Elerrina komentáře u knih

Murtagh bohužel nemá schopnost psát zajímavě o sobě a svých zážitcích, i když nepochybně žil zajímavý život. Většinu knihy tak tvoří repetetivní popisy hovorů s japonskými kolegy a (dnes už vlastně historické) popisy pitomé firemní strategie a autistických firemních rituálů. To je zajímavé pár stránek, pak už jen nudné.

20.06.2023

Místy docela vtipné, místy trochu popisné co se reálií týče, jednou či dvakrát i trochu dojemné. Ano, není to nic víc, než letmý pohled do života emocionálně nestabilní hrdinky, která se právě ocitla na určitém životním scestí a občas se pohybuje nebezpečně blízko hranice, za níž už by byla za blbou krávu. Ale jako lehké zábavné čtení na letní odpoledne je to vyhovující.

2 31.07.2022

Komodore Hornblower se potuluje s několika loděmi po Baltu a většinu času řeší vysokou protinapoleonskou politiku. Už to není jako předchozí knihy, chybí to sepjetí kapitána s posádkou a jeho lodí, ale stále je to velmi čtivé. Větší i menší šarvátky střídají diplomatická jednání a recepce, finální obrana Rigy poodkrývá, jak asi vypadaly napoleonské války na pevnině (tzn. děsný masakry). Zaujalo mě hlavně to, že si v této klíčové fázi evropských dějin naprostá většina zúčastněných myslela, že Napoleon v Rusku vyhraje a potom bude vládnout celé Evropě. S možností, že se ruský car Alexandr prostě nevzdá, nikdo moc nepočítal.
Škoda, že touto knihou české překlady série skončily.

1 17.10.2020

Plynule navazující na děj předchozí knihy Řadová loď. Téměř celý příběh se odehrává v napoleonské Francii, dokumentaristickým způsobem je vylíčen pobyt v zajetí, transport kapitána, jeho zmrzačeného prvního důstojníka a jejich sluhy do Paříže, kde je pravděpodobně očekává poprava, náhlý dramatický útěk, zdlouhavě plynoucí měsíce ukrývání se na sídle přátelského hraběte a nakonec drzý únos ukořistěné britské lodi z francouzského přístavu. A opět zvláštně působící závěr. Triumfální návrat, očištění před válečným soudem, povýšení, bohatství a vytoužená žena, nic z toho nepůsobí rozporuplnému hrdinovi radost, jakoby to bylo jenom nebezpečí a fanatické plnění povinností, které ho mohou uspokojit.

1 10.10.2020

V některých ohledech ještě lepší než předchozí kniha Šťastný návrat. Jedná se o dokonalý vhled do fungování a mentality britského námořnictva v době jeho největší slávy a bohužel i do nelítostné krutosti válečných poměrů tehdejší doby. A zároveň je to i fascinující portrét nejednoznačného, komplikovaného člověka, který je pro všechny ostatní geniálním námořním stratégem a obdivovaným hrdinou, a v nitru se přitom mučí pochybnostmi a sebepodceňováním. Kapitán Hornblower bojuje ve Středozemním moři s francouzskými loděmi, pobřežními bateriemi a nakonec i pozemními jednotkami. Je to ale až nečekaně se objevivší francouzská flotila, která se mu nakonec stane osudnou.
Výstavba děje je opět nerománově atypická, autor napřed nechá svého hrdinu vyhrávat a sklízet úspěchy, aby ho v závěru postavil do zničující a neřešitelné situace. Čte se to jedním dechem a skutečně jediným problémem této knihy je, že je pouze polovinou příběhu, který plynule pokračuje v následující knize S vlajícími prapory.

1 10.10.2020

Šťastný návrat je první napsanou knihou z hornblowerovské série, autor totiž začal psát příběh svého hrdiny kapitána Horatia Hornblowera odprostředka a později napřeskáčku dopisoval jeho dřívější poručnická a pozdější admirálská léta.
V tomhle příběhu Horatio dopluje na tichomořské pobřeží tehdejší Nikaragui s tajnými rozkazy podpořit tam povstání proti Španělům. Jenže vše se pochopitelně vyvine jinak, z šíleného místního diktátora, který měl být jeho spojencem, se stane nepřítel, a s ukořistěnou lodí původně předanou diktátorovým vojákům musí nakonec kapitán Hornblower svést strašlivou bitvu. A aby toho nebylo málo, byl ještě donucen přijmout na palubu urozenou anglickou dámu, kterou dlouho pokládá za nepříjemnou přítěž, aby se do ní během návratu do Anglie postupně zamiloval.
Všechny Foresterovy romány (uvádím autorův pseudonym, který je známější než jeho skutečné jméno), které jsem dosud četla, mají zvláštní, nerománovou výstavbu, spíš se jedná o dokumentaristický způsob zachycení děje a zároveň duševních pochodů hlavního hrdiny. Ten je navíc opravdu zvláštní a komplikovanou osobností, dá se říci génius pronásledovaný svými vnitřními démony. Rozhodně to není typická dobrodružná literatura, na to jsou detailně puntíčkářské popisy každodenního života na lodi a krutosti bitvy a jejích následků příliš realisticky vyobrazené.

2 10.10.2020

Proboha, který šílenec zařadil tuto Wintersovu parodii pod knihy Jane Austenové?

Po barvitém a poutavém Ze světa lesních samot trochu zklamání. Ráda bych dala víc, ale tohle je prostě jen prvoplánová moralitka na téma "pýcha předchází pád".
Většina postav je nepříjemná, vzájemné vztahy mezi nimi spíš patologické, a celkově je to dost depresivně laděné čtení. Nemám nic proti záměru autora, který chtěl na příkladu zobrazení skutečné události varovat před zaslepenou chamtivostí, pýchou a jinými nepěknými vlastnostmi. Zobrazovaným osobám ale chybí nějaké hlubší psychologické prokreslení, jsou to víceméně jen jednorozměrné postavičky, které slouží jako ilustrace tvůrcem zamýšleného obrázku, a tím je bohužel podkopáván pocit autenticity, kterého jsem si právě na tomto autorovi cenila.
Klostermann moralista zde jednoznačně vítězí nad Klostermannem realistou.

2 10.12.2019

"Kdyby jedovatý pohled usmrcoval, ani jeden z dřevařů by nezůstal naživu, takovým okem si je hajný přeměřil."

Do Pürstlingu přichází nový revírník a s překvapením se dovídá, že před tím tu panoval Divoký západ. On si ale přivedl manželku z maloměsta a nového adjuknta a hodlá žít jako civilizovaný člověk. I navzdory hajnému Vavruchovi, starému zarytému zabijákovi. Jak to asi může dopadnout?

Hodně dlouho se seznamujeme spíš se všedními starostmi obyvatel samoty. S barvitými popisy výjmečných a nemilosrdných šumavských pralesů, s těžkou vyčerpávající prací i s ubíjejícím nicneděláním, které nastane, když počasí nedovolí vycházet. Kromě toho se řeší manželské a milostné trable a zásadní otázka, jaká žena se vlastně hodí pro lesníka v této osamělé pustině (správná odpověď: žádná). V poslední třetině naberou události docela dramatický spád, doposud utichlá válka s bavorskými pytláky a zloději dobytka se totiž znovu rozhoří a zasáhne do života každého z nich. A nevyzpytatelná příroda také ještě neřekla poslední slovo.
První a dle mého názoru nejlepší Klostermannův román.

5 06.12.2019

První (zajímavější) polovina je takové jihočeské Na Větrné hůrce: sedlák se ujal divokého sirotka a zaměstnal ho na svém statku jako pasáka koní. Dotyčný sirotek ovšem nenávidí všechny lidi, má pytlácké sklony a navíc získá nebezpečný vliv na sedlákova syna i dceru, které hodlá udělat svými komplici. Vypadá to, že je zaděláno na pěkné drama. Pak ale dojde k dosti náhlému obratu v sirotkově jednání a zbytek už je víceméně jen červená knihovna. Vedle toho se ještě paraelně odvíjejí rodinné trable sedlákova přítele z vedlejší vesnice, tady se ovšem žádné překvapení nekoná, vše skončí přesně tak špatně, jak se to dá od začátku očekávat.
Místy příjemně poetické, místy vlekle zdlouhavé, vhodné hlavně pro ty, co mají chuť zabrousit do časů, kdy se životy lidí odvíjely o dost jinak, než dnes. Nicméně se mi zdá, že Klostermann realista se občas trochu přetahuje s Klostermannem idealistou a moralistou.
Existuje i filmové zpracování z roku 1943 se Zdeňkem Štěpánkem a mladičkým Rudolfem Hrušínským, děj je v závěru ovšem trochu pozměněn, možná i k lepšímu.

2 26.11.2019

Pro mě bohužel zatím nejslabší Larsen. První polovina, která je dětinsky popisná, nepřipraví nijak dnešního čtenáře na to, kde a jak se tam posléze to osvícení hlavní postavy vlastně vzalo a jak to, že se mohla pak rozhodnout tak, jak se nakonec rozhodla. Závěr s nastolením utopických vztahů v obci už je pak spíš nechtěně směšný. Nicméně tyto výhrady jsou asi jen můj problém.
Pořád je to Larsen, takže se dočkáme především spousty neobyčejně krásných poetických popisů, tentokrát zaměřených především na krásu obyčejnosti a všedních věcí vesnického života, v první půlce viděných půvabnou dětskou optikou, v druhé pak vnímaných skrze duchovní prozření.

1 27.10.2019

Nemusíte znát Kámen mudrců, abyste si tuhle útlou knížku mohli přečíst. Obsahuje tři povídky na téma vztahu nějaké zásadní lidské vlastnosti k víře v Boha: první povídka se týká fyzické lásky a její proměny, druhá touhy po vlastnictví věcí a majetku všeobecně, třetí je o touze po moci. Čtvrtá povídka je spíš esejem o spirituálním prožitku a osobním vyznáním autora. Mě osobně dostala hlavně ta první, s takto zajímavě vyobrazeným vývojem postavy jsem se ještě nesetkala.

23.10.2019

V celém tomhle "Cyklu vody" je tolik děje asi jako v kterékoliv libovolné epizodě dvěstědílného anime Inuasha (také alternativní středověké Japonsko plné démonů a kouzel). No ano, je to jiný styl kresby. Ale o hrdinech se vlastně nic nedozvíme a je těžké si k nim vytvořit nějaký vztah. Je to v podstatě jen krátká hororová povídka, nefunguje to ani jako pilot k nějakému dalšímu většímu příběhu.

04.08.2019

Velmi podrobné, ale bohužel ideologií minulého režimu nepříjemně znetvořené dílo. Hlavně žvásty o třídním boji rolnictva a chudiny a vyzdvihování utlačovaných mas jako dějotvorného elementu tam, kde víme, že hrály hlavní roli politické intriky konkrétních lidí, jsou k nevydržení. Lze číst pouze jako doplněk k jiným, objektivnějším studiím.

3 12.05.2019

Ve druhém díle se díky setkání se dvěma filantropickými obchodníky vyřeší existenční potíže Mikulášovy rodiny. Nadále trvá otevřené nepřátelství mezi Mikulášem a jeho strýcem, oddaný přítel Smike čelí pokusům o únos, právním kličkám a nakonec těžké nemoci, a nechybí ani osudová kráska, která se samozřejmě ocitne v nesnázích, zosnovaných strýcem Ralphem. Naštěstí si můžeme být jisti, že padouchům se všechny jejich intriky nakonec zřítí na hlavu a v závěru prozářeném sluncem vypukne svatební veselí. Druhý díl je trochu odfláklý a to množství dobře načasovaných náhod, které hlavnímu hrdinovi odklízejí z cesty všechny překážky a protivníky, by sloužilo ke cti spíš brakové operetě.

Největším problémem celého románu jsou ale zdlouhavé odbočky od hlavního děje, jak v podobě popisů, tak především v podobě dialogů mezi vedlejšími a zcela nedůležitými postavami, které jsou úplně o ničem. Pardon, vlastně mají humoristicky odhalovat charakter těchto figurek, ale upřímně, kdo je na to zvědav? Prostě dosud nezkušený Dickens-romanopisec je každou chvíli přerušován a utlačován dychtivým Dickensem-karikaturistou, který se ještě nevzpamatoval z úspěchu Pickwickovců. Je to škoda, protože Mikuláš je sympatický hrdina, energický a vznětlivý, se silným citem pro spravedlnost a nelze mu nefandit. Ostatní postavy jsou rovným dílem rozděleny na klaďasy, kteří mu pomáhají, záporáky, kteří mu chtějí uškodit, a nedůležité figurky, které jen otravně zdržují a rozmělňují děj. Na druhou stranu, vypjatá humoristická jazyková stylizace je přítomna téměř nepřetržitě, takže pokud jste příznivci tohoto stylu a máte nadbytek volného času, možná tento román oceníte. Pokud ne, doporučuji výbornou filmovou adaptaci Nicholas Nickleby z roku 2002.

1 28.01.2019

První díl sleduje Mikulášovu snahu zavděčit se strýci tím, že bude učitelem v strašlivé venkovské internátní škole, nakonec to tam však nevydrží a uteče, získá ale oddaného přítele. Mezitím sledujeme i obtíže, kterým v Londýně čelí jeho sestra, u níž se k ústrkům v zaměstnání přidá ještě obtěžování ze strany strýcových bohatých a zhýralých obchodních partnerů. Mikuláše, hledajícího nějakou obživu, zavede náhodné setkání do herecké společnosti, nakonec ji ale opouští a spěchá sestře na pomoc.
Hodnocení románu jako celku následuje u druhého dílu.

28.01.2019

Pro mě docela zklamání. Těšila jsem se na židovskou mystiku nebo alespoň na reálie z chasidského života, ale toho je pomálu. Většina povídek je z New Yorku (nebo Waršavy), těch z polského venkova je jen několik a jen tak tři, čtyři z nich jsou něčím zajímavé. Způsob vyprávění je sice poutavý a sugestivní, ale co je to platné, když obsah většiny těch povídek je v podstatě o ničem. Je to takové panoptikum, o lidech, které nám to představuje, se dozvíme pár drbů a pak buď umřou, nebo to skončí bez konce. Vše je nahlíženo optikou deziluze a rozčarování z marnosti žití (jedinou světlou vyjímkou je povídka Syn z Ameriky).

27.11.2018

Hlavní hrdina je skotský šlechtic, zamilovaný do urozené dámy spřízněné s králem a román měl zřejmě zachycovat konflikt mezi rytířskou povinností a láskou k vyvolené paní. Ovšem vzhledem k tomu, že onou povinností tu je uhlídat v noci vlajku uprostřed tábora, tak to celé připomíná spíš skautskou bojovku než křižácké války. Navíc je tato zápletka v druhé půli románu úspěšně pohřbena pod hromadou mimózně srandovních převleků a nekonečného přihlouplého hašteření. Zobrazení nějakých válečných střetnutí se čtenář vůbec nedočká, je tu jen jeden souboj na začátku a jeden na konci. Celá křižácká válka je vůbec kompletně postavená na hlavu - nepřítel je tak ušlechtilý, že byste mu s důvěrou svěřili i svůj život, kdežto spojenci jsou podrazáci a mizerové.
Ulítlá šílenost, kterou lze doporučit jen milovníkům Scottova vypjatého rytířského vidění světa a jen na vlastní nebezpečí.

2 18.02.2018

Už ten sluníčkový, přehnaně zidealizovaný svět Araluenu na začátku mě měl varovat, ale fakt jsem tomu chtěla dát šanci.
Bohužel, zásadní a neodstranitelný problém Hraničářova učně tkví v neexistenci jakékoliv psychologie postav. I ty nejpropracovanější, jako je Will, jeho kamarádi a jeho učitel Halt, jsou tak nějak jednoduché a idealizované (což by ještě nemusela být nutně vada). Ovšem všichni ostatní jsou neskutečně ploché, jednorozměrné loutky, které se jednak chovají, jak se to právě hodí, za druhé pak plní funkci obdivem vzdychajícího obecenstva. Od toho se odvíjí i extrémní jednoduchost zobrazovaného fantasy světa, který je vlastně jen minimalisticky namalovaným plátnem na pozadí tohohle loutkového divadla.
V prvních třech knihách to ještě tolik nevadilo, protože to bylo vykompenzováno kvalitní snahou hlavního hrdiny a ne úplně předvídatelným dějem, čtvrtá kniha se ovšem zvrhla v něco tak dětinsky nesmyslného, že pohádky Boženy Němcové jsou proti tomu dílo vrcholného realismu.
Čtvrtou knihou asi končím, nemám sílu číst dál. Přesto dávám tři hvězdy, alespoň za tu počáteční snahu o nenásilnou výchovnost k pozitivním hodnotám.

1 03.10.2017

Hlavní hrdinka Anna Elliotová je ztělesněním viktoriánské představy o ideální ženě - jemná, sečtělá, neobyčejně kultivovaná, nesobecká a s dokonalým chováním, podléhající představě, že je nutné za všech okolností udržovat harmonické vztahy se svými nejbližšími. Nebezpečí, které se ovšem v takovém postoji skrývá, je v tom, že se dá snadněji ovlivnit názory druhých. A ti, i když jsou zkušenější a myslí to dobře, mohou poradit nešťastně.
Právě to se stalo Anně - poté, co před lety zrušila na radu své ochránkyně zasnoubení s milovaným mužem, setkává se s ním nyní ve společnosti znovu. Musí prožít řadu dní v jeho blízkosti a nedat přitom najevo žádné city, strpět, že se k sobě chovají jako dva cizinci a ještě navíc sledovat jeho navazování vztahů s jinými dívkami. Je to však právě Annina vytrvalá jemnost, nevtíravost a schopnost zachovat si chladnokrevnou rozvahu i během nečekané dramatické situace, která přinese obrat v chování toho, na kom jí stále záleží za všech nejvíc. Navíc ji předchozí trpké roky dovedly k přesvědčení, že je lépe spolehnout se na vlastní úsudek, což se jí osvědčí, když se sama stane předmětem zájmu úskočného a protřelého příbuzného.
Poslední román, který autorka napsala, je krásným příběhem o druhé šanci a oslavou citu, který přetrvává i přes všechnu beznaděj. V porovnání s ostatními austenovskými romány se mi ale zdá být na konci trochu slabší a bez výraznějšího finále.

5 02.08.2017