Eva2424
komentáře u knih
Horský křišťál
Adalbert Stifter
Jednoduchý poetický příběh, který čtenáře zavede do zimních hor, nádherných a nemilosrdných. Dvě malé děti zabloudí v horách a tak sledujeme jejich putování v ledové zimě. Moc krásné.
Kozáci a jiné povídky (4 povídky)
Lev Nikolajevič Tolstoj
Nádhera, Tolstoj mě ještě nezklamal. Kochám se u něj popisy i dialogy. Nejvíce se mi líbila povídka Rodinné štěstí, citlivě vylíčený zrod a přerod manželství. Taky samotní Kozáci byli fajn, jen konec mě překvapil.
Otcové a děti
Ivan Sergejevič Turgeněv
Taková delší povídka nejen o rozdílu mezi starší a mladší generací. Ale taky o mnoha odstínech lásky, o přátelství a odcizení, o tom, co s to s člověkem provede, když se zatvrdí proti vlastním emocím. Čtivé a milé, konec vyřešil Turgeněv zajímavě, vůbec jsem takový neočekávala.
Asja
Ivan Sergejevič Turgeněv
Moc krásný poetický příběh tajemné dívky, zvláštní lásky a jejího ještě zvláštnějšího vyústění. Radost číst.
Mág
Fernando Morais
Kniha je napsána nezaujatě a velmi čtivě, pan Morais je zručnější spisovatel než samotný Coelho.
Co se týká osobnosti Coelha, nechápu, co za záměr byl, aby zveřejnil svůj život? Má to být negativní reklama? Coelho přece nedělá nic, co by mu neslibovalo ještě větší slávu! Životopis je o člověku podlém, který neváhal využít kohokoli a cokoli, aby uspokojil své potřeby, aby vydělával peníze a aby byl velkým spisovatelem. Celou dobu jsem čekala, kdy už v líčeném sledu jeho činů přijde nějaký, v němž nebude žádná vyčůranost, egocentrismus, hamižnost, zbabělost, tedy čin aspoň trochu normální, který by na něj vrhal aspoň trochu normální světlo. Ale kapitolu za kapitolou jsem se nestačila divit, jakých podrazů a nechutností byl schopen.
Ke konci výčet jeho "neuvěřitelných" činů polevuje, aby byl nahrazen výčtem toho, kolik knih vydal, kolik za ně vydělal, s jakou osobností se setkal, co o něm psali a jak byl ve všech ohledech úžasný.
A na závěr je zveřejněn Coelhův srcdervoucí dopis Fernandovi, jak chtěl vždy vydat svůj životopis, no nepoplačte si přitom :)
Celý můj dojem z Coelha je tak špatný, že to budu muset jít překonat nějakou klasikou :(
Zapomenutá tajemství hovorů s Bohem
Gregg Braden
Přestože jsem už k většině tzv. duchovní literatury dost skeptická, tohle překvapivě docela ušlo a dokonce mi to snad i něco dalo :-)
Hovoří se zde o síle požehnání a motlitby - pozor, ne naší tradiční motlitby coby žádosti, ale motlitby jako niterného pocitu.
Vlastně jsem si knížku koupila jen díky tomu, že má jen 168 stran, a i tak by se podstatné dalo smrsknout na dvacet. Za tu rozvláčnost a mírě americký styl ubírám hvězdičku a taky za to, že se autor opět pokouší vysvětlit propojenost našich pocitů a dění v životě kvantovou fyzikou, což je dost kontraproduktivní, protože sám kvantové fyzice skutečně rozumět nemůže. Samotný pocit, že kvantová fyzika tyto zákonitosti vysvětluje, zůstane vždy pocitem nebo vírou, ničím nedokazatelnými.
No a já
Delphine de Vigan
Zkusila jsem No a já ako první knihu od této obecně oblíbené spisovatelky, ale nesedla mi. Čekala jsem hlubokou psychologii, ve skutečnosti se postavy chovaly dost schématicky jako z pohádky pro dospělé: chytrá holka, třídní rebel, přísný učitel..., do hloubky se nešlo. Styl na můj vkus dost patetický a podbízivý, spousta slov byla zbytečných. Taky jsem přemýšlela nad tím, proč měla hlavní hrdinka IQ 160, když to dále žádnou roli nehrálo? Aby to zdůraznilo její osamělost? Z každého řádku ke mně hovořila autorčina snaha vybudit emoce a děsně mě to štvalo.
Přítelkyně z mládí
Alice Munro
Tentokrát všechny povídky spojuje nevyzpytatelnost ženské sexuality, nepochopitelná fyzická touha po muži, která rozbíjí veškerá pouta. Docela mě překvapila autorčina otevřenost, protože její předchozí díla působila v tomto ohledu velmi decentně. Opět se tady prolíná minulost s budoucností, v každé povídce se skrývá náznak tajemství, kdy rozuzlení vyplave až nakonec nečekanou pointou. Typická Alice Munro, staví na zdánlivě bezvýznamných detailech, které se ukážou jako osudové.
Vlčák Kazan
James Oliver Curwood
Hezký příběh, přestože je chvílemi psaný trošku jednoduše a naivně. S ohledem na to, že nejsem cílová skupina, dávám hvězdiček pět, bylo by škoda ochudit dílko byť jen o jedinou hvězdičku, když bylo celé takové zvláštně kouzelné s podrobným vykreslením charakterů psa-vlka a ryzí vlčice. Autor city zvířat na můj vkus až moc polidšťuje, ale třeba tak zvířata skutečně cítí? Vím, že na základce bych to pobrala bez výhrad :)
Žena v bílém
Wilkie Collins
Zpočátku tajemné a napínavé, postupně trochu překombinované až legrační. Při náročném týdnu v práci to byla ideální neškodná a lehoučká četba. Motivy postav byly pro mě nečekané, stejně tak rozuzlení. Kdyby si spisovatel odpustil pár absurdních pasáží a na hlavu postavených situací, dala bych pět hvězdiček.
Jan Cimbura
Jindřich Šimon Baar
Tak tahle kniha mne dostala. Zpočátku mě Jan štval svojí ukázněností a dokonalostí, postupně ale příběh nabyl realistické rysy a už jsem se nemohla odpoutat. Je to příběh o obyčejném životě, který naprosto přirozeně plyne v souladu s Bohem. Jan CImbura je skutečná postava, Baar čerpal z vlastních rozhovorů s ním a z vyprávění lidí, kteří ho znali. Prostřednictvím Jana Baar sděluje své myšlenky a je to koncentrovaná obyčejná lidská moudrost. Dotýká se mnoha společenských témat, nejen soužití s přírodou a s lidským společenstvím. Nejvíc mě dostal popis bitvy u Sadové a pak samozřejmě konec o Cimburově stárnutí a smrti. Tak nějak by to asi mělo v lidském životě fungovat.
Trošku mi to připomínalo selský život hrdinů Ankera Larsena.
Filmové povídky
Ingmar Bergman
Tak tohle bylo místy dost silné kafe. Povídky jsou každá jiná, ale všechny jsou hutné, plné emocí. Většinou těch temných. Krásně vyjadřují rozporuplnost lidské povahy, touhu po lásce a zároveň její odmítání a taky otázku, co to vlastně ta láska je? Je tady strach ze smrti, uvědomění si vlastní prázdnoty a osamělosti, absurdita žití a hledání Boha. Děj je často vypjatý, krutý, syrový.
Nejvíce se mi líbily Scény z manželského života. Bez obalu vylíčený vývoj jednoho navenek "ideálního" manželství neobsahoval jediné slůvko navíc, chvilku smutné, chvilku komické, ale tak pravdivé!
Poslední povídka Hadí vejce byla spíše napínavou detektivkou z Berlína roku 1923. Velice se mi líbila i Sedmá pečeť, z níž mě zaujal jeden citát o lásce:
"...láska je jen jiné slovo pro chtíč plus chtíč plus chtíč plus takhle velikánský podvod, faleš, prolhanost a vůbec humbuk."
Celkový můj dojem z autora je, že se k "lásce" staví velmi skepticky a redukuje ji na strach z osamělosti, potřebu někoho vlastnit a ten výše zmiňovaný chtíč. Možná to vyplývá z toho, že byl Bergman pětkrát ženatý :-)
Předčítač
Bernhard Schlink
Nelíbil se mi námět, zpracování ani vypravěčský styl.
První část je víceméně laciný erotický román, druhá se pak zabývá úvahami o vině za druhé světové války. Text je podivně stavěný, pasáže se opakují - jak ty erotické taky ty filozofické, a šíleně se to táhne. Necelých dvě stě stran se dalo zvládnout, ale na víc bych asi už neměla sílu.
Hořké humoresky
Anton Pavlovič Čechov
Čtenářská lahůdka, mistr vyobrazení nejobyčejnějších chvilek nejobyčejnějších lidí v celé jejich hloubce a barevnosti. Povídky jsou stejně tak realistické jako poetické, stejně tragické jako optimistické, každá postava je originál a příběhy se sobě nepodobají. Pod zdánlivou jednoduchostí čtenář vnímá hluboký psychologický a filozofický podtext nevtíravě a bez přikrašlování. Nic není jednoznačné, lidská duše je rozporuplná a proměnlivá. Nežvaní se tady jako u Dostojevského, text příjemně plyne a povídky mají často nečekanou pointu. Bylo mi potěšením číst a četla bych dále.
Ptačí domek
Eva Meijer
Velice hezká a originální kniha. Střídají se pasáže zápisků samotné Gwendolen ze života ptáčků a fikce autorky popisující její život od začátku až do konce.
Zápisky o sýkrokách se mi líbily moc, co se týká Gwendolenina života, trochu mi nesedl styl autorky, kdy zachází do zbytečných podrobností a snahou o vykreselní atmosféry vkládá zbytečné pasáže. Vnímala jsem velký rozdíl ve vyprávění autorky a ve vyprávění samtoné Gwendolen a rušilo mě to.
Jinak je to ale jedna z těch hezčích knih, co jsem četla, samotná osobnost Gwendolen vymykající se stádnosti, její odvaha odejít do samoty, všeho se vzdát a věnovat se svému snu, skromnost a opravdová láska k ptákům, to všechno mě fascinovalo. Je skvělé, že Eva Meijer znovu uvedla její dílo v povědomí.
Posilování stresem: Cesta k odolnosti
Pavel Kolář
Tuším, že kniha vznikla jako reakce na rozmazlenost naší společnosti, která se naplno projevila hysterií okolo koronaviru. Dozvíme se zde věc, kterou bychom měli všichni dobře vědět, že lidské tělo a mysl jsou schopné se adaptovat na téměř jakékoli podmínky a zvládnout neuvěřitelné věci, pokud je přiměřeně trénujeme.
Je to částečně takový vědecký pohled na skutečnosti, o nichž hovoří mystici a jogíni.
Kniha rozebírá jednotlivé faktory, které zatěžují naše tělo i duši, a jejich působení.
Spoustu věcí člověk sám cítí, spoustu faktů jsem znala díky rozhovorům s lékaři v časopise Téma, ale i tak bylo hodně skutečností pro mě nových a přimělo mě se o ně více zajímat.
Text byl pro mě místy dost odborný a tím i nezáživný, což není určitě na škodu, a pro mnohé čtenáře to může být naopak žádoucí. Jinak velice oceňuji komplexnost, obrovský záběr a zdůraznění těla i duše jako oboustranně na sebe působících od sebe neoddělitelných součástí.
Hruškadóttir
Jana Šrámková
Krásně napsaný příběh o přátelství a křehké lásce. Vyprávění plyne jemně a nenásilně a teprve pod jeho povrchem je ukrytý příběh. Průzračná sonda do duše introvertní slečny, která se cítí na světě zbytečná, její hledání, nalézání a ztrácení. Všechno samozřejmé a autentické, měla jsem dojem, že se autorka potřebuje vypsat ze svých niterných pocitů a provedla to geniálně.
Kniha o životě a smrti
Axel Munthe
Skvost z antikvariátu koupený naslepo za 30,- Kč! Úžasná kniha vzpomínek vyjímečného člověka. Nikdy jsem o Axelu Munthem neslyšela a přitom to musela být fascinující osobnost. Neuvěřitelné zážitky, jakoby nad ním Bůh držel ochrannou ruku. Těšila jsem se na každý večer, až si urvu chvilku na další epizodu. Téměř každý příběh měl nečekanou pointu, láska, s jakou psal o zvířatech a dokonce i lidech, o nichž tvrdí, že je rád neměl, byla skoro nakažlivá. Nevšední úvahy a trochu mystiky do toho, poslední kapitola o Smrti mě dostala docela. Mrzí mě, že už mám dočteno.
Cizinec
Albert Camus
Musím hodně přemýšlet, co si z tohoto příběhu vlastně vzít. Hrdina mi byl sympatický, za všech okolností zůstával sám sebou a na nic si nehrál. Soudní proces mi svou absurditou trochu připomínal Kafkův Proces. Úvahy o životě tváří v tvář smrti byly opravdu silné kafe. Zakončil to rozhovor s kaplanem jako třešnička na dortu. Krátké, hutné a svérázné nesnažící se o sympatie stejně jako sám hrdina.