hana1070 komentáře u knih

Redakčně odfláknuté, spousta chyb a nepřesností... Tahle kniha asi zaujme rodilé mluvčí, hádám, že nejvíc příznivců bude z Ostravska, ti si totiž mohou originální jazyk asi nejvíc užít. Obávám se ale, že jinak velkou díru do světa neudělá. Ono totiž na podobné blbé kecy v přímém přenosu stačí zajít do nejbližší hospody čtvrté cenové skupiny. Anebo si otevřít nějaké diskusní forum třeba na novinky.cz. Křupanů, blbů, sebestředných chlapíků, kteří všemu rozumí a všude byli dvakrát, těch máme totiž tolik, že bychom je mohli vyvážet do světa.

2 18.11.2015

No, musím říct, že minimálně první polovina knihy, která líčí atmosféru a poměry ve městě, je skvělá a velmi mě bavila. Místní divno-lidé, pradávný kult spojený s krvavými rituály v pozadí, stará opuštěná část města, místní blázinec... Zato druhá část, to jsem už jen koukala, kam se to celé řítí... Je to napínavé, akční, mysteriózní, ale na mě už to bylo trochu moc (například ta upírská vložka!). Z konce taky nadšená úplně nejsem, ale beru, no. Pro mě je tahle kniha něco jako kombinace Uranovy a Cestou špendlíku a jehel.

1 22.02.2024

Sběratelka příběhů je půvabná kniha, která ukazuje, že literatura (a psi!) dokáží lidi sbližovat a že někdy mohou mít lidé, které přehlížíte, docela zajímavý příběh. Najdete tu pestrou směs dojemného, vtipného, smutného i veselého vyprávění, stejně tak i tajemství, odvahu a velké přátelství. A také naději, že pokud spolu lidé budou více mluvit, budou jejich vztahy a životy mnohem lepší, než čekali. Příjemná kniha pro ženy na letní čtení.

1 10.07.2023

Jitka a Květa Válovy, to byly dvě mimořádné ženy. Maximálně propojená dvojčata, originální malířky a výtvarnice, svérázné osobnosti spjaté s rodným Kladnem. Prožily život s cigaretou v puse a sklenkou vína v ruce, byly známé svým drsným slovníkem, a přesto na ně všichni vzpomínají s láskou jako na obrovské talenty a výrazné osobnosti. Výborná knížka.

1 09.03.2023

Hlavním tématem knihy je paliativní péče a doprovázení blízké osoby na poslední cestě. Jedná se o jakousi autobiografickou zpověď, popis situace jedné rodiny, ve které postupně odchází otec. Domácí péče je stále náročnější, a i když se v ní matka s dcerou střídají, nakonec nezbyde, než umístit otce do zdravotnického zařízení. I tam je ale možné pokusit se splnit umírajícího týkající se svého odchodu. Knížku doplňují odborné poznámky o paliativní a ošetřovatelské péči, část je věnovaná duchovnímu, či chcete-li náboženskému rozměru. Není to lehké čtení, ale může čtenáři ukázat, jak to na konci našeho života může také vypadat. Kniha je k dispozici zdarma v elektronické podobě - https://www.mskruh.cz/publikace/kolik-podob-ma-doprovazeni

1 04.02.2022

Knížka pro všechny milovníky pražské podzemky, zejména pro zájemce o umění ve veřejném prostoru. Graficky "vymazlená" - například vtip s předními světly soupravy v tunelu baví ve všech variantách. Autor knihy občas pořádá i tematické procházky/projížďky pražským metrem - doporučuji!

1 09.01.2020

Dozvíte se, proč běhat a jak začlenit běhání do programu, jak zapojit děti, partnera i psa. Prostor je věnován technickému vybavení, vše je ale vysvětleno jednoduše a pozornost se zaměřuje na specifické části výstroje typu sportovní podprsenka. Zajímavá je kapitola o tom, jak se rozběhnout a pak se postupně zlepšovat – tj. používání indiánského běhu či využití osvědčených metod pro trénink pěti kilometrů. Tréninkové plány na 5, 10 km, půlmaraton a maraton budou rozhodně patřit k nejužitečnějším částem knihy. Čtenářky se dozví i o zdravém stravování, získají informace o tom, jak posilovat a předcházet tak zraněním, či odpovědi na výše uvedené citlivé a ryze ženské otázky.

České vydání knihy je doplněné o tipy moderátorek talkshow v běhu Kilák Báry Hlaváčkové a Terezy Tobiášové, jsou tu i odkazy na českou běžeckou komunitu, nicméně primárně je text určen hlavně anglosaskému publiku. A to je asi jediná výtka, kterou mám - nadužívání anglických termínů a britských reálií: jeffování, trénink c25k, ceny v librách a odkazy na populární britské běžecké podniky, které česká běžkyně moc nevyužije.

1 29.12.2019

Miss Exitus je náročná kniha, nejen svým námětem - umírání v přímém přenosu se u nás moc knižních děl nevěnuje, ale i formou. Autor zvolil pro celou knihu tzv. du-formu - vypravování ve druhé osobě jednotného čísla a navíc zásadně nepoužívá uvozovky, takže je velmi obtížné rozpoznat řečníka i samotnou přímou řeč. Dá se na to zvyknout, ale pár desítek stran mě to stálo (a chápu, že tenhle způsob psaní dokáže od knihy řadu čtenářů odradit). Trochu rozpačitá jsem byla i z linky vracející se do minulosti, otázka privatizace a divokého podnikání mi přišla na příběh nějak násilně naroubovaná, vč. černobílých hrdinů/zloduchů. Udělat z tohohle příběhu "detektivku" asi nebyl úplně nejlepší nápad.

Samotný popis umírání, posledních chvil člověka a pomoci v podobě hospicové asistence je ale podán velmi vkusně a citlivě. Myslím, že je dobré podobná témata otevírat a přibližovat veřejnosti, smrt je totiž něco, o čem se ve společnosti nemluví, něco, co se nejčastěji odehrává za zdmi nemocnic či ústavů, a to i přesto, že většina z nás si přeje jinou, dobrou smrt - doma, mezi nejbližšími. V tomhle ohledu pro mě román znamenal docela osvětu, paliativní a hospicová péče v první linii, představení toho, jak to také může fungovat. A nebylo to zdaleka tak depresivní, jak jsem původně čekala (mimochodem, pokud by Vás tohle téma zaujalo, pak rozhodně doporučuji knihu Průvodce smrtelníka od Ondřeje Nezbedy).

1 07.09.2019

Docela milá kniha, více viz recenze.

1 04.08.2019

Zlatý věk je knížka, která vyšla u příležitosti malířovy retrospektivní výstavy Panoptikum / Cabinet of curiosities, která se uskutečnila za velkého zájmu návštěvníků v Obecním domě v Praze na přelomu let 2016 a 2017. Zaznamenává tři setkání Jiřího Anderleho s rozhlasovým režisérem a moderátorem Janem Tůmou (pokud jste někdy poslouchali rozhlasovou stanici Vltava, tak jeho hluboký hlas určitě znáte). Oba staří pánové rozprávějí nad vybranými obrazy a grafickými listy a ve spojení s uměním samozřejmě přijde řeč i na životní osudy Jiřího Anderleho - na mládí, bydlení na Novém Světě na Hradčanech, na cestování po světě s Černým divadlem Jiřího Srnce i na setkání s mnoha inspirativními lidmi. Některá díla či příhody jsou pak východisky k hlubším úvahám nejen nad životem.

1 02.02.2019

Zajímavá autobiografie významného slovenského mikrobiologa Jána Vilčeka, objevitele léku, který zmírňuje příznaky autoimunitních onemocnění (např. Crohnovy choroby, Bechtěrevovy choroby, psoriázy).

1 10.10.2018

Malované dějiny Evropy - od lovců mamutů až k Evropské Unii. Pobaví i poučí. Primárně pro děti, ale zaujme i dospělé. Jen se tam na můj vkus střídá moc ilustrátorů.

1 06.06.2018

Moc milá knížka pro předškoláky a menší školáky. Prvňačka Jana a její brácha Dan prožívají každý den něco nového - jedou vlakem na hory, chytají s dědou ryby, učí se lyžovat. Ale také probírají s rodiči otázku trochu jiného spolužáka ve třídě, koupi mobilu nebo posmívání se slabším. Jedna stránka na trénink čtení je vždy tak akorát a povídat o přečteném se dá dlouho...

1 08.03.2018

Záhada maltézských hodin by se mi v určitém věku asi hodně líbila. Vždycky jsem měla ráda knihy, ve kterých vystupuje parta dětí řešící nějakou záhadu. Detektivní série CLUE je určena pro mladé čtenáře ve věku 9–14 let, byť já bych to viděla spíš v té dolní hranici. Je to čtení docela jednoduché, přehledné, kniha dokonce obsahuje na předsádce náčrtky a mapky, což je pro orientaci super. Jediné, co mohu vytknout, je délka – přišlo mi to nějak krátké a hrozně rychle vyřešené, takové čtení na jedno odpoledne. Ale tak už dnes knihy pro děti asi vypadají.

1 11.01.2018

Kam nás zavede Východ? Je to celkem nabíledni – do Ruska, do Mongolska, do Číny. Autor tam hledá své kořeny, cesta mu pomáhá pochopit, v čem žili jeho prarodiče, kteří přišli po válce z venkova do města a vrací mu i jeho mládí prožité na venkově v socialistickém Polsku na přelomu šedesátých a sedmdesátých let. Na cestě nachází místa, která dobře zná: poloprázdné obchody, staré ženy, rozpadlé chalupy na straně jedné, plastové kýče a barvami hýřící čínské výrobky doby současné na straně druhé. Andrzej Stasiuk svou cestu na Východ doprovází i historickými exkursy – do historie vlastní rodiny za druhé světové války a těsně po ní, do doby mongolské nadvlády Čingischána, do osidlování Sibiře, do dějin historické Říše Středu, nevynechá ale ani koncentrační tábory v Polsku za války či podivnou postkapitalistickou současnost.

Autor se zaměřuje především na detaily, drobnosti, na vlastní pocity a myšlenky, které ho na tom kterém místě napadají, vše se ale snaží zasadit do nějakého, často nečekaného kontextu. Někdy je to pro čtenáře dost komplikované čtení. V knize se moc nehraje na odstavce, chybí nějaký jednotící prvek, proud vět plyne a plyne... Pustíte-li se do této knihy, připravte se na velmi pomalé čtení, na úplně jiný rytmus, než současné knihy nabízejí, na zpomalení do klapotu ubíhajících kolejnic či tlukotu srdce.

1 19.06.2017

Musím se přiznat, že s ohledem na titul jsem byla ke knize zprvu poněkud skeptická. O to větší ale bylo moje překvapení – Válka proti Superkrávám je příjemné čtení, se zajímavou hrdinkou i příběhem. Albínka Anne Bea, na první pohled outsider, dokáže využít své jinakosti i svého nadání a nakonec zjistí, že má víc fanoušků, než by se vůbec odvážila kdy doufat.

1 04.04.2016

Svižné vyprávění, nečekaně barevné (ale nepřibarvované), o době, která hýřila hlavně šedí. Pro mě velmi překvapivé svědectví o době, kterou jsem nezažila, ale o které jsem měla úplně jiné představy. Pražská bohéma šedesátých let a sedmdesátých vůbec nebyla úzkoprsá… :-) Memoáry se velmi dobře čtou, autorka píše vtipně otevřeně, nevynechává ani známá jména, samozřejmě, že trochu bulvár, ale z let normalizace, takže už spíš retro bulvár.

1 15.02.2016

Naprosto příšerný nový překlad... První odstavec: „Příběh Kam zmizel můj sýr? vytvořil Dr. Spencer Johnson, aby mu pomohl vyrovnat se se složitou změnou v jeho životě. Ukázal mu, jak vzít jeho měnící se situaci vážně, ale aby nezvážněl příliš“

Jinak si umím představit, že knížka (v adekvátním překladu) může být docela dobrou četbou třeba pro studenty středních škol. Takový úvod do self-help literatury, který ukáže, že je dobré být aktivním, že jedna zkažená šance neznamená konec světa. Jinak je to prý oblíbená kniha, která se dává zaměstnancům při organizačních změnách a propouštění… Hmm, dostat zrovna tuhle knihu, to by se mě asi dotklo:-(

1 18.11.2015

Román je vyprávěn z pohledu tří ženských postav – jednou je již zmiňovaná Rachel, druhou ona sledovaná (a zmizelá) dívkaa poslední vypravěčkou je pak Anna, druhá žena Rachelina bývalého manžela Toma. Jejich příběhy se prolínají, výpovědi však nejsou chronologické, ale časově různě posunuté, což dohromady dává hodně zajímavou skládačku. Autorka ale i přes tuto komplikovanou stavbu dokázala udržet napětí a spád, takže si tuhle knihu (i s ohledem na počet stran) můžete vychutnat během večera či dvou. A určitě to není žádné „ženské čtení“, jak by se mohlo z předchozích řádků zdát, dost podstatnou úlohu v téhle knize hrají i muži.

1 18.11.2015

Měla jsem takový pocit, že Korejská lidově demokratická republika je takový více či méně neškodný skanzen, který už nebude mít dlouhého trvání. Viděla jsem nějaký dokument o skupině Čechů, kteří tu strávili dovolenou, o návštěvě třídenní KLDR mi vyprávěl lektor angličtiny. Uctívání Kimů, pionýři a vojáci, komunistická propaganda, prázdné pětiproudé dálnice, materiální nedostatek a vypínání elektřiny. Po přečtení knihy Útěk z tábora 14 jsem se dost vrátila do reality…

1 07.07.2015