gimli35 komentáře u knih
Z tohoto dvoudílného vydání přečtena druhá polovina. Čtení je to samozřejmě náročnější, ale Staškův jazyk - byť archaičtější - je zároveň až překvapivě přímočarý a protkaný atraktivním podkrkonošským nářečím. Jedná se o starší autorovy prózy, takže na čtenáře tu ještě nevyskakují všelijaké komunistické výkřiky, což je fajn. Formát většiny povídek je celkem předvídatelný (jak se ten a ten podivín ke spiritismu dostal) a samotné duchověrectví je tu spíš okrajově, ale jako náhled do života svérázných obyvatel podkrkonoší na konci 19. století to funguje dobře (i díky fotografické příloze).
Kdo se prokouše úvodním příspěvkem Jiřího Přibáně, může si vychutnat bohatou, místy i dost ostrou polemiku desítek autorů a autorek. Je ohromně zajímavé srovnávat jejich argumenty i styly, kterými píšou.
Je dobře, že "tým Kundera" i "tým Novák" mají lepší i horší zástupce. Z prokunderovského spektra vyniká především výborný, osobní (přitom rozhodně ne afektovaný), s lehkým nadhledem a ironií psaný text Pavla Janouška; z druhé strany pak lze doporučit například článek Jána Simkaniče, který věcně a střízlivě upozorňuje na jisté problematické aspekty Kunderovy osobnosti.
Za velmi spravedlivé pak považuji, že jsou zde zastoupeny i nepříliš povedené texty obou táborů. A tak si člověk může přečíst uvzdychaný, poněkud rozblemcaný prokunderovský esej Sylvie Richterové a naopak Nováka hájící povýšený text Marka Vajchra.
Přestože Jiří P. Kříž ve sporu o Milana Kunderu rozhodně není nestranný, podařilo se mu zpracovat výbornou, čtivou a k přemýšlení vybízející publikaci.
Na půdorysu celkem přímočarého děje autor rozvíjí hned několik velmi komických situací. Obzvláště humorný je třetí obraz – když už to vypadá, že Kubásek prohlédne Pletichovu lest, právník rozehraje divokou bláznovskou scénu. Během ní přechází z východočeského do hanáckého a chodského nářečí (bezpochyby zásluha překladu Norberta Havla a úpravy Jana Hyhlíka), pak hovoří slovensky a maďarsky, načež začne mluvit v úryvcích ze Shakespearových her. Podobně dryáčnicky pak působí šestý obraz, kde se u soudu potkávají oba hlavní výtečníci (Pleticha a Kubásek) s bečícím Beránkem a naprosto zmateným Sudím.
I po šesti stoletích vtipné dílo, i dnes si ho dokážu představit na jevišti. :)
(SPOILER) 4,5*. Claudia Gray na vcelku standardním třísetstránkovém hřišti honí nemálo zajíců najednou - máme tu Nihily, Drengiry, Jedie, výlety do minulosti, znesvářené světy, hledačku cesty, cech, arboretum, zahrádkářské droidy, filozofii, zádumčivou šutrovitou bytost... K autorčině cti budiž přičteno, že košatý příběh se jí nakonec povedlo ukočírovat a podat pro čtenáře srozumitelným i napínavým způsobem. Přestože celkový dojem z knihy je velmi dobrý, nelze se ubránit dojmu, že méně by mohlo být více. Mimochodem, o anotací zdůrazněnou Joru Malli, natožpak o Maják Hvězdosvit, v tomhle románu zas tak moc nejde.
O zásluhách a lidských kvalitách Aloise Rašína není pochyb; hvězdičkami nehodnotím jeho osobu, nýbrž paměti. Autor je zřejmě nepsal pro širší veřejnost, protože nemalá část z nich opravdu není příliš čtivá - pokud vás tedy nezajímá počet živností nebo stav hospodářství na Nechanicku. Vysloveně "zabijácký" je pak deník z vězení, kde Rašín kromě několika zajímavých událostí popisuje především to, co který den jedl a četl či jak dlouho byl na procházce.
Naštěstí se však najdou i velmi zajímavé kapitoly, zejména Moje matka, Převrat 28. října 1918 a Po převratu. A vlastně to celkově za přečtení stojí, jenom to prostě není úplně literární skvost.
Žádná vysoká literatura, občas trochu plytké. Ale četlo se to ohromně dobře, příběh nebyl blbý a vedl odněkud někam... Vlastně se mi to líbilo, to můžu říct.
Bernhard ukazuje čtenářům o poznání jiné Rakousko, než jaké obvykle zná, a dělá to velmi hutně a čtivě - přestože to není žádná oddechovka. Zapomeňte na květiny v oknech, kroje a okouzlující přírodu a vstupte do světa plicních sanatorií, kde si štafetu předávají národní socialismus s katolicismem. Servus a stejně je to všechno fuk.
3,5* Asi budu v menšině, když prozradím, že mne na knize ani tolik nezaujala samotná (jakkoli originální) literárně-historická mystifikace, nýbrž "to okolo" - honička s doc. Zemanovou, téměř duchařský zážitek v hospodě, "svědectví" Josefa Němce o své manželce.
Hutné, tísnivé drama. Dům s dusnou atmosférou pod taktovkou nekompromisní Bernardy, z něhož není úniku...
4,4 *
Millerův Kenobi má dobře vystavěný příběh a silný závěr. O to více čtenáře mrzí, že autor svůj román píše značně rozšafně, první dvě třetiny knihy by rozhodně snesly zkrácení na polovinu a vynechat by se jistě daly i některé přicmrndávající vedlejší postavy. (Přičemž celá existence postavy Erbaly Nap'tee dokazuje, že propašovat humor do SW světa je sice osvěžující, ale zároveň to není zas tak jednoduché a občas se to zkrátka nepovede.)
Jako celek to ale rozhodně není špatné. A Tatooinská poušť je živější místo, než by se původně mohlo zdát...
Přečteno průběžně během dvou let. Mimořádné dílo! Jen to nečtěte v tramvaji, všichni se na vás budou dívat, proč se dusíte smíchy. :D
Možná jsem poněkud nenáročným čtenářem, ale mně se to líbilo! Před probuzením mi pomohlo si ujasnit, co se vlastně mezi šestou a sedmou epizodou stalo, a navíc se to zkrátka dobře četlo.
Jarošovo dobrodružné vyprávění doprovází úctyhodné množství velmi pěkných fotografií, líbí se mi i celkový design knihy.
3,5 *
Po Sedmi letech v Tibetu a Návratu do Tibetu jde o mé třetí setkání s literární tvorbou rakouského horolezce Heinricha Harrera. I tentokrát se mi líbilo, jak zodpovědně a pečlivě autor přistoupil ke psaní svého díla, které je přímo nabité informacemi, a dále mne uchvátilo jeho napínavé líčení dramatických událostí v severní stěně Eigeru, až se mi dokonce lehce potily ruce... A zároveň je i tentokrát znát, že Harrer zkrátka není "profesionálním" spisovatelem; kniha se chvílemi, především v poslední třetině, poněkud vleče. (Překlad Jana Hlavičky je však velmi solidní.)
Protože Bílý pavouk je poslední ze tří autorových publikací dostupných ve fondu pražské městské knihovny, loučím se tímto s Harrerem, jsem mu vděčný, že mne vzal do Tibetu i na Eiger a jeho díla doporučuji k přečtení - i když to v nich literárně sem tam zaskřípe.
Joj, tak tady jsem šlápl hodně vedle. Vianův styl psaní plný prapodivných obrazů a dialogů mi bohužel absolutně nesedl, což nakonec vedlo k tomu, že jsem se knihou musel znuděně prokousávat. Dost jsem si oddechl, když jsem se konečně doplahočil do cíle.
Potenciál obrovský, výsledek - alespoň pro mne - mizerný. Z problematiky šikany a zašmodrchaných vztahů (i sexuálních) na internátě se dalo vytěžit mnohem víc. To by se však Musil nesměl zabořit do lepivého bahna nepřehledných promluv a vnitřních monologů či pocitů mladého Törlesse, ze kterého, především pomocí nekonečného mlácení prázdné slámy, udělal naprosto nepravděpodobného mimoně. Vším zmíněným autor hází ne klacky, ale přímo klády pod čtenářovy nohy a naprosto mu tím zamezuje jakékoliv vtažení do děje, o ztotožnění se s hlavním hrdinou ani nemluvě. Ač pouhých 216 stran, dočteno jen s vypětím všech sil.
Kniha i film - oboje skvělé. Tedy čtěte a sledujte. :)
Mohl bych opsat své hodnocení jiné Goldflamovy povídkové knihy - Podivné historky ze života. I tady se najdou lepší a horší povídky a i tady jsou ty lepší (Houpačka, Cesta malého hocha tam a zpět) opravdu výborné.
Po Lordu Mordovi můj druhý Urban - a snad ještě lepší než ten první (i když ten závěr je trochu bizarní, co si budeme povídat).
Pěkná kniha přinášející podrobný životopis prvního československého premiéra a umožňující pochopení této zvláštní osobnosti. Autorka se chvílemi opakuje, ale vzhledem k velmi podrobné analýze Kramářova života jí to milerád odpouštím a uděluji pět hvězdiček. :-)