Eidalon komentáře u knih

Po určité pauze jsem se opět dostal ke knihám Kena McClureho, skotského lékaře a vědce, který se úspěšně etabloval do role spisovatele příběhů z lékařského prostředí, dění kolem nemocnic a vědy spojené s výzkumy a věcmi kolem pokroku lékařského vědění.

Vedle poutavého příběhu se autor vždy snaží ve svých knihách předat čtenářům i jisté nadčasové sdělení, upozornit na věci, které se kolem nás dějí, aniž bychom si je příliš uvědomovali a nebo spíše připustili jejich možnost.

Ne jinak je to i v této knize. V hlavní roli je specialisované nemocniční pracoviště pro úrazy hlavy, ambiciózní bratrská dvojice lékař – vědec, výzkum virové nemoci a osudy několika osob, jejichž příběhy se navzájem prolínají a jsou svázány projektem, který pro dosažení svého cíle výrazně překračuje pravidla lékařské etiky a to vše za tiché podpory zodpovědných orgánů.

Autor zde rozehrává hru, jenž přivede hlavní představitele až do boje o vlastní život, otevřený konec a především traumatizující závěr, kdy objevená pravda musí ustoupit vyšším zájmům dle hesla, když se kácí les, létají třísky.

Nadčasovost je zde především v poznání, že neomezená pravomoc v rukou jedinců, kteří jdou za svým cílem stůj co stůj, je velmi nebezpečná a je zde jen tenká hranice mezi dobrem a zlem.

Hodnocení je lepší tři hvězdy. Kniha Trauma patří k dílům napsaným před dvaceti lety a je to na ní trochu znát, neboli od autora jsem četl již mnohem lepší příběhy. Určitá nesourodost zde prostě je, proč se čtveřice mladíků vydala na hřbitov a tím odstartovala celý příběh není v knize nikde objasněno.

2 24.11.2021

(SPOILER) Další z autorových knih, kde se detektivní příběh snaží přetvořit v politický thriller, které ve srovnání s konkurencí Mankellovi zdaleka tak nejdou. Číňan není jeho prvním pokusem o tento odklon, takže pokud čekáte další poutavý příběh s komisařem Wallanderem, v této knize ho nečekejte.

Příběh sice začíná skupinovou vraždou připomínající dobře promyšlený masakr neznámého fanatika, ale brzy ustupuje do pozadí a je nahrazen dlouhými anabázemi čínské historie, kde sledujeme předky aktéra vraždy, kteří si procházejí složitou peripetií života neskutečně chudé Číny, přes americké vyhnanství, aby se vrátili zpět do Číny nesoucí si stigmata svého putování a strádání. Zde autor předestírá motiv všeho konání a oné detektivní zápletky, ale i tak je motiv pro mne hodně zvláštní.

Pak je zde střih do současné Číny, kde pokračovatelé dříve popsané rodinné linie svádí boj o moc, do které je propašována ideologie a sonda do stávající čínské společnosti a boje odkazů představitelů Taoismu s názory současných čínských byznysmenů.

Postava soudkyně Birgitty je zde jen jakýmsi prostředníkem mezi policíí a aktéry dění.

Kniha, dle mého názoru, není ani dobrou detektivkou a ani dobrým politickým thrillerem. Na velkých plochách se autor utápí ve svých názorech k problematice a pokud nejste dobrým znalcem popisovaného prostředí, jen stěží rozeznáte, co je autorova fixe a co skutečná realita stávající Číny. Určitě to může řadě čtenářů vyhovovat, já se ale k této skupině nepočítám.

Ten, kdo očekává klasickou Walanderovku bude zklamán, a pokud jste fanoušky politických thrillerů, sáhněte po jiných, v tomto ohledu renomovanějších autorů.
Knihu jsem dočetl s vypětím všech sil, abych se nedozvěděl nic víc, než co bylo zřejmé po první třetině co se detektivní zápletky týče, a ke znalcům Konfucianismu či Taoismu se nepočítám.

Čína je určitě zajímavé téma se svojí historií, vývojem i současností, ale pokud si chce v tomto ohledu někdo doplnit vzdělání, jsou zde prameny mnohem povolanější.

Je na čtenáři, aby se rozhodl, jakou cestou jít.

2 27.02.2021

Další z amerických spisovatelů detektivních a thrillerových příběhů, od kterého je kniha mou první. Musím říci, že je to dobře napsané, děj má spád, své kladné a záporné postavy, mlhavé pozadí nejvyšší moci.

Další speciální program, který vychovává profesionální zabijáky z dětí, které jsou pečlivě vybírány v raném věku a za kterými je minimální minulost a který zcela mimo rozpočty financuje sama vláda USA. Tzv. sirotci slouží jako nástroj destruktivní síly tam, kde nelze postupovat oficiální diplomatickou cestou, ba ani cestou klasických zpravodajských sil a je potřeba jednat. Absolutní moc nad takovou silou ale představuje možnost zneužití pro své vlastní cíle, a to od těch nejvyšších státních úředníků. Utajenost programu mimo všechna klasická zařazení všemu jen nahrává. A když se něco zvrtne, je potřeba vykonavatele a zároveň svědky misí nekompromisně eliminovat . . .

Celý děj knihy se odehrává v neustálé akci, hlavní linií příběhu je vyvolání akce vedoucí k pomstě a tím eliminaci, proti sobě stojí ti nejlepší z nejlepších. Samotný děj není nijak složitý, hlavní postavy vládnout nejlepšími technologiemi, jednotlivé obrazy autor přesně dávkuje a drží tak čtenáři v napětí. To je ale vše, žádnou další hlubší myšlenku či sdělení nelze čekat. Čtete a fandíte svému hrdinovi, obě dvě strany jsou téměř nezničitelné a dobro nakonec zlo porazí, i když kdo ví co z nabízeného je dobro a co zlo.

Kdo má rád takovéto knihy, určitě se nudit nebude, já jsem na knihu narazil náhodou a přečetl ji bez problémů, ale vracet se k ní později již asi třeba nebude. Dávám lepší průměr, lepší tři hvězdy. Ale zaregistroval jsem dalšího autora, který zatím z mého hledáčku unikal.

2 24.11.2019

Tuto knihu napsal pak Crais relativně nedávno. Vedle Elvise Cola, Joea Pikeho do řad hlavních hrdinů přibyl James Scott a jeho „mariňačka“policejní fenka Maggie. Z textu knihy plyne, že jsou opět pospolu, já však četl teprve první příběh, kde je Maggie se Scottem na scéně.

Opět trochu tápu v postavách a časové lince, ale příběh smutné ženské hrdinky, která se netradičním způsobem snaží vyřešit smrt svého jediného syna a kde je v akci hlavně Elvis se svými pomocníky je opět napsán čtivě a dravě.

Mám teď za sebou tři knihy pana Craise, Slib bych řadil za lepší 3,5 hvězdičky, je to dobré, ale např. L.A. rekviem, které jsem četl sousledně mne přijde lepší.

2 20.07.2019

Sérii řady filmů o Vetřelcích (poslední Prometheus z roku 2012) odstartoval kultovní scifi film Vetřelec Ridley Scotta z roku 1979. Zatímco tento film kombinoval myšlenku a filosofické pojetí s akcí, šlo v těch dalších pokračováních především o akci. Téma to bylo veliké a není divu, že komerčně láká další a další pokračovatele ať již ve filmové tvorbě, počítačových hrách, komiksech či dalších knihách.

Kniha Vetřelci – svazek 4 obsahuje dvě dílka dvou autorek – Koncert zla od paní Navarro a Sebevražedná mise od paní Perry. Knihy mají s původními dílky společné jen samotné Vetřelce, i když i tady si již autorky přetvořily vše k obrazu svému.

Koncert Zla popisuje blíže nespecifikovanou budoucnost a autorka zde Vetřelce představuje jako hlavní inspirativní zdroj šíleného hudebníka, který hledá absolutní zlo, které hodlá vyjádřit ve svém hudebním díle. Za svým cílem jde tvrdě a cíleně, důsledek na sebe nenechá dlouho čekat, zvlášť když v pozadí stojí proti sobě klasické lidské zbraně – závist, pomstychtivost a ješitnost.

Sebevražedná mise je již vetřelčí klasika, obdivuhodně přizpůsobivá rasa brouků, jak jsou Vetřelci presentováni, neustále kontaminují lidské kolonie a posádka lodi Nemesis sestavená z trestanců, kteří si ve službě kroutí svůj trest, vycvičená k potírání brouků, a to vše s pomocí s obrovskou palebnou silou Maxe – stroje člověka. Strategie a role v týmu jsou dány, v knize se setkáte s první misí, která Vám představuje hlavní aktéry a členy posádky ale hlavní dějová linka se odehraje při druhém zásahu, kde se smrt posádky přímo vyžaduje, neboť praktiky a tajemství zaměstnavatele nesmí opustit rozlehlost vesmíru. Boj, který nemá vítěze je rozehrán a jeho konec je stejně bezútěšný, jako jeho průběh.

Dva počiny, které dle mne nijak výrazně neobohacují ale jen rozšiřují portfolio vetřelčí slávy.

Za mne jen průměrné knihy, ale milovníci vetřelčího tématu budou nejspíše jiného názoru.

2 03.02.2019

Dennis Lehane patří mezi nejuznávanější americké autory a milovníci temných kriminálních románů a příběhů jej nejspíše velmi dobře znají. Řada jeho děl byla úspěšně zfilmována, a tak se dostal do podvědomí i mnoha lidí, kteří třeba až tak jeho knížky neznají. Myslím ale, že Tajemnou řeku či Prokletý ostrov viděl nejspíše každý.
Pod rouškou noci je román a vlastně studie zločinu v níž se octnete v atmosféře dvacátých let minulého století v Americe. Prohibice a ilegální palírny, obchod s drogami, prostitucí, a především neodmyslitelné gangy vládnoucí podsvětí a obchodu s lidskou neřestí, to vše je v knize popsáno s lehkostí a samozřejmostí.
S hlavní hrdinou Joem Coughlintem se setkáváte jako s mladistvým zlodějíčkem, který se postupně vypracoval až mezi floridskou mafiánskou elitu. Autor Vás provede nesčetnými situacemi, Joe Vám ihned přiroste k srdci, byť je představitelem té temné stránky lidské společnosti. Postupně s ním prožijete deset let a román končí, nic méně již je na trhu volné pokračování Zmizelý svět, kde se s oblíbeným hrdinou opět setkáváte po dalších deseti letech.
Pod rouškou noci není jen dobře napsaná knížka, je to pravdivý a sugestivní obrázek jedné z kapitol amerických dějin.
Za mne čtyři hvězdy.

2 20.11.2018

Představovat tohoto autora bestsellerů z lékařského prostředí anebo se zápletkou s medicínou související je znalcům asi zbytečné. První kniha vznikla v roce 1972 a poslední (Šarlatáni) se připravuje k českému vydání. Mezi tím je okolo 35 knih, mnohé z nich byly zfilmovány.

Měl jsem to potěšení si velkou většinu z nich přečíst (nejsem si zcela jist, ale řekl bych, že asi všechny) a pamatuji si dobu, kdy začaly jeho romány vycházet i u nás (po roce 1990) a vždy se těšil na další přírůstek. Jeho knihy i témata byly vždy velmi chytlavé a těm, kteří mají Nano jako první setkání s Cookem doporučuji, přečtěte si jeho starší tvorbu, nebudete litovat.

Cook stále píše a tvoří, byť je mu již 78 let (2018), nic méně věk se zastavit nedá, jeho nejlepší dílka již byla napsána. K těm posledním se řadí Pojistka smrti (2011) a Nano (2012), dvě knihy, které jsou samostatnými příběhy, ale které spojuje posloupná časová osa a stejní hlavní hrdinové. Pokud můžete dodržte si linii četby v časové ose tzn. jako první čtěte Pojistku smrti a pak až Nano. V mém případě tomu bylo naopak ( a na svůj přehmat jsem přišel až po rozečtení Nana) , tak jen rada těm, kteří se na četbu teprve chystají.

V románu Nano se autor vydal do světa nanotechnologií, jako poslední „výkřik“ medicínských objevů (známe jeho témata kolem lidských orgánů, klonování a genového inženýrství, jedů a toxinů), teď tedy nanotechnologie. Téma velmi poutavé a zajímavé, přesto si myslím, že zde pan Cook celý potenciál, který se za námětem skrýval, zdaleka nevyužil.

„Rychlý start“ a chytlavé téma Vás spěšně pohltí, ale tu jakoby příběhu spadl řemen, děj přešlapuje na místě a příběh se omezuje na tvrdohlavost a marnost počínání hlavní hrdinky Pii Grazdaniové a značnou testosteronovou závislost jejího zaměstnavatele a snaha Pii proniknout k jádru věci.

Děj se moc neposouvá a k závěru se to nezlepší. Až úplný závěr opět přinese trochu „pohybu“ a neočekávaně očekávaný zvrat s netradičním koncem, neb happy end se tentokrát nekoná.

Peníze, moc a vysoká politika se značným mezinárodním přesahem docílí svého a hlavní aktéři jsou rozprášeni jak urnový popel.

Myslím, že pan Cook napsal lepší knihy, ale číst se to dá, za mne ale jen průměr za tři hvězdy.

2 15.10.2018

Tohoto amerického spisovatele především románů s detektivní zápletkou asi znalcům žánru netřeba představovat. První dílko vzniklo v roce 1987 a dodnes jich má autor na kontě necelou dvacítku. Známé jsou i jeho scénáře, knihy však dominují.

Tak jako jiní, stvořil Crais své hrdiny dne. Elvis Cole a Joe Pike jsou dvojka, která se doplňuje a řeší jeden případ za druhým. Pro Craisovi knihy je typické, že v knize a příběhu vždy dominuje jen jeden z nich a druhý je jeho nerozlučný parťák v pozadí. Vedle zápletky a případů, které musejí rozlousknout je pro dvojici vždy dominující čest a osobní integrita jako základní životní hodnota.

Dalším hlavním ukazatelem je osamělý život s hlubokými jizvami z jejich minulosti placených žoldáků a absolventů války ve Vietnamu.

Poslední detektiv byl napsán v roce 2003 a hlavní roli vystupuje tentokrát Elvis Cole. Když se zdá, že si Cole konečně buduje vztah se ženou a jejím synem, je tento usnesen a únosci cílí na Coleho minulost vojáka. Sám Cole pátrá, kdo je ve věci zainteresován a nemalou roli hraje v pátrání i jeho přítel Pike.

Rozbíhá se vyšetřování, kde vedle policie vstupuje do hry Cole a Pike a pak otec dítěte, bohatý muž, který chce tak získat zpět přízeň své bývalé ženy a ukázat na Coleho jako snadný cíl pro jeho nejbližší s ohledem na jeho minulost i aktivity soukromého detektiva.

Příběh se rozbíhá a postupně se odhaluje, že únos není typickým únosem a samotní úsnosci se tzv. utrhli z řetězu. Vše se nakonec vyjasňuje celkem brzy a motiv není nijak překvapivý, pozorný čtenář ví své již po 60% načteného. Přesto že se kniha čte dobře, četl jsem od Craise lepší romány.

Zde dávám jen průměrné hodnocení, tři hvězdy.

2 01.10.2018

David Lagercrantze je ve Švédsku dobře známý a respektovaný spisovatel, nicméně pustit se do pokračování Milénia byl krok na hodně tenký led.

Na úvod musím říci, že se mu ten krok, dle mého názoru, podařil. Vytvořil vlastní díla (Dívka v pavoučí síti, Muž, který hledal svůj stín) na základě napsané série a postav z Milénia. Vzal si to dobré a vystavěl nové příběhy, využil tajemné minulosti Lisbeth Salanderové, kterou dotvořil (především 4. díl), předkládá nové postavy, nové zápletky, které jsou logicky provázány i s předchozí trilogií (V. díl).

Srovnávat knihy s původním Larssonovým dílem není dle mne ten správný přístup k těmto knihám, i když napsat „pokračování“ Milénia asi v první fázi mělo hlavně komerční náboj.

Lagercrantze není Larsson, ale to neznamená, že je to špatně. Je to jiné, ale přitom stejně dobře napsané, autor využívá dobré znalosti postav a nechává ve čtenářích, aby si určité situace dokreslovali z podvědomě nabytých znalostí charakterů a minulosti hlavních postav z předchozích knih.

Někdo dříve (Pankaplan) tady napsal, že hlavní rozdíl knih je ve výrazné změně stylu a žánru knih. Od Larssonova společensko-kritického thrilleru po Lagercrantzeho techothriller. Myslím si, že přesně vystihl to, co se ve stylu psaní Lagercrantze mnohým fandům Milenia nelíbí.

Ale vězte, že všichni ti, co si oblíbili Lisbeth, Eriku, Mikaela a další postavy mají znovu co číst, znovu co prožívat a to na stejné a přesto jiné vlně. Mám za sebou obě dvě knihy pana Lagercrantzeho a osobně je stavím hodně vysoko.

A nakonec si dovolím ocitovat již zde napsané . . . „vznikly skvělé knihy, která dělají čest žánru, které dělají čest sérii Milénium. Lagercrantz nenapsal kopii série, napsal vlastní, svébytné romány, kterým vzdal otci série Milénium hold nejvyšší."

2 04.12.2017

Mé první setkání s autorkou, ani nevím proč, snad dobrá recenze, detektivní zápletka – Osm, poslední kniha autorky (Dobře mi tak, To prší moře a Bábovky) a má první.

Proto nemohu moc srovnávat s jinými jejími knihami, tak tedy jen Osm – zvláštní název, který je ale v knize jasně vysvětlen. Pro mne především společenský román s mírnou detektivní zápletkou, a tak trochu psaný odzadu. Několik zajímavých rovin vyprávění a prvků, které Vás na začátku vtáhnou do děje a pak se již propletenec vztahů několika osob postupně poodhaluje a rozplétá.

Neotřelý příběh hlavní hrdinky, která si prošla složitým dětstvím a dospíváním a která až dětsky naivně přistupuje k nové fázi života. To, co jí bylo dlouho odpíráno, ji pohltí a hlavní hrdinka se stane ústřední osobou složitosti vztahů několik postav a vše vyšperkováno jakýmsi umělým resetem.

Nevinné a zdánlivě nenápadný vztah přerůstá v důsledný stalking, aniž by si ho hlavní hrdinka uvědomovala a připouštěla.

Napsáno šikovně a ze začátku je čtenář umně vmanévrován do situace, postupně ale tempo padá a nebo tak, jak je vše poodhaleno se jen dynamika zpomaluje.

Kniha, která mne neurazila, ale ani neoslnila . . . u mne 3 hvězdy.

2 14.11.2017

Peter May je již můj velmi oblíbený autor. Mám za sebou jeho 12 knih v rozmezí necelých dvou let, každý další autorský počin očekávám v napětí. Je až k nevíře, kde se jeho knihy, tak skvělé, toulaly až do posledních 5 let zpět.

Peter má za sebou již 24 knih, první z nich byla napsaná již v roce 1978 (The Reporter). Na druhé straně mají čeští vydavatelé stále kde brát, neboť zdaleka ne všechny byly zatím přeloženy a vydány.

Ostrov Entry je román spadající do tzv. samostatných děl. Tedy mimo Akta Enzo či čínské Thrillery a nebo Ostrovní trilogii i když s ní má mnohé společného.

Román se dílům spadající do Ostrovní trilogie hodně přibližuje. Knihou se vinou opět dvě linie příběhů, které jsou pro autora již hodně charakteristické a čtenáři je postupně rozkrývána historie jedné nenaplněné lásky a jednoho zločinu, kde jsou hlavní aktéři konfrontováni zcela náhodně, ale postupně vyplouvá na povrch jejich společná minulost.

Detektivní zápletka s vraždou vlivného majitele a obchodníka stojí vedle působivého příběhu z devatenáctého století, který mapuje násilné vystěhování skotské planiny a osidlování velkého území Kanady. A tak zde ostrovy Vnějších Hebrid opět hrají vedlejší roli, co by území původních předků hlavních postav příběhu.

Zatím co detektivní zápletka je pomalými krůčky rozkrývána, je hlavní postava Sima konfrontována s postavou, která je hlavní podezřelou v případu, a to jak z role vyšetřovatele, tak s rolí, kdy si Sime vybavuje náležitosti ze svého dětství, z historie svého rodu.

Dva příběhy se postupně protnou v závěru knihy a čtenáři je předložen výsledek s koncem, který je smutný a dojemný zároveň, přesto je celé rozuzlení tak trochu neprofesionální a motiv činů až příliš jednoduchý.

Autor se zde opět ukázal jako skvělý vypravěč, příběhy Vás drží až do konce v napětí, jste vtaženi do děje a najednou je konec a Vy byste tak rádi četli dále . .

Ostrov Entry je dobrý počin ve stopách knih z Ostrovní trilogie, jen schéma knihy je již hodně podobné předchozím příběhům. Někomu by to mohlo vadit, ale já jsem si připadal jako doma, ve starém známém prostředí, které pan May tak dokonale pospal v řadě svých předchozích knih.

Dávám nakonec trochu vylepšené 4 hvězdy a doporučení, pokud Váháte, neváhejte a čtěte . . .

2 14.05.2017

Kniha od autora, kterého znám především kvůli knize a filmu Purpurové řeky. Autor mne tímto počinem zaujal a tak je snaha najít další dílka a přečíst pochopitelná.

Kamenný koncil začíná dobře, děj má spád, hned zkraje trochu tajemna a postupně to graduje, do poloviny knihy mne příběh velmi bavil. Otázka chápání lidského vědomí jako součást kosmické energie, parapsychologické vnímání dějů a telekineze, to jsou prvky, které dnešní věda zná, v knize jsou základem tajemna a podstatou příběhu.

Posléze se však z příběhu stává již příliš velká fikce a tak se ze solidního základu dějové linky stává pohádka pro dospělé s koncem velmi zvláštním. To dle mne knize nepomohlo a strhlo ji do závěru spadající úplně do jiného žánru.

Dle mne je to škoda, námět to je dobrý, původní vyšší hodnocení spadlo do průměru tří hvězdiček.

2 10.08.2016

Serii řady filmů o Vetřelcích odstartoval kultovní scifi film Vetřelec Ridley Scotta z roku 1979. Zatímco tento film kombinoval myšlenku a filosofické pojetí s akcí, šlo v těch dalších pokračováních především o akci. Téma to bylo veliké a není divu, že komerčně láká další a další pokračovatele ať již ve filmové tvorbě, počítačových hrách, komiksech či dalších knihách.

Kniha Jamese A. Moora je další řadou z nich. Je druhým dílem trilogie nových příběhů na kterých je zajímavé to, že každý díl napsal jiný autor (Tim Lebbon Vetřelec – Probuzení – 1. díl, Christopher Golden – Vetřelec – Peklo díl třetí) a spolu souvisí jen v podobě vetřelčích monster.

Časově se jedná o příběh ještě v mnohem hlubší budoucnosti, než díl první, ale jinak nic nového již nečekejte. Opět planeta, kterou lidstvo kolonizuje, opět řada záhad, nová civilizace a staří Vetřelci.

Jednoduchý příběh vysílá do akce 35 žoldáků a hlavního skoro hrdinu Alana Deckera, který marně pátrá po svých nočních můrách a stejné frekvenci, kterou sdílí s Vetřelci, důvod proč tomu tak je se záhy dozví i čtenář.

Pak je to již akce bez žádných velkých změn. Na jedné straně lidský důmysl, na straně druhé zabijácký instinkt a dokonalé stvoření tento instinkt naplnit, obecně touha života o své přežití, ať za touto touhou stojí lidé, Vetřelci či další mimozemšťané.

Většina děje se odehraje v dole planetky LV178, rozbíhá se mini příběh, který známe z předchozích děl, na jedná straně monstra a na druhé lidští hrdinové, kteří nemají téměř šanci. Přesto bojují s překážkami situace, planetou samou a především s Vetřelci.

Další trilogie knih, která je pouhým oddechovým čtením bez hlubších myšlenek, je však nutno podotknout, že se to čte celkem dobře, děj má spád, autor to hrne z akce do akce a rozstříknuté krve či syčící kyseliny je všude přehršle.

Pokud jste fanoušci těchto příběhů, pak Vás kniha nesklame, jako oddechovka je to určitě lepší, než podobné pokusy z řady hororů žánru dark fantasty, na druhou stranu nic převratně nového.

Tak plazmové hořáky na ramena, odpalovače a pistole do pohotovosti a vzhůru do temnoty, kde stíny představují absolutní zlo . . .

Přesto první díl považuji za povedenější a čtenářsky přitažlivější.

2 10.04.2016

Další Deaverovka – tentokrát znovu klasika (na rozdíl od Říjnového seznamu) – skoro 600 stran, bez obrázků, to je Deaver tak, jak ho známe. A na úvod nový příběh s ústřední postavou Kathryn Danceové, takže opět skvělé čtení s jednou z mnoha Deaverových hlavních hrdinů. Kathryn a její kolegové řeší další zapeklitý případ, tentokrát je Lincoln Rhyme a jeho parta mimo příběh.

Zapadákov je hudební klub, kde se při jedné z mnoha hudebních produkcí ozve najednou výkřik „Hoří“. Přes všechna bezpečnostní opatření vzniká panika, která z lidí dělá dav a potírá tisíce let evoluce. Lidé se stávají součástí davu, kdy každý bojuje o přežití pudově bez logiky a chladné rozvahy – a to i když ve skutečnosti nehoří, to jen někdo mistrně manipuluje s lidskou psychikou a využívá prostředí a davového šílenství . . .

Kniha začíná dramatickou scénou, která se jeví jako náhoda kombinovaná s lidskou nedbalostí, ale zkušená Kathryn náhodu ihned překvalifikovává na cílený zločin, jehož motiv není vůbec znám. Myšlení a další kroky vražedného manipulátora se tak stávají předmětem vyšetřování, kde hraje hlavní roli čas.

Podaří se týmu vyšetřovatelů odhalit motivy a cíle maniaka dříve, než zemřou další lidé?

Příběh se rozbíhá, tentokrát klasickou mravenčí policejní prací bez Lincolnových databází a skvělých dedukcí ve stylu Sherlocka Holmese.

Vedle hledání motivů a vraha pracující s lidskou psychikou zde běží druhý příběh, který najde rozuzlení až v závěru a překvapivě odhalí netušené, ale hledané. Kathryn řeší své osobní problémy i problémy s dětmi, vše se vyvine a rozuzlí až na posledních stránkách knihy.

Kniha není nijak překombinovaná, i když protivník je opět vysoce sofistikovaný a inteligentní, jeho motivy se ukáží nakonec úplně jiné, než se zdá.

Řekl bych, že se Deaverovi podařilo opět zaujmout a napsat zajímavý příběh, genialita řady s Lincolnem ale překonána nebyla.

Přesto je v příbězích s Kathryn Danceovou řešen další fenomén doby. U knihy Tvůj stín to byl stalking, nyní tedy ještě nebezpečnější – virtuální realita a internet.

Zajímavé a tak reálné, bohužel, doba se mění a novodobá generace již nemá možnost srovnání doby bez internetu, mobilní telefonů a možnosti být on line . . .

Za mne slabší čtyři body.

2 01.02.2016

Maurice Leblanc je duchovním otcem seriálu knih a příběhů o Arsěnu Lupinovi, ve kterém vytvořil zcela nový typ hrdiny: zdvořilého, vždy usměvavého lupiče-džentlmena, nepolapitelného chlapíka, který vždy působí policii, a jmenovitě inspektoru Ganimardovi, největší starosti.

Jeho jazyk a vypravěčský talent odráží dobu ve které knihy a příběhy vznikaly – počátek dvacátého století.

Příběh o záhadné blondýnce, o Arsěnu Lupinovi a protipólu v postavě Sherlocka Holmese se nese zcela v duchu Leblancových příběhů. Žádné násilí, zbraně či krutosti. Všemu vládne zdvořilost, vzájemný respekt, výzvy a brilantní úsudek podpořený rozsáhlými znalostmi věd přírodních a neochvějnou logikou.

To jsou „souboje“ Lupina a Holmese které nemají vítěze. Tu vyhrává Lupin, tu Holmes, aby pak Lupina chyceného a donuceného vydat modrý diamant předal francouzské policii, která Lupina nedopraví ani na policejní ředitelství. Lupin znovu uniká, Holmes odjíždí neporažen, ale cíl splněn nebyl.

Milý a příjemný příběh, tak trochu dnes již z jiné doby. Zde nevládnou neskutečné technologie, zde vládne mozek, logika, pozorovací talent a bystrý úsudek.

Příjemné čtení na chvilky volna, zklidnění a uvědomění si toho, jak se dříve lidé měli mnohem více v úctě a respektu.

2 14.03.2015

Ano, kdo by neznal filmovou sérii krásné a nezkrotné Angeliky, ženy inteligentní, vzdělané a krásné, bojovnice se srdcem plné lásky, ženy pro niž na plátně umíralo spousta mužů, která natočena v šedesátých letech plnila kina celého světa a stává se nedílnou součástí televizního vysílání té či oné stanice minimálně 2 – 3 krát do roka.

Viděl jsem tu sérii nesčetněkrát a přesto pokud se zadívám, stále u filmů zůstávám a nepřepínám jinam, i když repliky dialogů mohu již napovídat. Který z filmů si může toto právo osvojovat, no ano jsou, ale moc jich taky není.

Filmy ale nevznikly z ničeho – série knih Anne a Serge Golonových vznikaly v padesátých létech a postupně přibývala nová a nová dobrodružství. Určitě více děje, než obsahuje ona pětidílná filmová sága.

Vánoce jsou svátky odpočinku a rozjímání, tak jsem si dopřál trochu romantického čtení (na rozdíl od filmů prvního) a začetl se do příběhů krásné a nezkrotné Angeliky. Dal jsem dvě knihy z oněch jedenácti a vyčistil si hlavu od denních trablů.

Milé, uklidňující, romantické čtení o době a životě v jiných reáliích na pozadí historických událostí.

Angelika není žádná velká literatura, ale potěší nejen romantické duše. Někdy si takovou očistu můžeme dovolit, i když všech jedenáct dílů asi nedám.

Ale Angelika to je i symbol jedné doby, jednoho desetiletí let šedesátých, které zaujímá v dějinách zajímavé místo . . .

2 10.01.2015

Další z knih Jonathana Kellermena a i ze série, kde bok po boku řeší případy detektiv Milo Sturgis a jeho přítel, psycholog na volné noze, který má již vyděláno a policejní spolupráce mu pepří jinak fádní život Alex Delaware. Těch příběhů je již celá řada (někdy si dám práci a pokusím se je chronologicky poskládat).

Vedle těchto hlavních postav vystupuje na scénu i Milův partner, Alexova přítelkyně (obé známe z předchozích či jiných knih pana Kellermana) a pak samozřejmě policejní případ, který tak trochu vybočuje z denní rutiny policejní práce oddělení vražd.

Děj se rozbíhá po té, co je Alex a Milo konfrontován s děsivou poštovní zásilkou: albumem plným hrůzných fotografií zavražděných lidí – onou Knihou vražd – ve které Milo poznává řadu případů policejní historie a dokonce i svůj nevyřešený případ z počátku kariéry, ze kterého byl za podivných okolností odvolán hned v úvodu vyšetřování.

Opět Vám autor v knize servíruje řadu zápletek, dramatických situací, rozkrývá Alexovy motivace a předkládá propracovaný příběh, kde víc než zbraně haraší psychologie, dedukce a prostá logika.

Rozkryje se nejeden kostlivec ve skříni, doodhalí stará pravda, že peníze a majetek představují moc a nedotknutelnost, kterou se zastiňují i mnohé zločiny či prohřešky zlaté mládeže, která již roupama neví, jak se lépe zabavit.

Děj plyne a postupně se čtenář dozví vše podstatné. Milo opět zestárne na těle i duši, Alex si ujasní své priority, malé ryby jsou potrestány a ty velké plují dále, i když tentokrát si autor na vinících nakonec dost zgustl.

Kellermenův standard, kdo máte rádi psychologickou dedukci a detektivky v podobném stylu, kniha Vás určitě nezklame . . . a kdo máte Kellermena načteného pak vězte, že napsal i lepší dílka, ale ani toto nevybočuje z lehkého nadprůměru.

2 10.01.2015

Třetí kniha Taylor Stevensové (01_ Lovkyně informací - 2011, 02_Neviňátko -2012) a opět mohu zařadit ke knihám, které bych si rád ještě někdy přečetl a mohu jen doporučit všem milovníkům tohoto žánru.

Hlavní hrdinové zůstávají a pochopit jejich vzájemný vztah a vazby a pochopit Vanessu, to znamená mít přečteny oba dva první díly. Byť dějově na sebe knihy nijak nenavazují – jedná se o tři různé samostatné mise - hlavní hrdinové se v čase vyvíjejí a vytvářejí si k sobě vazby a vztahy se kterými autorka ve třetím díle volně pracuje a předpokládá, že je čtenář z předchozích knih zná.

Kdo je Vanessa Michael Munroeová, Miles Bradford ale i ostatní, to si autorka „odbyla“ ve své první knize. Knihy na sebe navazují jen časovou posloupností.

Loutka je příběh, který se oproti prvním dvěma dílům dějově trochu odlišuje. Setkáte se zde se svými hrdiny v trochu jiné pozici, ale stále jsou to profesionálové, kteří musí za splněním svých misí a cílů jít až za hranu běžného chování a vyšetřování. Je to boj o holý život na hraně všeho myslitelného.

V pozadí celé akce stojí celebrita, dále bývalá šéfová Vannesy, klasický psychopat, který neví co s penězi a pak organizovaný zločin, kterému není nic svaté. Vše zastřešuje téma „obchodu s bílým masem“ a na strhující děj a román máte zaděláno.

Vanessa je opět nedobrovolně vtažena do role, která se jí vůbec nelíbí, je loutkou v rukou druhých, kteří ji přinutí dělat věci tak, jak chtějí a proti její vůli, loutkou je ona, loutkou je i její chráněnkyně a nakonec i její největší nepřítel. Za nitky tahají druzí a jako donucovacích prostředků využívají ohrožení nejbližších osob zúčastněných.

Hrdinové nemají mnoho možností, jak uniknout, přestože ví, že na konci mise je čeká jen jeden možný osud. Hledají cesty, jak se dostat z čarovného kruhu, ale zatím jen narážejí na nepřekonatelné překážky.

Podaří se nakonec vše vyřešit a nebo se stanou dalšími bezvýznamnými obětmi?

Čtěte, tentokrát kniha nabírá obrátky přesně podle hesla. Vyrazíme do cíle na 100% a v závěru budeme postupně přidávat.

Velmi vzrušující a návyková četba, dávám plné hodnocení.

2 19.11.2014

Klasický Berry, příběh plný zvratů, v hlavní roli opět Cotton Malone a tentokrát i touha po moci a nový hypotetický stát na území bývalého Sovětského svazu.

Slušná zábava za tři hvězdy, ale opět nečekejte nic až tak mimořádného. Doporučuji na dovolenkové čtení, kde si provětráte hlavu a návratem zpět do reality si děj knihy ani nevybavíte.

2 16.11.2014

Hungers Games - Vražedná pomsta, druhý díl který přímo navazuje na Arénu smrti. Opět velmi dobře vyvážený příběh, alespoň dle mého názoru, myšlenka, akce, romantika a zároveň i plamen vzdoru, to když si nikdo nemůže usurpovat moc na úkor druhých, obzvláště ve společnosti, která přežila svou smrt . . . po apokalyptické válce.

Praktiky prosazování své vůle mé generaci hodně připomínají praktiky padesátých let, kdy se po válce sovětští „mírotvorci“ snažili vnutit svou vůli a myšlenky celé jedné generaci. Vydrželo jim to 40. let . . .

Nevstoupíš dvakrát do stejné řeky, paní Collinsové se to ale podařilo, a opět mohu za sebe říci, že se mne kniha líbila. Její konec je ještě více otevřen, takže vlastně koncem není. Pokud chcete druhý díl číst, připravte se na to, že budete muset i díl třetí, bez něj je druhý díl a v podstatě i první jen pouhým čtením akce bez toho, aniž byste se dozvěděli, kam se osudy hlavních hrdinů budou dále ubírat. Ale jejich osudy, to jsou osudy i celé populace Panemu. Jak to všechno dopadne?

Ale stručně k příběhu. Osud Katniss a Peety se dále rozvíjí. Vracejí se domů, ale jejich gesto společné smrti z dílu prvního je vnímáno jako výhra nad Kapitolem, výhra nad mocí s podporou samotných Kapitolanů. Čekají je ceremonie, ale všichjni cítí, že tentokrát je něco jinak. Jiskřička vzdoru rozdmýchává plamének, odvaha Katniss a Peety se přenáší do naděje.

Kapitol se snaží zareagovat a tak porušuje svá vlastní pravidla a do arény na 75. Hladové hry povolává splátce, kteří jsou předem daní. A tak se opět rozbíhá koloběh příprav, které vrcholí samotným zápasem, ale i zde je všechno jinak.

Kniha končí, příběh však nikoliv a proto nezůstává nic jiného, než číst dále.

Za sebe mohu říci, že tak udělám s chutí a rád . . . druhému dílu dávám 4,5 hvězdy.

2 09.11.2014