G.I.Jane komentáře u knih

Kniha pana profesora Koláře je určitě pěkné čtení, což se dalo předpokládat, zvláště čtenáři, kteří jej sledují, čtou jeho články a názory. V jednotlivých kapitolách se věnuje vždy určitému společnému tématu, pan profesor se snaží rozprostřít téma čtivě, myslím, že srozumitelně i pro laiky. Jsem velmi ráda, že přichází s jemnou kritikou do všech řad, do celé společnosti, že přichází i s názory jak by věci i řešil, kdyby to mohl sám změnit. Tím vytváří celkový, komplexní pohled, tedy tak jak přemýšlí medicínsky, tak přemýšlí i celospolečensky. To na díle oceňuji nejvíce. Jsem ráda, že apeluje především na široký rozhled všech zúčastněných na medicínském procesu, nemám ráda všechny ty moderně se tvářící ambulance celostní medicíny, anti-age medicíny, zdravé výživy apod., což jsou především výrobny peněz, celostně by měl přemýšlet každý lékař, ale co dělat, když dominuje úředničina. Řešení to má, stačí jen aby lidé jako je pan profesor a další významné osobnosti vložili své usilí nejen do pacientů, svého vzdělání, ale také směrem vzhůru, protože u nich je šance, že je bude někdo poslouchat, ostatní dělníky medicíny nikoliv.
Na závěr ještě jednu malou poznámku, kniha se četla dobře, ale necítila jsem tam jakési /pro mne těžkou vyjádřitelné/ souznění mezi tázajícím a dotazovaným, určitě jsem četla lepší rozhovory, třeba pro mne zatím top - kniha Karla Janečka, kterou sepsal pan Kabát.
Ale přes to všechno je pan profesor VELKÝ FORMÁT.

8 02.06.2018

Hablund Doran, hlavní hrdina příběhu, je dánský poválečný podnikatel, vlastní továrnu na výrobu obvazů, což mu přinese
během války slušný zisk a dá tak příležitost realizovat své touhy za dobrodružstvím. Odjede do vesnice Charyň, na okraji tajgy, kde se střetávají 2 civilizace, původní kmeny tajgy - Karové /řepáči/ a Rusové, jako obyvatelé jež mají osídlit nová uzemí kolem Transibiřské magistrály a pomalu tak vrůst do populace Karů. Děj se střídavě odvíjí mezi obdobím po válce, kam dorazí Hablund a obdobím současným, kde jej odchází hledat dánský student, resp. hledat jeho stopy, neboť Hablund se nikdy do Dánska, ke své ženě nevrátí. Postupně se tak rozplétá příběh a osud Hablunda Dorana a zároveň životy potomků obyvatel, jenž se s Hablundem setkali. Jsou zde konfrontovány 2 světy, tedy kmene, který si chce zachovat své tradice, který nechce přijmout způsoby života "přistěhovalců" a jenž věří v "duchy" tajgy....a pak Rusové se svými předpisy, komunistickými hesly, názory, pracovními tábory atd.. Je to krásně konstruovaný příběh, z prostředí, které není tak "profláknuté", a kdyby tam bylo zasazeno trochu více popisného děje /popisu prostředí a atmosféry/, pak si troufám říct, že by se rovnalo dílům světových klasiků. Pro mě zatím nejlepší českou spisovatelkou! :-), držím pěsti k další tvorbě. Myslím, že román by byl hoden i filmového zpracování. Krásné dílo.

8 03.04.2012

Kniha p. M. Albrightové je úžasným, strhujícím čtením, je knihou, kterou nelze odložit, přečíst jednou a nechat být. Řadím ji mezi své "top ten", mám chuť se k ní stále vracet, nutí mě přemýšlet o řadě historických momentů, o lidech, kteří v nich hráli rozhodující roli, jak se zachovali, jak tím ovlivnili další chod dějin, a přestože již člověk spoustu věcí znal, tak autorčiným osobitým přístupem, osobními vzpomínkami a novým pohledem /jistě podmíněným i její profesní dráhou/, se naše dějiny ukazují jakoby v "jiném světle", jakoby se mě více dotýkaly, jakobych je více pochopila, jakobych blíže poznala jednotlivé aktéry, třeba E.Beneše či J. Masaryka. Navíc v současné situaci v naší zemi ve mně kniha o to více rezonuje, vidím tam téměř paralely špatných rozhodnutí, které nás nezvratně směřují do "nějakého autoritářského, nesvobodného, izolovaného" režimu. Samozřejmě historie se neopakuje, aktuálně tady nemáme Hitlera, Stalina, apod., nicméně manipulace davů, veřejného mínění je dnes ještě daleko snadnější a lidé se nezměnili, nadále velmi snadno zapomínáme. Knihu bych zařadila do výuky ve školách! P. Albrightové si velice vážím ,dílo, které vytvořila, byť nato nebyla sama, je dokonalou kronikou.

7 10.08.2013

Už je to nějaký měsíc, kdy jsem knihu přečetla a vzpomínám si, jak jsem se nemohla od ní odtrhnout, jak jsem se opakovaně vracela k jednotlivým tématům, kapitolám, jak jsem byla okouzlena tím, že jsou na světě lidé, kteří používají hlavně svůj mozek, své poznatky, své zkušenosti, kteří dokážou jít proti proudu, proti všem zaběhaným kolejím, hledají vlastní cesty. Kniha je syrová v tom, jak poukazuje na naši omezenost, hranice, které doposud nikdo nepřeskočil, jak jsme unášeni proudem času a nevíme, netušíme kam nás zanese, jak je náš život nicotný, jak se necháme snadno oklamat, obelstít, jak si naše zážitky, vzpomínky a dění kolem nás zjednodušujeme, abychom si aspoň trochu udělali řád a zvládli ten kolotoč kolem sebe. Líbí se mi jak popisuje jednoduché psychologické testy, které odkrývají naše myšlenkové pochody, jak se přitom člověk může sám na sebe podívat a přikyvovat, že tak skutečně jedná a myslí aniž by si to běžně uvědomoval. Líbí se mi, jak snižuje váhu dnešních analýz a závěrů ekonomů a dalších podobných profesí, protože člověk sám pozoruje, že je to často jen tápání ve tmě, přešlapování na místě, proudy slov, které nepřináší nic podstatného a nelze z toho nic vyvodit. Líbí se mi jak degraduje čtení všech časopisů, novin a dalšího nepodstatného čtiva, kde člověk nenajde nic co by ho obohatilo. Líbí se mi, jak cítí tu krátkou dobu, kterou máme, která nám neumožní vše poznat, pochopit /nepřečtená knihovna Umberta Ecca/.Přitom kniha na mě nepůsobí nijak pesimisticky, ba naopak. Odnesla jsem si z ní mnohá poučení, která mi usnadnila žití, dívat se opět s větším nadhledem a otevírat se životu, který třeba může donést i ty pozitivní labutě. A když ne, není třeba se hroutit. Život je příliš krátký na to, abychom ztráceli čas hořekováním nad našim osudem.:-)

7 30.09.2012

Knihu jsem si záměrně koupila, abych si přečetla tolik opěvovanou autorku, i s oceněním Magnesia litera. Musím ale říct, že jsem byla zklamaná. Styl, kterým je kniha napsaná se mi poněkud nezamlouval, i když připouštím, že jsem takto sepsané dílko ještě nečetla, ale to je jen malinkatý problém. Co mi nesedělo je pachuť, která ve mně po přečtení knihy zůstala. Jako když si promítnete 1 lidský život v 1 hodině,brrrr, jako když padáte z výšky a neotevře se Vám padák. Většina z těch popsaných lidských životů je vykreslena negativně, černě, spíše se špatnými lidskými vlastnostmi, s neschopností vzájemné tolerance, bez jakékoliv radosti ze života. Dle mého soudu je to pesimistické dílo, bez špetky pozitivního postoje k životu, s žádným odkazem k zamyšlení, snad jen to, že všichni jednou zemřeme. Kvůli tomu ale nemusím číst knihy. Co mě překvapuje, je autorčin věk. Jak asi doposud sama žila??

7 03.05.2011

Třetí kniha pouští do příběhu další postavu, Anetu, další kamarádku, tak zažijeme konfrontaci nejprve s cizí osobou, která se nám pomalu odkrývá, zjistíme, že ztratila matku, a jak se dá s tímto vyrovnat, pak holky řeší zranění svého kamaráda Setha....... tedy máme k nahlédnutí jiné životní situace a k tomu rady Šalamouna /moudré sovy/. My, poučeni z předchozích knih však již víme, že musíme zůstat otevřeni /mít otevřený ventil/, musíme vibrovat /být napojený na Proud/ a nezaměřovat se na to co nechceme, nýbrž se soustředit na svá přání /to co nechceme, tedy negativní emoce nahradit pozitivními, pak se otevíráme/ a nespěchat!!!! Sebe si představit jako drahokam, který pod tíhou starostí světa zešedl, zanesl se, není již lesklý, krásný, třpytivý, ale když jej začneme leštit /aktivně sbírat pozitivní myšlenky/, pak zjistíme, že je stále stejně krásný. Stačí kousek po kousku, a nepřestávat pracovat. Ten kdo to vzdá, rezignoval na život. Tohle si z knihy odnáším já.

6 04.08.2014

Tato kniha je jakýmsi odrazem dnešní doby, kdy mnozí cítí, že řada věcí není vpořádku, že léčit bude potřeba, a to nejen naše zdravotnictví, ale i naše školství, naši kulturu, naše hospodářství. Poukazuje na fakt,že byť máme k dispozici nejnovější poznatky a prostředky vědy a pokroku, tak dřen našeho bytí je stále tatáž, že k tomu abychom dobře fungovali, nám nestačí jen prostá údržba, že nejsme stroje, kde lze vše vyměnit, kde stačí promazat, natřít, seřídit, ale že naše pochody jsou řízeny jinými, daleko složitějšími mechanismy. A tak byť poměrně dokonale známe chemické a jiné pochody až na buněčné úrovni, tak nám to neodhalí proč stůněme, protože naše "potrubí", "pumpa", "řídící jednotka"....... jsou ovládány i něčím navíc, co si každý z nás neseme s sebou, v jaké rodině vyrůstáme, kde žijeme, jaké máme přátele, jakou máme práci, v jakém klimatu žijeme, jak se vyrovnáváme se stresem, jak si poradíme s životními nástrahami, to vše nás modifikuje do jedinečnosti , nejsme kopie, ovce Dolly, naklonovaní, jako z pásové výroby. Knihu nelze chápat, že vše co moderní medicína dokáže je na h...., ale brát ji jako součást nezbytného kritického myšlení, jiný úhel pohledu a je dobře, že takto smýšlíme, protože přesně toto je motorem pokroku, odrazem svobodného myšlení, nemít klapky na očích a dívat se doširoka. Já pevně věřím že "Hnízdil" se zahnízdí do mnohých hlav a napomůže tak nastavit výhybku z" tratě Šikanzenu", který jede špatným směrem /přičemž některé vagóny plně naložené dokonalými molekulami může nechat odstavené na slepých kolejích/.

5 16.09.2013

Fascinující člověk, úžasná kniha. Nenudila jsem se ani minutu. Velký životní příběh "naprosto obyčejného člověka", který tolik přinesl na pole neurověd. Miluji "Talebovskou filozofii" a pan Sacks je jejím zářným pozitivním příkladem. Žádné "naleštěné" akademické prostředí, žádné kurzy získávání, zpracování a prezentování vědeckých informací, žádný "nalinkovaný" denní režim, vše prožíval naplno. Své lásky, svou rodinu, své koníčky, svou motorku, své pacienty, své psaní. Prožil pestrý, barvitý, svobodný život a přesto mu zůstalo spoustu času na pacienty, na práci s nimi, na své nové medicínské pohledy, postřehy, z nichž pak tvořil pilíře neuroplasticity. Jeho životní příběh je přesným obrazem ANTIFRAGILITY.

4 03.08.2018

Žádnou kočku jsem nikdy neměla, ani nejsem jejich milovníkem, ani necítím nutkání si kočku pořídit, když jsem tuto knížku přečetla........, ale to asi není podstatou této knihy, stejně tak by se mohla jmenovat třeba Dalajlámova kozička, ty jsou taky moudré.....:-))))). Nicméně knížka je to pěkná, taková optimistická, prozářená, pohlazující, uklidňující, stojí za přečtení, probírá ta stejná moudra, tedy lásku k životu, k živému, úmění se rozdávat, pomáhat, myslet na druhé, nebát se změn, nebát se nových rozhodnutí, věřit si, nesoustředit se na sebe.........to co si najdeme a přečteme v mnoha dalších knihách s podobným zaměřením a je vlastně jedno zda-li je čistě křesťanská, filozofická, budhistická, či populárně-naučná, pořád je to vlastně o tomtéž.
Můžeme však přečíst třeba vagóny takovýchto knih, přesto pokud je nezačneme důsledně aplikovat do života, což je tvrdá dřina, pak je to jen další cár papíru, který nemá smysl kupovat či řadit do své knihovny.

4 26.12.2014

Pokud se Vám dostane do rukou tato kniha nečekejte žádná moudra, rady, poučení apod., pokud jste něco podobného prožili tak se v tom nejspíše uvidíte :-), každopádně stojí za přečtení, chvílemi baví, chvílemi děsí, zejména svou opravdovostí, ale nenudí a špatně se odkládá. Není zaplněna žádnými popisnými informacemi, takže Vás neusadí do určitého, konkrétního prostředí, což možná může chybět /autorka neumí, nechce??vytvořit obraz/, na druhou stranu dokázala /dle mého názoru/ trefně vystihnout proměnu hlavních hrdinů - 1 muž a 2 ženy v čase, takže z nezávislé mladé, nevázané milenky, která je nad věcí, se s postupem času stává nedočkavá, nenávistná žena, z úslužné, láskyplné, všeobjímající manželky se vyklube žena schopná čelit všem ústrkům, i přes různé propady a dojít k pevnému uchopení svého života a do toho muž, který vlivem záplavy testosteronu nechápe jak se to všechno stalo a jak mu to překopalo život. Co mi trochu vadilo, byla ta přímočarost děje, člověk předpokládal, že to takto dopadne, karty byly rozdány moc jednoznačně, což v reále až tak nebývá, ale může......má to pak sklon k červené knihovně?!:-), asi by se mi to líbilo více zamotané, a pak zase homosexuál jako důvěrník manželky.......to už je téměř standard. Možná až příliš mnoho ztvrdlých koulí a zasouvání penisů......:-), tomu bych asi také dala větší rozmanitost. Ale v globále dobrý, pobavila jsem se a to bylo asi autorčiným cílem.

4 25.01.2012

Knihu jsem si koupila s touhou přečíst si něco pro zamyšlení, něco co by mělo hlubší myšlenku a taky od autorky, která patří k mé generaci. Kniha odkrývá téma o předsudcích, dogmatech, možná i o smyslu života. Ukazuje na skutečnost, že bohatství nepřináší štěstí, že kdo vypadá navenek úspěšně, schopně, krásně......, nemusí být zrovna zajímavý člověk, nemusí být ani chytrý ani být nositelem genomu nutného k zachování pro další generace, naopak na první pohled průměrně vypadající, všední, šedá osoba může v sobě skrývat tajemství, schopnosti, dovednosti, po jejichž odhalení nás osloví, okouzlí, posune dál, rozšíří naše obzory......Nepochybně pěkné téma knihy, které známe z běžného života, které bychom třeba nedokázali takto rozebrat, ale myslím si, že autorka není určena širokým masám, ani to nedovede, neumí se odpojit od filozofování, které místy lehce nudí, protože nedokáže sklouznout blíže k lidem, kteří nemají vzdělání tohoto zaměření. Jsou jiní filozofové, kteří to dokážou.

4 06.01.2012

Knihu jsem dostala k přečtení od kamaráda, který ji četl před léty, s poznámkou, že jsou v ní negativně vylíčeny ženy?!?!:-). S tímto dodatkem jsem se do ní ponořila, abych zjistila, jak to tedy s námi je:-(.Od tohoto autora neznám jinou knihu, ale tahle je napsaná perfektně a kdyby nic jiného nenapsal, tak si zaslouží poklonu.V pozadí celého příběhu defilují válečná léta, poválečné období a poté rozkvět na půdě především Ameriky, africký kontinent zaujímá necelou třetinu knihy, takže je krásným odrazem doby 20-tého století. Autorem je muž, je zde cítit více mužský pohled na svět, ale pěkně a opravdu reálně odvíjí ženské způsoby jednání, myšlení a navíc jako bonus přidává postavu homosexuála, s jeho názory a pocity, tady víceméně náhradníka manžela, postaveného do role vrby a partnera do společnosti, když manžel není, nebo nemá čas či chuť/skvělé je vylití si srdce homosexuála,byla jsem překvapena/.
A zda najde jistotu a zázemí? Najde, ale už jako nemocný muž, s řadou životních zkušeností,nucený odhodit své mužství, které asi bylo hlavním motorem neklidu :-), s ujasněním si toho, co ještě od života žádá. Ve své podstatě je to stejné u mužů i u žen,jen nápadnější u těch, kteří snadno podléhají hormonální bouři. A svobodné povolání - novinář, spisovatel, tam jistě patří.:-)

4 13.11.2011

Kniha je určena dětem a mládeži,mně spíš připadá knihou pro dospělé, s tím, že to beru jako návrat k dětství, kdy se spoustu věcí učím poznávat, tedy i sebe samu. Nevím, zda dítě umí takto se sebou pracovat, tedy pokud k tomu nemá genetické předpoklady a takovéto chování mu je již od přírody přirozené. Večer jsem se snažila mému pubertálnímu synovi semtam nějakou kapitolu přečíst /sám se k tomu neodhodlal/ a spíše jsme se u toho nasmáli, když jsme poznatky z knihy imaginárně převáděli do naší reality. Každopádně jsem knihu četla ráda a odnáším si toto: "tou nejdůležitější věcí je zůstat stále napojená na zdroj pohody, a proto je třeba myslet tak, aby ses cítila dobře, jinými slovy, musíš se mnohem více soustředit na své napojení ke zdroji než na vnější podmínky. Jakmile se začneš cítit špatně, je to znamení, že sleduješ něco, co tě od zdroje pohody odpojuje". Nicméně v praxi je to velmi, velmi složité. Možná by se to dalo zjednodušit takto: "když nejde o život, jde o h...." :-)))))

3 04.08.2014

Od tohoto autora jsem ještě knihu nečetla, ale určitě si předchozí romány ráda přečtu,neboť děj tohoto románu mne zaujal, kniha je psána čtivě, napínavě, s láskou, rozhodně jsem neměla nutkání ji odkládat, ba naopak. Autor dokázal velmi pěkně navodit atmosféru, popsat zákoutí velkých španělských měst, já jako čtenář jsem měla pocit, že jsem právě tam, že jsem součástí toho dobového koloritu, že můžu nahlédnout do nuzných obydlí i do paláců, že se mi nabízí kus historie, ale neobtěžkané ničím nadbytečným, přesně vyvážené, prostě skvělé odpočinkové čtení.
Ústřední dějovou linií je život cikánů, jejich zákony, jejich způsoby života, jejich pohled na svět, a protože místo kde žiju jich není málo, docela mi to změnilo pohled, jsem více smířlivější, více jsem pochopila a méně očekávám, že budou někdy jiní, to je nemožné / a nemyslím to nijak ve zlém/. Další zásadní postavou knihy je černoška, bývalá otrokyně, která dostala svobodu od svého pána, která pracovala na plantážích na Kubě a dostala se do Španělska, svobodná, přesto na úplném okraji společnosti, neznamenající nic. Její barva pleti zavírá dveře, dokonce i v obydlích cikánů /až na vyjímky/, která však umí velmi dobře zacházet s tabákovými listy, umí rozpoznat kvalitu tabáku, umí jej sušit, balit atd, no perfektní - to mě přímo nadchlo. Na Kubu si prostě zajedu :-)). No a právě i to, jak autor postavil do konfrontace cikánku a černošku, dvě rozdílné ženy, a k tomu dědečka cikánky, který černošku zbožňuje /navzdory všem/, ze kterého září ta touha po naprosté svobodě, to úmění si vychutnat krátké okamžiky štěstí, s minimem čehokoliv hmotného. Já jsem byla unešená.

3 26.01.2014

Kniha je pokračováním předchozího díla "Váš mozek se dokáže změnit", takže už jsem věděla do čeho jdu a těšila se, až se zase ponořím do nových hádanek lidského bytí. A hned na začátku na mne vyskočil p. Pepper, laik s Parkinsonovou nemocí, jehož životní příběh je ukázkou velké vůle a touhy a na druhé straně, bohužel, i někdy nadutosti odborníků v tom, že laik nemůže poučit odborníka :-(. Znovu skvělé čtení. Co mě ale naprosto uchvátilo, je celý životní příběh lékaře i pacienta /Alfred Tomatis - Paul Madaul/, jejich léčba filtrovanou hudbou. (Sokrates: A proto, Glaukone, jsem řekl, že učit se hudbě je nástroj mocnější než kterýkoliv jiný, protože rytmus a harmonie si nacházejí cestu do niterných zákoutí duše, kam se pozoruhodně upínají. Platón, Ústava). Takže po přečtení teď sama přemýšlím, co všechny ty hluky velkoměst, rušných provozů, neustále navěšená sluchátka.....nemyslím vrátit se na stromy a lovit mamuty, ale naše evoluce již těžce vlaje za elektronickou revolucí. Proto myslet na naše mozky bude nebo nejspíš UŽ JE důležitým úkolem. Nenechme se převálcovat umělou inteligencí!
A prosím nezapomeňte přečíst doslov k paperbackovému vydání, stojí zato.

2 17.06.2018

Knihu jsem náhodně objevila na netu, když jsem hledala obrázky o limbickém systému. Trochu se mi nepozdával přebal knihy, přišel mi moc komerční, tak jsem začala mít podezření, že to bude zase další pseudoteorie, kterých jsou celé dlouhé regály v prodejnách knih. O to bylo větší překvapení, když jsem se ponořila do čtení. Kniha je skvělá a určitě stála i mnoho energie a úsilí, než byla sepsána. Pan Doidge se do ní snažil vtěsnat spoustu informací, z různých oblastí neurověd, je psána srozumitelně, čtivě a myslím že ani laik se v ní neztratí. Navíc samotný myšlenkový vklad autora je zde upozaděn, vyzdvihuje spíše práci jednotlivých aktérů - neuroplastiků, ať už p. Bach-y-Rita, p. Merzenicha, p. Ramachandra, p. Tauba a mohla bych pokračovat dál, píše o nich s takovým zájmem a obdivem, že to člověka naprosto pohltí. To na díle také obdivuji. Kniha je psána s pozitivním myšlením, což je další plus, v dnešní záplavě všech negativ, je to velmi osvěžující. Samozřejmě nepředstavuje tzv. návod k použití, ale je velmi inspirativní, jak pro pacienty, tak pro lékaře, je inspirací pro ty, kteří se ve své životním díle hledají, neboť ukazuje, že bez zápalu, nadšení a touhy po vědění to zkrátka nejde. Všichni výše jmenovaní pánové jistě nepracují či nepracovali s cílem navýšit svá bankovní konta.
No a vážení čtenáři, já už jedu na webu p. Merzenicha, Posit science, Brain HQ, s cílem zlepšit své kognitivní fce. Za 96 dolarů ročně je to dostupné pro každého. Tak to také zkuste.:-)))

Kniha je skvělá, tak jako ostatně vše co jsem od p. Šiklové četla, píše bez obalu, bez příkras, jde "na dřeň" a to se mi líbí, to na ni oceňuji. Hlavně to co napíše, je použitelné v životě, prakticky pro každého, čitelné, téměř jako "příručka pro každodenní život", to samozřejmě zjednodušuji a velmi, velmi aktuální! Knihu jsem doporučila či půjčila již mnoha lidem, i "Matky po e-mailu" a vždy měly skvělý ohlas, řada lidí litovala, že je nečetli dříve.
Kniha je zaměřená především na období stáří, ale myslím, že je potřeba ji číst již mnohem dříve, jednak pro pochopení v kontaktu se seniory, tak i pro nás samotné, především pak to, že pokud bude náš život barvitý /byť nahoru, dolů/, pak i naše stáří má předpoklad být barevné a ještě k tomu vyrovnané /neboť život jsme prožili, ne jen přečkali/.

2 04.08.2014

Tak jako p. Tomáš Halík každoročně odchází na pár týdnů do opuštěné chalupy, někde na okraj civilizace, aby provedl duševní očistu, utříbil si své myšlenky, názory, tak pro mě představuje čtení jeho knih mou duševní očistu. Pro mne je tato kniha morálním balzámem, jako když léčím své vnitřní rozpory mezi svými dvěma já, tím ideálem a tím skutečným já. Ze všeho nejvíc obdivuji jeho nadhled, moderní postoj a schopnost ukázat okno do víry všem vnímavým lidem, přestože je v dnešním světě často považována za přežitek. Co považuji ještě za neocenitelné je jeho trvalá snaha o smířlivý postoj k mnoha náboženstvím a touha najít jakýsi "střed" s maximální tolerancí. V dnešním multikulturním světě považuji jeho kroky jako "vizi", něco co předbíhá dobu. Je mimořádnou osobností.

2 30.06.2014

Knihou provází sám autor, jenž nám dovoluje nahlédnout do svého soukromého i profesního života. Je autobiografií od dětských let až po současnost, což u lidí jeho kalibru je vždy dobré čtení a zároveň ukázka toho, že výsledky přichází po letité práci, úsilí, s mnoha odbočkami a překážkami. Stran jeho profese jsem očekávala více psychologických pohledů a rozborů, po této stránce mě to malinko zklamalo, na druhou stranu asi ani nešlo více do knihy vsadit, neboť případy, které jsou tam uvedeny, jsou příliš mediálně známé a mlčenlivost profesionála nezbytná. I tak se čtenář dozví zajímavé postřehy a pohledy na jednotlivé případy a zároveň si uvědomí, jak je tato práce nesmírně zodpovědná a dílem i riziková /pro samotného profesionála/. Životní příběh pana Hubálka má co nabídnout a je dobře, že se k tomu odhodlal.

2 13.01.2013

První autorovu knihu Gottland jsem nečetla, protože mě dráždil její název a taky jsem neměla chuť otevírat něco, kde se prohlíželo a hodnotilo 10 miliónů lidí nějakým jednotným závěrem, takto jsem úvod do knihy chápala. Nesnáším paušalizování, házení do "jednoho pytle" či tak nějak. Pak jsem o autorovi něco četla a nepřipadal mi "žádný pitomec", tak jsem sáhla po druhé knize Udělej si ráj. Musím říct, že jsem z ní na zadek nesedla, klidně jsem ji i odložila a místy mě poněkud nudila. Některé pasáže se mi ale líbily, třeba o našem vztahu k bohu, o tom jak pohřbíváme své blízké, jak preferujeme "pohodičku" a odháníme zármutek, to bylo dost trefné, jak jsme za naše hrdiny přijali hokejisty, ať už v roce 1969 či pak Nagano, zatímco naše skutečné hrdiny zapomínáme. Oceňuji autorův příznivý, nekritizující postoj, spíše takové rozprostření tématu, myšlenky, názoru, co se mi nelíbilo a co dle mého soudu pokazilo můj dojem z knihy, bylo to, že rychle přebíhal z jednoho tématu na druhé, že řada kapitol spolu nesouvisela a tak to alespoň na mne působilo chaoticky, jen takové klouzání po povrchu, jako když mám na srdci spoustu "nevyřčeného" a málo času k vyslovení. Tak trochu dílko "spíchlé horkou jehlou". Přesto stojí za přečtení, obsahuje mnoho pravd.

2 11.01.2013