Fiddis
komentáře u knih
Hana
Alena Mornštajnová
K této knize myslím stačí napsat, že to bylo silné kafe anebo hned několik... Velmi se mi líbil jemný a barvitý styl autorčina psaní.
Kde zpívají raci
Delia Owens
Tak krásně a citlivě napsané, tolik emocí a pro mě neznámé prostředí, které je ale poměrně dobře popsané.
Kyu jsem obdivovala a fandila jí. V druhé polovině už jsem se nemohla odtrhnout od čtení...
A konec byl překvapivý.
Šikmý kostel 2
Karin Lednická
Ani druhý díl mě nezklamal. I když téma bylo opět těžké, četlo se to příjemně díky skvělému autorčinu stylu a dozvěděla jsem se pro mě leccos nového. Komu se líbil první díl, určitě vám druhý doporučuji :-)
Listopád
Alena Mornštajnová
Šílené, nepředstavitelné, mrazivé. Asi takto bych to shrnula. Na Hanu to sílou příběhu nemělo, ale zařadila bych to hned za ní. Ještě, že se máme, tak jak se máme :-)
Vrány
Petra Dvořáková
Hltala jsem stránky jednu po druhé a Báry mi bylo tak moc líto. Jako rodič si nedovedu představit se takto ke svému dítěti chovat, je to srdcervoucí. Těžké téma psáno tak ladně a smysluplně.
Šikmý kostel
Karin Lednická
Knihu jsem si přečetla díky čtenářské výzvě. Myslela jsem, že mě moc nebude bavit, ale opak je pravdou. Četlo se to skvěle, bylo to zajímavé, o spoustě věcí/událostí jsem ani neměla tušení, takže mě kniha obohatila no a jako třešnička na dortu bylo nářečí v knize, které jsem slýchávala jako malá. Knihu ráda doporučuji dál :)
Chirurg
Petra Dvořáková
Když jsem četla popis o čem kniha je, nějak extra mě nezaujala, ale dala jsem si ji na seznam v rámci čtenářské výzvy. Nicméně od prvních stránek mě tak strašně chytla, že jsem se od ní měla problém "urvat" a kdyby to šlo, přečetla bych ji snad na jeden zátah. Ačkoliv hlavní hrdina nebyl svým chováním zrovna ideál, i přesto mi byl prostě nějak sympatický :-)
Půlnoční knihovna
Matt Haig
Ta myšlenka... Ta se mi moc líbila, za mě originální. Příběh nebo snad příběhy (?) jako takové, já nevím, jak kdyby mi tam trochu něco chybělo nebo vadilo. Možná to Nořino vyjadřování bylo někdy asi divně přeložené. Každopádně pro mě zase ta z knih, která po přečtení mění trochu můj pohled na život (v tom dobrém) :-)
Slepá mapa
Alena Mornštajnová
Paní Mornštajnová prostě úžasně píše. Hana pro mě byla sice silnější knihou, ale i tak nemůžu jinak než dát pět hvězdiček. A zase jsem si připomněla, jak se máme v těchto časech dobře.
Tiché roky
Alena Mornštajnová
Líbila se mi víc než Slepá mapa, asi i proto, že to bylo z pozdějšího období než první/druhá světová. Trochu mě nudila pasáž ke konci, kdy už čtenář věděl "to hlavní", myslím, že ten závěr měl přijít trochu dříve, ale i tak, paní Mornštajnová prostě píše krásně a krásně se to čte.
Kroky vraha
Michaela Klevisová
Tak to se mi opravdu líbilo. Těším se na další detektivky autorky :-)
Zahrada
Petra Dvořáková
Teda... to byl mazec. Nejdřív jsem si říkala, co se z toho vyklube a pak jsem se bála, jak to dopadne.
Nejhorší na tom celém jsou pro mě rozporuplné pocity. Na jednu stranu cítím s Jarkem, na druhou stranu si říkám, co by se asi stalo dál, kdyby v ten moment k němu Anna nepřišla? A to si z toho beru - každá mince má dvě strany.
Les v domě
Alena Mornštajnová
Další z těch knih, od které jsem měla problém se odtrhnout, ačkoli to bylo opět těžké téma.
Příběh neúplné rodiny a jejich vzájemných vztahů. Pro mě nepochopitelné, ale ne neuvěřitelné, bohužel.
Matka v krizi
Simona Monyová (p)
Zkraje jsem se viděla v některých situacích a musela se smát, později to nabralo o dost smutnější tón, nicméně to byla zase jedna z těch knih, u které jsem se těšila, až si zase urvu chvilku a budu moct číst.
Dědina
Petra Dvořáková
Vypadá to, že Petra Dvořáková bude moje oblíbená autorka. Opět se to četlo samo. Chirurg byl sice lepší, ale i tak dávám plný počet.
Prvok, Šampón, Tečka a Karel
Patrik Hartl
Byla to sranda, ale zároveň mi tam chyběl nějaký směr nebo tak něco. Prostě jak kdyby to byl takový random výňatek ze života, který navíc není moc pravděpodobný, i když to vlastně asi ani tolik nevadí. Styl psaní mi připadal tak trochu jako kdybych to psala já a mně psaní moc nejde :-)) Ale jako oddychovka proč ne.
Žítkovské bohyně
Kateřina Tučková
Tak toto se mi velmi líbilo, mám ráda tyto témata. Akorát na mě dost hrubý svazek, který jsem četla fakt dlouho a tak mi i sem tam něco unikalo :-D
Knihonoš
Carsten Henn
(SPOILER) Mám dojem, že autor chtěl, aby to bylo fakt strašně roztomilé a něžné až skoro pohádkové a přišlo mi, že zkraje moc tlačil na pilu. Jako třeba tady:
"
Po probuzení si Carl zas připadal jako kniha, co poztrácela stránky. Zdálo se mu, jako by v jeho svazku života nezbývalo už mnoho papíru.
...
Teplo mu hřálo spánkem prokřehlé prsty, jakoby někdo v porcelánu roztopil kamna.
...
a rozlévala se mu po celém těla jako klidná vlnka.
"
Toto jen v průběhu dvou odstavců. Někdy je méně prostě více.
Postava Šaši. Ty super chytré, moudré děti mě v knížkách spíš rozčilují :-D Nějak si nedovedu představit, že by devítileté dítě řeklo:
"Je úplně vrásčitý. Jako prostěradlo, když si ho v noci celý zmuchlám."
Když se nad tím zamyslím podruhé, napadá mě, co to mají proboha za prostěradla, že jim to nedrží? :-))
Bylo tam toho víc, ale jak se příběh postupně vyvíjel, přišlo mi to fajn. Obecně ta myšlenka, na které je to postavené, mi přijde originální, líbí se mi. No a taky je to o mnou milovaných knihách. Ale víc než tři hvězdičky dát nemůžu.
Věci, na které nastal čas
Petra Soukupová
Ach jo... tak to jen k tomu závěru. A teď celkově ke knize. Strašně se mi líbila (až opět na tu absenci uvozovek u přímé řeči, ale už mi to vadilo méně než u první knihy) a rozhodně se mi líbila více než "Nejlepší pro všechny". Zase mě mile překvapilo, jak autorka dokázala popsat svět Káji. A některé situace v knize pro mě byly i k hlubšímu zamyšlení.
Veselí
Radka Třeštíková
Podle hodnocení jsem neměla velké očekávání, ale byla to zas jedna z těch knížek, u které mi bylo líto, že už jsem ji dočetla. Moc mě bavila.