eiramka komentáře u knih

Tohle bylo moje letní čtení (když jsem si šla vyzvednout knihu z knihovny, trochu mne zaskočilo těch téměř 900 stran). A jsem skutečně ráda, že jsem měla na čtení čas a mohla se knize věnovat intenzivně - bylo to, jako stát před obrazem Jacksona Pollocka milimetr od plátna a postupně ustupujete, couváte krůček po krůčku, obraz se před vámi vynořuje, jednotlivé tahy štětcem se spojují , prolínají a zase rozpojují, vidíte víc a víc a konečně celý obraz v celé své rozmanitosti a neobvyklé kráse. Ale i když vidíte celý obraz - pořád je to jen hra barev a neustále se měnících tvarů. Dozvíte se ale mnoho o Polsku - a ten obraz (třebaže na detaily asi časem zapomenete) - z hlavy hned tak nedostanete. Poláci mají štěstí, že mají takovou spisovatelku.

11 29.08.2020

Tohle je malý poklad, kniha vydaná s láskou a pečlivostí, s nádhernými ilustracemi,. Kniha, ke které se člověk znovu a znovu vrací a pokaždé nachází něco nového. Dotek křehké krásy.

9 05.08.2020

Stará dobrá anglická detektivka, při které jsem si báječně odpočinula. Napínavá právě tak akorát, sympatičtí detektivové, prostředí anglické vesnice, zločin, ze kterého nebudete mít noční můry - prostě pohodové čtení, když potřebujete vypnout. S chutí si přečtu další detektivku od této autorky.

6 05.08.2020

Všichni jsme "lidé z pláží" a písek uchovává jen na okamžik stopy našich nohou.
A tak mne napadá, kdo přede mnou četl tuto knihu, držel ji v ruce, listoval v ní. Které řádky musel číst znovu a znovu, protože na nich našel něco, co ho oslovilo, co ho okouzlilo, co ho rozesmutnilo. Kolik lidí v tichu večera četlo ten příběh o hledání, identitě, běhu života a času. A kolik lidí, až příště vstoupí do starého domu, pomyslí na všechny ty, kteří šli po schodišti před nimi.

6 05.08.2020

Román v dopisech. Může to fungovat? Pokud je autorem Amos Oz evidentně ano. Protagonisté před námi pomalu vykládají karty na stůl a my jim nahlížíme přes rameno a snažíme se rozpoznat kdo blafuje, kdo má trumfy v rukávu a kdo je do hry vmanipulován a hrát se mu vlastně vůbec nechce. Co mne překvapilo nejvíc -i když se jedná o téma rozpadu manželství, není to kniha depresivní, všechny vztahy ve své složitosti , při všech pádech a prohrách uchovávají si svůj lidský a téměř laskavý rozměr. U Amose to takhle opravdu funguje a věříte mu to.

5 28.07.2020

Tuhle knihu jsem dočetla už před pár dny a od té doby mne nepustila, pořád o ní musím přemýšlet. Je totiž o nás , o nás všech. Jsme ovlivněni dobou minulou, činy svých předků, tím co se stalo i tím co se nestalo. Tři generace žen před námi defilují a jejich zpověď by mohla být i tou naší - našich babiček, matek i nás samotných. To co je zasuto ve vzpomínkách, v podvědomí, o tom všem je tahle kniha. Snad se jí podaří vysvětlit na osudech Květy, Hany a Eriky, jak stíny let minulých dopadají na náš dnešní život, jak si je neseme v sobě . Velmi bych si to přála.

6 28.07.2020

Ten pocit, když začnete číst knihu a noříte se do příběhu stále hlouběji, postavy před vámi ožívají a vy s nimi žijete, nemůžete se od nich odtrhnout. Dvě ženy - Ester a Helen - si podávají ruce ač je dělí několik staletí. Je toho tolik, co je spojuje, obě jsou silné, nepokořené, navzdory všemu a všem. Jejich okolnosti se liší, ale mají toho tolik společného . A vy čtete, bez dechu sledujete ten zápas, nechcete se odtrhnout a pak zase číst moc rychle, protože kniha k vám mluví a rozeznívá něco, tak hluboko uloženého, souznění se všemi Ester a se všemi Helenami světa.

7 16.07.2020

Proč jenom dvě hvězdy? Bylo to pro mne velmi frustrující čtení a přiznávám, že jsem hodně stránek přeskočila - ponořit se do příběhu bylo snadné, ale pak už se to točilo v kruhu, bylo to smutné a místy děsivé čtení (přiznávám autorce schopnost skvěle popsat ženu, která má stařeckou demenci). Ale už v první třetině knihy je vám jasné, jak to dopadne a o čem to celé je - takže pokud nemáte chuť na drásavé čtení o rozpadu lidské mysli, tohle si můžete odpustit.

4 19.06.2020

Přišla jsem do knihkupectví a nechala si poradit. Chtěla jsem knihu, do které se budu moct ponořit, příběh, který mne odnese někam daleko, ale přitom neutržím cestou velké šrámy na duši. A Kosmas nezklamal a poradil velmi dobře. Ponořila jsem se tedy do této řeky a nechala se unášet proudem, cestou potkávala lidi, pomalým tempem se plavila okolo jejich domovů, tu nahlédla do oken, tu až do hloubi srdce, řeka ukázala krutou i laskavou tvář, hloubku i mělčiny, aby pak nakonec velká voda vynesla na světlo tajemství až dosud ukrytá hluboko na dně. Jsem vděčná za dobrý překlad, protože tahle kniha si ho zasloužila - je to krásný příběh .

10 30.05.2020

Na tuhle knihu jsem si v knihovně vystála frontu, tedy rezervaci jsem měla si půl roku a tak jsem byla dost zvědavá, co tolik čtenáře přitahuje. A musím bohužel říct, že je to pro mne trochu zklamání. Asi nejsem tak úplně cílová skupina . Některé věci se v poslední době opakují pořád dokola - jíst jídlo a ne průmyslově zpracované polotovary. Tak to snad už dneska ví každý? Nevyhýbat se ničemu , nepočítat kalorie - ale stejně potom předloží zdravý talíř, takže zase určitý druh počítání a výběru:) Některé názory mi pak neseděly vůbec - takže bylo zajímavé si to přečíst, ale té popularitě moc nerozumím, nic převratného jsem tam nenašla.

8 17.05.2020

Tohle je velmi dobrá detektivka a pokud si chcete odpočinout od severských, nechte se zlákat tímto šarmantním detektivem. Moc mne mrzí, že jich nebylo do češtiny přeloženo víc, protože autor má dar vykreslit atmosféru malých francouzských městeček, s napětím sledujete postupné rozkrývání motivů činu a ještě přitom dobře povečeříte přáteli.

1 17.05.2020

Kniha, kterou je dobré číst v nelehkých časech. Projít nepředstavitelným utrpením a přesto v sobě najít sílu žít plný a radostný život, najít cestu z role oběti a uvědomit si, že ať už nám život připraví jakékoliv zkoušky, máme vždycky na vybranou. Kniha je skvěle napsaná, jen první část tvoří popis války a života v koncentračním táboře (to pro ty, kteří už mají dost z tohoto období načteno - nedejte se odradit). Je to silný inspirativní životní příběh, plný naděje a optimismu.

5 17.05.2020

Tohle mne hodně bavilo. Prostředí Baskicka, atmosféra starobylého města, zalidněného pitoreskními postavami, vztahy ve společnosti , kde dosud vládnou tradice a velmi se hledí na původ a dobré jméno. Poutavě vystavěný příběh, sympatický inspektor Ayala a jeho nezapomenutelný dědeček a zločiny, které obyvatelům města nedají spát. Velmi dobré čtení a inspirace k tomu, dozvědět se o tamním kraji trochu víc. Těším se na druhý díl, který právě vyšel.

6 16.05.2020

V časech pandemie se obracím ke svým starým přátelům , co nikdy nezklamou. Fanny Pricová nebyla moje neoblíbenější hrdinka, ale sáhla jsem po Mansfieldském panství, protože jsem se chtěla přesvědčit , jestli na ni nezměním názor. Kdysi mi šla trochu na nervy ta její odevzdanost a pokora, se kterou snášela všechna příkoří (hlavně tetičku Norissovou :). Rychle jsem se ponořila do příběhu , ocenila opět ironii a skvělou schopnost Austenové, vylíčit v několika málo větách dokonale situaci a přistihla jsem se, že Fanny přijímám s daleko větším porozuměním. Moje staré přátelství s Austenovou je opět stvrzeno, dopřála mi několik krásných večerů a tolik potřebný klid na duši. Zase někdy na shledanou, milá Jane.

Díky, Charlottko, tohle jsem potřebovala. V časech jako je tento jsem se potřebovala ponořit do jiného dávno minulého světa, do dlouhých pasáží o charakteru jednotlivých postav, do příběhu, kde lidé přijímají svoje osudy s odvahou a bojují každý svým způsobem s nepřízní osudu. Nebylo to možná nejlepší tvoje dílo, ale mně v tuto chvíli pomohlo se začíst a aspoň na chvíli se odpoutat od starostí dneška

5 05.04.2020

Tak tohle mne hodně bavilo. Autorka si s čtenářem pohrává jak kočka s myší: už, už si myslíte, že to máte a šup, zákruta a všechno je jinak. Psychologie postav funguje, napětí je umně stupňováno až k překvapivému závěru, netečou tam potoky krve a nenajdete tam žádné drastické detaily, které by vám nedaly usnout - tohle všechno u kvalitní detektivky hledám a toho se mi bohatě dostalo.

9 15.02.2020

Tuhle knihu jsem si nadělila před Vánoci a četla ji pomalu, pomaloučku. Je to kniha, která pokorně čeká, až bude čtenář připraven ponořit se do petrkovského ticha, až bude naladěn na slovo a obraz, až otevře své srdce kráse bez pozlátka. Pro mne je tohle malý klenot, díky za něj!

6 18.01.2020

Jsem spokojena. Zachtělo se mi dobré anglické detektivky a přesně to jsem dostala. Detektivové jsou sympatičtí a jejich soukromí je dávkováno, aniž by to rušilo hlavní děj. Postavy jsou zajímavé, zápletka uvěřitelná, netečou tam potoky krve a máte komu fandit - to přesně to, co od dobré anglické detektivky očekávám.

28.12.2019

Trochu rozporuplné pocity. Za klad považuji, že děj je celkem přehledný, postav není mnoho a tak se dají dobře sledovat a zápletka je zajímavá. Na druhou stranu ovšem mi jednání některých postav připadalo přitažené za vlasy (i když jistě, je to detektivka a ne psychologický román). A ten konec...Dočetla jsem do konce, ale k přečtení dalších dílů se už přemlouvat nebudu.

1 28.12.2019

Tanizakiho mám ráda, jeho Sestry Makiokovy patří ke stálicím, ke kterým se velmi ráda vracím. Když jsem náhodou narazila na tento malý klenot , bez váháním ho zařazuji k tomu nejlepšímu, co jsem v letošním roce četla. Možná i proto, že se mi kniha dostala do ruky v adventním čase, kdy jsem byla naladěna na tiché hluboké vody. Esej vybízející k zamyšlení, ke zklidnění a možná také k pozorování měsíce. Radost podtrhuje také krásné vydání - KAVKA, 2017.

4 14.12.2019