hapac komentáře u knih
Jak je tu už napsáno - útlá knížečka (pozor !!!! napsaná již v roce 1938), přečtená na posezení, která přesto dokáže zanechat nezapomenutelný dojem. Velké drama, kdy doba a okolnosti dokáží udělat z přátel nepřátele a kdy tolik, tolik síly má slovo..............
Knížka se moc krásně četla, autor dokázal na doslova pár stránkách zachytit hodně dlouhé časové období, které vůbec nebylo nudné a nezajímavé. Opravdu jsem si početla a nechala se unášet dějem. Kniha o lidských osudech zasazena do zajímavého kraje, ve víru dějin, kdy není vše černobílé.
Knížka, kterou mám ráda od dětství, taky přání navštívit Korfu, i když mám obavy, že už z popisu knihy tam mnoho nezbylo.
Fejetony, sloupky, glosy pana Nepila (a pochopitelně i jeho nezaměnitelný hlas) jsou pro mne hotovým balzámem na duši - od něj je vše tak milé a lidské. Kniha začíná krásnou předmluvou pana Horníčka a je doplněna ilustracemi pana Bartáka. Je tu tolik krásných slov, tolik pozitivních myšlenek, tolik vzpomínek. Však ještě než se celá kniha rozeběhne pan Nepil říká: "... na světě je pro každého místa na sluníčku ažaž, jen když si každý aspoň kousínek poposedne".
Příjemné čtení, které mne zase o něco obohatilo, nelehký osud sourozenců a doba, která ne zcela přála jejich talentu a píli, to vše odehrávající se v krásné, tajemné a drsné přírodě.
Osvědčená klasika. Krásný příběh pro čtení zvláště v předvánočním čase.
Dojemná? Asi ano, kniha je to dojemná, čtení ze životě, o životě a jeho opouštění, o smyslu života, o jeho radostech, bolestech.
Moje první setkání s autorem a tedy fakt báječné čtení. Doba mne blízká (s autorem jsme stejně "mladí"), děj odehrávající se ve Vimperku a okolí, vážně skvělé. Postavy různorodé věkem, chováním, povoláním - dle mého perfektní zachycení doby a atmosféry. A ještě teď ve mně vyvolává úsměv na tváři "setkání" s V. Havlem.
Příběh z Indočíny - pro mne naprosto exotické prostředí, zajímavé, čtivé.
Číst další a další knížky o Šumavě mne pořád ještě baví, je to kraj drsný, ale krásný.... a konkrétně při čtení této knížky jsem si uvědomila, jak to ještě na počátku minulého století byl život hodně, hodně těžký.
Tak určitě zajímavá kniha o zajímavém tématu. Hodně dobře se četla, jenom by možná mohla být kratší, některé části byly zbytečně zdlouhavé.
Kniha o zahradách, kde se prolíná tolik informací o různých zahradách - těch skutečných i těch vymyšlených i o malířích, kteří je zobrazili na svých obrazech. Někdy jsem četla a četla a nechala jsem se vtáhnout do stínů některé zahrady, jindy jsem se musela plně soustředit a znovu se v textu vracet, zkrátka je to kniha, která pro mne jako amatérskou zahradnici a zároveň téměř náruživou čtenářku byla velmi milou a inspirující. A moc, moc mne potěšila zmínka o K. Čapkovi.
Jak píše TheGoldenHill, pohlazení po duši, baže.
Vzpomínka na mé dětství a fajn kluka Frantíka Severýna, zlého pana Bočana a jeho zelenou knížku.
Smutný, silně emoční příběh nutící k zamyšlení, bohužel zpracovaný na základě skutečné události. Ještě dnes cítím tu tíseň, která mě provázela při čtení a pak ještě dlouho po odložení knihy. Soudit je tak těžké.
Čekala jsem oddechový příběh a toho se mi dostalo. Kdo z nás (čtenářů a milovníků knih především) by si nechtěl splnit takový sen, mít pojízdný krámek s knihami, objevit kouzelnou krajinu a lidi, kteří jsou s tímto krajem spjatí.....
Knížka čtená už minimálně po páté - teď v rámci čtenářské výzvy. Takové prima čtení (vždy si představím nezapomenutelný a nezaměnitelný hlas pana Nepila).
Po přečtení prvního díla jsem si dala přestávku a možná i úmyslně oddalovala zapůjčit si další díl, ale nakonec se mi tento díl líbil víc než ten první. Obě hlavní postavy - každá trochu jinak prožívají dospívání a není to nijak jednoduché.
Tak nakonec jsem se rozhodla dát po dlouhé době 5 hvězdiček. Opět se moc hezky četlo a Louisa Clarková je fajn děvče - taky dělá chyby, ne všechno je v jejím životě růžové, ale kniha je zkrátka prima - optimistická. A to je to, co mi v poslední době u českých autorek chybí (Soukupová, Hanišová, Třeštíková, Táborská, Dvořáková - knihy píší pěkné, ale je tam tak málo dobrého, lidského, optimistického...vím, že život dělá někdy pěkné kotrmelce s naším i bez našeho přičinění, ale proč o tom tolik psát). A hrozně bych ráda viděla všechny ty módní kreace.....
Tak po delší době kniha, která se mi moc líbila a i přes smutný příběh jsem se od knihy nemohla odtrhnout. Na duši mi dobře není a tak bych přála především Malce, no koneckonců i těm ostatním něco dobrého, vymotat se z toho bludného kruhu, ale je to jen kniha.....Chválím také obal knihy a děkuji p.Táborské za to, že knihu napsala.