esma komentáře u knih

Hlavní postavou díla Jana Guilloua není ani tak člověk nebo mosty, jak by se dalo z názvu usuzovat, je to 20. století. Stejně jako ty předchozí, má i toto století, do kterého se většina z nás narodila a prožila část svého života, světlé, ale i stinné, mimořádné kruté stránky. V knize popisované dopady průniku civilizace do tzv „necivilizované“ Afriky, lhostejnost a povýšenost nad jinými etniky, průběh první světové jsou toho důkazem.
Každého z nás vlečou dějiny a ukrýt se před nimi nelze. Lauritz byl nadaný inženýr, čestný, rovný k lidem, přesto důsledky smluvního vztahu s Anglii ho donutili emigrovat, opomněl, že jeho podnikání není izolovaným ostrovem. Nebo Oskar, mladší bratr, kterému válka vnutila zabíjení, přitom věděl, že nenávist vyvolává pouze další nenávist.
Není jednoduché se orientovat ani v dnešním světě, autor nám ale předal čtivé, hutné dílo, které umí zaujmout, máme nad čím přemýšlet. To, že někoho „neberou“ dějiny, považuji za krátkozraké.

19 07.06.2020

Knížka je skutečně luxusní. Pozor, váží skoro dvě kila a obsah uvnitř je také hutný. Ale nemusíte mít obavy, výklad je velmi srozumitelný a dávkovaný tak, že je zde prostor i pro vlastní vhled. Neubráníme se totiž konfrontaci s tím, co už víme, co jsme četli, viděli, čeho se dotýkali. Příběh umění je natolik poutavý, že se k němu budu vracet se stejným zaujetím, a proto také vím, co mi letos přinese ježíšek...

19 06.10.2019

K opětovnému čtení Řeckých bájí a pověstí mě přivedl Mike Waltari, potřebovala jsem si trochu zopakovat Iónii a Středomoří i z tohoto úhlu. Ta časová mnohatisíciletá kontinuita příběhu lidí výjimečných i zlotřilých, reálných i bájných se stala součástí naši kultury a je různými způsoby předávaná dál. Nejdříve to byli jednotlivci, pak profesionálové - bardi, Homér a jeho následovníci a nelze opomenout ani ty, co antickou literaturu překládali do češtiny (v úvodu jim autor napsal věnování). I pro mne je tato kniha srdeční záležitost, mám vydání 1961 s ilustracemi Václava Fialy, ale musela jsem se o ní dělit. Čte ji totiž i naše malá školačka Evička a o to vlastně šlo i Eduardovi Petiškovi, když pro nás všechny tyto pověsti poskládal do čtivé podoby.

19 02.10.2018

Domov je nádherná knížka. Na začátku jeho absence, na konci jeho příslib. A uprostřed vše o tom, v jaké době a za jakých podmínek Frank a jeho mladší sestřička Cee přežili.
Je to kniha o lidských selháních, kterých není málo : surový rasismus, válka a její následná traumata, dětství bez lásky, činy, které nelze vzít zpět... Toni Morrison proměnila svou zkušenost, znalost poměrů a svou empatii do působivého příběhu a dala svým postavám šanci se zvednout.

18 29.04.2022

Od Iana McEwana jsem četla jenom Pokání a teď Sobotu. Podle čtenářské obce Sobota proti ostatním jeho knížkám slabší, ale mně připadala velmi inspirativní. Má v sobě několik zajímavých rovin. Samozřejmě samotný příběh : dopravní konflikt a jeho neadekvátní řešení. Osobnostní, kdy proti sobě stojí Henry Perowne : úspěšný neurochirurg, milující manžel a otec a přemýšlející jedinec a na straně druhé Baxter, kterému příroda nadělila nesprávný vzorec na opakování jedné genetické sekvence a tím se stává jejím vězněm. A v neposlední řadě všude prosakující atmosféra obav spojená s událostmi po 11. září. Propletenec zvaný svět, ve kterém se mixují dopady národních zájmů, svérázné myšlenkové konstrukce, střet kultur, různých hodnot a v detailu pak střet jednotlivců. Jsou součástí tohoto velkého pomateného světa, ve kterém chce každý žít. Podle svého. A McEwan vzkazuje, a je nepodstatné, jestli vnímá celou společnost nebo jenom její část, že ... jakýkoliv krok, pokud se vymkne kontrole, vyvolá další událost a další důsledky, až se člověk octne v situaci, jaká by ho nenapadla ani ve snu a dobrovolně by si ji nevybral ...
Naštěstí doktor Perowne z variant pomsta nebo smíření volí odpuštění.
To vše v jediném dni, hutné, pestré, napsané s velkým nadhledem, je nad čím přemýšlet.

18 20.04.2022

Autor obdivuhodné trilogie i tentokráte, byť tuto knihu napsal dříve, působí na čtenáře opojně. Realitu jemně dobarvuje někdy až poetickým vyjádřením všeho, co obyvatelé vesnice prožívají. Pořád jsem cítila takový zvláštní klid, přestože ty příběhy nebyly procházkou po rozkvetlém sadu.

18 23.11.2021

Přesídlení německých rolníků do Ruska na pozvání ruské carevny mě v dějepisu minulo (pokud to vůbec bylo v osnovách). Takže jsem poté, co jsem dočetla, klikala a klikala a dávala vše do souvislostí. Příběh převyprávěn přes učitele Jakoba Bacha je zaměřen spíše na něho samotného. Neobyčejně obyčejný muž, podivín s básnickou duši, obdařen tvořivou fantazii, s hlavou v oblacích nebo mimo. A kolem něho pluly dějiny. (Měla jsem výhrady k jeho roli vychovatele Anči, že na ni léta nemluvil, i když v té době se ještě o dramatických důsledcích zanedbání správného momentu pro vznik řeči nevědělo.) Ano, prožil velikou bolest, ztráta Kláry ho ochromila. Přesto, ten nelidský čas, kdy se závratně měnily poměry v zemi (nejenom na Volze), byl přímo nedýchatelně působivěji zobrazen v Tichém Donu, zde byl člověk zmítán a okrádán o život, štěstí a budoucnost.
A Povolžští ? Po vpádu Hitlera do SSSR je prohlásili za zrádce a kolaboranty a odveleli do pracovních táborů. Zde skončil i Jakob Bach, ale to autorka zmiňuje až v epilogu.

18 29.09.2021

Napínavé, postavy a jejich činy z říše fantasy, resp thrilleru. Problematika životního prostředí mě zaujala více, asi jako každého, komu není svět kolem nás lhostejný. Myslím, že nemůžeme vědět vše o dopadech lidské činnosti, zeměkoule je příliš složitý systém s neustále probíhajícími změnami. Některé věci ale nelze zpochybňovat : fyzikální zákonitosti - nárůst oxidu uhličitého v atmosféře, který nutně vede k oteplování.
Autor trefně postihuje to, co je nadčasové : jak vše lze zneužít a nejvíce strach, který ochromuje a dělá lidi ovladatelnějšími.

18 30.06.2021

Ne každého zajímá světová politika, ale kdo touží po základní orientaci, může po této knize sáhnout. Autor sice vypichuje přírodní podmínky jako jednu z podstatných proměnných ovlivňujících dění ve světě, ale je si vědom, že geografie není faktor jediný (vzpomeňme na Gruzii, kterou ani Kavkaz neochránil). Pozici geografie umenšují také stále se zdokonalující technické vymoženosti. TM proto přidává další relevantní společenské a ekonomické charakteristiky daných oblastí a v tomto komplexnějším hábu je kniha přínosná i pro poučenější čtenáře.

18 10.10.2020

Elizabeth mě oslovila stylem psaní, není to kaskáda slov dopodrobna popisující košatý příběh, jenom náznak, skládanka, prostor pro vlastní pohled, tím je to zajímavější. A samozřejmě Olive, samostatná, nezávislá žena, se svými vlastními citovými zádrhely, míhá se napříč příběhy a je nám vlastně čím dál bližší.
Na závěr autorka uvádí fiktivní rozhovor s Olive : skrze ni nás vyzývá … k hlubšímu pochopení dějů kolem nás... máme se vyvarovat unáhlených soudů, protože víceméně jsme na tom všichni stejně a doufá, že … my, její čtenáři, pocítíme určitou úctu k lidské vytrvalosti, protože každodenní život není vždy snadný…
Velmi průzračné, jako bychom byli ve škole, ale hezky nám to vzkázala.
(Určitě se podívám i na filmové zpracování)

18 29.05.2020

Knížka Zdeny Frýbové je nejenom dobře napsaná, bonusem navíc je její fundovaný základ, konzultace s odborníky se autorce vyplatily. Svižný a plynulý děj odehrávající se většinou v manželské poradně mi připadal autentický, neměla jsem problém se žádnou postavou a nechyběl ani takový ten vnitřní neklid, který cítíte u napínavých knih, protože témata všech pěti novel byla dostatečně alarmující. Čtenář může úzkostně pozorovat, jak dědičná výbava v kombinaci s působením užšího nebo širšího rodinného prostředí (nejsou samozřejmě vyloučená ani prostředí jiná), nabírá nesprávný směr a rozvrací život jedince, který není schopen /nebo ochoten/ vysledovat souvislosti a vlastně nerozumí ani sám sobě. Každopádně jde ale o inspirující čtení.

18 06.05.2020

Určitě má každý zkušenost s tím, jak příšerně se dokážou lidi chovat : vypnou mozek, nechají se vést negativními emocemi, snadno podlehnou manipulaci. Příběh z Medvědína je ukázkový, jako okopírovaný ze skutečného života. Autor odlupuje vnější slupky jako chirurg, který se právě chystá vás rozpitvat. Vše je postupně odkryto, odhaleno, každá postava je nahá a vše do sebe zapadá. Přesto bych tuto smutnou knížku doporučila číst, najít v té mozaice lidského chování odstrašující příklady a také vzory, kterými se chceme nechat vést. Nakonec je to také jeden z důvodů, proč knížky čteme.

18 27.10.2019

Knížku nemůžeme hodnotit jinak než slovem dokonalá. Přibližuje osobní vývoj Francesca Goyi, který vygradoval v jeho kresbách realistickým nadhledem nad světem, jehož byl účasten. Podrobnými popisy nás seznamuje s celým zákulisím královského dvora. A samozřejmě, nelze opomenout věčně přítomnou církev, která si ve Španělsku držela výjimečnou pozici (měla bych napsat .. drží .. pod neuvěřitelným dojmem, který mám ze Španělska já - z katedrály v Gironě, kde na mně dýchal středověk, tím nemyslím onu katedrálu). Namístě je zmínit se o inkvizici, tu slavnou právní instituci katolické církve, kterou tak bravurně zpodobil Miloš Forman (děs a bezmoc zviditelnil tak reálně, že na některé scény se vůbec nemůžu koukat, pustit si tento film ještě jednou, budu už jenom poslouchat...).
Velmi zajímavé byly autorovy úvodní kapitoly ke každé ze tří částí knihy. Nabízí zde svůj pohled na historii Španělska a na roli jedince v dějinách lidstva obecně. Hlavní roli přisuzuje Feuchtwanger těm výjimečným, citujme autora ... hrstka moudrých, nadaných se drala kupředu, obrovská většina ostatních ji zdržovala, napadala, vrhala v pouta, utrácela, snažila se jich všemožným způsobem zbavit ...
A hle, jsme v současnosti.

18 23.02.2019

Katje Kettu se podařilo vtáhnout mně do příběhu tak intenzivně, že z důvodu sebezáchovy jsem čtení chvílemi musela i odkládat (den i dva). Válka a zajatecký tábor vs touha po lásce a štěstí, doplněno výrazným expresivním slovníkem, kterým autorka jenom potvrzovala nesmyslnost a krutost válek.

17 07.05.2023

Je to prvotina paní Mornštajnové. Knížka mi nesedla, chyběla mi přidaná hodnota, něco navíc.

17 01.04.2023

Veselý, ze začátku potrhlý na konci dojemný příběh jenom potvrzuje, že cesta k cíli je stejně důležitá jako cíl sám...

17 10.04.2022

… jak málo věcí dokážeme v paměti udržet, co všechno s každým vyhaslým životem dál upadá v zapomnění a jak se svět sám od sebe vyprazdňuje, když příběhy vážící se k nesčetným místům a předmětům, jež si samy o sobě nic pamatovat nemohou, už nikdo neuslyší … nezaznamená je … ani nepředá dál…
W. G. Sebald zaznamenává, předává… příběh osamělého chlapce, kterého matka zachrání tím, že ho pošle ho v necelých pěti letech vlakem do Anglie, chlapce, kterému je umožněn život fyzický, ale poznamenán život duševní, dospělého muže, kterému se rozevře propast času a sděluje nám, jaké to je, zůstat naživu.
Kniha s velkým přesahem, se zajímavými kulisami z oblasti architektury, přírodovědy, ale hlavně s nepředstavitelně hrůznými popisy zvrácené moci.

17 11.11.2021

Smutné, depresivní čtení, ještě že žijeme tady a teď.

17 08.08.2021

Zaostalému carskému Rusku začátkem 20. století zvonil umíráček. Velká říjnová revoluce smetla nejenom předchozí nevolnický režim, ale rozvrat země otevřel Pandořinu skříňku plnou temných sil, kde bratr neznal bratra, soused souseda, člověk člověka. … Na světě není nic strašnějšího než lidská duše… Rozum, chladnokrevnost, rozvaha, to vše Grigorije opustilo v tom strašném okamžiku a jeho zvířecí pud mocně a cele ovládl jeho vůli...
Revoluce smetla každodenní život kozáků, kteří byli staletí usazeni kolem Donu. Byli spjati se svou půdou, neboť to byla ona, kolem níž se točili myšlenky všech, dýchali se svými koňmi, hájili své zvyky, pěli o své řece. Časy se měnily, do pohybu se daly velké dějiny a „malý“ člověk neměl šanci.
Postavení „malého“ člověka je univerzální… dělá co může, snaží se nejenom přežít, ale zároveň chce žít správně... Postava Grigorije Melechova je tak průzračná, ukázková, nemůže se přidat k žádné ze znepřátelených stran, zklamali ho. … Život tě donutí vyznat se v tom a násilně tě hodí na jednu nebo druhou stranu, Griško… To jeho hledání, nejistotu, to máme pořád společné. Žádná doba není taková, aby byl výběr jasný a snadný.Mají pravdu ti, co říkají, že historie se dá hodnotit pouze s odstupem času. Hodnoťme, tato historie se totiž dotkla a dotýká i nás…

I přes spory kolem autorství se nedá upřít, že jde o epické dílo nadstandartní... autor určitě myslel na čtenáře a nechal ho vydechnout : po nekonečném popisu krutosti občanské války vkládal do textu lyrické obrazy popisující půvaby této země, kterou bylo prolito tolik krve… a nakonec zvolnil, dílo ukončil květnem 1922, tedy před hrůznou vyhlazovací anabázi nepřizpůsobivých obyvatel hladomorem. Ale toho se Grigorij nejspíš stejně nedožil.
Že existuje Tichý Don, samozřejmě vím už od školy. Ale netušila jsem, že mně tak chytne. Četla jsem s přestávkami dva měsíce a zařazuji ho do svých top knih.

17 03.04.2021

Asi není mnoho těch, kteří neznají díla Johna Steinbecka. Já osobně u něj obdivuji, jak lehce (alespoň mně to tak připadá) a přitom barvitě kouzlí své postavy, nechává je prát se se skutečným světem, nemazlí se s nimi, ale současně k nim přistupuje s respektem. I ten s intelektem nejmenším je v jeho podání pořád člověk. Nevnímám to jako soucit, ale jako hluboké chápání všech variant lidského života. Na pastvinách nebeských i těch zatracených.

17 16.02.2021