felixrr komentáře u knih
Dílo jsem četl ve dvojknize, kde následuje po Krakatitu. A ačkoliv je základní motiv vynálezu zkázy podobný, Absolutno mi mnohem víc sedlo formou. Útržkovité psaní zejména v druhé polovině připomíná Válku s mloky, a zkrátka to funguje. Podobností je vlastně víc - nechybí Čapkův typický jemný humor, publicistické prvky, pohled na situaci očima běžných lidí a apel na čtenáře. V celkovém kontextu tvorby za mě trochu přehlížené, ovšem o to lepší dílo.
Začátek byl skvělý, prostředkem jsem se prokousával o poznání pomaleji (postavy mění identity a všemožně se nahánějí), konec zase řádně nabral obrátky.
Význam díla za minulého režimu je nezpochybnitelný a platí to i dodnes. Jinak jsem měl ale pocity během čtení jsme měl dost proměnlivé; o kladnou či sympatickou postavu tu člověk moc nezavadí. První cca půlka se mi četla skoro sama, někde u Jaroslava se to ale dost zadrhlo. Konec byl ale dost povedený, a všechno do sebe tak nějak zapadlo, v knize i mojí hlavě. Dost tomu pomohl i doslov Zdeňka Kožmína.
Na úplném začátku je znát neumělost prvních kreseb, ale to se rychle spraví a dojde tu i na legendární kousky jako Lahvel, Fridex Falckí nebo Se stim smiř! Navíc se musím ohradit proti některé zdejší kritice - i když to prznění slov k opráskům prostě patří, vtipů je na tom založeno minimum.
Napínavá jednohubka, ve finále celkem dost jiná než film, ale neméně povedená.
(SPOILER) Můj první Miéville a (new) weird v životě. Dle ohlasů jsem očekávání měl velká, a byla naplněna. Příběh s celkem neotřelou zápletkou se chvíli rozjíždí, ale stojí za to. Budování ponurého, špinavého, zvráceného světa je výtečné, stejně tak se mi líbily postavy. Tkáč je jednoduše geniální, a morální otázka Jagharka dává dílu hlubší podtext. Jedinou výtkou budiž myšlenka, která mě napadla už během čtení, a vesměs byla naplněna, a to, že po porážce psychomůr se už nic extra zásadního nestane...
Výborné a velmi působivé dílo. O válce jako takové už jsem toho přečetl víc, tak možná právě proto na mě výrazně zapůsobily ty následky.
Asi jeden z mála případů, kdy je film (konkrétně znám ten z roku '98) o něco propracovanější než kniha. I v dospělosti se ale čte výborně a děj je dost nadčasový, takže stáří knihy vůbec nehraje roli.
Dva roky prázdnin: co by se nejspíš stalo. Námět i celkové směřování jsou dobré, ale přeci jen má dílo svoje mouchy (haha). Nejméně povedený mi přišel tragický konec oné obávané „stvůry“. Přečteno v originále.
Black Mirror v psané podobě aneb už je to celkem dlouho, co by mi nějaká kniha takto sedla. Dějová linka, která se netýká primárně Petra, se chvíli rozjížděla, ale pak už jsem knihu nedokázal odložit. Nepříliš vzdálená budoucnost navíc dává prostor pro řadu poselství, odkazů, komentářů, náznaků a vtipných momentů, což je na knize ve finále alespoň za mě to hlavní, děj je tu spíš sekundární.
Poměrně výrazný kontrast k rovněž povedenému filmu, který je více akční, mainstreamový a ne tak ponurý. Ale možná právě proto mě kniha chytla a nepustila až do konce. Přečteno v originále.
Neveselé období novodobé historie výborně zpracované pro děti, navíc i historicky přesné. Za mě ještě o dost působivější než Dárce, možná právě proto, že je to fikce jen tak napůl.
Tohle svižné rodinné drama mě příjemně překvapilo a místy i pobavilo. Dominuje tu alkoholismus, touha po peněžích apod., ale autor sem trochu projektoval i vlastní, v době vydání stále dosti skandální homosexualitu, nutno říct že o dost okatěji než třeba Fuchs ve Spalovači mrtvol.
Naprosto famózní, jak asi od Šulce čekáte. Čtivé, uspořádané, detailně propracované a tak dál :)
Od sbírky jsem neměl extra očekávání, ale moc příjemně mě překvapila. Jen ten kus Spadu na konci mi přišel zbytečný.
Dílo, jež se neuvěřitelně liší povídku od povídky. Celá první třetina je prakticky o ničem (Týden v tichém domě), jiné příběhy jsou dosti povedené (Figurky, Hastrman, Přivedla žebráka na mizinu, Jak si nakouřil pan Vorel pěnovku). Zbytek je taková šeď.
Po vydání jsem na tenhle prequel poněkud zapomněl a narazil na něj až teď náhodou v knihovně, a těžko říct co jsem vlastně čekal. Je to ale neskutečná jízda od začátku do konce, a nepočítaje povstání je to určitě nejdrsnější co do dění mimo samotné hry. Snow je místy až překvapivě sympatický, a taky je za mě lepší vypravěč než Katniss.
Vzhledem k celkové délce knihy se to dá čekat, ale stejně je škoda, že je většina zápletek jen rozpracovaná a chybí jim nějaký lepší konec. Poslední příběh je s přehledem nejlepší.
I když je za mě tenhle díl taky trochu slabší, moc nechápu zdejší vlnu nevole, neboť hromada vnitřních myšlenek, náboženství, filozofie, věštění a intrik byla už v první Duně.
K Hamletovi mě dostala čtenářská výzva, a z Shakespearových děl, která jsem četl, mi zatím připadá jako s přehledem nejlepší. Najdete tu pár výborných nadčasových myšlenek a, že to tak řeknu, i hlášek. Dílo jsem četl v za mě povedeném Sládkově překladu, ale dost chvály tu sklízí Hilský, tak mu dám šanci někdy za pár let.