Eicherik komentáře u knih
Nádherný a velmi čtivý příběh z nemocničního prostředí a života v sedmdesátých letech minulého století. Je to román pro ženy a pro muže, kteří se této škatulky nebojí. Víc není třeba dodávat. Snad jen popřát dobré čtení.
Citace: Fišer rozrazil dveře ošetřovny. Vždycky spíš vtrhával, než vcházel, a Sylvie jednou mezi sestrami poznamenala, že k celkovému obrazu chybí už jen to, aby vždycky zařval: Hände hoch! Hned druhý den mu to některá donesla.
Po téhle knize jsem sáhl, protože mám rád příběhy z pralesa a zejména z toho amazonského a tak jsem si chtěl přečíst o této oblasti něco faktografického. Nutno samozřejmě podotknout, že kniha byla poprvé vydána už v roce 1955 a jedná se tedy pohled na Amazonii již přes šedesát let starý. Na to, že má tahle kniha jen 170 stran je obsahově pestrá a bohatá. Dozvíme se zde informace o historii, fauně, flóře, domorodcích, ale překvapivě i o ženách obecně a nejen těch domorodých. Cestopis je to velice čtivý a konec velmi dojemný.
Citace: Z pevniny se line silná kořenná vůně, vlastní všem jihoamerickým lesům; je slyšet pronikavou ozvěnu četných cvrčků.
Další sbírka povídek z pera Karla Klostermanna, která se mi dostala do rukou. Stejně jako ten přechozí soubor je i tento kvalitativně vyrovnaný. Nejvíce mému vkusu a představám odpovídá povídka Zmizela.
Hodně bláznivé čtení, ale protože už jsem se s tvorbou Petra Stančíka setkal, tak jsem tušil, do čeho jdu. Mohu říci, že se mi příběh docela líbil. Pokud se rádi necháte pohoupat a někdy i hlavou dolů, tak se bude líbit i vám.
Citace: Noční tramvají jsem odjel na Václavské náměstí a obálku hodil do schránky na zdi novorenesanční budovy hlavní pošty v Jindřišské ulici. Ve čtrnáctém století se tu rozkládala zahrada magistra Anděla z Florencie, dvorního lékárníka císaře Karla IV., ale dnes tu místo léčivých bylin rostou jen fronty u přepážek.
Tahle téměř padesát let stará knížka obsahuje dvanáctero sci-fi povídek a jeden doslov, který je spíše upoutávkou na záhadologickou knihu Tušení stínu, která vyšla v následujícím roce. Nejvíce se mi líbily povídky Pan kolega a Prouklovi kočkeni. Musím pochválit grafické zpracování knihy a vhodné ilustrace.
Citace: Stín znovu a znovu potvrzovaný podivnými nálezy, jejichž existenci už nelze popírat, a které, jak se ukázalo, nelze do nekonečna skrývat nebo dokonce úmyslně a v zájmu neporušené struktury navyklého systému věd likvidovat (jako se stalo např. s arteficiální železnou kostkou, nalezenou roku 1885 v kusu uhlí zaměstnanci vöcklaburské slévárny Isidora Brauna, uloženou dlouhou dobu v lineckém muzeu, i s řadou dalších objektů).
Tahle kniha obsahuje tři povídky v součkovském, dobrodružně vědeckofantastickém stylu. Tematicky mě nejvíce zajímala povídka první: Pevnost bílých mravenců. Dokonce se v ní mihl i zvon, ale pravděpodobně to nebyl TEN zvon. Nejvíce se mi však líbila povídka poslední: Železo přichází z hvězd. Bohužel je nedokončená, ale díky povedenému doslovu to skoro ani nevadilo. Znalec díla Ludvíka Součka Luboš Y. Koláček zde dokonce naznačuje, že by tahle povídka mohla souviset s autorovou téměř záhadnou smrtí. Tenhle soubor povídek sice není tím úplně nejlepším, co Ludvík Souček napsal, ale fanouškům jeho tvorby ho určitě doporučuji.
Série Robert Langdon prozatím dopsala svoji poslední kapitolu, ve které jde o dvě bytostní otázky: Odkud lidstvo vzešlo a kam kráčí. Tentokrát je děj ospalejší a kniha je plná filosofických úvah na téma náboženství versus věda. Ne každému to asi sedlo, ale já byl spokojen. Román je hodně zahleděný do budoucnosti. Jednou z hlavních postav je futurista Edmond Kirsch a další dokonce umělá bytost jménem Winston. Svezeme se Teslou s autonomním řízením a prohlédneme si superpočítače budoucnosti. Mimo jiné se dozvíme třeba něco málo o frankistech, Palmarské katolické církvi, chrámu Sagrada Família a umělci Williamu Blakeovi. Pátý díl, jenž se odehrává ve Španělsku, se mi líbil, jen ta obálka byla protentokrát slabší.
Mravenci mají dvě linky. Ta lidská, s tajemným hlubokým sklepem se mi líbila více. Ta mravenčí byla sice zajímavá, ale způsob, jakým byla vyprávěna, mi připomínal spíše Ferdu Mravence než žánr sci-fi. Celkově hodnotím knihu dobře, škoda jen toho podivného až infantilního pojetí mravenčího světa. Na závěr ještě pochválím stylový obal u vydání z roku 2005 a dodám, že jsem záhadu se sirkami vyřešil.
Citace: Byli tady sto milionů let před námi - a soudě podle toho, že jsou jedním z mála organismů schopných odolat jaderným zbraním, budou tady jistě i sto milionů let po nás. Jsme jen tři miliony let trvající příhoda v jejich dějinách. Ostatně, kdyby se jednoho dne na naší planetě objevili mimozemšťané, určitě by se nespletli. Chtěli by bezpochyby mluvit s nimi. S nimi: se skutečnými pány Země.
Kniha se jmenuje Pražské jaro, ale samotný příběh se odehrává v létě, kdy toto období politického uvolnění v Československu náhle a nezadržitelně končí. Román má dvě linky. Jednu studentskou a druhou diplomatickou. Zejména ta z prostředí britské ambasády byla velmi zajímavá. Oceňuji anglický humor a velmi dobře zvládnuté české reálie. Chválím i povedený a lehce otevřený závěr knihy.
Taky patřím ke čtenářům, kterým se první díl líbil více. V tomto druhém nás čeká mrtvá učitelka, prostředí lycea, mistrovství ve fotbale a Mahler. Mám velmi rád objemné knihy, ale obsah musí odpovídat objemu. Tady tomu tak zcela nebylo. Pustím se i do třetího dílu, ale nebudu na něj pospíchat.
Fantasy běžně nečtu. Výjimkou je podžánr urban fantasy. Mám rád ten fenomén "druhého města", tady je nazýváno Podlondýnem. Navíc ještě vítám, že je zde významným způsobem zapojeno londýnské metro. Už tradičně ubírám jednu hvězdu za příliš přehnaný děj. Vím, jedná se o fantasy, ale myslím si, že někdy méně znamená více. Celkově se jedná o dobrý pohádkový příběh. Jestli někdy pojedete do Londýna, tak si dejte pozor, ať nepropadnete nějakou tou škvírou.
Kabinet kuriozit je kniha, na kterou jsem čekal skoro osm měsíců, ale čekání se rozhodně vyplatilo. Žánrově se jedná o novodobý dobrodružný thriller, který se odehrává v současném New Yorku, i když chvílemi o tom pochybujete. Příběh trochu připomíná Akta X s lehkým dotykem Lovecrafta. Atmosféra starého muzea a kabinetu kuriozit je fantastická. Hlavní postava, excentrický agent FBI Pendergast, má zřejmě dost času na svoje záležitosti a není nikterak pracovně přetěžován. Knihu doporučuji chlapcům a děvčatům jakéhokoli věku, kteří mají rádi dobrodružné příběhy.
Nejlepší na téhle knize je ten nápad, kdy zákazník zaplatí za vysněné zboží příznivou cenu a také vykoná nějaký "neškodný" žertík. Celé toto počínání roztočí kolotoč nenávisti. Podobně jako v některých jiných svých knihách použil King tradiční model souboje zla s dobrem. Rozsáhlý horor má i mnoho postav, já si velmi oblíbil Nettií a jejího psa Lupiče. Souhlasím s tím, co píše marlowe, že kniha předkládá tisíc a jednu podobu zla, nenávisti a šílenství.
Po obloze krouží Messerschmitty, pod nimi na zemi pomalu končí druhá světová válka a dvanáctiletý Olin se seznamuje se složitým světem dospělých.
Citát: "Já bych se do sklepa nenechal zavřít! Kdy zase uvidím válku, prosím tě!"
Nádherná kniha, ilustrovaná (vydání z roku 1965) Jiřím Trnkou. Jan Procházka měl skutečně dar slova a byl dobrým pozorovatelem života. Velmi mě dostala kapitola třináct, která je takovým drobným, ale milým doslovem.
Bestie je krimi, ve které od začátku známe pachatele. Je to také krimi, která ukazuje začlenění DNA do policejních metod. A je to také krimi, která je prošpikována drsným chlapským humorem, někdy ovšem velmi primitivním.
Divoká devadesátá léta se rozjíždí a naše mordparta řeší vraždu mladého děvčete. Série Naše Mesto se mi líbí čím dál víc. Název dílu napovídá, že se ke slovu dostane i entomologie. Konec byl tak napínavý, že jsem knihu odložil až po dočtení.
Myši Natálie Mooshabrové jsou takovou bizarní smutnou groteskou. Líbily se mi ty donekonečna se opakující motivy. Konec mohl být trochu jiný. Tohle je jedna z knih, po kterých zbude smutek na duši.
Třetí chronologický díl. Tenhle se mi asi zatím zdá nejlepší. Naše mordparta řeší vraždy mladých žen a do toho zasahuje kvas sametové revoluce. Je zajímavé sledovat tuhle historickou událost nezvyklou optikou. Nádherný příběh. Byla to opravdu něžná fata morgána.
Druhý "chronologický" díl. Doba je těžká, píše se rok 1988 a Richard Krauz má velké problémy. Naštěstí trio Burger, Hanzel a Krauz jsou parťáci do nepohody a v nelehkém prostředí se pohybují jako ryba ve vodě s nějakým tím ‰ alkoholu v krvi.