již Spánek a Podivnou knihovnu, tak jsem jej chtěla poznat z trochu jiného úhlu pohledu. Vlastně všechny tři knihy jsem četla také kvůli zdejší Výzvě. Navíc snad každý člověk zkusil někdy něco napsat, tak se může seznámit s prací spisovatele, která není vidět (a mnoho čtenářů nad ní asi ani nepřemýšlí, většinou zkoumá jen výsledný produkt). Některé myšlenky se mi líbily, třeba i srovnání vzdělávání v různých zemích (někde se skutečně měří úroveň jen podle dosažených bodů, jinde se člověk učí komunikaci a praktickým dovednostem). Stejně tak se mi líbilo zamyšlení, jak je hodnocen autor v různých zemích, nakonec může být hůře hodnocen právě doma. Ještě se mi líbil text o různých literárních cenách. Skutečně se pozná dobrá kniha podle věnců, které získá? Jak si vlastně vybíráme texty ke čtení? Podle ocenění? Reklamy? Vlastního zájmu?

6 22.04.2019

Tato kniha mě v dětsví minula (když ono bylo tolik jiných knih), chodila jsem kolem ní v naší rodinné knihovničce, tak jsem se k ní dostala teprve v dospělosti. A musím uznat, že s ní určitě seznámím své děti. Celosvětově známý příběh, který znají všechny generace v různých podobách (knižních, filmových), mě nadchl. Úžasné byly popisy krajiny, ovoce, života na moři, lidí. Vlastně jsem neznala konec, přesněji za jakých podmínek byl Robinson zachráněn, takže mě i něco při čtení překvapilo. Člověk by se hned na ostrov, kde by si urovnal myšlenky a našel klid, vypravil … ale ta představa, jak se snaží přežít a jak by si poradil jako Robinson (najít jídlo, vodu, zařídit bydlení, nábytek …).

6 02.04.2018

Rozesmála mě. Pobavila mě. Rozesmutnila mě. Vehnala mi slzy do očí. Ale jsem ráda, že ji mám ve své skromné knihovničce. Dopis od Pana Svěráka Ladislavu Smoljakovi řekl na několika stránkách víc, než by dokázala celá encyklopedie. Krásný jazyk. Humor. Nostalgie. I já díky tomuto divadlu jdu smíchy do předklonu a klaním se vitalitě a chuti, s jakou baví tolik generací. Určitě tato kniha nesmí chybět žádnému, třeba i amatérskému, cimrmanologovi.

6 06.01.2018

Ještě na základní škole jsem přečetla první stránky, udělalo se mi špatně nad popisem žil Michala Otavy a knihu jsem (dosud jako jedinou) odložila. Pak jsem ji přečetla na druhý pokus … a místy s velkým odporem k pokračování v četbě. Po letech jsem se k ní vrátila a stále mám stejné pocity. Kniha by měla být ne doporučenou, ale povinnou četbou. Necelých tři sta stránek popisuje totální devastaci lidské osobnosti, stále se opakující závislost, odvykání, vězení, několikadenní víra v lepší zítřky, závislost …, skvěle vykresluje vnitřní svět oběti drog. Děsivé, jak do toho člověk lehce spadne. Šílené, jak sebou nechá mladý muž manipulovat. Nepochopitelné, jak místo užívání života plnými doušky myslí závislý jen na jedno. Strašné, jak svým způsobem nemocný člověk riskuje stále víc a víc. A přitom měl hlavu na to, aby něco dokázal. Epilog, který rozbrečí. Na svou dobu velmi otevřené dílo.

6 12.10.2017