FanDE
komentáře u knih
Osamělost prvočísel
Paolo Giordano
Nebylo to asi úplně špatné, ale mne zkrátka číst knihy o lidech s mindráky nebaví.
Případ Mauricius
Jakob Wassermann
Tohle by se mělo jmenovat Zločin a trest. Dle mého názoru je to daleko propracovanější dílo, neprávem opomíjené. Nesmírně komplexní, je tam vše, hluboký a opravdový ponor do problému viny, trestu, spravedlnosti. Zároveň poměrně náročná četba. O to větší odměna.
Ani později, ani jinde
Delphine de Vigan
Námět skvělý, začátek má náboj, ale začalo to být i při tak malém rozsahu nesnesitelně natahované, je to jako sledovat seriály na Netlixu, flashbacky, omílání banálních emocí, polovina knihy je vata.
Modlitba za Černobyl
Světlana Alexandrovna Alexijevič
Neseděla mi forma, styl, všudypřítomný patos. Jedna věc je líčená tragédie, ale takto hrát na city? Je mi líto, zklamání.
Možnosti milostného románu
Jan Němec
Mohl to být román světové úrovně, nebát se škrtat banality. Vím, i ty k životu patří, ale...
Obyčejně ignoruji české bestsellery, často ve všech ohledech přizpůsobené průměrnému vkusu. Ale tuto knihu jsem už nějakou dobu držel v povědomí jako cosi, co by mohlo být zajímavé.
V první čtvrtině jsem se radoval, že jsem v krátké době narazil na druhý český "pravý" postmoderní román po Úterním poledni Tomáše Krále. Prvních zhruba 80 stran Možností milostného románu jsem si užíval - hravost, styl, proměny narativů, vsuvky. Pak to začalo drhnout, mělčiny byly stále častější, až se proměnily v nezajímavé vatovité hlušiny (sebezpytování). Stále více to zavánělo Kunderou (několikrát v textu přiznaným), neustálé kulturní odkazy, které mají dokázat, že to psal intelektuál pro lidi, kteří sami sebe chtějí považovat za intelektuály. Všechny potřebné složky to má, nicméně dle mého názoru nefunkční.
Cítím promarněnou šanci, Jan Němec píše místy skvěle, podle mého názoru lehčeji než zmiňovaný Kundera. Chtěl mít román-skládačku, má jej, ale to mohl mít, i kdyby román byl lepší. Možnosti milostného románu načrtnuty, zdaleka nevyčerpány.
Silážní jámy
Daniel Hradecký
Autobiografický román ve verších, který dle mého názoru neobstojí ani jako poezie, ani jako román, ani jako cokoli jiného - nového; ojedinělé pasáže dobré, ale stále tatáž kadence, vyčerpá se, neudrží.
Mrtvorozená Eliška Frankensteinová
Michael Stavarič
Nepřišlo mi to ani invenční, ani vtipné, ani literárně na výši. Úporná snaha být zajímavý ústící v pouhou hloupost.
Hejno bez ptáků
Filip Doušek
Propracovaná záležitost, ale na mne dýchala až příliš odtažitě, necitelně. Celá koncepce je přitažlivá, ale je to trochu jako číst rovnici.
Slavnost bezvýznamnosti
Milan Kundera
Parafráze předešlého příspěvku: Kdyby to nebyl Kundera, nikdo by to nevydal, natož nepřeložil, natož nečetl.
Sám Kundera už nemohl mít moc soudnosti, když toto pustil do světa (pokud mu to někdo rozepsané nesebral ze stolu - tak to totiž působí). Ukazuje to na předpojatost v (knižním) světě, když toho vyjde v nákladech, překladech jen díky jménu. U renomovanho autora se v podobných knihách hledá, co v nich není. Mladého autora by takovýhle blábol, který neudrží koncepci ani myšlenku, pohřbil.
Judita
Sándor Márai
Možná to nebylo úplně špatné, příběhy ale měly z mého pohledu spíše sestupnou tendenci, a po naprostém unešení románem "Svíce dohořívají" je tohle celkem velké zklamání proti očekáváním.
Mandolína kapitána Corelliho
Louis De Bernières
Možná mi nesedl autorův styl, přišlo mi to vše nějak na sílu. Možná je to překladem, těžko říci. Nedočteno. (Edit: Ozval se mi dotčený překladatel, pan Janiš, s tím, že překlad je výborný. Resumé: překladem to tedy nebude.)
Tři kapitoly
Daniel Hradecký
S grácií popsané dno, stylově vybroušené, na závěr trochu repetitivní, ale nevadilo, nechal jsem se pohltit Hradeckého světem.
Úterní poledne
Tomáš Král
Rozhodně ne kniha pro každého. Experimentální a přitom čtivé. Tady chce mít mysl otevřenou dokořán, hlavní postava hlavně z počátku na facku. Autor devalvuje zažité literární pohledy na lásku, krásu (což ne každý ustojí), aby se vrátil v procítěném finále. Kdo nezavadil o složitější literaturu nebo poezii, musí shořet jako papír. Vyzdvihnul bych nejvíc kompozici, velký klobouk dolů, jak všechny ty formy a apendixy zapadly. A hlavně psané s odvahou, ne stále stejné postupy čtenářům po srsti. Moc takových knih nevychází.
Obchodník se smrtí
Hugh Laurie
Trochu to zavánělo snahou o vtip v každé větě, ale mne to bavilo, takže proč ne.
Jsou světla, která nevidíme
Anthony Doerr
Konec trochu méně silný, než bych čekal, jinak výborně složené.