engelmar komentáře u knih

Kniha mě celkem pobavila, byla propletena samýma absurdníma postavama, kde Ignacius jako hlavní hrdina, jehož hlavním smyslem života je sepisování nějakých nesmyslů je super. Fraška mi trochu připomíná Švejka, nebo Hlavu XXII. Ale jejich kvalit podle mě nedosahuje, přišlo mi to utahané, opakující se příběhy, asi až příliš jsem zde viděl argumentací některých individuí u nás. Závěr mě zase celkem zaujal, asi jak už zde někdo psal měla být kniha kratší a mít větší spád.

3 30.06.2023

četlo se mi to dost těžko, ze začátku jsem se v tom úplně ztrácel, vůbec jsem nevěděl, kdo je kdo, co řeší, kam to směřuje, různé prndání, kdo půjde kam do lázní, říkal jsem si, jestli to vůbec budu schopen dočíst. Poté, co se tam rozvinul příběh Glauka, krásné Iony a zlého Arbacase, příběh se rozběhl a bylo to podstatně čtivější, stejně jsem si ale říkal, zda si mám opět přečíst těch prvních 100 stran, které jsem nepochopil a nějak se mi tam ty postavy vynořily ze tmy a nevěděl jsem, kde se tam vzaly.

13.06.2023

Celkem čtivá kniha, Nell byla takovým andělem, člověk, kterého musí milovat snad každý, působí jako anděl, žijící ve světě mezi různých karikatur nejroztodivnějších povah. Z mého pohledu nejméně sympatická postava byl dědeček, Quilp byl podle mě špatný, tak nějak prvoplánově, dědeček Nell v podstatě vysál, sebral jí mládí, nějaké naděje, sny a vlastně nakonec zprostředkovaně i život a ještě se tak nějak schovával za její dobro. Zvláštně na mě působilo to, jak tam byla postava vypravěče, která příběh začala vyprávět ze svého pohledu a pak se vlastně úplně vypařila, jako by Dickens nevěděl, o čem to bude a vymýšlel to za pochodu. Dickův postupný přerod z negativní postavy v ryze pozitivní byl skvělý.

13.06.2023

Kniha je často citovaná v různých knihách o okupaci 1968, či komunismu obecně, asi není moc zdrojů, kde by člověk byl takhle blízko jednání a zároveň udělal, alepoň jakousi sebereflexi, možná, to ukazuje, že i takto vysoko v ksč se mohl člověk dostat z naivity a ne vyloženě prospěchářsky, nebo alespoň prozřít. Místy se četla kniha těžko, ale zase mi to malinko ucelilo infortmace a zločinosti minulého režimu a některé věci usadilo lépe do souvislostí.

2 26.04.2023

V této knize je vidět Tolsteho mistrovství, jak dokáže barvitě popsat takové obyčejné věci, jako studentskou pitku, nebo jízdu kočárem.

Co se týče děje, už mě to trochu začínalo nudit, jak chodí po těch zkouškách a navštěvuje ty lidi, taky mi to přijde neukončené, možná proto, že čtvrtý díl, který Tolstoj plánoval napsat už nikdy nenapsal. Zajímavé jsou ale i Ruské reálie vyšší společnosti té doby, třeba jaký důraz byl na to mluvit Francouzsky a kdo to neuměl byl mimo.

Je to moje první kniha od Tolstého, kterou jsem četl a určitě si rád přečtu nějakou další.

1 29.03.2023

Hodně zajímavá kniha a rád jsem si přečetl, další pohled na únorový puč z pohledu přímého účastníka. Některé pohledy se například od pohledu Prokopa Drtiny lišily, například Ripka vůbec nezmiňuje nutnost sehnat 13. demisi, aby vláda musela padnout. Uvažovalo se například o Janu Masarykovi, jeho role tam ale nebyla zmíněna. Líbilo se mi, že v té knize Ripka na nikoho neútočil, nikomu nic nevyčítal, snažil se být maximálně autentický a věcný. Trochu mě překvapil jeho pohled na to, že přejít do otevřeného útoku byla jediná možnost, jak s režimem bojovat, moc se nezamýšlel, jestli se třeba někde nestala nějaká chyba, něco se dalo udělat lépe, ale samozřejmě je to pohled člověka, který tu demisi inicioval, tak k tomu nevidí výhrady.

Kniha rozhodně stála za to a určitě ji doporučuji.

14.03.2023

(SPOILER) Výborná kniha, ze začátku jsem se v těch jménech docela ztrácel, pak se ale příběh rozjel a příběh zajímavý od začátku až do konce.

S realitou to samozřejmě nemá nic společného, taková trochu pohádka pro dospělé, v některých postavách jsem viděl paralely k jiným postavám Alexandra Dumase a Victora Huga, je ne tom znát, že to byli všechno současníci, kteří se navzájem ovlivňovali a ve Francii se v té době takto psalo, hrdina, který obětuje celý svůj život, aby splnil slib, jinému hrdinovi, kterého znal ani ne hodinu.

Trochu mě zklamalo, to že v tom nakonec měl osobní zájem, trochu jsem čekal podobnou pointu, jako Jean Valjean a Cosette. Láska dávající se, ne láska chtivá, spíš láska otcovská, ne láska milenecká, vychovávám ji pro někoho jiného, ne pro sebe. Spíš by mi dávalo smysl, kdyby si Legardere vzal Auroru matku, než dívku, kterou vychoval, to je nemohu si pomoc divné a hraničí to u mě s incestem. Auroru bych spíš viděl pro Chavernyho.

To je ale asi jediný nedostatek této knihy, jinak čtivý, dobrodružný příběh francouzského romantismu, takové mám rád.

5 20.02.2023

Nejsem historik, tak nevím, jestli můj názor určitě objektivní, ale zase jsem o této knize nechtěl zatím přečíst žádné recenze, abych se nedal ovlivnit názory jiných, ale hned jak to sem dám. Chci o této knize najít, co nejvíc informací, co o tom píšou jiní, abych viděl, jak moc se můj názor liší.
Předně si vážím toho, že je někdo schopen napsat takovouto náročnou knihu a neopírá se o nějaký standartní výklad, není zatížen předsudky a zkusí to napsat pěkně poctivě znova, o to víc ocením, když se do této práce pustí zahraniční autor, který není zatížen, nějakými předsudky, dějepisem z dětství, národní hrdost, či bolest.
Přestože jsem o 20. století přečetl řadu knih, oceňuji, že spoustu věcí autorka otevřela z jiného pohledu a zařadila do jiného kontextu. Z knihy mě zaujaly hlavně kapitoly o pražském jaru a následující normalizaci, kde si myslím, že mám díry ve vzdělání a rád se do toho zase pustím.
Celkem mi tam ale vadilo nálepkování autorky. Působí to na mě, že autorka si vymyslela název, stát, který zklamal, tedy mám nějaké tvrzení a snažím se ho obhájit, proto nastuduji české dějiny a co toto můj pocit uspokojuje použiji a co ne, to ne. Prostě mám nějakou senzaci, všechno je jinak, než jste si mysleli, a to se bude prodávat.
Určitě není dobrý pohled, jak zveličujeme naše charaktery a děláme ze sebe slušný národ, který nikdy nikomu neublížil. Ale autorka to kyvadlo podle mě úplně obrátila. Daleko raději bych četl nějakou vyváženou knihu, samozřejmě popsat to, jak jsme se zachovali k Němcům, což považuji za naši národní bolest, nebo absurditu, jak k platnosti západní části republiky se použil historický kontext a k východní národnostní, což jde úplně proti sobě.
Autorka ale měla popsat i pozitivní stránky první republiky, takto z toho Masaryk a Beneš vychází, jako dva kariéristi, kteří si vymysleli svoje Československo, tedy vysloveně negativně, autorka strašně nálepkuje a používá jen půlku informací. Například tam popisuje, jak Viktor Dvorčák, založil východoslovenský národní výbor, protože dle něj jsou východní Slováci samostatný národ, ale vůbec nezmiňuje že to byl placený agent Maďarska, pochybuji, že to autorka nečetla, prostě se to do tohoto konceptu československých hajzlíků nehodilo.
Docela osobně jsem si bral poznámky o uplakanosti české hymny, národního divadla, které jsme si založili, abychom ukázali naši českou nadřazenost, či to, jak jsme my vyprovokovali druhou světovou válku mobilizací, možná si to ani autorka neuvědomuje, nebo to zde nezmínila, ale přesně tohoto se Beneš dle názoru Prokopa Drtiny bál, abychom nebyly vnímáni, jako důvod, proč byla válka a proto přistoupil na Mnichovský diktát a český národ ho pak bral za zrádce, bylo to dle mého názoru přesně naopak, než píše autorka.
Ale i přesto bych bral knihu, jako pozitivní, nebýt jedné poznámky. Zde je vidět, jak málo někdy stačí, aby kniha byla vnímána pozitivně, či negativně, pohár, který přetekl, způsobila poznámka pod čarou (63 kapitola 6), když Češi soudili Franka, kde se zmiňuje, že Ti největší zločinci, odsouzeni nebyli, protože umřeli včas a mezi nimi tam zmiňuje i Háchu, tento ničím nepodložený faul, mě naprosto otrávil dojem z této knihy, Hácha, který byl nemocný stařec nad hrobem, prezidenství vzal, protože k tomu byl přesvědčen a několikrát zlomen, táhl tu svoji káru protektorátu celou válku, nevím o tom, že by někomu vědomě ublížil, tak je autorkou vnímán jako daleko větší zločinec než Frank, který má na svědomí desítky lidských životů a vypálení Lidic a Ležáků. Nebýt této poznámky, bych asi dal i přes výhrady lepší hodnocení, takto nemohu dát víc než 2 hvězdičky.

1 09.02.2023

V knize jsem se místy ztrácel, ale líbil se mi francouzský pohled, který nebyl nijak zatížen vlastenectvím, na tohoto zajímavého muže, obdivuji, kolik toho autor nastudoval.

1 20.01.2023

Zajímavé paralely, ale asi to na mě bylo složité, nějakou prostitutku Lízu a dobro oplácené zlem jsem tam vůbec nenašel, jestli jsem nečetl nějakou zjednodušenou, nebo zkrácenou verzi.

2 04.01.2023

(SPOILER) Tak přečtení této knihy byl z mé strany trochu hec, kniha s takto krátkým názvem, ale neskutečně dlouhá a propracovaná. Databáze knih mi ji odmítala najít, že mám zadat tři písmena se slovy "Hledaný výraz musí mít alespoň 3 znaky". Četl jsem ji možná měsíc, příběhy sedmi hlavních hrdinů propracované do nejmenších detailů, kde na sebe navazovaly a vracely se navzájem jeden do druhého, myslím si, že není moc autorů, kteří by byli schopni napsat takto komplexní a propracovanou knihu, také King ji psal 4 roky.

Bohužel se styl knihy, pohádky, s nádechem fantasy a hororů až tak nepotkal s mým vkusem, často jsem nechápal smysl toho všeho, popis jakésy příšery, která je někde pod městem a jednou za čtvrtstoletí vyleze a vraždí, trochu jsem čekal, nějaký smysl, závěr, proč to tak je, spíš mi to přišlo, jak silný příběh v okamžiku, který ale tak nějak se motá a nikam nesměřuje, příšera je na konci zabita, půlka Derry spadla, ale co je jinak, co skončilo? Myslím si, že podobný efekt by šel napsat v knize kolem 350 stran, spousta bočních linek, kde jsem čekal nějaký wau efekt nikam nevedla. Proč se Stan Uris tak bál, že spáchal sebevraždu, co viděl navíc? Proč se tam Beverly musela se všema vyspat, jaký účel to mělo? Sex jedenáctiletých dětí mi přijde silně perverzní a pokud to tam nemělo jasný účel, tak to tam být nemělo. Jakou roli tam měl manžel Beverly Tom? Myslel jsem, že když už ho tam autor vymyslí a pošle do Derry za Beverly, že tam bude mít nějakou roli, minimálně jako Audra, Billova žena, něco se stane, ale on prostě zmizí. Takových věcí, které mi tam úplně nezapadají, ale přesto jsou podrobně rozepsané a propracované je spousta a trochu mají pachuť, proč jsem nad touto knihou strávil tolik času, nic to ale nemění na tom, že to je jeden z nejkomplexnějších románů, co jsem kdy čet a tak trochu mám radost, že po letech obcházení jsem To přečetl.

Ještě jedna věc tam ve mě rezonovala, moc s tím nesouvisí, ale pro pobavení ji tam dopíši, King asi nikdy nečetl Foglara a možná ani neví, že existoval, ale podoba sedmi statečných dětí s Rychlými Šípy a zároveň partičky Henryho Bowersem s bratrstvem kočičí pracky byla takřka dokonalá. :-)

7 17.12.2022

Hlavní hrdina mě dost rozčiloval svou uplakaností a popisování vlastní neschopností beze snahy colokiv s tím dělat.

Zaujala mě ale nadčasovost toho, jak chlapec svou snahou si udělá z holky nejlepší kamarádku, místo vztahu, tedy přesně opak toho co chce, nejhorší věta mám Tě ráda jako kamaráda je aktuální před 150 lety i dnes.

1 11.11.2022

Četl jsem jiný překlad Cashel Byrron profesionál z roku 1908, od knihy jsem čekal malinko víc, první polovina knihy byla vyloženě nudná, trampoty Lýdie, Alice Cashela a obou bratránků uhánějící ch své sestřenice. V druhé půlce se děj trochu rozjel, ale pořád mi ty postavy přišly dost jednoduché, málo propracované a vesměs nesympatické, asi bych čekal od nobelisty víc, přece jen se asi jedná o jeho rané dílo, kde se sám ještě učil psát.

17.10.2022

Kniha nebyla špatná, ale přece jen jsem měl očekávání malinko vyšší, podle toho názvu, který mě celkem zaujal jsem očekával, že autor byl v tom neštěstí v Nepálu víc angažován, než že byl v táboře 1, nechal se svézt vrtulníkem do základního tábora, cesta skončila a za dva roky se pokusil o Everest znovu a tentokrát mu to už vyšlo.

O zdolávání hory jsem se dozvěděl spoustu detailů, které by mě z knih Radka Jaroše, nebo Messnera ani nenapadly, tam je to rozepsané do detailu, přesto ale u mě trochu ten Everest takto ztrácí, malinko exkluzivitu, když dřív se velká expedice pustila do zdoláváí hory a nakonec, když to dva zvládli, tak se to bralo, jako obří úspěch všech okolo, zde v podstatě horolezec musí hodně makat, ale daleko větší zásluha na zdolání je na šerpech, kteří vytáhnou fixní lana, postaví stany, uvaří vodu a doprovodí horolezce až nahoru, aby se horolezec mohl soustředit na aklimatizaci a výstup. Když je tam těch horolezců tolik, že se ani nejsou schopni vyhnout, denně jich to dokáží desítky už to není takové romantické čtení, jako u těch prvních průkopníků, kde byla ta nejistota daleko vyšší.

1 03.10.2022

Dle mého názoru hodně podobné, jako Žitokovské Bohyně, střídání rovin a spousta různých záznamů atd. Bylsa tam jedna nepřesnost, kdy se v dokumentu stb o Bělovodském knězi zmiňovalo o odbouchnutí kaple a reakce kněze, to ale už nemohlo být, protože kaple byla zlikvidovaná až při jeho pohřbu.

Je to další střípek upozorňující na zločinnost komunistického režimu o všech stránkách a těch nikdy není dost, toto bylo zpracováno perfektně.

10 20.09.2022

Poměrně čtivý rozsáhlý román popisující emancipaci žen. Trochu to na mě působilo, že je to trochu neuchopené, první část mpenzionátu paní latterové by v podstatě mohl být samostatná kniha. Zbytek knihy popisující osudy Madi Břeské popisovaly její krásu a snahu o emancipaci, v podstatě mi byla Maďa velmi sympatická, jen jsem se s ní ne vždy byl schopen ztotožnit, taková zmatená existence, která neví co che, malinko se v tomto světě ztrácí a úplně ho nezvládá. Taky mi ten závěr knihy přišel takový neurčitě riozpačitý. Jinak zajímavý vhled do tehdejší doby a problémy lidí, zajímavé je jak spousta věcí o kterých nemám páru co je je tam bráno jako samozřejmost a jiné věci, které jsou dnes samozřejmost (např. slovo raut), v té době nebylo a je tam popisováno dopodrobna, co to vlastně je.

25.08.2022

Na tuto knihu, jsem byl hodně zvědavý a jako věřící člověk jsem byl zvědav, jak bude pan Dawkins argumentovat.

Knihu mohu rozdělit na dvě části, první část mi přišla nosnější, protože jsem se zde dozvěděl spoustu nových věcí, až se trochu stydím, jak člověk, který vyrůstal na křesťanských tradicí vím tak málo o historii, jak bible vznikala, kdy byla psána, kdy se co vybíralo, do bible a tak. Celé mi to přišlo spíš, jako rozbíjení takové té naivní, dětské víry, postavené na to, že co je psáno to je dáno, všechno musí být pravda, zde je vidět, že je to psané pro Američany, kde je většinově zakořeněné křesťanství a ateisté jsou v menšině, zde, kde je situace přesně naopak a my věřící jsme v menšině, už takový vliv mít kniha nemůže.

Druhá část mi přišla už trochu slabší, myslím si, že problematiku evoluce autor daleko lépe popisuje v knize sobecký gen, tohle jsou skutečně základy z evoluční biologie, fyziky, něco z matematiky, ale celé mi to trochu přišlo, jak pro dvanáctileté děti a jestli byl jeho záměr, abych já jako čtenář přestal věřit v Boha, tak se to dost minulo účinkem a trochu mi to přijde absurdní, vědou se podle mě nedá vyvrátit Bůh, stejně, jako je absurdní se snažit vědou dokázat, že Bůh existuje. Duchovní svět je podle mě úplně jiná dimenze, než ten světský, to je prostě každého vnitřní svět, který můžeme částečně sdílet s ostatními a částečně ho máme stejně pro sebe, protože se to moc vysvětlit nedá. Pro mě je víra v Boha postaveného na židovsko křesťanské tradici velmi důležitá a skutečně věřím, že Bůh existuje.

Myslím si, že pan Dawkins si vymyslel nějakého Boha a snaží se vyvrátit, že v něj nevěří, ale v takového Boha, který mává hůlkou a kouzlí život, nebo ladí knoflíky a nastavuje přírodní zákony já nevěřím také. U mě naopak jakákoliv nová informace, kterou se dozvím z vědy a techniky posiluje víru v Boha´, protože mě skutečně spousta věcí v přírodě, včetně evoluce přijde jako obrovský zázrak a čím víc toho vím, tím větší zázrak mi to přijde, něco se vysvětlí, ale příčina proč to tak je, je ještě zajímavější, než to co se snažila dokázat.

Myslím si, že nejsem úplně v přírodních vědách nevzdělaný, ale stejně mé znalosti ani zdaleka nedosahují znalosti např. pana Marka Váchy a nebo Jiřího Grygara, kteří přesto, že o těchto věcech, co pan Dawkins popisuje moc dobře vědí, oba jsou velice vzdělaní v přírodních vědách a sami popularizují vědu, přesto v Boha věří. Pan Vácha je dokonce katolickým knězem. Není podle mě pravda, co píše pan Dawkins v knize, že čím vzdělanější člověk, tím spíš nevěří v Boha, myslím si, že to se vzděláním vůbec nesouvisí.

V knize na mě pan Dawkins udělal velmi dobrý dojem, jeho životní hodnoty lidské morálky sdílím, ale asi bych ocenil, kdyby měl trochu pokory a úcty k věřícím, daleko více by mi seděl styl, já si myslím, že Bůh není protože .......... a ne styl Bůh není jaktože to všichni nechápete? Trochu mám pocit, že nás věřící lidi tak trochu háže do jednoho pytle, jako neskutečné pomatence a to mě na něj mrzí.

8 01.07.2022

Zajímavá kniha rozhovorů a pro mě, jako pro člověka, který není úplně queer friendly, velmi užitečná, že jsem mohl do této pro mě ne úplně příjemné problematiky proniknout. Líbila se mi Filipova schopnost se ptát cíleně i po stranách vysvětlivky, pro takové lidi, kteří této problematice nerozumí, podobně jako já.

Co se týče rozhovorů, velmi se mi líbila jejich pestrost, od těch nosných, jako je manželství, Bůh, historie, až po ty z mého pohledu bizáry, jako je bipolární, nebo drag. Vyloženě špatně se mi četly jen první dva rozhovory, u Vojtka je to asi můj osobní problém s ním, protože ho vůbec nepovažuji za odborníka, ta série deníku N s ním mi absolutně nesedla a nepamatuji si, že by tam dal nějakou užitečnou radu a u té Lenky Králové už je to na mě moc i s ohledem na to, že měl ženu a malé dítě, pořád jsem četbu musel přerušovat a myslet na ně, jak to asi dali a vůbec si nedovedu představit, že mě by se stalo něco podobného.

Asi mi vadila i přílišná otevřenost ohledně promiskuity dotazovaných, ty různé křovíčka za nádražím, kam si homosexuálové chodí anonymně udělat dobře (doufám, že jsem termín z knihy ocitoval přesně), už taky byly silně za hranou mého vkusu.

Celkově ale vnímám pozitivně, že mě tato kniha částečně vykolejila z mé komfortní zóny, donutila mě o této problematice přemýšlet a snad to více pochopit, abych až se to bude týkat někoho z mého okolí byl k této problematice tolerantnější, než jsem teď a neubližoval ostatním zbytečně moc.

6 26.06.2022

(SPOILER) Skvělé, touto knihou se Kundera zařadil mezi moje oblíbené autory. Už jsem byl nadšený s Žertu, ale to je světové dílo a trochu jsem počítal s tím, že podobně, jako Nazí a mrtví a pak to ostatní, Sto roků samoty a pak to ostatní atd, že i u Kundery bude Žert a pak to ostatní.

Tedy Život je jinde. Od začátku, naprosto obyčejný příběh, který se děje jakoby mimochodem s pozadím velkých událostí 20 století, kdyby to napsal kdokoliv jiný než Kundera, mohlo to být docela nudné tlachání, zde ale ne, spousta, metafor paralel, wau efektů. Například 20 uříznutých sluchátek a změny jejího významu, přirozeně začínám chodit s dívkou, která se mi nelíbí, protože se to prostě stane, různé typy slz maminčin a jejich významů, návrat do místa, kde jsem byl počat a přirovní ke hříbku, který zde prostě vyrostl, paralela s Wolkrem a spousty jiných mladých básníků, kteří zemřeli mladí a jejich propojení s matkou, vlastně se propojení matka vs syn prolínalo celou knihou. Různé podoby matky a syna. Matka milující, matka starostivá, matka žárlivá, matka sobecká. No a nakonec ta kapitola čtyřicátník, podle názvu jsem tak nějak počítal, že autor popíše básníka, jako čtyřicátníka a pak jeho smrt, ale to by nebyl Kundera, zde si autor prostě tak nějak s lehkostí odskočil k někomu jinému a jinému příběhu a pak se zase nenuceně vrátil k básníkovi a nechal ho zemřít. Brilantní vyústění.

Vím, že se v poslední době hodně řešila kontroverze Novákovy biografie a Kunderova charakteru. Nemám na to názor, Knihu jsem nečetl a číst nebudu, ale jako spisovatel, je Kundera prostě skvělý, když to srovnám s některými dnešními spisovateli, tak bych skoro napsal Kundera je jinde. Už se těším na další autorovy knihy, které mi zatím tak nějak záhadně zůstali schovány, abych si je mohl pošetřit do současnosti a těšit se s nimi.

8 20.06.2022

Trochu mi to přišlo, jako, kdyby každá ze tří částí byl jiný žánr, první část v podstatě červená knihovna, vůbec mi to k Londonovi nesedělo. Druhá část mi přišlo skoro budovatelský román ve stylu Jana Drdy, moc jsem se nebyl schopen ztotožnit s morální povinností se zúčastnit stávky a kdo na to má jiný názor, je stávkokaz a je třeba mu lámat ruce, aby nemohl pracovat. Až třetí část a hledání vysněného měsíčního
údolí byl podle mě typický Jack London, popis nádherné krajiny, trochu romantiky se šťastným koncem, povídky z dalekého severu mi asi sedí více, toto je takový průměr, špatné to nebylo, ale vyloženě super taky ne.

3 09.06.2022