Eigis komentáře u knih
Univerzální vozidlo patří mezi mé nejoblíbenější Verneovské vynálezy.
Utopie a antiutopie hezky pohromadě v jediné knížce, to jsem jinde neviděl.
Nápad cestovat z USA do Francie přes zamrzlý Beringův průliv a dále přes sibiř je typicky Verneovský. Ačkoliv zázračné štěstí a neuvěřitelné situace působí občas naivně, velice mě bavili.
Na můj vkus až příliš velkou část knihy zabírají geografické popisy. Samotný příběh ovšem není zas tak špatný, i přes to že poněkud předvídatelný.
Celá ta myšlenka, kdy je skupina lidí při nárazu komety na zem, zachycena na jejím povrchu z hlediska doby, ve které byla napsaná a významu pro sci-fi literaturu, která byla v té době v plenkách velice významná. Přiznávám se, ale že autorovi přednášky o kosmických tělesech jsem přeskakoval. Na druhou stranu, samotný děj a především charaktery postav, kdy Verne přidává zástupcům jednotlivých národností charakterové vlastnosti, mě velice bavil.
Tato kniha má přízvisko Nový hrabě Monte Christo zcela právem, základní dějová linka je totiž natolik podobná Dumasovu románu, že až žasnu jak z ní Verne dokázal udělat vlastní, originální, velmi úspěšný a povedený román, který bez debat patří mezi to nejlepší co napsal.
Kupodivu mě to až zas tak moc nechytlo. Možná to bude tou reálností a uvěřitelností příběhu, který tím pádem postrádá typicky Vernovskou romantičnost.
Kniha mě bavila, ale ten věk, vzhledem k morálním vlastnostem a dovednostem je absolutně mimo.
Hodně slabé, není tam žádná pořádná zápletka a dobrý konec je až příliš křečovitý a přehnaný.
Poeův romám jsem nečetl, ale i tak mě Verneovo pokračování velice bavilo a to včetně jeho představy krajiny okolo jižního polu, která byla tehdy neprozkoumaná.
Bral jsem to jako komedii s dobrodružným nádechem, ačkoliv sdělení, kterým Verne varuje lidstvo, by mělo vést k zamyšlení.
Důkaz Vernova úžasného vizionářství. Není to jen o tom, že to má skvělý příběh, ale je to o atomové ponorce , jedno století před jejím skutečným postavením, navíc napsané v době kdy sci-fi, rozhodně nemělo tak nakročeno jako teď.
První Verneovka, kterou jsem četl. Je prostě úžasná, přelouskal jsem jí pětkrát a vždy mě bavila. Pro mě osobně nejlepší Verneovka a to jsem jich přečetl přes padesát.
Žádná jiná kniha není ve Vernově díle zmiňována tolikrát jako Švýcarský Robinson a pro Verna musela být velkým vzorem. Není proto divu, že napsal její pokračování. Bohužel kniha je velice faktická a její děj, který se odehrává během několika let, je popisován velice zběžně. Nějak jsem si nenašel cestu k hlavním postaváma dobrodružná zápletka mě moc nebavila.
Kniha sestává z šesti velice různorodých povídek. Právě tato pestrost a rozdílnost od typické Vernovi tvorby mě nejvíce bavila.
První vypráví o vzpouře na dvouch španělských válečných lodích. Při níž je zabit jejich velitel. Rebelové se pokoušejí prodat obě lodi Mexiku, ale jsou nakonec dopadeni a zabiti mstiteli zabitého kapitána. Povídka se my velice líbila.
Buřiči z lodě Bounty z lodi Bounty jsou vpodstatě stručným historickým popisem.
Gil Braltar je velice povedená humorná povídka o španělovi, který se vydává za opici a v čele opičí armády se vydá dobýt britskou pevnost, naštěstí její velitel je tak ošklivý, že se opice rovněž domívají že je jedním z nich a odejdou. Celkově mě tato povídka velice bavila.
Fffff!... plesk!. je hororová povídka, kterou Verne napsal podle svého vzoru E. A. Poa. Je dobře vymyšlena a jen potvrzuje autorovu literární všestranost.
Deset hodin na lovu je satirická povídka odehrávající se na jednom nepovedém lovu. Je doplněna pro Verneovky naprosto netypickými ilustracemi a kdybych nevěděl kdo jí napsal neuhodnul bych to.
Výstup na Mont Blanc je cestopisný deník Paula Verna, který na horu skutečně vystoupil.
Detektivka z pera J. V., sice nic kdovíjak přelomového nebo napínavého, ale vcelku zaujme.
Jedna z nejhorších Verneovek. Krátká a nudná cesta je občas oživena popisy lovů a bojem z domorodci, ale celkovou bídu to nezvrátí.
Kapitán Hatteras je typicky Verneovská postava muže odhodlaného jít za svým přes jakékoliv překážky. Další velice výraznou postavou je doktor Clawbony, z jehož pohledu je příběh vyprávěn, který je kapitánovi velice výraznou oporou, při jeho cestě na severní pól. Je velice zajímavé, že podobné schéma uplatní Verne ve své knize Ledová sfinga, ve které se hlavní hrdinové snaží zachránit výpravu, která zmizela při cestě na jižní pól.