gubesh komentáře u knih

Ne, tohle není příběh o ufňukaném chlapci.
Tohle je metafora, tohle je alegorie, tohle je obraz čirých citů.
Mladý Werther je jak splašený kůň, který se vytrhl ze svého spřežení. Platónův horkokrevný hřebec. Emoce bez rozumu.
Ukazuje na emoční stránku naší duše a vybarvuje tragičnost nemožné lásky. (Ach ta jeho drahá Lotta!) Ostře kritizuje racionalismus. Obdivuje lásku a přírodu. Zakládá romantismus.
Při čtení Goethova románu, nehleďme na logiku narativu, nýbrž raději se položme do víru líčených pocitů.
Mistrovství spisovatele a způsob, kterým dílo bylo napsáno, není třeba hodnotit.

14 11.11.2019

Musím se přiznat, hovory jsem četl pomalu a rád. Hlavně to ,,pomalu'' bylo typické, pro tuhle knihu, která byla místy velmi náročná (nebudu skrývat, že v kapitolách o filozofii, jsem musel googlovat pojmy a všechny ty ismy). Cítil jsem to tak,že se tohle dílo ani nedá číst rychle, jednoduše proto, že celá knížka je plná Masarykových názorů, kréd, myšlenek. Na konci, jsem byl rád, že jsem se v tomhle ztotožnil s ,,pisatelem hovorů'', cituji :
,,Masarykova věta má být čtena pomalu, ne jedním dechem, dejte si s ní čas, a vydá vám nejenom svůj celý smysl, ale i osobní přízvuk a duchovní typus toho, jenž ji vyslovil.''
Zcela určitě ji doporučuji všem, co mají zájem o naší historii a personu TGM, ale myslím si, že minimálně druhý díl hovorů ( celá knížka je ze čtyř dílů), by měl být přečten každým historicky vzdělaným Čechem a Slovákem.
Nakonec ještě dodám, že je to kniha, která člověka obohatí, vzdělá, naplní láskou k vlasti, láskou k vědě, vzdělání, víře. Styl vyprávění TGM, podněcuje ke kritickému hodnocení jeho slov, ale možná vás i donutí k přehodnocení vaší ,,filosofie života''. Práce Čapkova na tomto díle, je skvělá, inspirativní a jistě musel být velice trpělivý. Ale i tak hlavní dík patří někomu jinému. Závěrem -
Tatíčku děkujeme!

,,Má-li naše demokracie své nedostatky, musíme překonávat ty nedostatky, ale ne překonávat demokracii.''
,,Měříme život příliš jednostranně, podle jeho délky a ne podle jeho velikosti. Myslíme víc na to, jak život prodloužit, než na to, jak jej opravdu naplnit.''
,,Vlastenectví je láska k vlastnímu národu, nikoli nenávist k jiným.''

10 27.01.2018

Veskrze inspirativní román, jenž pojednává o (téměř) nadlidské vytrvalosti hlavního hrdiny – Martina Edena. Nadčasový popis pokrytectví ve společnosti. Mistrný naturalismus.

Martin veden láskou k dívce z vyšší společenské sféry se odvrací od svých starých přátel a života. Láska k ní je jeho nejvyšším cílem a hnacím motorem. Jeho denním chlebem se stanou stovky přečtených knih, litry prolité tuše, stohy popsaných papírů a úmorná práce od brzkého rána do pozdního večera, kterou vyměnil za svůj někdejší rozverný život námořníka. Jen tak se totiž může stát dostatečně hodným slečně, do níž se zamiloval. Jen tak se vyrovná její společenské vrstvě.

Toliko o první, romantičtější, části knihy. Problém nastává, když hrdina svého cíle dosáhne a svými zkušenostmi i znalostmi lidi, jež byli jeho vzorem, přeroste. Jeho ideály se promění. Začne nenávidět to, co dříve obdivoval. Všechna motivace se vytratí. Neschopen srovnat se s realitou a postavit nové duchovní základy svému životu, ovlivněn filosofií Nietzeho, má jeho osud již jen jediný neodvratitelný konec.

Smutný lidský příběh o střetu s realitou, jenž by ve vás měl hlodat, porodit myšlenky a následně povznést nad veškeré lidské pokrytectví.

9 17.09.2019

Poslední, vrcholný Čapkův cestopis obohacený pěknou a rytmickou lyrikou Olgy Scheinpflugové. V knížce jsou také desítky autentických ilustrací, které ve vás vyvolávají představu, jak Čapek se opírá o lodní zábradlí, severské větry ho řežou do holých tváří a on v ruce má svůj skicák a opotřebovanou tužku. Jazyk je bohatý na cizí výrazy a také na krásnou spisovnou češtinu. Oproti ostatním cestopisům je v tomto i více anekdot a je humornější, což zajisté má na svědomí přítomnost Olgy na jeho cestách. Doporučuji.

8 27.07.2018

Opravdu originální a dojemný příběh o tom kolik nám toho může do života dát jeden obyčejně neobyčejný tučňák. Tom Michell napsal svojí knihu velice poutavě a napínavě, sice se tam nikde neodehrává žádné přehnané a nervy drásající drama, ale i tak je člověk na konci kapitoly vždy napjatý a říká si ,, jak to asi sakra vyřeší, s tím a tam tím''. Knížce musím dát pět hvězd, čtyři za originalitu a sílu příběhu a tu pátou přidávám za to, že tento vlastně autobiografický či ''autotučňáčí'' :) román, i poučí o tehdejším životě v Argentině, o místní fauně, o tom jak lidé mrhají přírodními zdroji a životem, atd...

P.S. Jedna z knih, která se hodí do čtenářské výzvy 2018 - kniha, ve které je zmíněna jiná kniha

8 28.12.2017

Upřímné prozaické dílo, které mě ze začátku nijak moc neoslovilo (kvůli až moc hovorovému jazyku), ale dočítal jsem ho s dojetím a slzami v očích. Škvorecký demonstruje život za protektorátu a události osvobozování roku 1945 v maloměstském prostředí očima dospívajícího kluka, který je učarovaný jen pro holky a jazz.
Atmosféra doby na vás dýchá z každé strany, i přes nadčasovost motivů románu. Střídají se pasáže úvahové a vypravování. Kniha má spád a příběh graduje. Závěr mě velmi dojal, i když jsem ho takový očekával.
Příběh o hrdinství a nešťastných láskách Dannyho byl pro mě jedním z největších čtenářských překvapení a vřele doporučuji knížku dočíst.

7 30.11.2018

Nejnovější svěráková povídková knížka Strážce nádrže byla uvedena v prodej 2.10. 2018 a právě 2. října jí představil svým čtenářům na velice povedené besedě, jenž se uskutečnila ve spolupráci s Knihcentrum.cz v jejich ostravské pobočce. Beseda proběhla i s podpisy a krátkým autorským čtením. Vládla tam velmi dobrá nálada. Myslím si, že pro Moravskoslezskou metropoli to byla veliká čest, že zde tento český velikán představil svou nově vydanou knihu.

K samotné knize : Je to soubor dvaceti tří dopisů, které posílá strážce přehrady Jiří Smrček generálnímu ředitele povodí. Smrček je osamělý, bezdětný senior, který vypráví příhody ze svého života v malé, ,,sudetské'', horské vesničce. Knížce nechybí typická Svěrákovská tragikomika. Chvílemi vám přijde líto samoty, jenž k životu bezdětného starce patří, ale tu ve vypravování brzo nahradí veselá anekdota, z které se budete válet smíchy po zemi. Pozorný čtenář si jistě povšimne i lechtivých dvojsmyslů, které ovšem nejsou hrubé, naopak oživí vyprávění. Velice zajímavým pro mne byla možnost domýšlení si charakterů jednotlivých postav, jen na základě několika vyprávěných příhod. Kterou zvolený formát knihy nabízí, jako kdyby Svěrák lehounce navazoval na Čapkovu noetiku.

Jsem velice vděčný, že pan Svěrák nám touto knihou předal ještě to, co mu zbylo v jeho poznámkách. A bylo mi ctí, se s ním setkat, podat si ruku a poslechnout si pár jeho slov.

7 06.10.2018

Na první pohled povrchní vyprávění o odhodlaném starci (rybáři), co se, i přes nepřízeň osudu, stále vydává na moře. Ve skutečnosti, ale příběh v sobě skrývá mnohem víc : odvěký zápas člověka s přírodou, sílu lidského odhodlání, naděje. Vzestup a pád. Příběh graduje, nejnapínavější je konec. Stařec na své cestě překonává spoustu útrap, zapůsobí na vás zcela jistě nezlomným dojmem. Doporučuji přečíst, ale je třeba počítat s tím, že to není odpočinková četba.

Román Na cestě nás učí se nebát života. Nebát se žít. Vede nás po nekončící cestě Sala Paradise v doprovodu přátel a milenek, z nichž nejvýznamnější roli hraje Dean Moriarty.
Je to nekončící cesta poznání, života, štěstí a smutku, dobrodružství. Román jakoby neměl začátek ani konec, žene se pořád dál a dál stejně jako život. Popisuje bohatství každého prožitého okamžiku se vším, co onen moment sebou přináší. Neohlíží se za ničím, ale ani nic nehodnotí a nekritizuje. Snaží se dostat až k jádru lidského prožívání a zachází ještě o něco dál. Metodou tryskajících jadrných myšlenek, jež jsou nebývalým pokusem o to, říci vše co lze.
Kerouac nám zanechal čisté umělecké dílo. Poselství a mistrovské líčení své doby, cesty, měst, přírody, lidí (všeho). Slovy lze jen těžko vyjádřit opravdovou poentu extatického románu. Autor na to potřeboval přes 350 stran. Majíc však snahu se o to pokusit napíšu alespoň pár charakteristických vět. Prožít vše a úplně a jet pořád dál, hlavně dál a dopředu.

5 29.11.2019

Geniální Čapkovy povídky filosofického rázu, které jsou napsány s nadsázkou a humorem, co pohladí a jak bílé ptačí chmýří pošimrá pod lícní kostí. Takový líbezný úsměv ve vás vyvolají především apokryfy, jenž parodují nevinné přirozené lidské vlastnosti a zlozvyky např., pračlověk polemizující o zkaženosti nastávající pračlověčí generace. Čapek se zabývá i tématy více vážnými a citlivými – válkou, hamižnou dobyvačností a manipulovatelností davu nevyjímaje.

Nutno podotknout, že využitím antických, biblických či historických motivů Čapek nejenom baví, ale i vzdělává. Právě v tom tkví jeho genialita, neboť velice vtipnou formou se snaží poukázat na nekonečný kruh lidských osudí a vzdělat své čtenáře o klíčových mytologicko-historických příbězích.

5 20.01.2019

Napínavý, originální román vyprávějící životní příběh prostého chlapce, který žije v chudé rybářské vesnici. Nami vyrůstá bez rodičů. Autorka vás provádí jeho životem od jeho prvních vzpomínek až po moment, kdy dospěje. Příběh vás určitě vtrhne sebou do děje a vy všechny ty momenty prožíváte společně s ním. Pravda je to poněkud ponuré, vcelku tragické a naturalisticky napsané. Chvílemi je vám hlavního hrdiny opravdu líto.
Další rovinou románu je jeho antiutopický podtext. Autorka popisuje hrůzy způsobené mrháním přírodními zdroj a nefunkčnost společného vlastnictví.

5 02.07.2018

Moderním slangem bych knihu nazval, jako ztřeštěnou rodinou komedii. Tento humoristický román nabízí vtipné a ironické povídání o dvou mladých dívkách obklíčené nesčetným množstvím nápadníků, bujarosti školáků, prvních láskách, zkušenosti stáří, nesmířlivosti bratrů. Vtipný a milý děj se odehrává v prostředí českého vesnického folklóru století minulého, popisujíc lázeňský, rodinný život. Napsáno je to čtivým a vytříbeným jazykem Karla Poláčka, který podobně jako v románu Bylo nás pět působí velice svěže a autenticky.

5 25.03.2018

První kniha ze série Píseň ledu a ohně, kterou jsem přečetl. Viděl jsem ale seriál a opravdu děj nijak přímo nesouvisí s Hrou o trůny. Knížka je složena ze tří povídek, které na sebe chronologicky navazují. Hlavním hrdinou je Ser Duncan, potulný rytíř, čestného charakteru, který má více štěstí než rozumu, jehož panošem se stane princ Aegon... už tohle nám naznačuje, že povídky jsou humorného charakteru. Vtipné je to opravdu od začátku až dokonce. Autor píše poutavě a celé to působí až pohádkovým dojmem. Příjemná odpočinková četba, hodnotím kladně a doporučuji i těm co nemají zrovna v lásce GoT.

5 15.02.2018

,,Absurdní'' - to je přívlastek, který vztahům, chování lidí a světu, jak ho Kafka popisuje, přiřadíte, hned po prvních přečtených stranách. Atmosféru, ale netvoří pouze absurdno, v celém románu se zrcadlí Kafkova nerozhodnost a melancholičnost.
Nejvíc se mi na románu líbilo, jak právě dokázal Kafka, atmosféru svého díla úžasně vystihnout i bez dlouhých a obšírných popisů. Také se nám často nenabízejí ani vnější popisy hrdinů, které ovšem ani nechybějí. Celé je to zabaleno do tajuplného šera a černošedé barvy.
Tu samou náladu u nás vytvářejí motivy knížky, jako je odlidštěná byrokracie, osamění, závislost na neuspokojivém a psychicky náročném zaměstnání, absurdita a tajemno, povrchní postoj k lásce a ženám, obsese, deprese a zmatenost, bezmocnost, vina, změna společenských a lidských priorit na začátku 20. století, úplatkářství.
Hlavním tématem knihy je proces Josefa K., který hned od začátku, vzbuzuje spoustu otázek, na které se čtenář a hlavní hrdina pořád ptají, ale nikdy nedostanou jasnou odpověď. Možná by, Kafka musel napsat dalších tisíc stran románu, aby na všechny otázky odpověděl a všechny dějové linky završil, ale to by už nebylo ono. Myslím si, že ta neukončenost k té knize patří, a i přes to je to skvostné dílo, z rukou talentovaného, bohužel nesebevědomého umělce.

5 10.02.2018

Kniha nabitá spoustu zákulisních informací o životě a tvorbě mj. nadčasového prozaika Karla Čapka. Autorka zcela jasně a vědomě svou knihu koncipovala pro nejširší veřejnost. Tomu zcela jistě i přispívá srozumitelný jazyk i lákavý obsah, jenž zcela vhodně s tímto úmyslem zvolila. Na druhou stranu i pro lidi, kteří Čapka mají načteného a již si o něm mnohé zjišťovali, může být biografie zajímavá a může obsahovat nové cenné informace o jejich oblíbenci. Za velice pěkné pasáže považuji vyprávění o jeho rodině či prvních láskách, které je napsáno obzvlášť taktně a uctivě tak, jak by si to KČ nepochybně zasloužil.
Zklamáním pro mě byly objevující se překlepy (o odchodu z Lidových novin namísto Národních listů, chybný popisek u fotografie z pohřbu - chybně je uveden rok 1935, nebo dvojí informace o počtu nominací na Nobelovu cenu - jednou sedm po druhé osmkrát). Naopak se nestotožňuji s názory v komentářích níže, kde čtenáři kritizují špatné uchopení a pojetí informace, jestli Čapek vždy chtěl býti žurnalistou a spisovatelem či nikoliv. Celkem jasně jsem si po dočtení odnesl obrázek, že Čapek chtěl být spisovatelem již od mládí, nýbrž nevěřil, že by se psaním mohl živit.
Knihu bych ohodnotil čtyřmi hvězdami za její originalitu a nápaditost, nicméně přiliš četné chyby mě nutí jednu hvězdu odebrat.

3 01.01.2019

Tahle knížka naprosto předčila moje očekávání. Podpovídky jsou velice vtipné, většinou se věnují vlastnostem a chování lidí, které Čapek paroduje s pečlivě vybranou ironií. Kvalitu dodávají, skrývající se mravní ponaučení, mnohdy s překvapivým závěrem. Vcelku je to povedená sbírka, velice čtivých povídeček, které rozesmějí a zpříjemní den.

3 16.03.2018

Podle mě je to knížka, kterou buď po první kapitole přestanete znechucení číst, nebo ji dočtete s vědomím, že vám vlastně protagonista románu Terry Šťáva alias edinburghský děvkař, taxikář, dealer drog a pornoherec bude chybět a to i přes pochybnosti a pobouření, které on i knížka, hlavně na začátku, vzbuzují.
Autor velice naturalisticky a bez skrupulí popisuje životy prostých obyvatel okrajových oblastí Edinburghu, do kterých je vtipně zapleten ,,Americký snob a boháč'' a jedna z hlavních postav místní pošuk s ,,velkou kládou''.
Celé je to hlavně o bourání tabu, která v naší zjevně detabuizované společnosti ještě jsou, hlavně v oblasti sexu. Nechybí narážky na palčivá témata, sužující Skotsko v poslední době, hlavně narážky na protikuřácké zákony, které mě velmi pobavili.
Knížku doporučuji, pobaví, je čtivá, člověk si u ní odpočine, ale chápu, že každý na takové čtení nemusí mít žaludek a pokud se mu taková společnost principiélně příčí, ať to pak radši tedy nekupuje.

3 11.03.2018

Za prvé musím přiznat že jsem docela ''antifandou'' Sci-fi románů. Ale tahle kniha mě absolutně pohltila. Všechno dávalo smysl. Nebylo to žádné (pro mě) nesmyslné Sci-fi kde by např. lodě lítaly nadsvětelnou rychlostí...
A to se mi na knize asi líbilo nejvíce. Že všechny užité mechanismy dávaly dokonale smysl. Navíc kniha prezentovala, některé existující vědecké teorie. Na druhou stranu, to bylo místy poněkud jednoduché. Nevím jestli to byl záměr, ale některé věci mně zkrátka docházely prostě dříve než měly.
Příběh, i přes to, ale byl napínavý až do konce - protože člověk nikdy nevěděl, pro co se hlavní hrdina nakonec rozhodne a jak bude jednat (sám jsem si chvílemi přál, aby se rozhodl jinak :) ).
Celkově se mi kniha velice líbila, přečetl jsem ji skoro na jeden zátah. A to souvisí s maličkostmi, které jí musím vytknout, občas zbytečná jednoduchost a vzhledem k houževnatému tématu, poněkud malý počet stran.
Za to strhávám jednu hvězdičku, ale i tak knihu, jako strhující příběh o ohromné lásce a kvantové mechanice:) - doporučuji!

3 29.12.2017

Bylo by mi hloupé Hemingwayův román popsat suše a neplasticky jako protiválečný. Bezpochyby je válka zvěrstvo a velký zločin páchaný člověku člověkem – to líčí nejen kniha Sbohem, armádo! ale i spousty dalších, avšak i přes to nemůžu být spokojený s označením protiválečný. To označení se mi nikdy nelíbilo. Příliš jasně předem definuje, jaký by ten či onen román měl být, jaká v něm bude vládnout nálada a jaké pohnutky k jeho napsání vedly.

Ano, Sbohem, armádo! popisuje všechny ty hrůzy, pokřivené lidské osudy, škody a promarněné životy, ale to dokáží i učebnice dějepisu nebo třeba počty mrtvých v statistikách. Proto neupírejme románu kvality již nevhodným označením a nesnižujme jeho estetickou funkci na obyčejnou antimilitaristickou proklamaci.

Hemingwayův román je bezpochyby ovlivněný existencionalistickým myšlením. Veškerá vůle k životu je nakonec stejně odměněna pouze tragickým koncem. Jednou umřeme, jednou umřou naši blízcí a co nám potom zbude.

Citace:
„Svět zlomí každého, a mnoho jich je pak silných tam, kde je zlomil. A ty, které zlomit nejde, ty zabije. Zabije ty velmi dobré a ty velmi jemné a ty velmi statečné, jednoho jako druhého. Jestli nepatříte mezi žádné z nich, můžete se spolehnout, že vás zabije taky, ale nebude na to nijak zvlášť spěchat.“

2 11.08.2020

Překvapilo mě nakolik je Kerouacova próza podobná Ginsbergově poezii. Taky, že je vedla stejná idea, ovlivňovalo stejné prostředí a lidé. Nechci, aby to bylo nějak zavádějící, formou i jazykem je Ginsberg opravdu básník a velký básník. Kerouac byl však také básníkem, jen píšící svou poetiku formou prózy.
Ginsberg ve svém magnus opus - čtyřdílné básni Kvílení - vystavuje na odiv světu vše, co se v něm nahromadilo. Vše špatné, vše dobré, vše šedé. Bylo toho moc, aby mohl povědět opravdu vše. A lidé, kteří nejsou s to vše povědět, něco těžkého, ti kvílejí. Řekl bych, že jednotlivé kapitoly nám odpovídají na základní otázky: 1. Co je pro A.G. realita? 2. Co nenávidí? 3. Co miloval a nenáviděl? 4. Co miluje? (Jako 4. díl beru poznámku pod čarou).
Nejsem věřící a nevěřím v anděly, ale kdyby tu mezi námi Beatnici byli, zeptal bych se jich: ,,Allene, Jacku, Neale jste andělé?''

Opravdu bych ze sbírky vyzdvihl ještě Slunečnicovou sútru.

2 03.07.2020