Vojna a mír I. díl
Lev Nikolajevič Tolstoj
https://www.databazeknih.cz/img/books/56_/56902/bmid_vojna-a-mir-i-dil-9JP-56902.jpg
5
500
66
4 svazky - ediční čísla 6 - 9. Popis napoleonských válek (resp. ruského tažení). Popisuje rodinu šlechtice Andreje Bolkonského. Bolkonskému zemře při porodu žena, on odchází do války, proslaví se. Nebojí se smrti a nezáleží mu na životě. Na dovolené se seznámí s mladou Natašou Rostovou a postupně v něm vzrůstá odpor k válce. Dále zde vystupuje Pierre Bezuchov, který je nositelem Tolstého myšlenek, hodnotí dění kolem Napoleona. Bezuchov šel do války ze zvědavosti, postupně se v něm zrodí odpor k násilí a prochází válkou jako pozorovatel. Tolstoj v tomto díle odsuzuje války a násilí, a to i obranné. Na náměty románu Vojna a mír složil stejnojmenou operu Sergej Prokofjev.... celý text
Literatura světová , Romány , Historické romány
Vydáno: 1959 , SNKLHU - Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění
Originální název:
Война и мир , 1869
více info...
Přidat komentář
Upřímně si nedovedu představit, kolik práce dalo napsat takové komplexní dílo. Sledujeme tu, kromě několika hlavních postav, i osudy desítek a desítek dalších lidí, které jsou rozvedeny do takových detailů, že i celková délka obou knih se zdá být málo. Jak napovídá název, kniha je o kontrastech - o kontrastech mezi životem ruské aristokracie v době míru a v době války, o kontrastech mezi venkovem a městem, mezi politikou a duchovnem, racionalitou a emocemi. První část knihy je velice náročná, protože se seznamujeme s postavami a skutečně je jich hodně. Jejich jména se mi ze začátku hodně pletla. Když se člověk ale zorientuje a děj se přesouvá více na frontu, kniha už se stává velice zajímavou a nelze se od ní odtrhnout.
Ocitujem dobovú recenziu N.N.Strachova, ktorá to dokonale vystihuje:
"V nijakej literatúre niet nič podobné. Tisíce osôb, tisíce scén, najrozmanitejšie podoby štátneho a súkromného života, dejiny, vojna, všetky možné hrôzy sveta, všetky vášne, všetky situácie ľudského života - od kriku novorodeniatka až po posledný záchvev srdca umierajúceho starca, všetky radosti i žiale, aké je človek schopný pocítiť, najrozmanitejšie duševné stavy od pocitu zlodeja, ktorý ukradol kolegovi dukáty, až po najvyššie vzplanutie heroizmu a vnútorný jasot - to všetko je v tomto obraze... Úplný obraz toho, čo sa nazýva históriou a bojom národov. Úplný obraz ľudského života. Úplný obraz vtedajšieho Ruska. Úplný obraz všetkého, v čom ľudia vidia svoje šťastie a veľkosť, svoj žiaľ i poníženie. To je Vojna a mier."
Je to jako... jako tančit slavný Shostakovichův valčík. Nejprve se s cudností obávat i těšit, zaposlouchat se opatrně do rytmu, aby jediný takt neunikl pozornosti; nesměle se odvětit partnerovu nabízenému rámu, chytit se ho plaše, raději jen zlehka. Vykročit a nechat se první tóny pouze vést, zasnít se na chviličku... a dojít ke zjištění, že najednou jako by se hudba zrychlila, byla tu jen pro vás, že srdce začalo hlasitě bušit a být omámena nádherou a velkolepostí, točit se stále dokola a dokola... až se z toho víru hlava rozbolí a nejde to, bože, nejde to přestat! Ano... takové to je číst Vojnu a mír.
Tak já asi nikdy nebudu fanoušek Ruské klasiky, ale šanci jsem tomu dal. Celkově to bylo fajn čtení, ale když to srovnám s jinými klasickými díly literatury tak to bylo o něco slabší. Pokud bych to měl třeba posoudit podle poslední čtené (Davida Copperfielda) tak mi prostě postavy zas tak moc nepřirostly k srdci a že jich tam bylo požehnaně. I tak ale nemůžu dát méně než čtyři hvězdy.
Další z mála děl, které mě fascinovaly. Skoro se mi nechtělo věřit, že toto napsal jediný člověk. Dalo by se říct, že zde umístil celý komplex lidských životů vzájemně propojených, měnících se a rozvíjejících se vztahů, povah a postojů. Válečných pasáží je zde méně než v druhém díle a méně než těch neválečných. A přesto i svědectví přímo z bojů je tak jasné a plastické jako film. Dechberoucí jsou i filozofické pasáže, úvahy o dobru a zlu, smyslu života a štěstí zcela samozřejmě vložené do rozmluv a myšlenek postav. Trochu mě v těchto starých dílech rozčiluje rozmazlenost smetánky, pokrytectví a jejich hloupé starosti, beru je ale jako historický fakt a ani v nejmenším nesnižují přitažlivost díla. První díl prostě rozhodně stojí za přečtení.
Když jsem si zvykla na to pomalé výpravné tempo a rezignovala jsem na to, abych měla absolutní přehled v postavách (můj standardní problém s pamatováním jmen tu dostává ještě vyšší rozměr), začalo mě to opravdu bavit.
Jsou tu sice části, které mě nebavily vůbec, ale kupodivu to nebyly ani tak popisy války, jak jsem předpokládala původně.
Popravdě, příliš jsem nevěřil, že tuto knihu (ač tvoří pouhou polovinu díla) zvládnu přečíst. Annu Kareninu jsem odložil někde uprostřed a zdálo se mi, že i zde mne nakonec velké množství postav, mezi nimiž děj neustále přeskakuje, a prostředí večírků ruské smetánky unudí k smrti. Ale vytrval jsem a dobře jsem udělal - Tolstoj je prostě autor, který vyžaduje od čtenáře počáteční investici. Zhruba někde u dvousté stránky, kde leckterá jiná kniha pomalu končí, jsem se začal lépe orientovat v postavách, které se mi zprvu zdály ploché, ale poznenáhlu začaly získávat na hloubce a plastičnosti jako figurky vystupující postupně z materiálu pod dlátem zručného umělce. Najednou jsem se od knihy nemohl odtrhnout a silně prožíval osudy a psychologii postav. Dokonce i kus filosofie a duchovna se vešel děje, avšak ve velmi vyzrálé a přirozené formě, bez povrchní naivity či falešné mravoučnosti. SPOILER: Závěrem tohoto dílu se navíc autorovi podařilo vyvolat ve mně bouřlivé emoce, kdy bych nejraději bezohledného a hloupého Kuragina rozšlápnul jako švába a musel jsem ocenit Pierrovu morální sílu, čímž se asi v závěru stal mou nejoblíbenější postavou románu. KONEC SPOILERU. Každopádně, ač je to k nevíře, už se těším na dalších téměř 1000 stran druhého svazku.
Prvá kniha Vojny a mieru je za mnou. Táto kniha je napísaná inak, ako som zvyknutý. Väčšinou má kniha dej, ktorý smeruje cez zápletku alebo zápletky k nejakému vrcholu (v detektívke odhalia vraha, v dobrodružnej knihe hrdina dosiahne cieľ, atď). Tu dostávame naservírované obrazy zo života hlavných hrdinov. Nie je tu gradácia, sledujeme plynúci život ruskej aristokracie. Je to skôr taká sonda do vyššej spoločnosti, ktorej kulisou sú napoleonské vojny.
Každopádne, kniha výborná, sú v nej krásne opisy (napríklad poľovačka či nočná jazda na snehu), mne sa čítala dobre.
Táto 768-stranová výzva ma stála 23 dní života a neviemkoľko momentov, kedy som mala chuť ju hodiť do ďaleka a už nikdy ju neotvoriť.
Vedela som do čoho idem, veď klasika...tie sa čítajú ťažko.
Lenže pán Tolstoj to tak vygradoval, že posledné strany som čítala rýchlosťou 60 strán za dve hodiny (začiatky boli ťažké, ledva som dala 10 strán za deň). A teda môj plán dať si pauzu pred jeho 778-stránkovým pokračovaním a prečítať si niečo ľahšie zlyhal....
Můj dluh ze studentských let, zkusil jsem to přečíst několikrát, ale chyběla mi potřebná pevná vůle. Ve věku značně pokročilém jsem to konečně zvládl, ale přiznám se, byla to docela "šichta", ale jsem rád, že jsem se tím prokousal s poznáním, že k četbě takového díla musí čtenář prostě dozrát.
Po Anně K. mé druhé setkání s Tolstém a znovu brilantní. Úžasně napsané, rozmanité a hlavně uvěřitelné charaktery postav, a to jak mužské, tak ženské, které se vyvíjejí v čase. Opětovně nádherně vykreslená scenérie ruských měst, stavů i přírody a do toho velmi dobře popsané tažení vojáků k bitvě u Slavkova. Kolikrát jsem měl chuť navštívit alespoň wikipedii a přečíst si víc o bitvě u Ulmu, caru Alexandrovi apod.
Přečteno jedním dechem za maximálního nadšení a obdivu k autorovi.
Čím je Michelandgelův David mezi sochami, tím je Vojna a mír mezi romány. Pro mě spolu s Bratry Karamazovými a Pánem prstenů to nejlepší, co kdy bylo napsáno. Tahle kniha obsáhne celý lidský život s jeho radostmi, smutky, touhami, zklamáními, nadějí i vykoupením. Je v tom i onom slova smyslu epická - velké množství postav a perspektiv, děj pokrývající velké území i relativně delší časový úsek (myslím, že pravzorem některých dnes populárních epických fantasy ság byla právě Vojna a Mír - s tím rozdílem, že Tolstoj si neukousl větší krajíc, než na jaký stačil, a příběh tu drží pohromadě a nerozpadne se pod rukama). Eseje o povaze dějin, kterými je příběh zbruba od poloviny (a ke konci víc a víc) prokládán, může většina čtenářů přeskočit bez toho, že by o něco přišli, pro fajnšmekry to je však další bonbónek navíc. Po tom všem pak autorovi odpustíte i ten roztahaný a přeslazený epilog.
Na prázdniny se u nás zavírala knihovna a tak jsem využila možnost mít doma knihy dva měsíce - a tak jsem se dala do Vojny a mír. Překvapilo mě, že je docela podrobně vykreslen příběh postav, vč. vztahů a lásky, jenže stejně podrobně a syrově byly vykresleny napoleonské války a v závěru knihy i utrpení zajatců... No, některé odstavce jsem přeskakovala. Ale přečetla a stálo to za to. Dokonce jsem si dohledávala informace o Napoleonovi.
Rusko první poloviny 19.století ve všech podobách.Určitě těžké už jen svou obsažností ale také naprosto strhující-propracovaností,dějem,charakteristikou postav i novým popisem známých historických událostí.Rozsah vyčerpávající ale stálo to za to!
Očekával jsem, že bude maso přečíst Vojnu a mír, ale že až tak moc? Páni. Toto Tolstojovo veledílo mi dalo ale šíleně zabrat, a to jsem teprve v první čtvrtině celé knihy. Kvadrilion postav, ve kterých se jde vyznat dost obtížně je asi největší mínus knihy. Děj odehrávající se v Rusku mě moc nebral, ale když jsme sledovali osudy Andreje nebo Rostova v tažení proti Napoleonovi, tak to jsem byl z děje napůl nadšený. Boje, pohledy postav na válku a celková atmosféra v Rakousku byla skvělá. Napoleonské války jsou moje nejoblíbenější historické téma a toto mě vskutku bavilo. Čtenář, co nezná toto období víc do podrobna s tím ale musí mít problém... mě pomohla moje znalost, protože jsem znal postavy jako Kutuzov, Bagration, Miloradovič, Weyrother, Murat nebo pojem Toulon.
Přesto jsem z Vojny a míru napůl nadšený. Jedná se o ohromné dílo, u kterého jsem rád, že jsem se k němu dokopal.
Ač bych to nikdy neřekla, knížka se mi překvapivě líbila. A to i přesto, že jsem nejdříve viděla seriál, takže jsem už předem věděla, jakou cestou se postavy vydají. Vojna a mír se mi četla lehce, rozhovory mezi postavami jsou zábavné, ale skrývají se v nich i myšlenky aktuální i v dnešní době.
Nutno říct, že jsem nakonec sotva dočetl první díl a na další už jsem neměl sílu. Bylo to pro mě nesmírně těžko stravitelné, nezáživné. Děj se vlekl jako nohy z medu. Spousta nic neříkajícího plkání. Fakt mě to nezaujalo. Byť se dá jistě ocenit, kolik energie tomu musel autor věnovat. O tom něco vím a tudíž obdivuji. Proto 2 hvězdy.
dlho som to odkladal a keď som sa napokon do tohto obra pustil, trvalo mi veľmi dlho, kým som dokrivkal do cieľa. Tolstoj je klasika. ale už by som sa dnes do Vojny a mieru nepustil. a dokonca mi ani nechýba v knižnici.
K četbě jsem se nechal vyprovokovat kamarádem, který po zhlédnutí britského seriálu z roku 2016 prohlásil: "Tak jsem si konečně přečetl Tolstého" – a snažil se mi dokázat, že DNESKA už tyhle staré tlusté romány nikdo nečte a každý se že raději podívá na filmovou adaptaci.
Tak jsem si natruc Vojnu a mír přečetl (ve svých šestašedesáti poprvé v životě).
Co k tomu říct?
1) Román se skládá ze 462 tisíc slov, tak počítejte s tím, že než protrhnete cílovou pásku, prošoupete nejedny boty. Je to jako zdolat Ká dvojku: Krásný pocit, že jsme tam vylezli – a ještě krásnější, že už to máme za sebou. (Vítězství to bylo sladké a nekalí ho ani pocit, že jsem občas fixloval a tu a tam – když se vyprávění opravdu HODNĚ rozlévalo do šířky – bral schody po dvou.)
2) Kniha je zdánlivě nesourodou směsicí různých ingrediencí, hlubokou (a skvěle vykreslenou) sondou do života ruské smetánky (zvlášť první čtvrtina románu – pro mě nejčtivější), propletencem vztahů, plejádou portrétů ať už vymyšlených, nebo reálných osob, občas naivních úvah o životě a hned zase zajímavých historických analýz a detailních rozborů jednotlivých bojových operací, rozsáhlých popisů i živých dialogů, mnohdy nepochopitelných myšlenkových pochodů jednajících postav i nečekaně moderních stylistických postupů… Křivka létá nahoru a dolů, chvílemi skvělé, chvílemi zdlouhavé a jindy zas až dětinsky prosté…
3) Tolstoj vydal Vojnu a mír v roce 1869, tzn. 57 let po bitvě u Borodina – a jestli mě něco na knize překvapilo, potom autorova odvaha jít proti proudu (proti "vlasteneckému" pojetí dějin) a nebát se v textu mnohokrát vyplísnit historiky, "válečné zpravodaje" i všechny samozvané vykladače dějepisu za to, jak od samého počátku zkreslovali historická fakta (popis průběhu bojů, dodatečné "dovysvětlování" taktických manévrů atd.), aby ve výsledku Rusové nevypadali před světem jako pitomci, kteří ve střetu s Napoleonem pohnojili všechno, co pohnojit mohli. (Čímž nechci říct, že Tolstoj stranil Napoleonovi – francouzský vojevůdce od něj dostává za uši stejnou měrou, jako Kutuzov a spol. – jen se pokoušel o realistický, falešným patriotizmem nezkreslený pohled na Napoleonův vpád do Ruska a jeho následný potupný úprk zpět.).
4) Vojna a mír je opravdu výjimečná kniha. Nejenom rozsahem, ale i svým přesahem. A tak i přes některé výhrady dávám románu 5* – už pro ten autorův heroický výkon: Jen si zkuste těch 460 tisíc slov nejenom NAPSAT (pěkně rukou, bez použití počítače), ale i VYMYSLET!
Štítky knihy
Rusko zfilmováno ruská literatura carské Rusko napoleonské války rozhlasové zpracování historické romány zfilmováno – TV seriál
Autorovy další knížky
| 2012 |  Anna Karenina |
| 1969 | Vojna a mír I. |
| 2005 | Vojna a mír |
| 1959 | Smrt Ivana Iljiče |
| 2018 | Kreutzerova sonáta |
Kniha Vojna a mír I. díl je v
| Právě čtených | 25x |
| Přečtených | 758x |
| Čtenářské výzvě | 46x |
| Doporučených | 70x |
| Knihotéce | 431x |
| Chystám se číst | 421x |
| Chci si koupit | 77x |
| dalších seznamech | 15x |
Vojnu a mír jsem začala číst na základě divadelní hry Ještě jednou profesore kterou, nastudovalo Slezské divadlo v Opavě. Profesor literatury se díky moderním technologiím teleportoval do tohoto svého oblíbeného románu a začal si románek s Natašou.
Rozsáhlá první část románu mne velmi oslovila i když jsem si z postav dovedla oblíbit jen věrnou Soňu. Velmi mne iritovala přelétavost a naivnost Nataši. Ta hloupá dívenka nemůže skončit dobře. Popisy bojů nebyly tak záživné jak jsem očekávala. Jednalo se jen o děj a žádné převratné filosofické myšlenky kniha neobsahovala, což mne trochu zklamalo. Více se mi líbili autoři Bulgakov a Dostojevski.
Jsem zvědavá, jak se děj bude vyvíjet dál. Něco mi říká, že příběh nemůže mít uspokojivý konec.
Jsem toho názoru, že Rusko mělo zůstat carské. Stalinovi a komunistům se povedlo nejspíše vyhubit inteligenci a šlechtu.