Hanina61 komentáře u knih
Nejdřív jsem si ji někdy na podzim vypůjčila v knihovně, jenže jsem brzy pochopila, že to je kniha, která se nedá číst "najednou", ale postupně a pomalu, měsíc po měsíci podle jednotlivých kapitol, v souladu s roční dobou, s počasím, co panuje venku, s proměnami přírody... A tak, poněvadž mi natolik učarovala, jsem ji do knihovny vrátila a koupila si svoji vlastní, a protože jsem momentálně teprve v části zvané "Leden", zatím si ji nemůžu přidat do přečtených, ale už teď vím, že ji koncem léta po dočtení ohodnotím pěti hvězdičkami, a kdyby se dalo hodnotit ještě lépe, nebudu váhat. Jak stojí v komentáři pode mnou, kniha je "geniální - a krásná a laskavá - a pro člověka, co má rád přírodu a zahradu, je potravou pro duši... Mám takový dojem, že i po dočtení ji budu měsíc po měsíci dál číst pořád dokola... :-)
Snad stačí napsat, že kdyby se dalo hodnotit až deseti hvězdami, tahle nádherná kniha by je ode mě dostala...
Nepřicházím na lepší komentář, než je shrnutý v poslední větě na zadní straně vazby: "Možná to není nic líbivého... ale číst přestat nelze." Přesně tak... tak či tak budu mít tyhle povídky dlouho v hlavě... aneb další skvělá VH.
Tahle knížka mi docela učarovala, ani ne tak příběhem, ten je docela jednoduchý - či to tak aspoň vidím já coby v teple a v křesle uvelebený čtenář, z hlediska autorky bylo vše dech beroucím dobrodružstvím, při kterém šlo často o krk - jako spíš nádhernými detailními popisy severské přírody, polární záře, světla, tmy, barev, které jsem leckdy četla opakovaně a promítala si je před očima jako na plátno... Rozhodně stojí za přečtení... A já si jdu do knihovny pro další knihu ze severu... :-)
Za svůj život jsem přečetla už hodně knížek. Ale žádná z nich se mi nečetla tak "strašně těžko", žádná mě nepřiměla se co chvíli zastavit, otřít si slzy, co mi vhrkly do očí, odložit ji... a pak se k ní zase vrátit. A po celou dobu nechápavě vrtět hlavou, jak je možné, že k tomu vůbec mohlo dojít... ne k jaderné havárii samotné, ale k tomu strašlivému zločinu spáchanému na lidech, kteří v okolí Černobylu žili, které tam poslali z jiných oblastí uklízet "neškodné trosky". Výpovědi "likvidátorů" nebo jejich pozůstalých předčí ty nejstrašlivější vymyšlené horrory, bohužel jsou skutečností... A po přečtení zbude bezmocná lítost za všechny, jejichž životy katastrofa ovlivnila, a temný vztek na režim, který toto dopustil. Kniha je rovněž působivým nahlédnutím do "duše ruského člověka", do jeho často až nepochopitelného uvažování, tolik ovlivněného zemí, ve které žije. Je mi z toho opravdu těžko. :-(
Po dlouhé odmlce jsem se vrátila ke svému milovanému Hrabalovi a zase nešlo jinak než se jen kochat a tiše žasnout nad tou krásou...
Ač jsem dlouhá léta Kingův fanoušek a přečetla jsem od něho téměř vše a hodně jeho knih víc než jednou, "Temné věži" jsem dlouho odolávala, prostě se mi do tak obsáhlé série nechtělo. Nakopla mě až letošní čtenářská výzva (něco od Kinga či Austen), takže jsem sáhla po "Pistolníkovi"... Zvláštní, hodně zvláštní, těžko definovatelný žánr, psychedelický příběh místy až odrazující, nicméně člověku nedovolí knihu odložit... a na samém konci už se nemůžu dočkat, až zajdu do knihovny, abych se dozvěděla, jak to bude s Rolandem sedícím tam na pláži dál... ;-)
Narodila jsem se na Moravě, patnáct let žiju v jižních Čechách, ale krásných více než dvacet let jsem strávila v Čechách středních, respektive v jejich severozápadní části. A i teď mám vlastně střední Čechy coby kamenem dohodil, hranice probíhá kousek odsud. A musím říct, že Středočeský kraj miluju, ať už je to Džbánsko, kam se stále a často vracím, ať jsou to Brdy, Berounsko, Posázaví, Petrovicko nebo Čertova hrbatina... všude to má svoje kouzlo a úžasného genia loci. Autoři v této knize seznamují čtenáře s historií kraje, s půdami (víte třeba, že naDžbánsku, je hlína skoro červená?), rybníky a řekami, podnebím, typickými lesy, rostlinami a zvířaty... a všechny tyto zajímavé informace provázejí krásné barevné fotografie. Vřele doporučuji všem, kdo se o střední Čechy zajímají, i když tam třeba nežijí...Sama mám pár restů, třeba na Nymbursko se teprve chystám (už i kvůli mému milovanému Bohumilu Hrabalovi)...Léto to jistí... ;-)
Jeden z nejhezčích příběhů Daniely Krolupperové, co jsem zatím četla, reálnější, bez kouzelných a fantastických bytůstek, provázený milými obrázky Terezy Konupčíkové. Pro děti i dospěláky...
Ano, malinko textu, ale ilustrace snové, překrásné, přímo "určené ke kochání" - opět beru z pozice dospěláka. A mám další oblíbenou ilustrátorku... :-)
Co lepšího si přečíst 31. října než něco strašidelného? A nemusí to být zrovna Stephen King, ale třeba taková jednohubka jako "Děsivé historky" od Michaela Dahla. Sice nejsem cílová skupina, ale pobavila jsem se skvěle. Moc se mi líbilo, že na závěr spisovatel vysvětluje, jak na který námět pro povídku přišel, protože některé jsou opravdu kuriózní. Vřele doporučuji pro všechny "nebojácné čtenáře"... a jdu si do knihovny půjčit pokračování... :-)
Knížečka je přímo skvost... A ten svéhlavý psí cestovatel člověku okamžitě přiroste k srdci... Taky bych takového Zrzka chtěla mít doma, i když by mě soustavně opouštěl... ale vždycky by se vrátil... Milé, úsměvné i dojemné čtení a docela netypický Bernieres... Velkým plus jsou úžasné ilustrace... Takže doporučuji, a nejenom milovníkům psů, ta knížka je hodně i o nás lidech :-)
Karikovy horory jsem začala číst od těch s nižším hodnocením, bez jakéhokoliv očekávání, a "Smršť" i "Propast" se mi líbily natolik, že jsem jim dala pět hvězdiček. Jenže jsem přečetla "Strach" a začíná mi to docházet... Protože na hodnocení této knihy bych ve srovnání s těmi předchozími potřebovala těch hvězdiček tak sedm... A to jsem ještě nečetla "Trhlinu"... :-D
Mám vícero důvodů, proč dávám knize na rozdíl od většiny ostatních čtenářů vysoké hodnocení... Sama jsem "lezkyně", která kdysi nevylezla ani na žebřík, jak se bála výšek, a teď šplhám po horách jako kamzík, takže vím, co je to mít pod sebou propast, a vím, jak to je, když najednou přijde "zásek"... proto jsem se dokázala do postavy dokonale vžít... Dále, toto je moje druhá kniha od Jozefa Kariky - čtu je od nejnižšího hodnocení, "Trhlinu" si nechávám na samý konec, takže zatím nesrovnávám... Také se mi líbilo, jak autor zakomponoval do děje mého oblíbence Joe Simpsona a jeho "Touching the Void"... a ty "psychokecy", jak tu zaznělo, mi nevadily ani v nejmenším, naopak navozovaly správně schizofrenickou atmosféru... takže tak... ;-)
Tenhle úžasný příběh (nebo spousta příběhů spletená v jeden) opravdu "bere dech"... A čím hlouběji se dostáváte do minulosti, tím nabírá na dramatičnosti, spletitosti a temnotě, až jste nakonec rádi, že se děj zlomí a přesměruje se zpátky do budoucnosti... jenže ta bohužel není ani o trochu optimističtější... Podle mě jeden z nejlepších titulů překladové literatury v letošním roce...
Po skvělé "Dědině" další (už třetí) kniha od Petry Dvořákové a opět naprosto vynikající. Tentokrát o moci/bezmoci, manipulatorství/oběti. Nelehká četba, k zamyšlení. Všechny na mě hodně zapůsobily, asi nejvíc pak třetí povídka, proměna "hodné holky" v manipulativní a bezcitnou "mrchu", ale i to se kolem nás bohužel děje... Petra Dvořáková je pro mě jednou z nejlepších "moderních" českých spisovatelek.
Jejda, dnes jsem ji uviděla za výlohou jednoho antikvariátu a hned se mi vybavilo, jak jsem ji četla v dětství, ne jednou, ale opakovaně, jak jsem se při ní krásně bála... možná právě ona ve mně probudila lásku ke strašidelným příběhům. Nevím, jak by na mě zapůsobila dnes, hodnocení dávám na základě svých vzpomínek z dětství, snad to projde... :-)
Jela jsem vlakem a zrovna jsem četla tu pasáž, kdy se narodí dítě, tam... na tom strašlivém místě... kdyby se mnou v kupé nebyli další cestující, byla bych se rozplakala, takto jsem se jen zahleděla z okna a polkla slzy... a pak znovu a znovu... Myslela jsem na to, jak i oni "jeli vlakem" a jak děsivá to pro ně byla cesta... Přesně jak tu někdo napsal, člověk je rád, že je tady a teď... Po "Haně" další silná kniha s tématikou Holocaustu, tentokrát orámovanou milostným příběhem...
Jedna z nejmilejších "komiksových" knížek mého dětství... teď, ve věku pokročilém, ji sháním znovu, možná známka senility, ale to nevadí, budu ji číst se stejnou radostí jako tehdy... :-)
Od určitého okamžiku v knize jsem si říkala, co všechno napíšu do jejího hodnocení, měla jsem plnou hlavu myšlenek, co všechno vyzdvihnu a jak mě nadchla... ale dočetla jsem a jaksi nemám slov... snad postačí jen krátce konstatovat, že se jedná o velmi "silný příběh", který mi zůstane v hlavě a o jednu z nejlepších českých knih, co jsem v poslední době četla. Zde zmiňovanou knihu A. Bolavé Do tmy samozřejmě znám, četla jsem jí vícekrát, a stále dokola, ale nechci je srovnávat. A popisy hub a jejich sběru se mi - ač také sbírám jen ty "s molitanem" velmi líbily... Určitě si nenechám ujít další autorčinu knihu. :-)