Vojna a mír I. díl

4 svazky - ediční čísla 6 - 9. Popis napoleonských válek (resp. ruského tažení). Popisuje rodinu šlechtice Andreje Bolkonského. Bolkonskému zemře při porodu žena, on odchází do války, proslaví se. Nebojí se smrti a nezáleží mu na životě. Na dovolené se seznámí s mladou Natašou Rostovou a postupně v něm vzrůstá odpor k válce. ... celý text

4 svazky - ediční čísla 6 - 9.
Popis napoleonských válek (resp. ruského tažení). Popisuje rodinu šlechtice Andreje Bolkonského. Bolkonskému zemře při porodu žena, on odchází do války, proslaví se. Nebojí se smrti a nezáleží mu na životě.

Na dovolené se seznámí s mladou Natašou Rostovou a postupně v něm vzrůstá odpor k válce. Dále zde vystupuje Pierre Bezuchov, který je nositelem Tolstého myšlenek, hodnotí dění kolem Napoleona. Bezuchov šel do války ze zvědavosti, postupně se v něm zrodí odpor k násilí a prochází válkou jako pozorovatel.
Tolstoj v tomto díle odsuzuje války a násilí, a to i obranné.

Na náměty románu Vojna a mír složil stejnojmenou operu Sergej Prokofjev. méně textu

http://www.databazeknih.cz/images_books/56_/56902/vojna-a-mir-i-dil-9JP-56902.jpg 4.6303
Originální název:

Vojna i mir

Žánr:
Literatura světová, Romány, Historie
Vydáno:, SNKLHU - Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (36)

Přidat komentář
Mijagi
04. dubna

Po celou první polovinu jsem měl nutkání knihu odložit. Zdlouhavé pasáže z plesů a dýchánků v bohatých ruských rodinách mě doslova ubíjely. Tímhle stylem se v dnešní uspěchané době, kdy i čtenář chce být, co nejrychleji zatažen do napínavého děje, nepíše. Jenže pak se to zlomilo, jako kdybych vnitřně zpomalil a dokázal se naladit na autorův styl. Kniha mě nejen začala bavit, ale prožitek přineslo i samotné proniknutí do hloubky tohoto nádherného díla světové literatury. Tolik postav, tolik scén, tolik utrpení, lásky, mezilidských vztahů, ať už na ruských dvorech či válečném poli. Tomu, co zde Mistr Tolstoj rozepsal, se u filmu říká „rozmáchlá, impozantní výprava“. Takovou perličkou na konci prvního dílu je pro českého čtenáře popis bitvy u Slavkova a pěkné vykreslení moravského venkova východně od Brna. Mlžná listopadová krajina a proti sobě stojící armády Francie a Trojkoalice. Tečka, která vám nedovolí nechat druhý svazek v knihovně příliš dlouho.

tygřík2
10. března

Stojí za to vytrvat a dočíst až do konce - i díl druhý. Nenechat se odradit objemem, občasným filozofováním a dobou vzniku. Jedno z literárních děl, u kterých máte pocit, že autor byl u toho. Že žil všechny životy, které vylíčil. Sympatický je mi i mírný ironický podtón, který občas zaznívá např. ve vojenských pasážích.
Čestné místo v mé knihovničce.

Mušketýr007
03. února

Po přečtení Sinuheta od Waltariho jsem si myslel, že mne už nic tak nezasáhne. Omyl! Jsem opravdu překvapený, kolik emocí a existenciálního pochopení mne při tomto Veledíle doprovázelo. Napoleonskou dobu miluju a život člověka v tomto neuvěřitelně těžkém období nemohl být popsán lépe. Nekonečná láska Nataši, boží prozření Pierovo, život člověka (prostého i z vyšší společnosti), ale i vojenská a politická mašinérie okolo první velké vlastenecké války mne úplně pohltila. Až mne mrzí, že už je po všem... Určitě na tuto jízdu nikdy nezapomenu, obzvláště ne na krásnou duši a krutý osud Platona Karatajeva!

Ranuncul
09. ledna

Velice dobře napsaná kniha.Jen jsem doufala,že kníže Bolkonsky skončí jinak.

bondula
28.12.2016

Každý rok si zvyknem prečítať aspoň jedno z klasických tučných diel veľkej ruskej literatúry. Je tam určitá istota, že nebudem sklamaný, aj keď čitateľský zážitok je často vykúpený poriadnou makačkou. Vojna a mier je čo do rozsahu jedným z najväčších diel z tejto škatuľky.
Už dávnejšie som zistil, že kdesi okolo polovice 19.teho storočia leží akási imaginárna hranica, za ktorou píšuci starí autori sú mi myšlienkovo už tak vzdialení, že ich svet veľmi pochopiť nedokážem. Podobne to dopadlo aj s Levom Nikolajevičom. Našťastie sa tento problém objavil iba pri jeho filozofických pasážach, ktoré (miestami možno trochu nasilu) vkomponoval do svojho epického veľdiela.
Zato príbeh – ten bol famózny. Nemá zmysel to tu celé rozpitvávať, za všetko len jedno malé poučenie. Dnes je zvykom mladým ľuďom hovorievať, že kedysi ich predkovia dospievali oveľa skôr, oveľa skôr sa púšťali na svoju samostatnú životnú púť a už od skorej mladosti niesli za svoje činy zodpovednosť. A tak to bolo i v románe Vojna a mier. Ale ako tí mladí riešili svoje životné úskalia? Áno, brali zodpovednosť za svoje činy, boli samostatní už v skorom veku, ale správali sa pri tom ako deti! Iste by toľko hlúpostí nenarobili, keby ich do tridsiatky živil mamahotel! Ale zas... potom by sme prišli o mnohé zápletky Mojny a mieru, všakže.
Na záver teda len krátke zhrnutie. Nechajte mladých dospieť a prečítajte si Vojnu a mier. Aspoň raz za život...

AllyKumari
28.11.2016

Snad žádný jiný spisovatel neznal lidskou duši v tak rozličných podobách, s jejími slabostmi i přednostmi, s její strnulostí i touhou pohybovat se vpřed, jak Lev Tolstoj. Bohatství charakterů, které mne tak nesmírně udivilo a zaujalo v Anně Kareninové, je přítomno i v této monumentální knize, stejně tak intimní, ale více křehké a méně naplněné nezřízenou vášní. Z historického hlediska nelze knihu brát jako učebnici věrně popisující události první ruské vlastenecké války, je nutné si uvědomit, že Tolstoj chtěl především oslavit ruský lid tak, jak jej viděl a jak v něj věřil. Až příliš často v poslední části knihy opouští své hrdiny, aby mohl filozofovat, proto se konec jaksi zadrhává, přesto nelze toto mamutí dílo hodnotit jinak než pěti hvězdami.

Domuly
06.11.2016

Vůbec nevím kde a jak začít. Dokonce jsem si nechala i nějaký čas na uležení, než jsem se rozhodla napsat tento komentář. Vojna a mír je neskutečné, majestátní dílo. Všechna čest autorovi, je to naprosto dokonale zpracovaná románová epopej. V díle nechybí kritika společnosti a války, vyobrazení nejhorších, ale i nejlepších lidských vlastností, psychologie postav i filozofie života. Neskutečné jak se některé postavy v průběhu několika set stran změnily a dozrály. Jsem ohromená. Občas na mě bylo už té války moc a začínala jsem se lehce nudit. Popisování taktiky, front, oddílů a regimentů, nespočet ruzných jmen a generálů - málo toho tam rozhodně není. Má to tam všechno ale své místo a bez těchto pasáží, by ta kniha nebyla úplná. Myslela jsem si, že Anna Karenina je autorův top, ale to jsem se opravdu spletla. Po přečtení Vojny a míru budu na všechny knihy pohlížet trochu jinak. Dovolím si ještě malou vsuvku o Andreji Bolkonském. Hned si mě získal a celou dobu jsem jeho osudy sledovala nejradši, nedovedu představit lepší vyobrazení statečnosti a ušlechtilosti.

Adelyna
27.10.2016

Hledání smyslu života knížete Andreje, hlavní nositel myšlenek Tolstého Pierre a romantická duše Natašina do toho vylíčení strastí, hrůz, krveprolití a rozcházejících se názorů na bojišti a nepochopení Kutuzova, k tomu závěrečný epilog posledního svazku...až jsem skoro nemohla uvěřit jak velká je genialita autorova.
Vojna a mír je prostě jedno z těch děl, co vás ovlivní, budete se k němu vracet, těžko popsat slovy, co ve vás zanechá.

Alinka2
17.08.2016

Nemůžu uvěřit, z jak špatného úhlu jsem se na svět dívala. Změnila úplně moje představy o životě a světě kolem mě. Ty neuvěřitelně propracované postavy, děj, popisy bitev. Takhle to může napsat jenom génius. Bála jsem se ji číst kvůli té tlouštce, ale stálo to tisíckrát za to. Doufám, že se dostanu i k jiné knize od tohoto velkého spisovatele. Rozhodně doporučuji.

domi88
23.06.2016

Těžko jsem zvládala závěrečné úvahy o svobodě, moci a historii. Ale příběh a postavy? No prostě nemám slov. To nejde napsat komentář, to si prostě musíte přečíst a vůbec se nebát. Je to strhující.

niki-chan
28.05.2016

Úžasně napsaný příběh, který i poučí o historických událostech. Rozbor postav a popis je naprosto excelentní. A popis přírody, společnosti a zvyklostí dokreslují danou dobu. Nejvíce se mi zalíbila postava Nataši.

Damato
19.04.2016

Tuto knihu jsem vyloženě ukradla - víceméně odvezla bez svolení-z knihovny rodičů. Už po znovupřečtení Anny jsem věděla, že se k Vojně zase vrátím, protože má pro nás -lidi 50+- nádech "muset to přečíst" a to je ukrutná chyba, kterou na nás tehdejší školství napáchalo. Neházím samozřejmě chybu jen na školství, dávno jsem si ji mohla sama od sebe přečíst, ale shodou okolností - díky databázi- jsem na ni narazila a extra jela neplánovaně k rodičům, protože jsem poděs a musela jsem ji mít - HNED. Takže na rozdíl od komentářů PO PŘEČTENÍ já dnes píšu komentář PŘED ČTENÍM- pokud se samozřejmě nepočítá ta školní povinná četba. Jen mě mrzí, že jako puberťáci a později jako namachrovaní maturanti jsme se vyjadřovali v termínech "nuda, blbost, apod". Promiňte pane Tolstý, dnes se hluboce omlouvám a stydím a moc se těším , až dnešní večer zasednu do svého čtecího křesla s kotlem bylinkového čaje a otevřu první stránky. A zase kecám- první stránky už jsem totiž nedočkavě přečetla, když jsem vařila večeři, takže prosím pojďte dál pane Bezuchove a pane Bolkonský , jste náležitě očekáváni.
.

Cacolinka
19.04.2016

Tak tohle bylo krásné...pro všechny, co si chtějí poplakat, doporučuji synchronizovat čtení románu se sledováním nového zfilmování z roku 2016 (ale pozor! ve čtení knížky mít vždy lehký náskok před seriálem). Kníže Andrej Bolkonskij...Pierre Bezuchov...co jiného říct..? Raději přečíst...

jadran
16.04.2016

I když to woodward napsal dost pěkně, dobře i pravdivě, tak co je Rusko a kdo jsou Rusové víme všichni a podobných analýz ruská literatura obsahuje víc, než literatury ostatních zemí. Zato ta obecná nadstavba tam nějak chybí. Ale ať už to jsou historické, sociologické, politologické, psychologické a bůhví jaké další studie a práce na straně jedné a celá ruská literatura Puškinem počínaje až třeba Solženicynem konče, co z toho je tak objevné a hlavně všeobecně akceptovatelné? Vždyť sám Tolstoj a jeho "filosofie" vedly nepřímo k zvěrstvům dvacátého století v Rusku a jeho bohužel i dost širokém okolí. Falešný humanismus a lidovost (ono povrchní splýváním s prostým lidem) není nic jiného, než ono užitečné idiotství, jak ho cynicky a přitom bohužel velice trefně popsal V. I. Lenin. Salónní levičáctví - mor dnešní doby má různé podoby a jednu z nich představuje i Tolstoj, v tomto případě v obskurní (i když dobře vytvořené postavě s jistými autobiografickými rysy) osobě Pierre Bezuchova. No kdo bude oslavovat toto dílo třeba jako protiválečné opus největší velikosti doporučím útlou knížku Stephena Crana Rudé znamení odvahy.....

Lodja
07.04.2016

Klaním se. Přestože mě k Vojně a míru přihrála náhoda v podobě referátu do školy a děj jsem si zhruba pamatovala ze seriálu, který kdysi jel v televizi a my jsme se na něj s mamkou dívaly, ohromně mě zasáhl i přiučil. Když převypravujete děj samotný, velmi pravděpodobně to bude znít jako scénář k telenovele (vemte si už samotnou Natašu a jejích pět nápadníků na každém prstě). ALE! Narozdíl od telenovele zde postavy ožívají, mají duši, nejsou křečovité a co si myslím, že je opravdu jedinečné - Tolstoj bez výčitek svědomí vytahuje na světlo jejich nejskrytější touhy, takové ty věci, o nichž se prostě nemluví. A to mě v tom nejlepším slova smyslu opravdu šokovalo.

"Zdá se mi, že mě nemůžeš mít rád, že jsem tak ošklivá...vždycky...ale teď...v tomto sta..."
"Ty jsi ale směšná! Člověk není milý, protože je krásný, ale je krásný, protože je milý. To jen Malvíny a jiné miluje někdo proto, že jsou krásné, ale cožpak svou ženu miluji? Nemiluji, ale tak...nevím, jak bych ti to řekl. Když tu nejsi, nebo když se takhle rozkmotříme, nestojím za nic a nejsem s to nic udělat. Copak miluji třeba svůj prst? Nemiluji, ale zkus mi ho uříznout..."

woodward
28.11.2015

Kdyby v důsledku nějaké katastrofy zanikla ruská literatura a zachovala se jenom Vojna a mír, zůstal by budoucím generacím zachován obraz Ruska a ruského národa ve vší celistvosti. Krásná země a mocná říše, tak pyšná, silná a bohatá, tak surová a zaostalá. Tak dychtivá stát se součástí velkého, kultivovaného světa a současně žijící v neutuchajícím strachu ze všeho cizího. Balancující na rozhraní kultur v nesmírných prostorách uvnitř eurasijského kontinentu, kam doléhá jenom slabý přísvit z mocně zářících civilizačních center Východu a Západu. Občasný závan nových myšlenek bývá často jen dílem náhodně sbíraných a nezrale, ukvapeně interpretovaných znalostí nebo zkušeností. Pierre Bezuchov i Andrej Bolkonskij vnímají dusivou uzavřenost ruského světa. Bolkonskij prožije rozčarování, zprostředkované válkou a nešťastnou láskou, a nakonec umírá na svá zranění. Bezuchov je drsně zbaven iluzí o Napoleonovi a vrací se ke kořenům - do bezpečné, drtící náruče Matky Rusi. A takové je Rusko dodnes. Toužící po světle a čerstvém povětří, ale setrvávající v ustrašeném, zatuchlém přítmí pochyb a nedůvěry ke všemu co je nové, a tedy cizí.

ZajDa37
30.08.2015

Ze začátku jsem se dost pomalu prokousával dějem, který se podle mne docela pomalu rozjížděl, ovšem tento pocit mě za chvíli opustil. Plně jsem se ponořil do psychologického ztvárnění Natašy, Andreje nebo Pierra Bezuchova. Všechny jejich životy nějak spojuje válka s Napoleonem a je jen na nich jak se s tím vyrovnají. Tolstoj mistrně vykreslil ruskou elitu, počátku 19. století, i to jak se změní pod tlakem okolností. Všechny postavy se vyvíjejí. Ale současně žádná není vyloženě záporná nebo kladná. Jsou ze života. Nejsou charakterizovány svými vnitřními promluvami, jako u Dostojevského, ale svými činy.

TaLu
23.06.2015

Přečetla jsem na škole.
Nikdy nezapomenu.
Trochu se bojím přečíst znovu, aby s odstupem času nebyl dojem jiný...
Ale mám to v plánu.
Člověk by měl mít odvahu se i po dlouhé době k něčemu vrátit.
A dokud máme plány a sny....tak žijeme :o)

bob0985
25.04.2015

Příběh je skutečně rozsáhlý, není však zdlouhávý, a proto stojí za to si tuto knihu (knihy) přečíst - sám jsem měl k dispozici vydání z roku 1947. Čtenáře, kteří mají obavu, že délkou se dílo blíží některému z Jiráskových děl, bych rád uklidnil, že Tolstoj věděl, kdy přestat s popisem a jinými formami výkladu, které by mohly čtenáře odradit, unavit. Tolstoj nepřekročil hranici, kdy bych si řekl, že knihu musím odložit.

Nicméně jedna část byla jaksi navíc - úplně závěrečná, druhá část epilogu. Nejspíše vzhledem ke své době měl autor potřebu se vypořádat filosofickými otázkami o tom, co a kdo utváří dějiny, a svoji polemiku do knihy zařadil. V dnešní době se mi jeví trochu nadbytečnou, a proto jsem ani jejímu čtení nevěnoval pozornost. Tato část by však neměla vyvolávat v čtenáři odsouzení příběhu a jeho zpracování jako takového.

maryzka
08.04.2015

Kdysi jsem to četla a kniha byla pro mě horší než film. Na film je lepší podívání. Pořád jsem musela hledět na druhou stránku knihy, kde se nacházel překlad z francouzského jazyka do českého. No nevím našla jsem na smetišti Vojnu a mír- překlad bra. Mrštíku a byl nesporně srozumitelný a dal se číst.

Atuin
15.02.2015

Na obsáhlém svazku Vojna a mír I-II je vidět jakou genialitou autor oplýval.Živý obraz o kterém L.N.T. tak živě povypravuje a skládá ho dohromady, působí jako by o něm mluvil bez přípravy, kdesi u stolu. Slova si nevymýšlí, nesmýšlí a nelátá, pouze vypraví. Tak skutečně dokázal narvat city všude a doslova vrcholné. Až ďábelsky navazuje a rozvazuje, jako by tam stál, tam seděl, všechno skutečně viděl a mnohou postavou byl.

Marbo
07.10.2014

Klasika z nejklasičtějších, osudy velkých i malých lidí na pozadí Vlastenecké války. Knížeti Bolkonskému se nedá nefandit

Aaron Lewis
15.08.2014

Na střední škole bych na ní nedala dopustit... jenže jsem jí pak četla znovu po deseti letech a ano, je to pořád nádherná kniha a nikdo nepíše jako Tolstoj. Jeho umění zahrnout celý život několika rodin je jedinečný. Postavy jsou krásně rozličné, buď je máte rádi nebo ne, neexistují ploché. Všechno má hloubku... Ale, je tam to ale. Jsem rozpolcená mezi čtyřmi a pěti hvězdičkami. Ženské charaktery mi tu jednoduše nesedly, a to opravdu hodně. Napoleon mě taky neoslnil, ale toho já všeobecně nemusím... Já vím, že takové knihy nikdo jiný nepíše, ale Vzkříšení bylo o několik levelů lepší.

Koňadra
14.07.2014

Mal som obrovský rešpekt, keď mi štvorzväzkové antikvárne (až šalátové) vydanie daroval spolužiak na strednej. Ale netreba ho mať. Netreba sa báť ani rozsahu ani mena autora. Krásne dielo a do Nataši Rostovovej sa dalo aj zamilovať :)))

Nahnilaruka
04.07.2014

první díl opravdu epický, velmi čtivý a zábavný i přes zdlouhavý začátek. Autor nás uvádí do ruského světa začátku 19. století, poutavě líčí tehdejší poměry šlechty. Čím hlouběji postupuje čtenář knihou, tím více je vtahován do spletitého děje. I když je často autorovi vyčítáno, že charakteristika jednotlivých postav je nepříliš hluboká, dovolil bych si nesouhlasit. Povahu jednotlivých postav čtenář pochopí nejen při seznámení, ale z odvíjejícího se děje.

Některé postavy jsou sympatické více, jiné méně a tak jsem se jako čtenář těšil především na pasáže s Pierem, knížetem Andrejem a Rostoovovými, kterých se mi popravdě nedostávalo. 90%

fruitbueno
02.06.2014

Knižní série, kterou jsem doslova zhltala během prázdnin po prvních státnicích, mě nadosmrti poznamenala. Miluju vše ruské a Vojna a mír je skvost, klenot a perla. Tolstoj byl génius, mistr náznaků a vykreslení charakterů. Těším se, až se k sérii zase dostanu a mimochodem - dejte si i filmovou verzi.

Aksel
19.01.2014

Smysl života, naplněná i nenaplněná láska, válka, hrdinství, tragédie, smrt, osud, intriky, duchovno, šlechta - inu ruský román se vším všudy. Tolstoj se neostýchal, "román o všem" není v tomto případě nikterak přehánějícím označením. I když si tak říkám, zda by méně poetický znějící "Život a smrt" nebylo výstižnějším pojmenováním tohoto eposu.

Jakkoliv Tolstoj - zejména tedy v druhé části románu - znovu a znovu vykresluje neviditelný zápas mezi vůlí jednotlivce a silou širších událostí, probíhá Vojnou a mír jako jemná nit ještě další zásadní střet: střet mezi životem a smrtí. Podobně jako Anně Kareninové si Tolstoj vyvolil dvojici postav, aby je postavil před osudové dilema, z něhož nakonec vyjde každá úplně opačným směrem. Zde však rozměr celé volby ještě podtrhl tím, že oba na počátku stojící muži - třebaže navenek odlišní - jsou si svým vnitřním světem tolik podobní. Snad právě to je zavede do stejné situace, kdy se ocitnout lapeni v pomyslné cele, z níž vedou ven jen dvoje dveře: život a smrt. Oba touží nalézt totéž a přesto každý dospěje k závěru, že odpověď se skrývá za jinými dveřmi.

Tolstému se každopádně povedlo vybalancovat filosofující pasáže s "oddechovými" a mimořádně poutavými výpravami do světa ruské šlechty. Je tak těžké si je nezamilovat. Všechny. Nejen ty velké postavy jako knížete Andreje, jeho nadpozemsky laskavou sestru Marju nebo dobráckého Pierra. Nelze nesoucítit ani s těmi zdánlivě vedlejšími protagonisty jako se starým hrabětem Rostovem či věrně oddanou Soňou. Dokonce ani k Dolochovovi, Héléne nebo Borisovi nelze pociťovat dlouhodobější a hlubší nelibost. Padla tu poznámka, že psychologie postav není příliš rozvinutá. Mám přesně opačný pocit, například vývoj Nikolaje Rostova je příjemným průvodcem těmi stovkami listů: mladého nerozvážného hejska střídá rozumný muž, aby v roli ušlechtilého zachránce kněžny Marji ukázal, kam až vyrostl. A sympatie se mohou přelít i obráceně, jak ukazuje nemajetný Boris Drubeckoj, nebo se neurčitě překlánět z jedné misky vah na druhou (Nataša, starý kníže Bolkonskij).

Právě pro oba výše uvedené odstavce není Vojna a mír vůbec nudná, jakkoliv se některé úvahy poněkud zbytečně vracejí a opakují již řečené. Historické pasáže z války jsou přes svou rozvleklost mnohdy i vnitřně vtipné. To třeba když Tolstoj dává průchod národnostním úvahám: viz přání ruského generála být povýšen na Němce nebo kouzelná definice, z čeho pramení rozhodnost a sebejistota jednotlivých národů. A určitý vtip a jemná ironie nejsou cizí ani zbylým pasážím. Jakkoliv by Vojna a mír mohla být kratší, trochu prostříhaná od zbytečně opakovaných obrazů, přesto by byl hřích dát jí menší počet hvězdiček než pět.

Svou hloubkou i záběrem obdivuhodná kniha.

dadako
16.11.2013

Jo jo takové klasiky mám rád...

buturenka
24.01.2013

úžasná klasika pro mě

maryzka
21.01.2013

Sice na škole nám byla vtloukána tato kniha a tak mě moc nelákala v naší knihovně. Tuto knihu jsem přečetla skoro až o no spíš přes dvacet let později a nějak mě nenadchla nebot vydání z roku 1970 - na jedné straně sice překlad v českém jazyce, ale když se rozpráví šlechta tak je ponechán francouzský jazyk a na druhé straně je překlad z francouzského jazyka. Ovšem jsem v odpadu našla knihu Vojna a Mír ( bohužel bylo to vydaný ve čtyřech dílech- našla jsem pouze dva) neodolala, otevřela a ejhle dalo se to číst. Tyto dvě knihy jsem měla přečtený za dva měsíce. Pamatuji si, že překlad to byl od bratří Mrštíků, Škoda, že takový nikdo není dnes.