Gweny komentáře u knih

Kniha mě nesmírně zasáhla. Vím, že ze začátku jsem se s ní prala, nicméně pak mě dokázala zcela vtáhnout do svého děje a už mě nepustila. Byla jsem schopná bdít do pozdních nočních hodin a číst dál a dál. Hloubka, s jakou je příběh popsán, mě dostala. Je to už asi 10 let zpátky, co jsem ji naposledy držela v ruce, ale díky své bohaté představivosti při čtení si stále pamatuji některé pasáže. Nějakou dobu po tom jsem shlédla i film a jak jsem měla problém při čtení udržet slzy, u filmu to bylo stejné a možná ještě horší.

34 06.09.2018

Po více než roční pauze jsem si přečetla další díl. Překvapilo mě, jak snadno se mi vybavil děj i postavy z předchozích dvou. Čtení téhle série ve mě vážně něco zanechává, což mě děsí, protože téma je příliš vážně a smutné a kruté.
Naštěstí ho oživují otevřené sexuální scény a taky trochu jiných příběhů a špetka romantiky.
Opět jsem dnes odpoledne brala knihu do ruky s tím, že bude alespoň na dva tři večery. A teď ještě není půlnoc a já mám dočteno a zase jsem netrpělivá, jak to celé skončí.
Každopádně za překlad sexuálních scén opět hvězda dolů.

33 05.02.2023

"Každý má na světě své místo a hraje svou roli. Nejde to jinak. Je potřeba si stvořit vlastní malé nebe. Vnitřní taneční sál, po němž bude vířit v šíleném tanci radostí, že vůbec žije." (s. 54)

Silná kniha se silným příběhem, jehož čtení někdy zapříčiní v člověku nezměrný pocit zoufalství a bezbrannosti. Kde byl Bůh? A kde byl člověk v koncentračních táborech?! Nikdo neví, nikdo nedokáže říct. Ale je překvapivé, že u v těchto podmínkách se rodily děti a některé z nich i přežily.

Čtení tohohle románu pro mě bylo obtížné, ale je pravda, že díky střídání kapitol z minulosti a "současnosti " naší vypravěčky, byl příběh jaksi snesitelnější. Ze začátku pro mě bylo jaksi nepřehledné, kdo je kdo apod., ale dokázala jsem se rychle zorientovat a i když mi přečtení knihy trvalo tak dlouho, není den, kdy bych si na její téma nevzpomněla. Ke konci už se mi obrazy z ní promítaly i ve snech, takže jsem nyní opravdu ráda, že ji mohu přečtenou odložit a nechat příběh žít svým vlastním životem.

"Měřítkem člověka je, zda umí milovat". (s.368)

Ráno po probuzení jsem číst začala a pár minut před půlnocí jsem knihu zavřela, když jsem se slzami v očích dočetla poslední řádku. Mezitím jsem samozřejmě obstarala standardní nedělní domácí práce...
Původně jsem si knihu vybrala do čtenářské výzvy, protože autorka je o 22 let starší, než já, ale teď jsem šťastná, že se mi příběh dostal do rukou.
Často v něm bývala místa, kdy se mi z očí koulely po tvářích slzy. Tak moc jsem se sžila s Rachel i Andym. Dokázala jsem pochopit jejich jednání, dokázala jsem nejdřív souhlasit s jedním, pak s druhým. Stála jsem nad nimi a vše sledovala zvenčí... Kéž bych toho byla schopná i ve svém životě. Jen se povznést nad situace, kterými procházím, pochopit je, přijmout je a jít dál.

Knihu jsem zakoupila na bazaru a pobavilo mne, že čtenář či čtenářka přede mnou v ní opravovala stylistické i pravopisné chyby. To mě nikdy nenapadlo a je pravda, že v některých knihách by jich bylo spoustu. Ovšem tady jsem narazila snad jen na 3, což je na 400 stránkách zanedbatelné množství..

Knihu můžu s čistým srdcem doporučit těm, kdo mají vyřešené vztahy - se svými rodiči, přáteli, bývalými i současnými partnery... Ostatní budou v knize hledat podobenství se svým životem a bude to znamenat buď slzy nebo vztekem odhozenou knihu, případně něco rozbitého. A nebo se na vše můžete podívat z výšky a vzít si z příběhu inspiraci.

33 01.08.2022

"Nebojte se žít naplno. Nemáte co ztratit."

Není třeba více slov. Tohle není jednoduché čtení. Často vede člověka k zamyšlení. Říká si, že na své cestě došel už fakt daleko a pak zjistí, že má za sebou jen pár metrů z nekonečně dlouhé a klikaté cesty. Ale není čas na to spílat, že jde pomalu. Naopak. V srdci se objeví vděčnost za to, čím už prošel a zároveň touha a odhodlání jít dál. Pracovat na sobě se zdá být tím nejtěžším životním úkolem. Ale není na co čekat. Štěstí, jak už jsem poznala, opravdu vyvěrá zevnitř, nikoli zvenčí.

33 23.01.2022

"Vzteklina. Je to naprosto jasný případ vztekliny. Neviděl jsem Sabinu už tak dobře jako předtím, protože stála přímo nade mnou, ale jsem si jistý, že měla pěnu u huby. To je tragédie, protože s takovou diagnózou je třeba tu ženu okamžitě zastřelit. A já netuším, jestli má Marc doma zbraň. Obávám se, že na to není vybavený." (s. 84)

Fantastická oddychovka, kterou jsem přečetla za krátkou dobu. Zasmála jsem se, vypnula hlavu a říkala si, že jestli jsou všichni tvorové takhle inteligentní, je na čase se k nim podle toho začít chovat. :-)

33 19.01.2022

Tak tohle byl gól. A to doslova. Brouzdám si takhle po knihkupectví Luxor na nádraží v Praze, abych si zkrátila čas a najednou mě zaujme kniha s parádní obálkou a vskutku směšným názvem. Prolistuji, přečtu si pár řádků a kupuji. Cesta ve vlaku se mění v komické divadlo.
Semtam se smíchy neudržím a směju se nahlas, ostatní spolucestující nechápou. Což je mě upřímně jedno, protože já se vážně bavím. Cesta domů utekla ani nevím jak.
Tohle není žádná vysoká literatura, ale ani se jí nesnaží být. Autorka trefně a vtipně vypráví i vysvětluje, píše skoro jakoby se svěřovala deníčku a ne čtenářskému publiku.
Rozhodně tleskám, děkuji a těším se, až se dostanu k dalším knihám Zuzany Hubeňákové. :-)

33 12.06.2021

"...
Kde jsi ty, jsem i já,
tvá náruč je domov pro mou duši,
tlukot tvého srdce hudba pro mé uši.
A moje srdce bije jen pro to tvoje."
(s.41) část básně Henryho Crumba

Cožpak je možné nemilovat Animant a Thomase!? Pro mě tedy rozhodně ne. Štěstím celá bez sebe jsem si koupila i tuhle outlou knížečku, protože Kroniky prachu si mě více než získaly.
Pár stránek navíc mi daly mnohé. Tak zaprvé myšlenky a komentáře autorky k jednotlivým postavám. Pak také dovysvětlení některých příběhových linií, které by se do hlavní knihy prostě nehodily nebo nevešly ale hlavně se odkrylo krátké pokračování vztahu těch dvou, na svou dobu zcela společensky odlišných jedinců, kteří jeden vedle druhého tvořili ideální pár. Děkuji Lin :-)

33 28.02.2021

Knížku jsem četla ve stejné době, jako Romea, Julii a tmu a po pár letech mi příběhy z nich trochu splývají. To ale nemění nic na tom, že tehdy se mi příběh líbil a nenechal mne lhostejnou.

33 24.09.2018

Ve chvíli, kdy jsem začínala číst tuhle knihu, jsem se těšila na vzrušující příběh plný peprných scén.
Ovšem kniha v jistém ohledu překonala má očekávání. Peprné scény v ní byly, nebylo jich málo, ale spíše mě zaujal psychologický profil Any a Christiana. Každý tak jiný a přesto v mnoha ohledech jeden druhému podobní. Nechápu, že jsem za posledních cca 150 stran několikrát upustila slzu.
Film jsem neviděla a ani o to nestojím, ale musím uznat, že 50 odstínů je víc, než jen erotický román.

32 23.10.2021

Každá žena je jiná a přitom existuje něco, co je všechny spojuje. Je to touha žít. I přes to, co zažily, prožily, jak žily ony, jejich blízcí, jak a kde vyrůstaly... To všechno je dovedlo tam, kde jsou nyní. Jejich cesta je plná hlubokých propastí, které dokázaly přejít a stanout silnější na nejvyšší hoře, aby se pak zase propadly ještě hlouběji, než by se kdy dříve zdálo vůbec možné.
Aleš Palán sám sebe postavil před nelehký úkol. Číst o životních osudech těchto žen nebylo jednoduché a slzy jsem měla párkrát na krajíčku, ovšem nedovedu si představit, jak psychicky náročné muselo být trávit s každou ženou čas při jejich vzájemném povídání a pak to vše slyšet znovu z diktafonu, přepisovat, znovu číst, upravovat atd. Pro člověka s minimální mírou empatie hračka, pro mne naprosto nemyslitelné.
Děkuji za možnost přečíst si o tak silných bytostech. Beru si z knihy to, o čem Aleš mluvil při rozhovoru s Apolenou, totiž, že díky téhle knize někteří poznají, že i když jejich životní situace není vůbec jednoduchá, mohou přijít ještě horší a těžší chvíle...

32 11.08.2021

Nejněžnější kniha, jakou jsem kdy držela v rukou.
Velká svým zpracováním, málo textu, ale ta hloubka myšlenek. Ta hloubka kreseb. To, co jsem při jejím čtení, prohlížení, vnímání... zažila, je nepopsatelně krásné. Po dočtení už se mi chtělo jen a jen plakat. Je to skvost, který budu často vyndavat z knihovny, abych se potěšila jeho stránkami.

32 09.06.2021

Neskutečná kniha, která vás k sobě připoutá svou surovostí a otevřeností. Autor si na nic nehraje. Podává nám obrázek z jedné životní etapy, která člověku buď něco dá, nebo ne. Záleží čistě na přístupu.
Je zvláštní dostat se formou deníkových zápisků do hlavy někomu takovému. Nemyslím si, že by takoví lidé byli slabí, sebelítostiví a egocentričtí. V určité fázi možná ano, ale o to větší musí vyvinout sílu, když chtějí svou závislost překonat. A že závislých lidí máme kolem sebe spoustu (jen ne každý pije jako duha a kouří jako továrna).
Jsem autorovi za tuhle zpověď vážně vděčná. Ale výjimečné jsem se rozhodla nehodnotit knihu hvězdičkami. Prostě to tak cítím.

32 18.11.2020

Snad Irská pověst, snad satyra na české dění?! O příčině, proč tento básnicky laděný příběh vznikl, se můžeme jen přít. Nicméně jedná se o zdařilé dílko, rýmy jsou melodické, příběh letí kupředu a tak máte za pár minut přečteno. A pokud by vás cokoliv trápilo:
"... Když tě co na jazyku svrbí,
našeptej to jen do staré vrby."

32 28.09.2020

Naivně jsem si myslela, že mi tahle knížka vydrží alespoň na dva večery. Ach ty mylné představy. Vydržela jen jeden... Začetla jsem se tak, že mi stránky ubíhaly pod rukama rychlostí blesku. A že jsem se při čtení opravdu bavila.
Životem zlomená žena najednou začne dělat bláznivé kousky. Představila jsem si na jejím místě sama sebe a musela jsem se vážně smát. Nahlas.
První polovina byla sice zábavnější, ale ta druhá zase emotivnější, takže všeho tak akorát. Původně jsem čekala thriller nebo horor a ona se z toho vyklubala komedie se šťastným koncem. Takových není nikdy dost.
Je to odpočinkové čtení a svůj úděl plní stoprocentně. :)

31 31.01.2023

Kniha, jejíž téma je na čtení jedno z nejtěžších, jaké se mohou člověku dostat do rukou. Tíživé odkrývání minulosti působí skličujícím dojmem. Dlouhá léta jsem žila v iluzi. Iluzi o tom, jaká je historie jednotlivých států v Evropě. Nikdy mě nenapadlo a ve škole nás neučili, že právě ze Slovenska odjížděli do Osvětimi první Židé - tedy hlavně mladé židovské ženy plné elánu do života. Čest těm, které přežily i těm, které zahynuly v pekle koncentračních táborů.

Skláním se v úctě před autorkou a tím, jakou knihu vytvořila. Že to není její prvotina, jsem pochopila až v závěru. Neumim si představit, kolik stovek a tisíců hodin strávila studiem materiálů a snahou poodkrýt část, dnes již zapomenuté minulosti.
Jí i všem ostatním, kteří se ze všech sil snaží, aby minulost nebyla zapomenuta, patří velké poděkování a vděk za jejich práci.

Dlouho budu nyní zpracovávat všechny informace, které jsem díky knize nabyla a zároveň se začínám poohlížet i po dalších, které byly v textu zmíněné.

31 02.04.2022

"Kouzlo poezie spočívá v tom, že ji objevíme, když je nám jí třeba."

Některé více, jiné méně se mi dnešního večera zaryly pod kůži. Tuhle knihu můžu brát do rukou často a pokaždé souzním s jinou básní.

"Nepotřebuji nic než Tebe a pár západů slunce."

31 29.12.2021

Už ani nevím, kdy naposledy jsem dokázala přečíst knihu na jeden zátah. Ráno začít a navečer skončit. Mezitím semtam přidat něco do žaludku, zahnat žízeň ale jinak vše kolem okázale ignorovat.
Tohle je reálný příběh, který se stal a stává snad denně. Čtenáře přenese do míst, kde se jakoby zastavil čas. Propast mezi těmi nahoře a těmi dole je nekonečná. Jeden život se zdá být zlým snem v jednu chvíli, aby se ze sna mohla stát skutečnost hned v zápětí. Člověka až mrazí, když se vžije do vzpomínek a vyprávění jednoho kluka, jehož dětství se velmi rychle změnilo v každodenní hru o přežití.
Jedná se o velmi emotivní čtení, kterému vládne čistý naturalismus.
Jsem ale nicméně šťastná, že alespoň tento chlapec je jedním z těch, kteří mohli promluvit.

31 16.08.2021

Uuuf. Tak srdceryvný příběh, který je umocněn tím, že je pravdivý, jsem snad ještě nečetla. Život Betty je názorným a odstrašujícím příkladem pro mnohé další ženy, kterým by snad hrozilo něco podobného. Je ale těžké soudit její rozhodnutí, vydat se do Íránu. Veškeré její pohnutky a jednání jsou pro mne jako pro ženu pochopitelné.
Čím víc bylo vyprávění dramatičtější, tím spíš se mi nedařilo knihu odkládat a četla jsem až do pozdních nočních hodin, jen abych se dozvěděla víc. Konec jsem radostí obrečela. Betty i Mahtob se konečně dostaly domů, do Ameriky a mohly šťastně žít, ač si myslím, že strachu z toho, co prožily, se asi nikdy nezbaví.

31 14.11.2018

"Láska bohužel nenaslouchá hlasu rozumu." (s 105)

Co naplat, Rebecca Gablé umí psát. A nejen to. Dokáže čtenáře natolik vtáhnout do děje, že zapomíná na čas. Tahle sedmiset stránková kniha mě zprvu odrazovala a chvíli mi trvalo se začíst, ale pak jsem se těšila na každý další večer, kdy si lehnu do postele a před spaním přečtu pár řádků.
Ač je v knize velké množství postav, nebylo těžké si pamatovat jejich jména a osudy. V ději jsem se neztrácela. Přehlednost je na nejvyšší úrovni. Stejně tak propracované charaktery jednotlivých hrdinů i záporáků. Vlastně to byli svým způsobem hrdinové všichni, jen záleží z jakého úhlu a postavení se na ně člověk dívá.

"Ostrý meč je vždy lepší argument než slova na pergamenu." (s. 220)

Caedmon měl mnohdy všechny svaté na své straně a nevěřila bych, že by v temném středověku měl takových šancí znovu začít svůj život. Nicméně právě jeho postava je stěžejním hrdinou románu, protože se kolem něho neustále něco děje.
Nejednou jsem při čtení ronila slzy. To většinou tehdy, když umíral někdo, kdo si svou smrt nezasloužil. A pak jsem bývala zklamaná, když ten, který umíral, nestihl před smrtí říci to, co chtěl a že šlo vždy o nějaké tajemství, které patřilo Ceadmonovi.

Chtě nechtě přirostl mi ten pacholek během čtení k srdci a jelikož jsem včera odpoledne/večer přečetla posledních 200 stran, strávila jsem v jeho přítomnosti velkou část noci ve svých snech.

Skláním se před autorkou, před neskutečnou pílí, kterou vynaložila, aby tenhle román sepsala. Bezpochyby je to velmi kvalitní dílo, které dokáže mnohým napovědět, jak probíhalo utváření Anglie.

30 09.12.2022