Eva2424 komentáře u knih

Začínám podezírat Werfela, že žil v 6. století před naším letopočtem a všechno viděl a zažil. Nebo byl sám Jeremiášem. Tady zdaleka nejde jen o Jermiáše, ale o všechno dění kolem, o lidskou pýchu, stádnost, vztahy v rodině, vztahy mezi státy a vše je děsivě stejné i dnes, jen v rozdílných kulisách. Skvělé je beletristické porovnání víry v jednoho Boha a víry v mnoho bohů. Vyvstávají otázky a odpovědi, jak moc je dění v lidském životě ovlivněno našimi vlastními činy a jak moc Boží vůlí a co po nás vlastně Bůh chce. A jestli máme vždy dělat to, co po nás Bůh chce. Zpočátku jsem ale opět měla chuť knihu odložit a v průběhu čtení zase, jazyk je bohatý a krásný, ale text do mě plynul velmi těžko a často jsem se musela vracet. Ke konci už to bylo lepší.
Čtení to bylo náročné, hutné, ale na takové úžasné dílo se určitě nezapomíná.

9 11.04.2022

Co se mi na této knize líbilo nejvíce, byla autentičnost, kdy si autorka na nic nehrála, nesnažila se v textu kalkulovat a vymýšlet kličky a upoutávky ve formě násilných nebo sexuálních scén. Její povídky jsou spíše vzpomínky na její nelehký život, psané tak lehce a s takovým klidem, že všechnu tu hrůzu vnímáte jakoby v zákulisí a o to intenzivněji s pocitem, že to tak má být a že je to holt lidský osud, s nímž nezbývá než se smířit.

Některé příhody mě rozesmály, ale většina z nich mi naháněla husí kůži, jak tohle může ženská vydržet? Působivé byly povídky ze závěru života a krásné na tom je, že autorka by vlastně svůj osud neměnila.

9 02.02.2022

Tak tahle kniha mne dostala. Zpočátku mě Jan štval svojí ukázněností a dokonalostí, postupně ale příběh nabyl realistické rysy a už jsem se nemohla odpoutat. Je to příběh o obyčejném životě, který naprosto přirozeně plyne v souladu s Bohem. Jan CImbura je skutečná postava, Baar čerpal z vlastních rozhovorů s ním a z vyprávění lidí, kteří ho znali. Prostřednictvím Jana Baar sděluje své myšlenky a je to koncentrovaná obyčejná lidská moudrost. Dotýká se mnoha společenských témat, nejen soužití s přírodou a s lidským společenstvím. Nejvíc mě dostal popis bitvy u Sadové a pak samozřejmě konec o Cimburově stárnutí a smrti. Tak nějak by to asi mělo v lidském životě fungovat.
Trošku mi to připomínalo selský život hrdinů Ankera Larsena.

9 09.08.2021

Nádherný příběh.

9 25.06.2021

Musím hodně přemýšlet, co si z tohoto příběhu vlastně vzít. Hrdina mi byl sympatický, za všech okolností zůstával sám sebou a na nic si nehrál. Soudní proces mi svou absurditou trochu připomínal Kafkův Proces. Úvahy o životě tváří v tvář smrti byly opravdu silné kafe. Zakončil to rozhovor s kaplanem jako třešnička na dortu. Krátké, hutné a svérázné nesnažící se o sympatie stejně jako sám hrdina.

9 22.05.2021

Tak tohle bylo úžasné počtení. Příběh skutečného Josefa Hasila a jeho blízkých byl pro mě naprosto neuvěřitelný. Jak může člověk vůbec přežít takový osud? V neposlední řadě se čtenář dozví o komunistických praktikách, z čehož mi ještě teď běhá mráz po zádech. Fantastické dílo, smekám, pane spisovateli.

9 14.08.2020

Nesedl mi autorčin instatní americký vyjadřovací styl, neustálé líčení jejích vlastních prožitků a přehnaná esoteričnost. Přínosem naopak bylo shrnutí vlastností a chování charakteristických pro "citlivky".

9 22.03.2020

Čtyři hvězdičky za uhrančivost psaní. Stále totiž nerozumím tomu, co bylo důvodem, že jsem román dočetla do konce. O Dostojevském se říká, že je vynikající psycholog, jenže psychologii postav u něj nepoznáte z popisu nejvnitřnějších pochodů, ale z toho, že všechny neustále žvaní. A žvaní a žvaní. Všichni na všechny všechno vědí, neustále se omílají peníze, navštěvují se jak na běžícím páse a sem tam někdo chytne nějaký hysterický záchvat. Jelikož se jedná o román z prostředí ruské šlechty, mají samozřejmě dost času řešit zbytečnosti. Povahy mnoha hrdinů a jejich chování mi přišly málo pravděpodobné a nepochopitelné.
Velice se mi líbila postava Aljoši, coby ztělesněné lidské moudrosti, a starce Zosimy. Jinak to byla převážně spousta patetických řečí. Zločin a trest obsahoval psychologii daleko hlubší, Bratři Karamazovovi jsou považováni za vrcholné dílo možná jen díky šířce záběru.

9 01.03.2020

Jak krásná ukázka toho, že se dá na stará kolena zmoudřet, když člověk chce :-). Návrat do minulosti, jejíž touhy, vášně, lásky a nenávisti se nyní jeví ve světle uplynulého života. Mnoho otázek a odpovědí, a přesto nechává autor čtenáři velký prostor pro jeho vlastní úvahy a interpretace. Pro mne hluboký čtenářský zážitek.

9 26.01.2019

Zajímavé téma, ale poněkud překombinované a nedomyšlené. Spíše než sci-fi je to červená knihovna: úspěšný geniální pár, dokonalá manželka, milující manžel, který odolá veškerým pokušením.
Dvě hvězdičky za děj, který docela vtáhne, takže čtete, abyste se dozvěděli, jak to dopadne. Vědeckost, duchaplnost nebo dokonce hloubku bych v tomto románu nehledala.

9 13.07.2017

Další z mála děl, které mě fascinovaly. Skoro se mi nechtělo věřit, že toto napsal jediný člověk. Dalo by se říct, že zde umístil celý komplex lidských životů vzájemně propojených, měnících se a rozvíjejících se vztahů, povah a postojů. Válečných pasáží je zde méně než v druhém díle a méně než těch neválečných. A přesto i svědectví přímo z bojů je tak jasné a plastické jako film. Dechberoucí jsou i filozofické pasáže, úvahy o dobru a zlu, smyslu života a štěstí zcela samozřejmě vložené do rozmluv a myšlenek postav. Trochu mě v těchto starých dílech rozčiluje rozmazlenost smetánky, pokrytectví a jejich hloupé starosti, beru je ale jako historický fakt a ani v nejmenším nesnižují přitažlivost díla. První díl prostě rozhodně stojí za přečtení.

8 15.01.2022

Tuším, že kniha vznikla jako reakce na rozmazlenost naší společnosti, která se naplno projevila hysterií okolo koronaviru. Dozvíme se zde věc, kterou bychom měli všichni dobře vědět, že lidské tělo a mysl jsou schopné se adaptovat na téměř jakékoli podmínky a zvládnout neuvěřitelné věci, pokud je přiměřeně trénujeme.

Je to částečně takový vědecký pohled na skutečnosti, o nichž hovoří mystici a jogíni.

Kniha rozebírá jednotlivé faktory, které zatěžují naše tělo i duši, a jejich působení.
Spoustu věcí člověk sám cítí, spoustu faktů jsem znala díky rozhovorům s lékaři v časopise Téma, ale i tak bylo hodně skutečností pro mě nových a přimělo mě se o ně více zajímat.

Text byl pro mě místy dost odborný a tím i nezáživný, což není určitě na škodu, a pro mnohé čtenáře to může být naopak žádoucí. Jinak velice oceňuji komplexnost, obrovský záběr a zdůraznění těla i duše jako oboustranně na sebe působících od sebe neoddělitelných součástí.

8 11.07.2021

Bulgakov zde popisuje začátky nezkušeného doktora na ruském zapadákově. Ačkoli situace, do nichž se dostává, jsou více než prekérní, autor je líčí s jemným humorem a už dlouho se mi nestalo, že jsem se u nějaké knihy tak nasmála. Poslední dvě povídky se týkají osudů dalších dvou lékařů, jsou sice už o něco vážnější, ale o nic méně napínavé. Začínám nyní tušit, kde se vzal v Bulgakovově hlavě nápad napsat Mistra a Markétku.

8 20.02.2021

Jednoduchý příběh, velmi jednoduché vyprávění, schématické a ploché postavy, něco jako kultivovanější červená knihovna. Možná je moje hodnocení ovlivněno tím, že jsem chvilku předtím dočetla Dostojevského Zločin a trest a rozdíl v jazyce, hloubce prožitku, autentičnosti vyprávění je propastný. Kniha se opravdu může líbit širokému okruhu čtenářů, nemusíte vůbec přemýšlet, všechno se servíruje jako na podnose a text plyne do hlavy jako televizní film. Mně chyběla hloubka, autentické postavy a jejich vnitřní život.

8 07.01.2020

Zpočátku jakoby autorka nevěděla, čím začít, styl mi přišel trochu topornější a obsah zaměřený na momentálně atraktivní, stále dokola omílaná témata. Zpětně musím uznat, že jsem jí křivdila. Kniha je takový soubor zajímavých, neotřelých úvah, kde propojuje vlastní zkušenost, esoteriku, psychologii, vědecké poznatky, a to všechno je napasované na nepříliš zřetelný, ale přece jen nějaký děj. Asi po stranu šedesát se neděje vůbec nic, pak se to trochu zlepší, dokonce mě příjemně překvapil i konec. Není tady ani silný příběh ani hluboká psychologie postav, ale i přesto jsem se skoro celou dobu výborně bavila. Obdivuji autorčin rozhled a fantazii.

7 30.07.2023

Obsah značně pokulhává za bombastickou anotací. Pokud si chcete přečíst strhující příběh podle skutečné události, doporučuji Návrat krále Šumavy. Ten je skutečně strhující a skutečně podle skutečné události. Mlýn nejspíš použil nějaké dva bratry, kteří žili a odmítali se podvolit režimu, ale to je asi tak všechno.
Za jednoduchý, schématický styl psaní a zcela nenáročné dialogy by se nemusel stydět žák páté třídy základní školy. Postavy jsou jedna jako druhá, také se stejně vyjadřují (i stejně sprostě). Z pražského dialektu a výrazu „prdel“ použitém v různých tvarech jsem začala mít noční můru. Neúměrně je zde zvýrazněn rozdíl mezi dobrými a zlými, přičemž ti zlí jsou zbabělí, a jakmile je někdo z těch dobrých přitlačí ke zdi, mají mokro v kalhotech. Tohleto není příběh, ale dějiny střídání režimů České republiky během jednoho století a jejich dopadu na obyvalelstvo. Zmiňovaní dva bratři a jejich přátelé a nepřátelé zde slouží jako poněkud zjednodušený vzorek tohoto obyvatelstva. Nic nejde do hloubky, z postav mě ani jedna nazaujala, takže mě kniha emočně vůbec nezasáhla. Spousta postav zde působí vyloženě vycpávkově, aby zprostředkovaly nějaký typické rysy té které epochy. Marcela Králová je zde nejspíš proto, aby se mohlo opakovat, že bratři skutečně nikdy nepůjdou k doktorovi. Celou knihou se opakuje, jak bratři od nikoho nic nechtěli a jak dali tátovi slib (kdybyste to náhodou na začátku zapomněli). A průběžné zdůrazňování jejich nadprůměrné inteligence bylo potřeba proto, že z ostatního textu vyzněli jako naprostí ňoumové.
Pozitiva jsem pro sebe našla dvě: popis reálií a to, že díky té polopatičnosti jsem měla i tak tlustou knihu hned přečtenou.

7 24.03.2022

Další z krásných děl, které jsem od základní školy opomíjela. Zpočátku mi Jeníkův osud připomínal Larsenova Jana ze Znamení věčnosti, dítě, které ještě vnímá a zná Boha, je konfrontováno s realitou, svými rodiči a svody dospívání. Většinu příběhu ale zabírá Jeníkovo vypadnutí z ráje, jeho posedlost ženami a často i zbytečná vzpurnost.
Velmi se mi líbil jazyk, impresionistická líčení pocitů a nálad, co už mě ale ubíjelo, bylo ta spousta zla a neúspěchů. Tolik zlých lidí, nevyrovnanosti, zášti a nepochopení. Chvílemi jsem se ztrácela mezi sny a skutečným děním, vlastně se mi ani nechce věřit, že by dospívající člověk tolik trpěl jenom samotným životem, že by se chlapci tolik soužili marnou touhou po ženě.

7 15.03.2022

Nelíbil se mi námět, zpracování ani vypravěčský styl.
První část je víceméně laciný erotický román, druhá se pak zabývá úvahami o vině za druhé světové války. Text je podivně stavěný, pasáže se opakují - jak ty erotické taky ty filozofické, a šíleně se to táhne. Necelých dvě stě stran se dalo zvládnout, ale na víc bych asi už neměla sílu.

7 24.07.2021

Nemůžu říct, že by se mi příběh líbil nebo ve mně po přečtení zůstal, přestože hlavní hrdinka rozhodně neměla jednotvárný osud.
Řemeslně byl zpracovaný velmi dobře, spisovatelka zvolila zvláštní strohý jazyk s minimem přímé řeči, zároveň bohatý a čtivý, který mi ale nesedl.
Postavy byly schématické, stejně jako situace, do nichž se dostávaly. Počáteční idylka běhání, juchání, škádlení se servírovala příliš sladce a stále ve stejném duchu. Lidé byli dobří a padouši, stejně jako přátelé hlavní hrdinky byli černý a bílý. Zuzana byla stále jen Zuzana a nikdy ne Zuzka nebo Zuzanka a rušilo mne, jak často se jméno opakuje celým textem.
Příběh samotný mi připomínal Hanu od Aleny Mornštajnové a až příliš z něj bylo cítit záměr zaujmout čtenáře.
Bylo to pro mne jako dívat se na něco chladného a nepravděpodobného za skleněnou stěnou. Na hezké dílo, v němž chybí duše.

P.S. Konec se spisovatelce povedl.

7 17.09.2020

Moje druhá kniha od Murakamiho, kterou jsem začala číst jen proto, že jsem ji dostala jako dárek. Po první knize "Po otřesech" jsem se mu úmyslně vyhýbala. Komtur se mi ovšem líbil. Příběh tajemný, plný překvapení, osudy dostatečně propletené nečekanými souvislostmi. Podrobné popisy, stejně jako občasné opakování mi nevadily, naopak byly do děje zasazeny s mírou a dodávaly obrázku plastičnost. Líbil se mi i klid, jakým příběh přes svoji dramatičnost působil, jakoby byl vypravěč a hlavní hrdina dokonalý flegmatik. Na druhé straně mě pár věcí rušilo, některé pasáže byly vyloženě hloupé (např. neustálé rozebírání velikosti prsou třináctileté slečny hlavním hrdinou, již zralým mužem, nebo "starší vdaná přítelkyně", jež neměla jméno ani povahu). Některé pojmy měly zase zvláštní překlad: "nebyl jsem mocný slova", "smíšený hájek". Celkový dojem ale velmi dobrý, dokonce mi ani nevadilo těch 750 stran popsaných malým písmem. Určitě od Murakamiho zkusím ještě něco.

7 02.09.2019