elexmil komentáře u knih
Mám pocit +-. Jsem dost aktivní seniorka, ale pobyt 86leté lehce dementní paní na Antarktidě mi přijde hodně nereálný (ale na Everest za peníze dostanou i nehorolezce). Málo reálné je i to, že by člověk v tomto věku byl schopen pozitivních duševních a osobnostních změn. Veroničin deník posloužil k vysvětlení psychotraumat z dětství, k 15ti leté mi neseděl. Patrick mi přišel už více reálnější, líbila se mi cesta, kterou k sobě našli Veronika a Patrick. Líbily se mi popisy prostředí a tučňáků.
Většina komentátorů srovnává knihu s prvními třemi ze série Milenium, tomu se nejde ubránit. V žádném případě mi kvalita psaní D.L. nepřijde stejná, jako S.L., kniha D.L. je taková plošší, nedotažená.
Bude se líbit milovníkům romantiky, k těm já moc nepatřím. Obě hrdinky poněkud naivky. Příběh je postaven dílem na víře té první - na její víře v solidnost německého důstojníka. To mi nesedělo. Neseděly mi ani dialogy hlavních současných aktérů příběhu. Ale dočetla jsem.
Přečetla jsem rychle, byla jsem zvědavá na rozluštění. Není na to ale na plný počet hvězd - na tu jednu zápletku příliš mnoho slov.
Někdy to opravdu je tak, jak říká citát v úvodu: Ten, kdo nic neví, je pravdě blíž než ten, jehož mysl je naplněna lží a omyly. (Thomas Jefferson).
Život nám všem přináší starosti, problémy. Hrdinky rozhovorů jich měly nadprůměrně. Četla jsem jedním dechem.
Stejně jako u "Vejce a já" kniha mého mládí, ale milovala jsem ji ještě více než Vejce a četla mnohokrát.
R.2020 jsme byli v divném covidovém létě náhradou za jinou dovolenou poprvé na dovolené ve Slovinsku, do té země jsme se zamilovali a byli jsme tam od té doby každý rok - hory, jezera, moře, městečka, termály, skvělé víno a jídlo, příjemní lidé. Tak jsem před letošní další cestou hledala slovinského autora, ať se tedy i trochu vzdělám.
Nu a SKVĚLÉ. Přečetla jsem jedním dechem za tři dny. Popis zmatených složitých myšlenek vypravěče, jeho ambivalentní postoj k otci, vyrovnávání se různých osob s nesmyslností a hrůzami války, selhávající vztahy děti-rodiče-prarodiče. Hledání kořenů zla místy až mrazivé. K odlehčení depresivity přiměřený sarkasmus, balkánské drobné životní radosti. Není potřeba se více rozepisovat, předešlé komentáře jsou OK. Nechápu při tom, že komentář byly zatím jen od tří čtenářů, nechápu, jak je možné, že kniha je pozapomenutá. Při tom do zemí bývalé Jugoslávie jezdí na dovolené davy a davy Čechů. Všem přečíst DOPORUČUJI.
Další kniha z mého hledání na téma Patagonie, Chile, Ohňová země. Velmi dobrý průměr. Jemný sarkasmus. Na jedné straně muž, který kdysi pod vlivem ideálů bojoval za socialismus v Chile, na straně druhé socialistický aparátčík z NDR. Určitě si od autora ještě něco přečtu.
Kniha má hodně pozitivních komentářů, já nedočetla. V první třetině vlastně ne složitý příběh - selhávající soužití dvou malířů, u Gogha manifestace psychické poruchy až s psychotickými příznaky... to není čtení pro můj volný čas
V rámci dnešního vaření jsem si vzpomněla na tuto kuchařku. Mám ji léta, byla mi inspirací opakovaně, určitě doporučuji všem milovníkům ryb, skvělé recepty. Pokud by nebyla k dispozici na trhu, pak je k dispozici na netu:
www.receptyynakapra.cz
Objevila jsem a četla jsem že stejného důvodu jako Ohňovou zemi (F.Coloane) - ta se mi líbila. Borges není můj šálek kávy, nedočetla jsem, ty dvě * za první povídky.
Zopakovala jsem si něco z dějin Gruzie, kde jsem byla loni, poučila jsem se o dějinách Arménie, kam chci příští rok. Nu a k tomu informace o Ázerbájdžánu, pro mne zcela zatím neznámé destinaci. Cením velmi kladně zajímavé informace o vzájemných vztazích těch tří národů, vidím v novém světle nedávnou akceleraci konfliktu v Karabachu.
Odkládám nedočtené - čekala jsem podle štítku "beletrizovaný životopis", shoduji se s Knihomolkou, že je to spíše dějepis. Na takovou dějepisnou knihu musí mít čtenář tu správnou náladu a já ji asi nemám. Hvězdami nehodnotím, protože pro jiné trpělivé čtenáře milující dějepis je obsah určitě zajímavý. Zvládla jsem část do Klimtovy a Adélininy smrti - popis atmosféry ve Vídni a tehdejší vnímání umění určitě zajímavý.
Četla jsem v dětství a příběh mi připadal divný, nesrozumitelný. Ilustrace jsem ale milovala.
Stejně jako u Nalezeného světla - zůstává mi v paměti i po mnoha mnoha letech
Podle seznamů hledám knihy, které jsem v minulosti četla. Tato kniha se mi vybavila jako dobrá, čtivá, se zajímavým popisem kontaktu dvou etnik.
Doporučuji těm, kdo se zajímá o způsobu života v kibucech. Styl psaní mne moc bavil
Pro toho, kdo jede do Mexika, určitě bezvadný zdroj informacích podaný příjemnou a zábavnou formou. Díky těm informacím jsem při své cestě Mexikem vnímala mnohé, čehož bych si bez přečtení obou Mexikopedií asi ani nevšimla.