evelýny komentáře u knih

Vzpomínky, nostalgie s nadhledem životní moudrosti. Laskavost s kapkou ironie.
Hezký poslech, však s patinou smutku.

Ale pod tíhou nám všem již známého konce, musím se zeptat:
,,Pane Brodský, komu jste půjčil tu svoji duši a kdo vám ji nevrátil...?"

P.S.: Zdravím Velkého učitele Aloise Drchlíka. Jaké je to humidování...?

72 13.02.2021

Noblesa, inteligence, originalita, osobnost: Národní umělkyně Olga Scheinflugová

Herečka, jejímž osudem byl spisovatel...
Spisovatelka, jejímž osudem bylo divadlo...
Žena, jejímž osudem nebylo stát se matkou.
Přesto matka byla její poslední role v životě.

P.S.: Moje hluboká úcta, paní Olgo Scheinflugová

,,Člověk je jako hranol. Otáčej ho ze všech stran, každá ti vrhne jiné světlo..."

Tím, že jsme se zbavili strachu, jsme se stali zas dospělými lidmi. ,,Tak už je po všem", řekla jsem nerozvážně... (květen 1945)

72 04.11.2020

Dnes musím říci, že tento příběh je opravdu hodně naivní.
Přesto mi dovolil na chvíli odplout do krajiny mého dětství , kdy jsem při jeho čtení zapomínala na písemku z fyziky, zkoušení z příroďáku. Kdo by tenkrát nechtěl dva roky prázdnin, když ty hlavní byly tak krátké... Toužila jsem se plavit na plachetnici uprostřed party kluků, kteří v mé fantazii nabývali podob mých spolužáků – tímto zdravím Tomáše, Radana, Kamila a Zdeňka ….

P.S: A dnes se mi, pro změnu, zastesklo po školní lavici a elektromagnetické indukci… :-))

72 24.02.2020

Píše se rok 1595.
V Anglii v té době vládne Jakub I. Stuart, v Českých zemích Rudolf II. Habsburský.
A světlo světa spatřilo v premiéře divadelní drama z pera syna rukavičkáře ze Stratfordu nad Avonou.
Drama lásky – drama chladného rozumu, který vraždí svým nepochopením. Drama nenávisti, kterou zdolá až smrt. Drama věčných milenců, drama Romea a Julie…

Smutný mír s sebou přináší to ráno
Slunce se bojí na zem podívat
Co odpustím, co bude potrestáno,
o tom se ještě bude rokovat:
truchlivé svědectví nás přežije
v příběhu Romea a Julie…

České premiéry se tato hra dočkala 10.4.1853 ve Stavovském divadle

ZAJÍMAVOST: Prvním Romeem na prknech Národního divadla byl Jakub Seifert. O pár desítek let později v témže divadle si Julii zahrála jeho biologická dcera Eva Vrchlická.
A pak, že život není jedno velké divadlo – někdy komedie, někdy tragedie. Přesně, jak o tom psal pan William Shakespeare – básník, jehož díla se vymkla času…

P.S: Přečetla jsem již překlady pana Hilského a pana Topola. Přesto u tohoto díla preferuji divadelní formu. Výkony herců mě nepřestanou fascinovat.
P.P.S: A do konce svého života nepřestanu hledat toho ,,svého" Romea, i když nejsem Julie ani divadelní režisér.
Zatím tím ,,mým" Romeem je pan Jan Tříska...

72 04.12.2019

Byla kdysi válka.
A byl kdysi jeden zajatecký tábor, soumračný svět polomrtvých, kde minulost nic neznamenala.
Umřít tam bylo snadné, utrpení žít. Přežít se dalo jen vzájemným úsilím.
Jenom Král si stačil sám.

,,Čangi sedělo jako perla na východním cípu ostrova Singapuru a hrálo duhovými barvami pod poklopem tropického nebe."
,,Čangi bylo genesis. Místem kde se začínalo znovu od úplného začátku."

Jednoduché, přesto sugestivní vyprávění o nelidských podmínkách v japonském zajateckém táboře, které mě absolutně pohltilo.
Konec příběhu nezapomenutelný.

,,A nejsilnější byl vždycky králem. Nejenom zásluhou své síly, ale zásluhou své chytrosti, štěstí a síly dohromady. Mezi krysami."

P. S.: Jen silný donutí osud. Slabého donutí osud sám. Konfucius

Audiokniha: Jiří Dvořák čte mistrovsky jednoduše a tím působivě.

71 31.07.2023

,,Zkušenost člověk vždy získá ve chvíli, kdy ji nepotřebuje."

Krize středního věku nebo pýcha, co předchází pád?
Co s tím, když z lásky se pomalu stává nenávistí vodopád.
Co bude dál...?
Nezbývá, než ztroskotat...

Příběh tuctový, literární zpracování nic moc. Sem tam dobrá hláška pro zasmání, originální konec jsem opravdu nečekala.

Celkový dojem: Nuda, která krapet pobavila.

To nejlepší na této audioknize byl výběr interpretů. A tak přemýšlím: proč nestačil pouze scénář? Proč ještě kniha?

Laskaví čtenáři klasických knih snad prominou, ale třetí hvězda v mém hodnocení patří tandemu Plodková - Langmajer.


Audiokniha: Jana Plodková, Jiří Langmajer čtou v realitě střídavě provázaně, přímočaře, profesionálně dokonale.

71 09.04.2023

Prastará lidová vietnamská poezie, která nás nechá nahlédnout do života Vietnamu, do smýšlení jeho obyvatel. Jednoduchá ve své prostotě, přímočará.
Pro mě smutná, trpká svým obsahem. Chudoba, hlad, těžká práce, francouzská kolonizace, boj za svobodu, revoluce, snad trochu lásky.
I když nemohu srovnat přebásnění Jana Nohy s originálem, přesto si dovoluji konstatovat, že pan básník odvedl dobrou práci.

Mojí duši však tato poezie blízká není.
Moje duše se k hořkému manioku kloní.

Naše láska je jak oheň,
který roznítili.
Jako východ Luny, lampa, kterou rozsvítili
před chvílí.

Loď nese proud a člověk sám
se bidlem odráží,
kdo z lodi vodu vybere,
vlny se netáží,
loď nese proud a sám a sám
se člověk vlny ptá,
což není, kdo by usnadnil
mu bídu života?


Maniok jedlý je kulturní tropická rostlina patřící do čeledi pryšcovité. Pochází z tropické Ameriky a je zahrnován mezi klíčové okopaniny. Pěstoval se již 4000 let př. n. l.

P.S.: Děkuji Wikipedie... )

71 09.10.2022

Napínavé, přesto nuda.
Vražda skoro v přímém přenosu.
Tam v baru U slepeného hrnce,
kde schází se lež, přetvářka, arogance
a možná oběť i její vrah.
Něco shnilého není jen ve státě dánském.
Detektiv šéfinspektor Erika Fosterová si servítky nebere.
Vše mapuje přísným pohledem
Do boje vyráží sama středem
Bez mobilu, bez pistole...
Skončí její naivita brzy také pod ledem?
Nakonec zazvonil zvonec
a morbidní pohádky byl konec...

Příběh je pro někoho skvostem mezi thrillery,
pro mě jízda na tobogánu.
Začátek slibný, konec v nedohlednu. S napětím se zvyšuje rychlost, která je bržděná žabomyšími válkami mezi kolegy, srdceboly minulosti šéfinspektorky Eriky, která impulzivně, zarputile, mnohdy bez rozmyslu a tím amatérsky sleduje stopu sériového vraha.
Asi v polovině jízdy s pochopením přijde ledová sprcha, čímž naberete ještě větší rychlost, abyste mohli být prudce vymrštěni.
Volným pádem klesáte pod hladinu. Lapáte po dechu. Jste paralyzováni nečekaným, přemrštěným, absurdním koncem.

Zbortily se moje plány?

Kdo však jednou okusí jízdu na tobogánu...

P.S.: Doplňte si sami :-)

Audiokniha: Martin Stránský čte dynamicky, přizpůsobivě, podmanivě s přidanou hodnotou

71 27.11.2021

TA početnice = TEN slabikář.
JIN a JANG každého prvňáka.
Pro nás citlivější povahy nostalgické vzpomínky.
Pro moje rodiče poznání, že Euklides v sukních ze mě rozhodně nebude.
Logiku a přesnost však obdivuji celý život, možná i díky této bílé početnici.

P.S.: Ale více mě upoutal červený slabikář :-)

71 08.08.2021

Myšlenky, pocity, hozené na papír.
Rezonující, někdy v dur, někdy v moll.
Proměnlivé dle nálady, ke klasice daleko.
Relativní, přesto dokonalé...

A co ta světluška,
tak rád bych ji měl v dlani?
Stařec se pousmál,
pak promluvil:
Miluj ji tak,
ať může letět dál.
A co ta stará lípa? Tak rád jí objímám.
Miluj ji tak, abys ji nechal žít.
Co pěnkava? Tak rád mám její zpěv.
Miluj ji tak, abys jí nepřipravil klec.
A vlčice, co věčně vyje na měsíc?
Miluj ji divokou, nechtěj ji ochočit.
A klisna, která ráda cválá za bouří?
Miluj ji bez uzdy, tak to bude líp.
Pověz, co ta, kterou mám nejvíc rád?
Stařec se znovu pousmál.
Vždyť víš,
miluj tu volnost v ní,
miluj ji s vášní tak, abys ji nespoutal,
a láskou se ti odmění.

Dál již čtěte sami.
Pro inspiraci, pro zklidnění...

P.S.: Pro svobodu...

71 08.05.2021

Audiokniha: čte Vasyl Fridrich, chraplavě zastřené, sugestivní

Cvaky cvak-kamínek ke kamínku, střepy všude kolem. Přízraky a noční můry.
Život na útěku - útěk před životem - útěk do bezpečí.
Klavír, na který usedá prach... A bledá dívka stále spí v bílém pokoji.
Naděje...

,,Jestliže však dojde k ublížení, musíš dát oko za oko, život za život, zub za zub.
A když na to nemáš, utečeš. Tak rychle a tak daleko, jak dokážeš..."

Celou dobu jsem se snažila rozplést tu zamotanou klubka nit osob a obsazení.Tak nějak jsem se ztrácela v záhybech úvah, vzpomínek, domněnek. Zmatenost. Přesto oceňuji mysteriózní zápletku. Překombinovaný konec pro mě definitivně utnul naději nejvyššího hodnocení.
Hlava se mi ještě točí.
Napětí, přesto nuda. Mystika, přesto mystifikace.
Velký bratr má oči všude a peklo jsou Ti druzí.

PS.: Každému se všechno jednou vrátí - dobré i zlé...

71 07.02.2021

Audiokniha: čte Igor Bareš a čte výborně!!!

Uchvatitel, fantom londýnského podzemí.
Příběh vraha, možná spíše oběti.
David Raker, muž, co se snaží ve světě zacelit trhliny, které zacelit nejdou.
Spletitá síť tunelů, pach hniloby a mouchy, co bzučí všude kolem.
Kdo je vlastně ztracený? Oběť - vrah - policie?
A pak přišel konec, kde jsem se definitivně ztratila já sama.
Překombinované, detailně popisné, brutálně odpudivé, napínavé, psychologické, psychiatrické, schizofrenní.

Pro mě však Bez slitování Není cesty zpět.

P.S.: Vrahem se člověk nerodí, vrahem se člověk stává...

71 18.12.2020

Filmový scénář - kniha.
Marek Epstein - Josef Klíma
Společný jmenovatel: Jan Mikolášek, léčitel nebo šarlatán...?
Hlavní rekvizita: lahvička s močí
"Paprsek světla se zlomil o sklo lahvičky. Pronikl dovnitř jako šíp a prosvítil pěnivou tekutinu."
Životopisné drama plné rozporuplnosti, dramatičnosti, tajuplnosti ale i houževnatosti, laskavosti, milosrdenství...
Drama plné andělů, ale i démonů.

Co je pravda a co pouhá fabulace autora? A existuje absolutní pravda?
Pravda se ukrývá za důmyslnou optikou čtenáře a jeho úhlem pohledu.
Jan Mikolášek - někdy léčitel, někdy šarlatán, někdy pouhý člověk. Rozhodně osobnost, hodná pozornosti.

,, Nejkrásnější knihou je příroda, láska a milosrdenství boží.
V přírodě je dobro. A dobro je od Pána. Co je v hlavě, je v srdci a naopak. Věř a bude líp."

P.S.: Každý totalitní režim je branou do pekla.
P.P.S.: Někdy se zajedu podívat do Jenštejna.
P.P.P.: Děkuji panu Klímovi za doslov v této knize.

71 23.08.2020

Maryša – divadelní hra o pěti dějstvích a jedné dramatické snídani.
VÁVROVÁ
Chceš bílý nebo černý? Nesu ti černý –
VÁVRA
Černý mně dej…. Sladilas to?
VÁVROVÁ
Zapomněla sem…

Premiéra - 9.5.1894 – Národní divadlo
Drama chamtivosti, necitelnosti, tvrdohlavosti, pýchy, zaslepené poslušnosti, nešťastné lásky
Inspirací pro toto drama byl příběh Marie Turkové-Horákové z obce Těšany u Brna.
Obyvatelé Těšan toto drama přijali s velkou kritikou: „Tak to nebélo“, shodli se.
A jak to tedy bélo?
Kdyby bratři Mrštíkové napsali pravdu, zřejmě by jejich hra skončila v propadlišti dějin. Ale oni příběh upravili a tak napsali jedno z nejvýznamnějších děl českého kritického realistického dramatu.
A tak jedinou pravdu o této hře si přečteme u hrobu Marie a Felixe Turkových v Těšanech:
Napsáno drama – prožito větší

P.S: Odpočívej v pokoji, Maryšo – dcero Lízalova, ženo Vávrova
P.P.S: Z mého pohledu role Maryši byla napsána pro herečku Jiřinu Štěpničkovou, moje amygdala si nemůže pomoci…
P.P.P.S: Audiokniha - dnes poslechnuto 2x. Krása...

71 13.04.2020

Kniha, která rozhodně nezarmoutí, pobaví. Já ji četla již před hodně lety, ale vždy se k ní ráda vracím. Má svoje doživotní místo v mojí knihovně.
A již natrvalo bude pro mě tato kniha spojena s hereckým výkonem Oldřicha Víznera ve stejnojmenném filmu.
Kniha i film jsou pro mě balzámem na duši, milým veselým pohlazením.

P.S. Lucii Zedníčkovou bych do role Barbory též neobsadila.

71 21.06.2016

Barevně nápaditá kniha pro kreativní jedince.
Inspirací přehršel.
Pro mě trochu zklamání. Je možné podle knihy vůbec něco vyrábět?
Já mohu již jen tiše závidět.

Půjčeno pro vlastní inspiraci, však výtvarník ze mě tedy nebude, časově moc náročné.

P.S.: Neříkej, že to nejde. Raději řekni, že to zatím neumíš... (Tomáš Baťa)

70 02.12.2022

,,Možná se někdy člověk osvobodí jen tím, že zradí ty, kterým dluží věrnost."

Devět příběhů a každý jiný.
Současnost a minulost - retrográdní prolínání.
Co by, kdyby...? Vzpomínání...
Minulost se zeptala: ,,Jakou barvu má loučení?" Barvu zrady, smrti, lásky, bolesti či strachu?
Devět povídek bez zakončení, vše spočívá ve smíření.

Čtěte. Přijměte výzvu autora k nahlédnutí možná i do vlastního svědomí, nenaplněných tužeb, ztrát i nálezů, do vlastní barevné škály loučení.
Co se skrývá za vaší duhou? Kolik má barev? Čtěte pozorně, soustředěně, protože špatným úhlem dopadu, lomu a rychlosti světla ta vaše duha může barvy poztrácet.
V mojí duze se objevily barvy Medailonku, Pikniku s Annou, Umělé inteligence.
Přesto všudypřítomná naděje moji škálu o jednu barvu obohatila. Jaká že je to barva? Zelená :-).

,,Tak často se něco dobrého obrátí ve špatné. Tak proč by se nemohlo špatné obrátit v dobré."

Audiokniha: Miroslav Táborský čte jednobarevně , solidně, vážně. Hnědě.

70 02.10.2022

Sny, iluze, na očích páska.
A byla to láska, co prolétla srdcem jak kometa?
Zmizela pod sněhem rozumu a povinností?
Darovala aspoň jiskřičku naděje, co umírá poslední?
Zažehla plamínek jistoty, aby sníh tál...?
Tonoucí stébla se chytá.
A koloběh života se točí dál a sobec chce stále jen brát.
Kočka se choulí tátovi u nohou, co stane se, to má se stát.

,, A venku potichu sněží do žlutého světla pouliční lampy..."

Psychologická sonda do života rodičů a jejich dětí. Nastavení zrcadel jejich životům a možná i kterémukoli z nás.
A Petra Soukupová umí opravdu virtuózně rozebrat přímočarým způsobem komplikované rodinné vztahy. Co na tom, že si v určitém okamžiku popletla jména.
Příběh k zamyšlení, poučení. Možná trochu depresivní. Ale to záleží na pohledu každého z nás.

P.S.: Nejen mince má dvě strany.

Audiokniha: čtou Anna Fixová informativně nestranně, Veronika Freimanová rezignovaně, ostatní kolektivně splývavě.

70 19.06.2022

Audiokniha: čte Martina Frejová Krátká, ironie s pachutí smutku

Perfektně propojené vztahové etudy.
Propletenec vztahů několika rodin.
Jeden otec, dvě matky, čtyři dcery tvoří základnu.
Cesta k moři je komorním dramatem zablokovaných vztahů.

Čas jakoby zmizel, protože Petra Soukupová naservíruje v jedné větě minulost, přítomnost i budoucnost všech hrdinů tohoto úsporně napsaného příběhu. Někdy však informací přehršel, takže mozkové závity čtenářů mohou být hodně zatížené.
Rozvinuté posloupnosti vztahů mnohdy pro mě již nepřehledné.
Život je divadlo a my jsme v něm herci, ale kdo je režisér?
Je to osud nebo my sami?
A možná jenom stačí dobře spolu komunikovat. Laskavě, bez předsudků.
A hlavně pravdivě.
Kdo však rozhodne, kdy ,mlčeti zlato" a kdy ,,líná huba, holé neštěstí?"

P.S.: Jenom naše srdce.

70 17.07.2021

ČR Dvojka, četba na pokračování: čte Lukáš Hlavica, poutavě, živě, bezprostředně.

,,Pokud jste se domníval, že vás převezou z letiště přímo do basy, tak jste na omylu. Vítejte v Praze."
Moje první setkání s českým humorem a hned se mi ta mlha kolem začala zdát méně hustá." přílet do Prahy, r. 1958

Gene Deitch, americký režisér a producent animovaného filmu se s námi poutavě, živě, otevřeně, bez iluzí podělil o své životní zážitky, které spojil s Prahou a animovaným filmem. Přiblížil nám nejenom osobní příběh lásky, ale i plno kuriózních setkání a životních zkoušek
Překvapeně:
,,Byl jsem tisíce mil od své vlasti za železnou oponou a najednou jsem věděl, že jsem doma."
Obdivně:
,,Pro milovníka divadla, filmu, koncertní hudby a tradičního jazzu pro mě Praha byla a je kulturním svatostánkem."
Originálně:
,,Mapa Československa svým tvarem připomíná smyslně odpočívající ženu. Možná právě to vzbuzuje touhu ji znásilnit."

Pro amerického režiséra byla Praha magická.
Pro mě jsou magické vzpomínky amerického režiséra.

P.S.: Inteligentní. Originální. Vtipné. Laskavé. Autobiografické. A to se cení.

70 06.06.2021