Gustik5 komentáře u knih

Jako mnoho dalších jsem i já nejprve viděl Kubrickův film a až poté četl knihu. Proto se nevyhnu jejich porovnávání. I přes to, jak byl snímek "osekán" si myslím že se po právu jedná o jeden z nejlepších hororů všech dob. Ač je to vskutku nepříliš přesná adaptace, jež je v porovnání s knihou, která velice jasně ukáže pravou tvář Overlooku, dosti mlhavá ve vysvětleních. Člověk tak při filmu dosti přemýšlí, domnívá se, co to či ono znamení mělo vlastně znamenat, zatímco při čtení v knihy se každý zaměří na to, jak by za daných okolností uvažoval on. O uzavřenějším a přívětivějším konci který si po děsivém čtení zasloužíme, ani nemluvě (a i tady byl pro mne velmi děsivý moment: Halorann v garáži a "lákající" palice). S politováním mohu říci, že bych byl podobně snadnou kořistí, jako Jack... Kniha za mne 100%- emotivnější, lepší empatie vůči postavám, pomalejší Jackova proměna v loutku hotelu, Film- 80%, i přes skvělého Nicolsona jsem měl pocit, že jeho Jack je tak trochu šílenec už od začátku. A herečka, hrající Wendy byla jednou z nejděsivějších stránek filmu. :)

13 10.11.2017

Zahrada je knihou o krutých ranách osudu, o stigmatizaci a vykořenění. Tenká knížka skýtá silné téma, a toto psychologické drama se pro leckoho bude možná číst poměrně těžko. Má v sobě celou řadu problematických scén, jež vyžadují přeci jen trochu silnější žaludek. Autorka se nebojí se vší citlivostí otevírat téma, jež je nejen tabuizováno, ale rozhodně není v tuzemské literatuře běžné. Nestaví na kontroverzi, ale ani se jí příliš nebojí a jakkoli by se mohlo zdát, že je vše pojato poněkud jednostranně a že by mohlo jít o jakési vyřizování si účtů s církví, náznaky naděje v jinak dosti deprimujícím finále jsou důkazem, že tomu tak není.

Všechna negace a spílání plynou z Jaroslavovy situace a dává tak smysl, že takto uvažuje. Chování a reakce ostatních lidí pak působí možná až příliš realisticky. Psychologický, dramatický a nesmírně silný zážitek. Tak by se dala popsat Zahrada, jež lže doporučit každému, kdo se nebojí jisté pochmurnosti a tématu, které má odvahu málokdo otevřít a popsat tolik uvěřitelně a dobře, jak se to podařilo zde. Tenká kniha na malém prostoru velkými slovy obratně popisuje vše, co je třeba…

12 01.11.2022

Krásná, smutná, děsivá a především lidská kniha. Zároveň i skvěle zvolený průřez tamními společenskými vrstvami. Opravdu poutavé a zajímavé čtení, které se zbytečně nehoní za nějakou bulvární senzací, ale naopak nechává mluvit životní příběhy obyčejných lidí v jejich výpovědích. Je to mrazivé čtení. Kdybyste si měli o životě a situaci v Severní Koreji přečíst jen jednu knihu, byla by to za mne rozhodně tato... Klobouček autorce a všem těm zpovídaným za odvahu. Snad budou jejich další životní osudy příjemnější.

12 17.02.2022

Nádherná, rozvláčná, archaická, tlustá a prostě skvělá kniha... Co napsat víc? Máte-li rádi starou Anglii, magii a starobylé příběhy se silným prodchnutím alternativní historií, je toto dílo pro vás. Norrell a Strange jsou úžasné postavy, na kterých děj stojí, ale i celá plejáda vedlejších postav a postaviček (ať už skutečných či fiktivních), jež se zde objevují je nesmírně nosná a zajímavá, jakož i zasazení do reálných historických událostí. Tohle je dokonalá fantasy ze staré školy, která je čtenářsky strašně nekomfortní a umím si představit že bude leckoho hrozně nudit. Mě nadchla. Spolu s ilustracemi a opravdu dokonalým (jak je zde několikrát zmíněno) překladem pana Janiše se jedná o jedinečný a málokdy viděný zážitek. Povedený je mimochodem i seriál, který dle knihy vznikl...

12 23.05.2019

Pan Werich byla skutečně nesmírná osobnost naší kultury. Fimfárum je kniha pohádek, které jsou však i něčím víc. Je v nich vložena životní moudrost a vtip, čímž tak pobaví nejen malé děti. Neoddělitelně patří mezi mé nejoblíbenější knihy. Nikdy nezapomenu na cesty autem, trávené posloucháním vypravěče, který měl opravdu co sdělit.

12 10.11.2017

Poklad české literatury plný poučných a poutavých příběhů, místy celkem dost morbidní, což jen celé vyplývající poučení jen umocňuje. Dílo tvrdé a nemilosrdné jako sám život. Hanba filmovému zpracování, které bylo opravdu otřesné a se sbírkou nemá zhola nic společného!

12 10.11.2017

Ledové peklo je skutečnou literární perlou, jež se stane chloubou knihovničky každého fanouška jak sci-fi, tak hororů. Byť se na ní trochu podepsal zub času, stále se jedná o nesmírně čtivé a přes pomalejší rozjezd atmosférické čtení, které vás donutí číst i do časných raných hodin (předpokládá se že knihu budete číst večer – je to tak pro její docenění nejlepší), dokud útlou knížku nezdoláte.

Titul je nejen výborně přeložen (kostrbatost vět bude dána spíš stylem autora, jemuž bylo v době, kdy vytvořil námět příběhu pouhých dvacet pět let a byl tak na začátku své tvůrčí cesty), ale ještě je doprovázen původními černobílými ilustracemi, které skvěle odrážejí náladu v textu a dokreslují tak pocity, jež z děsu plného čtení budete mít.

Nejde o dílo, které by se dalo doporučit úplně každému, jako spíš o krásný artefakt, jenž ocení zejména fanoušci žánru (a třeba i několikrát zmiňovaného filmu). Rozhodně se ale jedná o nevšední čtenářský zážitek, v jehož středu je geniálně vymyšlené monstrum, jež bude navždy patřit mezi nejikoničtější a nejděsivější antagonisty, jací se v žánru kdy objevili…

11 26.11.2021

Kniha, která mne pohltila, a nepustila, dokud jsem se nedostal ke konci. Zdánlivě jen ich forma cestopisu, přesto se však v roztodivných dobrodružstvích britského lékaře skrývá mnohem víc. Shazující kritika tehdejší společnosti, jež je neuvěřitelně nadčasová, sedí jako pěst na oko i na současnost a ukazuje, že se lidé za ta uplynulá staletí vůbec nezměnili. Měli bychom se zamyslet a pokusit se alespoň přiblížit vznešeným a moudrým Hvajninimům. Ačkoli je možná konečný odpor k lidem přehnaný, je to konáno záměrně, abychom si uvědomili rozdíly, které v oné části knihy autor popisuje.

11 10.11.2017

Jedna z nejčtivějších knih co jsem kdy přečetl. A asi i nejděsivějších. Tedy, strach mne ke konci (respektive někdy v druhé půli), kdy už začalo být jasné, co je To zač, trochu přecházel. Dokud mě ale autor držel v nejistotě, bál jsem se velmi. Nicméně i bez děsu a hnusu vás kniha nepustí díky živým postavám (s těmi ústředními se snad nejde neztotožnit) a dokonale propracovanému příběhu (potěšilo hlavně sbíhání dvou dějových linek), byť s pár wtf momenty (hlavně jistá skupinová sexuální scéna v kanalizaci pod Derry), ale i ty mají překvapivě celkem logické vysvětlení. Délka mi vůbec nevadila. Mrzely mne jen některé nezodpovězené otázky. Ty ale začínají ve srovnání s úžasným zážitkem, který tahle kniha skýtá, blednout podobně jako vzpomínky na poražené To...

11 10.11.2017

Přiznám se bez skrupulí, jako malý jsem tuto knihu nesnášel, nebavila mne a nudila. Přesto i tenkrát měla určitou jiskru, která vznítila plamínek nejistoty, a ten mne později donutil si ji znovu přečíst. Svůj názor jsem nyní nucen přehodnotit. Tahle kniha je opravdu přes svou zdánlivou jednoduchost nesmírně hluboké dílo, které vás chytí za srdce. Samozřejmě se jedná o knihu, kterou je třeba přečíst vícekrát a tak nečekám že bych z ní zachytil vše. Jednou, třeba za dvacet let si ji přečtu znovu. A už teď tuším, že budu číst něco o hodně odlišného od toho, co jsem přečetl teď a v raném dětství.

11 10.11.2017

Krátké, ale vtahující. Po dlouhé a výpravné fantasy Pohádce to bylo vítané ukročení stranou. Cyklus vlkodlaka je příjemným kouskem, který každému fanouškovi krále hororů udělá radost. Pokud jste však od Kinga dosud nic nečetli, rozhodně sáhněte po nějakém obsáhlejším díle. Já si však knížečku užil a sychravé zimní odpoledne, které jsem s ní v ušáku s šálkem čaje strávil, uběhlo až příliš rychle. Při čtení jsem si díky struktuře příběhu mimochodem vzpomněl na povídku Rozvrat ze sborníku Širá, masožravá obloha a další nestvůrné geografie od Johna Langana. Ta sice vlkodlaka pojímala trochu jinak (na což Langan poukazuje v doslovu), ale zasazením a filmovým stylem narace je dosti podobná (záměrná klišé, maloměsto, více postav, střet se zrůdou a vyšetřování). Ale zpět k Cyklu. Jednohubka, tištěná na křídovém papíře, je právě díky ilustracím krásným dárkem.

Jedinou výtku, kterou mám a z níž vzešlo určité zklamání, směřuji nakladateli. Beta, která u nás Stephena Kinga vydává, se snad kvůli nižší cenovce rozhodla knihu nevydat v pevné vazbě. Sice nejde o paperback, ale flexovazbu, přesto si ale myslím, že u knihy, kterou stejně bude většina lidí kupovat jako dárek, by zkrátka vázané vydání s přebalem vypadalo mnohem lépe. Ale to je vlastně jen drobná výtka. I díky grafickému provedení se jedná o cenný kousek do sbírky, který by rozhodně neměl chybět v knihovničce žádného fanouška krále hororu. A mimochodem, s hlavním hrdinou, chlapcem na vozíku jménem Marty Coslaw, který vlkodlakovi čelí a odhalí jeho lidskou identitu, bych klidně bral další příběh

10 11.01.2024

Co začíná jako umírněný příběh o starém muži a nepříjemnostech stáří postupně přerůstá ve fantaskní, dalo by se i říci ezoterický román. Příběh o boji se zlem, jehož záměry, moc a zvůle široce přesahují naše chápání. A právě očima Ralfa Robertse postupně nazíráme jeden ze světů, skrývajících se za oponou. Jeden ze světů z vyšších pater existence. Vyšších pater věže.

Nespavost je vlastně takovým příběhovým rozšířením či přívěskem k Temné věži. Pro její fanoušky se jedná o naprosto nezbytný střípek do celé mozaiky, doplňující zdánlivou dějovou díru či uspěchanost ve finále ságy. Což je úctyhodné vzhledem k tomu, že vyšla v době, kdy King byl teprve za polovinou série. Celé to svědčí o velké promyšlenosti jeho knižního světa. Přesto kniha obstojí rovněž i sama o sobě. Je jako větev jednoho velkého stromu, výplet točícího se kola. Anebo paprsek vedoucí z jednoho patra velké věže, držící pohromadě realitu.

Ale dosti už poetiky. Zkrátka pokud si knihu přečtete, aniž byste znali Kingův magnum opus, dokážete si ji užít izolovaně. Ale celá řada odkazů a narážek vám zcela jistě unikne. A to je škoda. Právě onen Král krkavec, jinak známý jako Karmínový král je největším pojítkem. Ultimátní záporák kingversa, a hlavně Temné věže. Jakýsi Sauron tahající v pozadí za nitky vedoucí k promyšlené katastrofě, mající za cíl upevnit jeho moc. Právě tento souboj zla a jeho protiváhy zde působí jako osudové mlýnské kameny, mezi něž se Ralf a jeho přátelé zachytí. A musí tak v jejich působení sehrát svou roli. Ať už chtějí, či ne.

V jádru jde o krásný, rozvláčně napsaný příběh s fantasy prvky ukazující ty dobré i odvrácené stránky lidské osobnosti. O tom, že žádný naoko předem prohraný boj není ztracený. Hnus a naděje, náhoda a účel zde mají pevné místo. Tak jako v životě

10 08.06.2023

Jak málo stačí, aby se společnost dočista proměnila? Aby se něco nepřijatelného stalo normou?

Znamenitá mrtvola je jednoduchým příběhem o etice konzumace (lidského a jakéhokoli jiného) masa asi tolik, jako je Stařec a moře pouze příběhem o muži, lovícím rybu. Ačkoli by se to tak jednoduše na první pohled mohlo jevit, děj má daleko širší záběr. Žádná postava není jednorozměrná. Nikdo tu není dokonalý – od prosté řeznice až po geniální vědkyni. U každého jednoho charakteru můžeme spatřit dobré i špatné vlastnosti a stanoviska.

Autorka nestraní žádnému názoru, naopak ponechává volné pole pro naše vnímání. A právě tato morální nejednoznačnost je brilantní. Žádná scéna tu není navíc, vše je dokonale promyšlené do posledního detailu. Dokonce i závěr, který by se mohl zdát až příliš na sílu překvapivý, dává v kontextu celého děje naprosto dokonalý smysl. Pro mne osobně je tento už jen obálkou znepokojující (a možná i kontroverzní) titul od argentinské spisovatelky knihou roku. Měl by si ji jednoduše přečíst každý.

Kašlete na pochvalné či kritické recenze, sáhněte po ní a prožijte její příběh. Udělejte si vlastní názor. Protože ať už se vám líbit bude, či ne, je totiž rozhodně tím nejvýznamnějším dílem, co letos vyšlo. Dílem, které si zaslouží, aby se o něm mluvilo. Vzdor nechutným scénám, depresivitě, bezvýchodnosti a studené strohosti vyprávění je to diamant. Neskutečně promyšlené čtení, jež má celou řadu záběrů. Ukazuje to nejhorší v nás. Odhaluje nám lidskost ve své přímočaré nahotě. To, jak jsme se proměnili za posledních několik let.

Znamenitá mrtvola může být vnímána jako prvoplánová agitka, mířená proti konzumaci masa, či jako bezprostřední reakce na svět během a po koronavirové pandemii (jelikož v originále vyšla roku 2017, reakcí není a coby předpověď je rozhodně nadčasová). Ona je ale něčím mnohem víc. Těch paralel je tu totiž celá řada a přiřknout jí nálepku veganského manifestu by bylo vysloveně hloupé. Navíc to ani nebyla snaha spisovatelky. Zůstává tak na nás čtenářích, zda zapojíme obrazotvornost, budeme číst mezi řádky a užijeme si veškerou hloubku a genialitu autorky, nebo dílo odsoudíme s tím, že je psáno jednoduchým odosobněným stylem. Protože to byl zcela nepochybně tvůrčí záměr, jen podtrhující bezútěšnou atmosféru...

10 19.08.2022

Já nevím, ale mám problém s dialogy, které jsou totálně nereálné. A to je případ téhle knihy. Monology na půl stránky v podání hlavní hrdinky byly fakt na pěst a být zákazník, tak se k ní do obchodu už nevrátím.

Knihkupectví na Bylinkovém náměstí není romantickým románem, ani nějakou vysokou literaturou. Ve své podstatě se jedná o lehce nadprůměrnou knihu o lásce k literatuře a důvěře v to nejčistší v nás, z níž však mezi řádky až příliš často pomrkává autor a tu a tam se poněkud neobratně snaží čtenáři vštípit svůj světonázor jako jediný moudrý a správný. Ne že by v knize nebyly opravdu zajímavé citáty a fráze, které stojí za pozastavení a zamyšlení.

Někdy ovšem hrdinčina přemoudřelost hraničí s jakýmsi intelektuálním pohrdáním. Možná by také neuškodilo, kdyby si spisovatel poupravil svou romantickou představu o práci v knihkupectví. Protože ne každý zákazník je citlivý filozof, a ne každý knihkupec naslouchající psychoterapeut.

Pokud však máte rádi barvitá přirovnání, bohatý a lyrický jazyk, orientujete se v klasické (zejména francouzské) literatuře a chcete si přečíst něco, co není příliš náročné a dokáže místy příjemně pohladit po duši, je tato kniha přímo pro vás a rozhodně si zaslouží pozornost. Pokud preferujete realističtější a méně naivní romány, tak raději ruce pryč…

2 a půl *.

10 19.02.2020

Jak prosté... A přitom geniální. Obě adjektiva jdou v těchto povídkách bok po boku, stejně jako jistý detektiv a jeho jediný přítel s lékařskou praxí... Tohle prostě nezestárne. Naopak. Uplynulá léta Doylovu dílu jen přidávají na síle atmosféry a jen podtrhují brilantnost Sherlockových dobrodružství...

10 10.11.2017

Rituál je výborný a svízelný horor, který sice pracuje se známými a stokrát použitými ingrediencemi, ale jeho jedinečným kořením, jež jej činí výjimečným, je dokonale zvolené prostředí (které si autor, jak uvádí v předmluvě poctivě nastudoval), psychologie postav a samozřejmě i opravdu strašlivé monstrum, které většinu času ani nevidíme. Jediné, co zamrzí, je maličko béčkové finále, ale díky všemu, co mu předchází to knize nejde než odpustit.

Strašlivý nález mrtvoly, pověšené na stromech, pomalé odhalování tajemných zborcených budov, podivný a prastarý severský kult, nádech rovněž prastarých pohanských zvyků a pozvolně, plíživě se zvětšující strach, přerůstající v až panickou touhu uniknout ze sevření lesa - to jsou výrazné, a skoro až geniálně zpracované prvky, které vám při čtení zalezou pod kůži.

Pokud se také rádi bojíte a chcete si přečíst horor se survival prvky, opepřený trochou poupravené severské mytologie, je toto kniha pro vás. Já ji za sebe s klidným svědomím rozhodně doporučuji.

9 24.06.2020

Taková správně ujetá blbina, kterou díky velkorysému řádkování a údernosti jednotlivých novel/povídek přečtete za jedno odpoledne. Dalo by se říci, že je to tak trochu červená knihovna pro fantasáky. Proč ne. Autor samozřejmě není žádný Tolkien (ostatně proto asi (spolu) utváří tenhle subžánr, kde se může vesele exhibovat), ale čtivost a nápaditost tomu upřít nelze.

Titulní příběh je ze sbírky asi nejslabší, Porno v srpnu je jedno velké WTF bez hloubky a jakékoli dějové konzistentnosti, no a nejlepší a celé knize dominující je pak Fantastická orgie s přenositelnými pohlavními chorobami, poskytujícími různé více či méně super schopnosti...

Rád si přečtu autorovu další knihu mezi nějakými na pozornost náročnějšími kousky. :-)

9 11.01.2020

Jako fanfikce dobrý. Jako divadelní hra jistě taky. Ale jako kniha, která dějově navazuje na HP a dokonce je jeho pokračováním? Děs. Postavy totálně out of character (kdy přesně prodělal Ron lobotomii?), jsou tu snad všechny nejhorší scénáristický berličky z příběhů o cestování v čase (plus za sebe můžu říci, že obraceče času jsou největší nedomyšlenost už v samotný původní sáze), a spousta docela důležitých postav tu chybí (jeden příklad za všechny - syn Remuse Lupina a Nymfadory Tonksové, kterému po smrti rodičů šel Harry za kmotra - není tu o něm ani zmínka!) - takže se ani moc nedá mluvit o nějaký návaznosti na původní ságu, když se řada věcí ignoruje.

Jasně, je to daný tím že je to scénář a ne beletrie a bla bla bla... Nezájem. Tohle prostě očekávání nesplnilo, ani nemohlo a jen fakt že to není vyloženě mizérie mi brání nedat tomu odpad. Ale to opravdu není žádná výhra, žejo...

Pokud Rowlingová jednou řekne, že pokračování HP nebude, tak se toho má držet. Tohle je nedomrlá polovičatost, kterou mi bylo líto číst. Mělo se zůstat jen u uvedení té hry a tohle prostě nevydávat...

9 27.05.2019

Asi jsem četl jinou knihu, než 2/3 fantasy milujících čtenářů. Ale fakt... Nemám nic proti brakové fantasy (hrozně mě bavil třeba Richard Kadrey, kterému u nás vyšly žel jen tři knihy, ačkoli si s Kotletou a Kulhánkem rozhodně nezadá). A ano, mám rád Kulhánka. Tak proč mi tenhle adorovaný řezník a jeho Hustej nářez nechutná?

Kotleta je čistý kalkul. Nejde ani tak o zábavu s pseudonymem, které tolik lidí (ačkoli už se dávno ví, kdo za jménem stojí) stále věří a pořád to žije. Vadí mi to, že z toho stylu psaní cítím neupřímnost. Zmíněný Kulhánek byl tupé béčko, ALE mělo to to "něco," určitou jedinečnost co z toho dělalo trochu víc. Jeho knihy byly zábavné a kultovní proto, že autora to (tedy alespoň zpočátku snad) vyloženě bavilo a přeneslo se to i na čtenáře.

U Nářezu jsem si tak nepřipadal. Naopak mi to přišlo, jako by vypsaný autor přišel, sebral všechny ingredience, po nichž čtenáři, hladovící po "něčem, jako je Kulhánek," prahli, uzpůsobil svůj styl psaní zmíněné poptávce, namíchal to do knihy, obalil to mýtem okolo pseudonymu a zdařenými obálkami (jak by ne, když autor má slušné zázemí v Epoše, že ano) a udělal si z takto laděných knih určitý "kult osobnosti," jaký na tuzemské fantasy scéně nemá obdoby - vzdor tomu, že jsou tu mnohem lepší autoři fantastiky, kterým se zdaleka nedostává takového prostoru (namátkou třeba výborná sci-fi série Mycelium od Vilmy Kadlečkové).

Tolik k autorovi, jen dodám, že proti němu nic nemám a na výše zmíněném není nic špatného (naopak mi přijde super, že popularizuje žánr a zaštiťuje antologie jako Ve stínu říše, a Ve stínu apokalypsy a dává tak možnost vyniknout spřízněným autorům), jen celou tu fanovskou hysterii okolo jeho děl nechápu, když mi přijdou zcela průměrná. Inu, zlatej Kulhánek.

Hustej nářez je upírská nahláškovaná jízda, kde mi akce přijde i v rámci subžánru příliš přepálená, hlášky se mi zdály toporné a celkově je to na mě asi "až příliš" béčkové. Není to vyloženě špatné, ale nechytlo mě to a nejsem si jistý, jestli se po této prvotině k nějakým kotletovkám vrátím. Závěrem budu citovat jednu nejmenovanou recenzi na tuto knihu: "Hustej nářez není ani hustej, ani nářez..."

Snad tomuto pánovi dám ještě šanci časem, ale nějak vám nevím - tolik skvělých knih, a tak málo času...

9 21.01.2019

Miluji tu legendu, lyrický jazyk i samotný osudový a atmosférický příběh… Krásný příklad že krásně psané dílo může mít i úžasný děj… A to i když člověk ví, jak to dopadne. Líbí se mi postava Krysaře, tolik zahalená tajemstvím, neskutečnou mocí (jíž si je dokonale vědom) a trpce bolestným, dlouhým životem někoho, kdo sleduje lidi zpovzdálí a dokonale je zná...

9 10.11.2017