Haduwig
komentáře u knih
Řetěz
Adrian McKinty
Řetez mě bavil - je to napínavé, svižné, čtivé, postavy nejsou ploché a celá myšlenka opakujících se únosů dětí nabízí zajímavou sondu do toho, co všechno jsou rodiče ochotni udělat pro své děti, a jak se to podepíše na jejich vnímání sama sebe. Pár slabších míst by se našlo, ale já jsem spokojená.
Metro 2033
Dmitry Glukhovsky
Fakt škoda, ale Metro mě zklamalo. Rozjezd je parádní - atmosféra (polo)opuštěných tunelů, souvisejících nebezpečí a tajemna je vykreslená dokonale, že z toho má jeden husí kůži a je docela rád, že může žít na povrchu.
Jenže pak přijde zadání procestovat co nejrychleji co největší část metra a potkat co nejvíce světonázorů, což by jako lehká filozofická linka nutící k zamyšlení určitě fungovala, ale nesměla by se z toho stát nepřehledná plejáda zaměnitelných stanic. Notabene když se k tomu přidá někdy až neuvěřitelná plochost postav, naivita a nelogičnost.
A zakončení mi taky nějak nesedlo - obecně mi nějak neštymuje myšlenka, že během pár let se živé organismy vyvinou ve zcela jinou životaschopnou formu života... No, na druhou stranu doufám, že to nebudeme muset zkoumat na vlastní kůži.
Do dalších dílů se nepustím, Howeyho Silo mi přišlo o třídu lepší.
Na dně
Rachel Caine (p)
Námět samotný - tedy to, co se děje po konci procesu s nejbližšími vraha - je docela neokoukaný. Gwen se v tom plácala, jak jen mohla a držela jsem jí palce. Ale jinak to byla nuda. Napínavý je prolog a posledních pár stran, a jinak je to neustálé točení se na místě - nic se neděje, děj se neposouvá, abyste na konci zjistili, že se to ani neuzavře. Dlouho se mi nestalo, že bych se musela do čtení nutit tak dlouho.
A teď jsem zjistila z komentářů, že to má pokračování. Tak to si nechám ujít, děkuju pěkně.
Veřejná tajemství
Alice Munro
Mám z toho rozporuplné pocity - na jedné straně zajímavě rozehrané životní osudy postav z rozmanitých dob i zázemí, spousta náznaků a námětů k přemýšlení, a na straně druhé to pak všechno tak nějak vyšumí do ztracena a žádný wow efekt se nekoná.
Nakonec jsem asi ráda, že jsem knihu dočetla a zítra se v knihovně stavím pro něco, co je mi bližší.
V pasti lží
B. A. Paris (p)
Přečteno jedním dechem za dva dny a velká spokojenost. Sice jsem od prvních kapitol tušila, jak to celé je, ale o to uspokojivější bylo zakončení.
A ještě bych chtěla vyzdvihnout, jak tísnivý a klaustrofobní pocit dokáže autorka předestřít pomocí viny, strachu a pochybností.
Čas vlků
František Niedl
Za mě je to v rámci Niedlových výborných příběhů trochu slabší počin. Začátek je takový utahaný, ne všechny nové postavy sympatické a konec naopak překotný a trochu překombinovaný.
Na druhou stranu z husitského pozadí jde opravdu strach, Hynek Tas je nucen vystoupit ze své konfortní zóny do "domáckého života" a vztah se Šedou prostě chytne za srdce: ,,Přece jsem se s tebou vždycky rozdělil - spravedlivě. Ty třičtvrtě a já čtvrt."
Skryté okno
Rachel Abbott
Fakt jsem ráda, že tuhle knihu už můžu odložit. Ne a ne ji dočíst, protože i když tam bylo několik napínavých epizod, tak celek se neuvěřitelně táhnul a pachatele jsem odhadla v polovině knihy (včetně toho finálního zvratu), a to mám kolikrát problém si vzpomenout na vraha i u knih, které čtu podruhé...
Scarlettina naivita mi nevadila, ostatně je jí patnáct, ale dospělí okolo se chovají jako banda tupců nebo jako ploché postavičky.
Abbottová rozhodně umí psát lépe.
Rande naslepo
Saliya Kahawatte
Já jsem se také nechala nachytat zavádějícím názvem knihy a obálkou, a do jisté míry i anotací. Saliyho příběh je plný ambicí, cílevědomosti a píle, ale není dobře napsaný. Skákání z minulosti do současnosti jen zbytečně vyzrazuje rozuzlení, jednotlivé životní epizody jsou podané jaksi sterilně a čtenáře se moc nedotknou, a celé je to takové strojové, jako když v hodině cizího jazyka trénujete minulý čas a přesně popisujete, co jste dělali ráno.
Saliya je určitě silná osobnost, jemuž život přinesl spoustu překážek, ale nějak nemám pocit, že bych se s ním chtěla osobně setkat, nebo že by mě nějak výrazně inspiroval.
P.S. jestli na základě tohoto příběhu někdo natočil koukatelnou romantickou komedii, tak má můj obdiv. Já tu nenašla ani stopu romantiky, ani jeden vtip.
Pach krve
František Niedl
Stoprocentně souhlasím s pochvalnými komentáři pode mnou. Jen dodám, že mě obzvláště baví vzájemné špičkování mezi Benešem a Rožmberkem - to se cizeluje s každým pokračováním.
Panda v nesnázích
Markéta Lukášková
Mám za sebou Lososa, Vlaštovku a teď i Pandu a s klidným svědomím můžu říct, že se s autorkou loučím.
U Pandy mi asi nejvíc vadila dějová linie rodičů, která zabírala opravdu dost prostoru, aniž by byla něčím zajímavá nebo objevná - její vyústění je jasné v polovině knihy. Navíc je tu opět nesnesitelná dávka naivity - takhle se diplomka opravdu nepíše, člověka ve sklepě činžáku tak snadno neschováte a tvrdit o 50letém profesorovi, že je důchodce, když mám stejně starého otce? K tomu je tu na mě dost vulgarismů a korunu tomu nasadil ten závěr, který Mariinu linii totálně pohřbil.
Autorčiny styl mě nijak zvlášť nebaví, knihy mě nepřimějí k zamyšlení a ani mě moc nepobaví. Takže opravdu poslední kniha.
Listopád
Alena Mornštajnová
Na jinak velmi čtivém příběhu mi vadilo několik věcí - celý kontext potlačení revoluce v 89 je dost přitažený za vlasy, životní osudy postav jsou dost předvídatelné a zakončení takové podivné. Co mi ale vadilo nejvíce jsou hlavní postavy, s nimiž se nějak nemůžu sžít, moc soucitu ve mě nevyvolávají a případný charakterový posun se najednou stane, aniž by k tomu postavy nějak postupně směřovaly.
Knihu tedy odkládám s pokrčením ramen - dočetla jsem, ale žádné hlubší dojmy ve mě příběh nezanechal a za týden si na něj už nevzpomenu.
Jih proti Severu 1
Margaret Mitchell
Zatím mám za sebou první díl. Čekala jsem příběh o lásce, ale romantiky tam zase tolik není, naopak do popředí vystupují dopady války na běžný život v celé své šíři a hrůze.
Scarlett na jedné straně nesmírně obdivuji za to, že se dokázala postavit na svoje nohy v dané době a se svojí výchovou (!!), ale jinak mi povahově sympatická rozhodně není, její sobectví, nepřejícnost a naprostá absence soucitu mi zkrátka k srdci nepřirostly.
Chystám se i na druhý díl, časem určitě i filmové zpracování, ale že bych plánovala se ke knize někdy v budoucnu vrátit, to není pravděpodobné. Jednou mi to asi stačilo.
Nevítaný host
Shari Lapena
Už během čtení mě několikrát napadlo, jak silná je inspirace Třemi slepými myškami a Deseti malými černoušky od A. Christie, ale příběhu to nakonec příliš neuškodí. Postavy a jejich příběhy jsou zajímavé samy o sobě a k tomu se přidá napínavá zápletka. Kniha se čte rychle, děj většinou ubíhá bez nějakých hluchých míst a to úplně poslední odhalení mě dost bavilo.
Neklidné kosti
Mel Starr
Příjemná, čtivá a nijak zvlášť násilná detektivka, která je zasazená do středověkého prostředí. Postavy jsou sympatické, uvěřitelné a vkrádá se sem jemný, občas ironický, humor. Já jsem spokojená a těším se na další díl.
Alžběta a Nina: Tajemství mojí babičky
Jana Poncarová
Tak já nemůžu jinak, ale pokud má kniha podtitul "Tajemství mojí babičky", čekala bych přeci jen nějakou lepší gradaci, větší překvapení nebo zvrat. Nechápu, proč by zrovna tohle "tajemství" mělo Ninu tolik (nebo vůbec) trápit. Naopak jiné životní etapy (odcizení Alžběty a Nininy matky, rozvod Alžbety a Jiřího) zůstávají nevysvětlené.
Příběh je to velmi poutavý, čte se rychle a postavy jsou vesměs uvěřitelné, životní osudy celé řady postav rozhodně zajímavé. Jen je škoda, že když se nad příběhem po dočtení chcete zamyslet a vstřebat ho v celé šíři, zjistíte, že Vám řada dílků chybí, a to je škoda, protože by si to dané osudy zasloužily.
Poslední poznámka - autorčina snaha přiblížit nám Ninin výtvarný svět neustálými popisy barev a větru působily dost těžkopádně. Na druhou stranu je to asi menší prohřešek, než první zmínka o násilném napadení Alžbety, kterou "zbyli Němci".
Loutkář
Daniel Cole
Tak já nevím - na detektivku je to vyšetřování je docela amatérské, řetězec stop tu spíše chybí a vyšetřovatelé působí dost bezradně. Na thriller tu ale zase není dost tajemna, napětí a vykreslení duševního rozpoložení stěžejních postav. Motiv a celá zápletka je taková vachrlatá a i to napojení na Hadrového panáka je spíše povrchni "aby se neřeklo".
Takže přečteno, místy to bylo napínavé i vtipné, ale vracet se k této knize nebudu a rozmyslím si, zda se pustím do dalšího dílu.
Svědkyně
Sandra Brown
V 99% knihy vždy dočtu, ale tohle je to zbylé 1%, respektive tady jsem se nezvládla ani začíst. Vím, co od autorky čekat a na knihu jsem se i těšila, ale odkládám s tím, že jsou postavy podivně nesympatické a je mi úplně jedno, co se stalo, nebo kam směřují. Možná je třeba ten začátek překonat, ale když tam není žádná jiskřička ani po 70 stranách, tak to není ono.
Výstřel
Lee Child
Paráda - velmi dobře fungující mix detektivní zápletky, napětí, zvratů a sympatických postav. Pokud jste se s Reacherem nikdy předtím nesetkali, nevadí to, kniha funguje i jako samostatný příběh.
Slyším tě všude
Connie Willis
Celkově je to příjemný romantický příběh s nádechem sci-fi, hlavní dvojice je sympatická a občas se tam najde dobrý vtip. Jenže na druhou stranu je to celé takové zběsilé, hektické a pořád někdo někomu volá a píše - a chudák Briddyina asistentka, jejíž náplní práce je jen vyřizovat vzkazy od rodiny a přehazovat schůzky. Je to taková oddychovka, co se čte rychle, ale třeba Kniha posledního soudu se mi od Willisové líbila o něco víc.
Kanibal z Nine Elms
Robert Bryndza
(SPOILER) Už je to nějaký ten pátek, co jsem četla příběhy s Erikou, takže žádné tendence srovnávat tyto dvě hrdinky nemám. Detektivka to není špatná, ale celé je to takové krkolomné a překombinované - máme tu 11 vražd, dva narušené sériové vrahy (myslím tím ještě o třídu výš, než "běžní" knižní sérioví vrazi), alkoholismus, incest, zneužívání mladistvých, komplikované rodinné vztahy, k tomu spoustu vedlejších postav, nepříliš záživnou první část knihy a dost podivný a asi i trochu laciný finální únik. Dám šanci i druhému dílu, ale tohle žádný zázrak nebyl.