Ewilka komentáře u knih
První polovina knížky se táhla, to bezesporu. Nesedl mi autorčin svět víl. Připadalo mi to jako pohádka, do které někdo strčil víly alá Sarah J. Maas, které jsou sice vykreslované jako kruté bytosti, ale skutek utek. Druhá polovina byla už mnohem lepší. Děj dostal spád a konečně se něco dělo! I přesto ale musím dát kvůli začátku a vysokým očekáváním pouze 5/10.
Budu se opakovat, ale autorka mě opět nezklamala. Buď se mnou se mi asi líbilo trochu více než první díl.
Čtení Zlodějky knih jsem si moc užila. Knížka je psaná velmi čtivě a nápad s vypravěčkou Smrtí je super. Jen jsem v tom asi nenašla to něco navíc, co ostatní. Knížka se mi celkově líbila, je v ní dost zajímavých myšlenek, ale nedojala mě.
Všechny malé zázraky je jedna z mála knih, které mě opravdu dojaly. Už teď vím, že ji budu ještě dlouho vstřebávat. Slovy nemohu vyjádřit, jak mě příběh Violet a Finche zasáhl. Nemám slov.
Bomba. Absolutní bomba. Dvůr mlhy a hněvu mi doslova vyrazil dech. Už první díl se mi líbil, ale druhý je o hodně vtipnější a zajímavější. Nasmála jsem se opravdu hodně a akční části se skvěle prolínají s těmi klidnými.
Nemůžu se dočkat dalšího dílu.
Na začátku jsem si myslela, že třetí díl bude slabší, ale druhá polovina mě překvapila. Je to stále vtipné a oddychové čtení. Konec opět neuzavřený. Už se těším, jak bude příběh Marie Kostkové pokračovat.
Skvělá kniha. Díl za dílem je čím dál lepší a jsem zvědavá, co se stane v posledním díle, jelikož překonat Královnu stínů, bude tvrdý oříšek.
Od knížky jsme toho moc neočekávala a byla to naprostá bomba. Na rozdíl od Selekce je příběh nevyzpytatelný, protože Eadlyn je jako nespoutaná střela. Nevím, co od ní čekat. Jsem zvědavá na další díly. A ten konec? Naprosto mě šokoval.
Poslední díl se mi líbil ze všech nejvíc. America se konečně rozhodla. Některých postav mi bylo opravdu líto. Myslím, že v tomto díle se ukážou jejich pravé tváře. U většiny jsem to ani nečekala.
Co se týče konce: Věděla jsem, jak to skončí (asi jako každý), ale to, co se stalo pár stránek před tím, mě zaskočilo.
Ruta Sepetys už v minulosti jasně ukázala, že je výbornou vypravěčkou, která dokáže umně a čtivě vtáhnout čtenáře do minulosti a nechat ho prožít moderní dějiny společně s hlavními hrdiny a hrdinkami. Nejinak je tomu i u románu Musím tě zradit, v němž se zaměřila na komunistický režim v Rumunsku, o němž se na hodinách dějepisu příliš nemluví. Přesto ovšem nedosahuje kvalit jejích předchozích knih, například Soli moře. Román dobře vykresluje repetitivní šeď dní, zobrazení revoluce a brutálních zásahů vůči demonstrantům je skvělé a pohltí čtenáře, ovšem s atmosférou je to už horší. „Nikomu nevěř. Nic neříkej. Špehové jsou všude,“ uvádí kniha. Tíživé pocity strachu a nedůvěry ale ze stránek nesálají. Hlavní hrdina je nemastný neslaný, vedlejší postavy (vyjma hrdinova dědečka) jsou ploché, stejně tak romantická linka či rodinné vztahy. Není proto důvod bát se o ně, konec zároveň nepřinese šokující odhalení, že vaše oblíbená postava není tím, kým se zdála – protože žádnou oblíbenou postavu nemáte. Musím tě zradit je dobře napsaná kniha o zajímavém a důležitém tématu, v porovnání s autorčinými jinými díly ovšem klouže spíše po povrchu.
U prvního dílu Aristokratky bych na prstech jedné ruky napočítala stránky, které mě NErozesmály. Zde přesně naopak.
Dokonalá ukázka toho, jak ,,zazdít" celou sérii. Dávám 4,5/10, protože se mi knížka četla dobře, postavy byly fajn, ale těch nelogičností ohledně války tam bylo prostě hodně.
Z počátku jsem byla mírně zklamaná, jelikož kolem Nikdynoci bylo velké boom, ale ten závěr? Málokdy se mi stane, že u knížky nevím, jak se bude děj vyvíjet a jaké zvraty nás čekají.
Ač bych to nikdy neřekla, knížka se mi překvapivě líbila. A to i přesto, že jsem nejdříve viděla seriál, takže jsem už předem věděla, jakou cestou se postavy vydají. Vojna a mír se mi četla lehce, rozhovory mezi postavami jsou zábavné, ale skrývají se v nich i myšlenky aktuální i v dnešní době.
Jako první bych chtěla říci, že jsem od autorky nečetla žádnou jinou knížku, ale i tak jsem si Trnitou řeč užila. Některé pohádky se mi líbily více jiné méně, ovšem všechny jsem si užila a autorka mě nechala v napětí, jak vlastně skončí. Ovšem klobouk dolů před ilustrátorkou, jejíž obrázky postupně gradují s příběhem! Nádhera.
Povinná četba mě moc nebaví, je jen pár knížek, které se mi líbily. Chrám Matky Boží v Paříži mě příjemně překvapil. Na to, kolik má stránek, je děj zajímavý a plyne docela rychle.