Forestwalker
komentáře u knih
Akira 1
Katsuhiro Otomo
Akira spojuje několik témat loňské výzvy (součást série, štítek tajemství, žlutá obálka - když se sundá přebal), takže to byla pro mě další motivace, proč se seznámit s mangou.
Komiks má spád a zajímavou kresbu, samozřejmě je to ozvláštněno i tím, že se čte odzadu dopředu a zprava doleva (s tím si asi vydavatel taky užil svoje). Pár věcí, které jsem v ději nepochopil, se vysvětlilo o pár stránek později, něco si asi autoři nechali do dalších dílů.
Český mrakodrap. Nejzajímavější výškové stavby 20. a 21. století
Petr Vorlík
Krásná knížka, kterou jsem dostal zdarma k nákupu většího množství knih na KD. Autor se věnuje českým mrakodrapům od 1. republiky až po 21. století. Velkou část staveb bude čtenář znát, protože jde často o výrazné dominanty měst, ale je fascinující přečíst si, co se za nimi skrývá a jaká je jejich historie. Navíc je kniha doplněna černobílými fotografiemi u každé popisované stavby, ovšem z doby, kdy byly nové a bez cizích zásahů.
Pavilon Balast
Teodor Kravál
(SPOILER) Na mě působí smutně celá sbírka - pes chcípne, příbuzní mizí jeden po druhém, kamarádi se nikdy k ničemu neodhodlají a ve všem tom zmaru se od ničeho k ničemu potácí i autor. Ale líbilo se mi to.
Prázdniny
Jan Balabán
Těžké, melancholické čtení o věcech, které život přináší. Život obou hrdinů povídek se přitom prolne jen občas ve vzpomínkách na mládí. A zase si leckdo řekne, že spoustu problémů by si lidé ušetřili, kdyby měli víc rozumu a vůle - jednomu hrdinovi ničí život chlast a druhému zase manželka, o které se později dočteme, že chlastá taky.
Balabán byl vážně zajímavý autor a určitě mu dám ještě šanci.
Kocour Bob
James Bowen
Příjemná knížka o tom, jak si vzájemně vypomohli feťák na metadonu s toulavým kocourem. Až mě překvapuje, že si víc pouličních umělců nepořizuje místo těch nebezpečně vypadajících velkých psů kočky, které jsou navíc výrazně levnější na "provoz". Na druhou stranu je fakt, že jen málokterá kočka dovede tak v klidu skoro celý den sedět a pomáhat páníčkovi vydělávat. Je to dobře vidět na videích na Youtube a nakonec i ve filmu, kde hrál Bob sám sebe.
Zaujalo mě také, že knížka obsahuje celou řadu rad k chovu koček, navíc správných. Kdyby se do toho chtěl někdo pustit, s touhle knížkou si bez problémů vystačí.
Sjezd abiturientů
Franz Werfel
(SPOILER) Je zajímavé, jak se liší v různých literaturách pohled na střední školy, konkrétně gymnázia. V české literatuře jsou to obecně místa pro roztomilé studentské rošťárny, kde sice studenti bojují se svými profesory, ale ve skutečnosti se mají všichni rádi, a když je třeba, táhnou za jeden provaz. V německé literatuře vypadá gymnázium jako malé peklo. Profesoři jsou hloupí, zlí, přinejlepším žijící v minulosti a zkostnatěli, třídy bývají plné zákeřných idiotů, kteří si dělají naschvály a jejich nejvyšším projevem života je vymetání bordelů, případně hromadný odchod rovnou na frontu. Jerome ještě upozorňoval, že němečtí studenti strašně chlastají, a když se dostanou na vysokou, sekají se šavlemi.
Sjezd abiturientů popisuje podobnou partu studentů osmiletého gymnázia, kteří chodí za školu, opíjejí se alašem, holdují spiritismu, bordelům a dramatické tvorbě. Vypravěč má navíc spadeno na spolužáka, který jej zjevně převyšuje, a tak jej pronásleduje různými nepěknými naschvály. Závěrečná katarze ovšem vyjde naprázdno, protože nešťastný spolužák se ztratil kdesi ve světě.
Výborná klasika, pro čtenáře svým dějem ovšem dost nepříjemná.
Mé cesty do hlubin mozku
Martin Moravec
Další velmi čtivá kniha. Samozřejmě jako skoro každý najdu něco, kde s panem profesorem nesouhlasím (to hlavičkování v mládežnickém fotbalu do 13 let je naprostá marginálie, děti se k hlavičkování na malém hřišti dostanou minimálně), ale řada poznatků o fungování lékařů nebo o jejich egu je velice trefná a asi si to leckdo v roli pacienta mohl ověřit i v praxi. Na druhou stranu, kolik takových kapacit u nás máme? Určitě méně, než třeba reprezentantů v hokeji. Nedivím se, že to někdo neunese a musí se projevit.
Zaujaly mě popisy postupů při různých operacích, například spolupráce s logopedy při operacích při vědomí, nebo zkušenosti s lékařskou péčí v zahraničí. Přičemž ze všeho nejdepresivněji působily místní zvyky, kdy příbuzní raději nechají člověka zemřít, než aby se podrobil banální operaci. Pobavilo mě také vzpomínání na Valju Stýblovou a profesora Kunce.
Knížku lze brát jako čtivý úvod do neurologie a neurochirurgie, pokud by měl někdo chuť dozvědět se o nich něco víc.
Marek Dvořák: Mezi nebem a pacientem
Martin Moravec
Nejsem žádný rychločtenář, ale tohle je další kniha pana Moravce, kterou jsem přečetl za dva dny. Tyhle knížky jsou neuvěřitelně čtivé a rychle odsýpají.
Marek Dvořák má opravdu hodně rušný život, až si říkám, jestli ten 0 - 1 volný den měsíčně není přece jen trochu životu nebezpečný. Na druhou stranu se ale čtenář může dozvědět podrobnosti jak ze záchranky, tak i z urgentu a dokonce i z poradenství při natáčení seriálů.
A od Martina Moravce si co nejdřív seženu i další knihy rozhovorů, které mi ještě k přečtení chybějí.
Chrysantémy (starokorejská lyrika)
* antologie
Další zajímavý pohled na starou asijskou poezii, opět v perfektním vydání od Světové četby. A jak už tu padlo, je to i letmý pohled na korejskou historii, sváry dynastií i buddhismu a konfuciánství.
Jenom jsem celou dobu přemýšlel o "zakaleném i čirém" víně, které tolik básníků opěvuje. Vysvětlivky na konci knihy osvětlí všelicos, ale ta chuť zkrátka zůstává nepřenosná. Možná je čas kouknout někam do asijských specialit.
Skutečné zločiny na Plzeňsku
František Müller
Velice poutavá kniha. A i když čtenář bude asi některé případy znát z podcastů, knížka ho pořád ještě zaujme podrobným popisem policejní práce. Zajímavé jsou také odbočky k jiným zajímavým kauzám, jako je neobjasněná vražda na pumpě ve Chválenicích z roku 1998 (a v knize popisované období roku 2012, kdy se už už zdálo, že pachatel bude dopaden, si moc dobře pamatuji z novin) nebo problémy nejmenované mediální hvězdy z oboru biomechaniky, proti jejíž práci se postavili vědečtí kolegové i někteří policisté.
Překvapilo mě, že kniha nemá žádného spoluautora a že ji pan Müller zjevně dokázal napsat úplně sám. To tedy všechna čest. Asi jedinou výtku mám k tomu, že autorovi někdy utečou detaily. Např. v třetí kapitole o dvojnásobné vraždě v (Ty)Mákově není vysvětleno, jestli se pachatel na pozemek obětí dostal přes sešlápnutý plot, nebo odemčenou brankou, přestože se to v textu podrobně řeší a poškozené pletivo je ukázáno i ve fotopříloze.
Admirál a gejša
Valentin Pikul
Tak takhle si nějak představuji historický román. Člověk se na pozadí příběhu seznámí doslova s horou nových informací: o vývoji ruského námořnictva v 19. století, o prudkém rozvoji Japonska, první čínsko - japonské válce, o pokusu Číny napadnout na řece Amur Rusko a o osudové rusko - japonské válce v letech 1904 - 1905. Autor se drží velmi přesně historie a čtenář má tak příležitost setkat se i s konkrétními historickými osobnostmi, zejména ruskými námořními důstojníky a japonskými a čínskými politiky.
Pokud jde o Madam Butterfly, autorem představené "dočasné manželství" jako tolerovaná forma prostituce působí rozhodně věrohodněji, než příběh Pucciniho hrdinky, která jako jediná široko daleko netuší, jak to vlastně funguje. Paradoxně zase Pikulova čínská císařovna působí jako krvežíznivější verze psychopatické princezny Turandot (Puccini si fakt dovedl vybírat libreta).
Jen mě občas zarazily některé jakoby narážky a nedoslovnosti. Nevím, třeba se to v SSSR obecně vědělo, ale já se nechytal. Tak například v pasáži o "cestě kolem světa" k Cušimě ruští námořníci jen tak střílejí v rozporu s rozkazy z kanonů a dostávají tresty smrti, které následně nejsou vykonány. Ve skutečnosti ale pálili po anglických rybářích, což dovedlo Rusko na samý pokraj války s Británií.
Kdyby Ogden uměl česky
Ogden Nash
Je to vlastně výběr z obrovského množství básní, které Ogden Nash napsal, přičemž je dána přednost spíše těm těm kratším a hlavně srozumitelným českému čtenáři (velká část Nashovy tvorby je zatížena americkými reáliemi).
Nápad bilingvního textu je dobrý, je zábavné sledovat, jak se překladatel popral s originálem.
Deník venkovského faráře
Georges Bernanos
Cítím potřebu obhájit si, proč jsem knihu zařadil do knižní výzvy s tématem alkoholismu hlavního hrdiny.
Ta náboženská asociace těžce nemocného kněze, který dokáže jíst jen chleba a pít víno, je samozřejmě jasná. Pochopitelně okolní postavy, ať už hrdinovi přátelé či prostí farníci, to vnímají úplně jinak a venkovského faráře prostě považují za alkoholika. Je příznačné, že hlavní hrdina nedokáže bez vína existovat do té míry, že v průběhu knihy pije čím dál horší a zřejmě hlavně i levnější patoky. Jen čtenář a venkovský farář ovšem mohou pochopit, že to jinak nejde.
Kniha je velice silná, klíčový je samozřejmě moment dlouhé rozmluvy s hraběnkou, ale je tam i spousta skrytějších, ovšem drtivých detailů - např. když si hlavní hrdina pere sutanu a přitom zjistí, že není špinavá ani tak od bláta, ale od vlastní krve, kterou zřejmě v bezvědomí chrlil, aniž by o tom vůbec věděl.
Ke knize jsem se dostal díky tomu, že jsem nedávno viděl operu Dialogy karmelitek, ke které Bernanos napsal libreto a která byla provedena tak působivě, že se rovnou v divadle několik lidí psychicky složilo (a to si myslím, že operní publikum zvyklé na Verdiho házení dětí do ohně musí být docela otrlé). Řekl jsem si tedy, že se v antikvariátu poohlédnu i po dalších knihách autora.
Křižáci v Levantě
Miroslav Hroch
Opravdu velmi zajímavá knížka, napsaná navíc čtivě a srozumitelně, která shrnuje a vysvětluje složitou problematiku křížových výprav od jejich počátků na sklonku 11. soletí po hořký konec křižáckých států o 200 let později. Oceňuji především podrobnější vhled do politických poměrů Blízkého Východu, kde je zvykem brát všechny tehdejší místňáky prostě jako muslimy, ačkoli realita, se kterou se západní křesťané setkali, byla mnohem, mnohem složitější. Nemluvě o tom, že i muslimové měli své vlastní říše s vlastními zájmy.
Anna Elliotová
Jane Austen
S Austenovou je ten problém, že se v různých variacích opakuje stejný syžet: skoro dokonalá hrdinka (tak na 95 %) uloví stoprocentně dokonalého chlapa. V celém příběhu jsou rozeseti různí lidé, ale obyčejně nechybí někdo úzkoprsý, komu se můžeme všichni zasmát. A nakonec všechno dobře dopadne.
Já si autorčinu popularitu moc vysvětlit nedokážu. Snad že je žena, snad že píše vlastně čistokrevnou červenou knihovnu? Přitom její (mladší) současníci jako Thackeray nebo Dickens jsou podle mě o třídu zajímavější autoři.
Kriminálka
Miroslav Vaňura
Knižní podoba jednoho z mých oblíbených podcastů. Určitě doporučuji, i když za jednu z velkých předností rozhlasového zpracování považuji autentický zvuk z výslechů a rekonstrukcí, které kniha samozřejmě nenabídne.
Ale jinak je autorův přístup v každém z médií stejný: téma bere vážně, citlivě k obětem a nedělá z ničeho zbytečnou senzaci.
Lodivod dunajský
Jules Verne
Přiznávám, že knihu jsem přečetl hlavně kvůli knižní výzvě. Není ale vůbec špatná a je o to zajímavější tím, že se odehrává na pozadí velice zajímavých a u nás méně známých událostí, jako bylo bulharské Dubnové povstání v roce 1876 a následná rusko - turecká válka. Jako obyčejně stojí Verne na straně malých utlačovaných národů.
Rád jsem si ovšem i tady početl o pozadí vzniku samotné knihy, upravené autorovým synem Michelem, který přitom svého otce od mládí upřímně nenáviděl. Michel ovšem zjevně psát uměl a dopsáním celé řady rukopisů po svém otci to dokázal.
Čertova zeď: Život a smrt Heinze Ruthy
Mark Cornwall
Tak tohle je moje první a nadlouho asi i poslední queer literatura, kterou jsem četl. V jiných, dnes tak populárních knihách je to snad pojato víc romanticky, ale tady jsou homosexuální vztahy (či spíše orgie se zneužíváním mladistvých) popsány suchým policejním jazykem ze spisů a nutno říct, že to působí mimořádně odpudivě.
Kniha je to ale hodně zajímavá, poodkrývá pozadí různých hnutí sudetských Němců a dokumentuje jejich vývoj, na kterém se Rutha po několik desetiletí velmi aktivně podílel (Wandervogel, turneři, SdP). Nebyl to žádný nacista, paradoxně ovšem jeho provalený skandál byl posledním hřebíčkem do rakve snahám o nezávislost sudeťáků na německém nacistickém režimu a strhl vedení strany v čele s oportunistickým a opatrným Henleinem do Hitlerovy náruče definitivně.
Znám velmi dobře oblast, kde se většina děje odehrává, z hmotných památek tu zůstalo všechno, Čertova zeď i Ruthův mlýn s pilou (který si dnes může zájemce prohlédnout přes plot), ale lidé se vyměnili kompletně. A nebudu soudit, zda je to dobře, spíš mám stále silnější dojem, že to prostě bylo nevyhnutelné.
Opravdu zajímavá kniha, řadu informací zjistil a publikoval teprve autor a pro čtenáře je zase skrz osud zapomenutého (ve své době ovšem velmi známého) člověka poodkryt další kus historie této země.
Ilustrovaná historie fotbalu: Síň slávy
David Squires
Moc se mi líbil minulý díl, který se věnoval slavným událostem z dějin fotbalu, takže když se naskytla příležitost pořídit si Síň slávy v obří slevě (doslova za pár kaček), neváhal jsem.
Ovšem minulý díl se mi líbil víc, v tomhle působí poněkud rušivě úvodní slovo k jednotlivým komiksům, které zabírá asi polovinu knihy. Jejich smysl plně nechápu; člověk bez hlubšího zájmu o fotbal nemá šanci komiksy pochopit a začátečníkovi tyhle úvody s rozkódováním jednotlivých vtipů nijak nepomohou. Dám příklad: v komiksu o Stanley Matthewsovi je políčko, v němž se říká, že ubožákům by se mělo pomáhat a pod tímto textem stojí sir Stanley s šálou klubu Port Vale. Je to jasná narážka na nešťastné trenérské angažmá, kdy se slavný fotbalista s chudým klubem domluvil, že pro něj bude trénovat a skautovat hráče zdarma, jen za úhradu výdajů. I když je ale doložil, Port Vale mu je odmítl proplatit a sir Stanley nakonec po nechutných tahanicích vymohl jen asi třetinu peněz. To ho znechutilo tak, že na trénování rezignoval a věnoval se mu jen nárazově u mládeže v rámci charity. Tohle ale musí čtenář vědět, v tom mu kniha nijak nepomůže. Ovšem zase předpokládám, že to bude součást britského folkloru a kolektivního fotbalového vědomí.
Rušilo mě také opakované zařazování vtipů s Donaldem Trumpem, ale je možná fakt, že jinak by to autorovi v Guardianu ani neotiskli.
Suma sumárum, knihu doporučím, ale jen čtenářům, kteří mají o historii fotbalu hlubší informace a zájem.
Asfaltovej plameňák
Přemysl Krejčík
bejt na tom tak
že nechtít umřít
ale rovnou chcípnout:
kocovina po psaní
milostný poesie
Líbilo se mi to. A závěr anotace odpovídá obsahu sbírky. Připadá mi hořká, odtažitá, chladná, ale chytrá a nutící k zamyšlení nad pointami jednotlivých básní.