Eicherik komentáře u knih

Na Švédských šancích tenhle příběh začíná a na Švédských šancích také končí. A je to příběh velmi dobrý a také velmi smutný a krutý. Román je vystavěn na pravdivých událostech. Chválím zejména pestré, zajímavé a propracované postavy. Konec mě velmi překvapil, nebyl jsem na něj připravený.
Na návrší Švédské šance stojí od roku 2018 čtyřmetrový kovový kříž ozdobený trnovou korunou.

34 28.08.2021

Jeden z nejlepších krimi románů, co jsem kdy četl. Navíc ještě okořeněný tím druhem humoru, který je tak vzácný a který tak miluji. Líbilo se mi, že hlavní hrdina je obyčejný hlídkový policista. No úplně obyčejný policista to zase není. A jako třešnička na dortu ještě výborná lokalizace pražských čtvrtí, jako třeba Libeň nebo Vysočany. Psát, že se pustím i do druhého dílu je zcela zbytečné.

34 06.07.2020

Nádherná a dojemná sci-fi pohádka, v které nás čeká hypotermie, cestování časem, hledání dveří do léta a také jeden sympatický kocour. A vůbec nevadí, že autor netrefil, jak to bude vypadat v roce 1970 a už vůbec ne v roce 2000.
Citace první: Byl skálopevně přesvědčen, že přinejmenším jedny z nich musí vést do letního počasí. Pokaždé to znamenalo, že jsem byl nucen obejít s ním všech jedenáct dveří, podržet je dokořán, dokud se nepřesvědčil, že je tam venku taky zima, a potom jít k dalším, zatímco jeho kritika mé neschopnosti byla s každým dalším zklamáním o něco roztrpčenější.
Citace druhá: Nejsem jediný člověk, který kdy cestoval v čase. Fort zaznamenal příliš mnoho případů, které nijak jinak nelze vysvětlit, a podobně i Ambrose Bierce. A jsou tady i ty dvě dámy v trianonských zahradách. Mám také dojem, že starý doktor Twitchell tím spínačem otočil častěji, než přiznal ... nemluvě o ostatních, kteří to mohli objevit v minulosti nebo v budoucnosti.

33 25.02.2024

(SPOILER) Jeden. Jeden z odstínů života. Tento byl hodně bolestivý.
Dvě. Dvě postavy. Sedmapadesátiletý Ray, kterého jeho otec v dětství vyloučil z lidské společnosti a Jedno Oko, který je zejména k jiným psům velmi agresivní.
Tři. Tady bych mohl napsat, že obě postavy mají celkem tři oči, ale to by bylo hodně laciné.
Čtyři. Čtyři roční období. To poslední už svým názvem dává tušit, že neskončí dobře.
Vynikající román, který zabolí a čtenáře donutí k zamyšlení.

33 06.03.2022

Legendární "horor" našeho dětství. Jako dospělý bych román označil jako romantickou, historickou fikci. Pokud se k četbě této knihy odhodláte, pak doporučuji slovenské vydání, které umocní autentický prožitek.

Černé lekníny mě naprosto dostaly a připravily mě úchvatný čtenářský zážitek. Předem musím upozornit, že tato kniha dle mého názoru zaujme spíše ženy, než muže a nebál bych se ji označit jako detektivku, nebo thriller pro ženy. Velmi mě bavilo to prostředí malého městečka v Normandii a jeho okolí, překvapivě také ten svět impresionistického malířství a výrazně také všechny ty výtečně propracované postavičky tohoto románu, včetně čtyřnohého Neptuna. Do venkovské Giverny a jeho okolí se budu v myšlenkách rád vracet.

33 23.08.2020

Hodně zajímavý případ. Bez těla je opět uvěřitelná detektivka se sympatickým hrdinou. Celý koncept příběhu je netradiční, což přidává na zajímavosti a dokonce v něm nepostrádám ani nějakou tu osobní linku hlavní postavy. Opět musím pochválit humornou složku, která mi velmi sedí. Druhý díl hodnotím jako první vrchol této série a už se těším na ten třetí.
Citát: "Zrovna jsem si říkal, že se naložím do vany."
"Jo? Tak jdeme," řekla a vzala mě za ruku.
"To myslíš vážně?"
"Proč ne? Vejdeme se tam oba?"
"Ale jo," přikývl jsem, "když tak se nějak zasuneme..."
Úkosem se na mě podívala a pak se smíchem jakoby nevěřícně zavrtěla hlavou.
"Máš nějaké svíčky?" chtěla vědět.
"Ne, ale mám baterku. Proč?"

33 06.08.2020

Tohle bylo příjemné překvapení. Knihu totiž nepředchází zrovna nejlepší pověst. Nic jsem nečekal a dostal jsem parádní detektivní a psychologický thriller, s trochou toho železničního odéru. Postavy, zejména ty ženské, byli zajímavé a velmi podrobně vystavěné, snad jen pro něžnou polovinu lidstva ne zrovna lichotivé. Jedinou drobnou výtku bych měl k dramatickému závěru. Na můj vkus byl zbytečně přetažený, ale v rámci thrilleru naprosto vyhovující.
Citace: Jdu si lehnout, zhasínám světlo. Usnout sice nedokážu, musím to však zkusit. Předpokládám, že noční můry nakonec odezní a já si to všechno přestanu donekonečna přehrávat v hlavě, ale právě teď vím, že mě čeká sakra dlouhá noc. A zítra ráno musím vstávat časně, abych stihla vlak.

32 10.03.2024

(SPOILER) Přiznávám, že kdybych dopředu věděl o jakém tématu tahle, spíše novela, nežli román pojednává, tak bych se do ní nepouštěl. Čekal jsem, že hlavní hrdina bude řešit nějaký teologický rozpor, problém vyhoření, nebo rozčarování nad poměry v církvi. I když jsem se ničeho takového nedočkal, tak četby nelituji a autorku chválím, že tenhle hrůzný námět zvládla a knihu dotáhla do vcelku pozitivního konce.
Citace: S padajícím soumrakem se do mě ale přece jen vkrádá podivná lítostivost. Zdá se mi, že už není na světě kromě téhle zahrady jediné místo, kde by o mě někdo stál. Že kolem sebe nikoho nemám, nedokázal jsem si vytvořit žádný blízký vztah.

32 17.12.2023

Největší nedostatek tohoto románu vidím v jeho příliš veliké neobjektivnosti. Všichni křesťané jsou příliš bezchybní a drtivá většina římských pohanů jsou zhýralí, bezcitní a úplatní parchanti. Ještě se kriticky vyjádřím k duchovní složce knihy. Na to, že se jedná o křesťanský román, je nějaká božská přítomnost jen velmi nepatrná. Křesťanská filosofie je v příběhu zastoupená dostatečně, ale toho božského je na takovouto knihu jako šafránu. A druhá strana? Římští pohané? Ti mi připadali spíše jako ateisté. Jako zajímavé hodnotím setkání s postavou apoštola Petra, s tím jsem se ještě knižně nesetkal. Jen mě překvapilo, že nebylo zmíněno jeho ukřižování hlavou dolů. Na závěr ještě musím zmínit utrpení křesťanů, které za Neronova pronásledování muselo být velmi kruté a v příběhu je popsáno velmi dobře. A samotný závěr byl také velmi povedený.
Citace: "Pověz mi upřímně: jaký jsem se ti zdál, když jsem zpíval?"
"Byl jsi hoden podívané, tak jako podívaná byla hodna tebe," odpověděl Petronius.
Pak se otočil k požáru.
"Ale dívejme se ještě," řekl, "a rozlučme se se starým Římem."

32 19.12.2021

(SPOILER) Válka skončila a do pohraničí se valí rabovací gardy, zlatokopové a lidé toužící přijít levně k nemovitému majetku. V jednom domě jsou souhrou okolností na dobu několika měsíců nuceni spolu žít dvě navzájem cizí rodiny. Jednu čeká vyhnání z rodné hroudy, kde žila po generace a druhá hledá v novém kraji svoje štěstí. Ten pocit, kdy lidé tušili, že už se do svých domovů zřejmě nevrátí musel být hrozný. Příběh prozatím končí v Brodu na nádraží. Ke které rodině bude osud vstřícnější? To se snad dozvím v dalším dílu. Zatím jen doufám, že rodina Fuchsových přežije cestu do Německa.
Citace: Vyšla zpět na dvůr. Toužila se rozeběhnout nahoru na louku, projít se po lese. Toužila ještě jednou, naposledy, vylézt na Vlčí hřbet a posadit se na Friedrichovu vyhlídku. Na nic z toho už ale neměla čas. To všechno kolem, jejich dům, pole, na kterých hospodařili, louka kterou museli kosit, les a hory, které je obklopovaly, to všechno jí často připadalo všední a samozřejmé. Teď litovala každého okamžiku, kdy na svůj život nadávala. Každé chvíle, kdy si stěžovala. A každé myšlenky, kdy se toho všeho chtěla vzdát. Jak ráda by teď vrátila čas. To ale nebylo možné.

31 07.04.2024

Stephen King byl můj nejoblíbenější autor let devadesátých. Díla jako To a Nespavost mám doposud nejraději. V další dekádě jsem už tohoto autora nesledoval a tudíž jsem se k Dallasu 63 dostal až se značným zpožděním. Román je to dobrý, téma cestování časem a alternativní historie mám docela rád. Také mám rád tlusté knihy, tady bych ale pár stovek stran ubral. Je vidět, že se autor rád rochní v době svého dětství. To co ale může být zajímavé pro Američana, může být nudné pro Evropana. Nebylo by špatné, kdyby někdo zpracoval podobnou cestu časem do české minulosti. Uvítal jsem lehkou návaznost na můj oblíbený román To. Díky povedenému konci dávám knize plný počet hvězd. Pokud máš čtenáři chuť se do minulosti podívat, tak prosím, ale pozor na změny. Protože, jak říká hlavní hrdina tohoto příběhu: "Minulost se změnám vzpírá. Minulost je zatvrzelá."

Důstojné pokračování "stínadelské" trilogie s pěknou obálkou a vhodnými ilustracemi samotného Kida. Autor se snaží co nejvíce přiblížit Foglarovu stylu, takže nečekejte nějakou Finkovku z prostředí Stínadel. Uvítal bych, kdyby byl příběh temnější. Doba a ponurá Stínadla k tomu dávají prostoru dost. Knihu chápu jako poctu jednoho Jaroslava druhému a jedné legendy druhé legendě.

31 10.10.2020

Po knize jsem sáhl, protože mě od mala fascinují hřbitovy. Jsem spokojený, protože se autorovi podařila precizně vystihnout atmosféra "kamenné zahrady", která je v knize částečně rozčleněna. Kniha obsahuje spoustu zajímavých postav, je pěkně ilustrovaná a má velmi vkusnou obálku. Příběh je rozdělen do tematických kapitol, ke konci nabývá na dramatičnosti a závěr se povedl.
Neváhejte a nahlédněte za starobylou bránu kamenné zahrady.

31 04.05.2019

Sametová revoluce ve světě, kde neproběhl odsun Němců? Tak to je naprosto geniální nápad. Navíc se děj odehrává v Bruntále, který patří k mým hlubším kořenům. Žánrově bych knihu označil za takový plíživý thriller. Děj se posouvá poklidně, do toho staré fotografie, zřícenina hradu Wildstein, poklady, tajemství z války a hlavně žádné bláznivé honičky a přestřelky v každé druhé kapitole. To mi naprosto vyhovovalo. Nutno ale podotknout, že skutečnost by tak temná rozhodně nebyla, tady se prostě pohybujeme v žánru thrilleru. V knize nebyla nouze ani o humor. Na závěr pochválím povedený obal a návštěvu Sudet a Freudenthalu hodnotím kladně.
Citace: "Přitom Sudéta bylo keltské slovo a první, kdo jej použil, byl alexandrijský geograf Ptolemaios ve druhém století našeho letopočtu. To keltské slovo znamenalo Les kanců," mrkla na mě, jako by to snad měl být vtip.

30 03.12.2023

Mimořádně čtivý, životopisný román o legendárním převaděči, kterého historie zná pod přezdívkou Král Šumavy. Pokud chcete vědět, jak to tenkrát bylo, tak zapomeňte na zručně natočený Kachyňův film z roku 1959, který oplývá působivou atmosférou plnou mlhy a temných močálů, ale také svým zvráceným ideologickým posláním. Tahle kniha není přesnou rekonstrukcí toho co se stalo, je sestavena ze vzpomínek mnoha pamětníků a samotný Josef Hasil si už také vše nepamatoval do všech podrobností, ale ta základní kostra je velmi autentická. Chválím román mimo jiné, za velmi pěkně popsanou šumavskou přírodu a také za to, že mi ještě více otevřel oči.
Citace: Na zpáteční cestě přes lesy poblíž Smrčiny spatří Josef poletovat podivné broučky. Trnoštítci horští, šumavští tesaříci. Jako by se s ním loučili. Jeden mu usedá na rukáv. Hasil brouka pozoruje a má pocit, že se zastavil čas. Tenkrát ve snu se čas zrychlil. Vzpomene si na podivný sen a po zádech mu přeběhne mráz. Už tehdy viděl ploty z ostnatého drátu.

30 06.02.2023

Balada z prostředí loupeživých rytířů. Nejzajímavějším na této knize je Vančurův jazyk, který tento příběh činí autentickým. Ovšem něco za něco. Místy je příběh hůře stravitelný. Z knihy přímo vane atmosféra drsného středověku a z některých obrazů až zalézá mráz za nehty. Na závěr pochválím překrásný obal, kterým se pyšní vydání z roku 2015.

30 27.11.2022

Jedna z nejlepších detektivek, co jsem kdy četl. Autoři úvodního dílu nastavili laťku hodně vysoko, snad se jim nastavenou kvalitu podaří udržet po celou sérii. Vypadá to, že každý v příběhu má nějaké to temné tajemství. Taky to vypadá, že psycholog Sebastian Bergman je pěknej hajzl. A nebo ne?

30 02.06.2019

Dva neobvyklé případy z manželské poradny. V obou příbězích vystupují zrůdy, které zplodil minulý režim a jejich bezmocné oběti. V prvním nazvaném Zrůdička účinkuje zakomplexovaný sanitář, který terorizuje svoje okolí a v druhém zase ředitel dětského domova pro problémové dívky, který zneužívá svoje svěřenkyně. Kniha vyšla poprvé v roce 1991 a autorka skrze některé postavy promítla do textu svoji frustraci z polistopadového vývoje. Nutno ale podotknout, že paní Frýbová v doslovu zdůrazňuje, že změny režimu nelituje a sama si i ekonomicky polepšila. Líto jí bylo obyčejných lidí, kteří museli čelit prudkému nárůstu cen a brutální kriminalitě způsobené neuváženou amnestií. Netřeba dodávat, že za pár let se situace ve společnosti zkonsolidovala. Na závěr stručné shrnutí. Obě novely jsou obsahově nelehké, ale čtivě sepsané.

29 04.09.2023

Ke knize mám dvě výhrady. Mám rád dlouhé knihy, ale tady bych nějakou tu stovku stran ubral. Druhá výhrada se týká té atmosféry minulého režimu, kterou je tento román prostoupen. Nešlo o nějaké soudruhování, ale o to dobře popsané klima tehdejšího socialistického Československa. Nějak ho na mě bylo moc. V průběhu čtení byl román na čtyři hvězdy, ale poslední strana mě v dobrém odrovnala a já dávám hvězd pět. Ty poslední řádky tohoto dílka ukazují, jací jsme my muži v milostných otázkách občas pitomci. Občas?
Citace z autorčiny předmluvy: Na moje naléhání, že potřebuji, aby mi vymyslel derivát x kvalit, říkal "nemožné" a "neexistuje". A zatímco já jsem úpěla, že tenhle derivát mít musím, Helena říkala: "Samozřejmě, Jene, že ho vymyslíš. Přece vidíš, že ho Zdena do téhle kapitoly potřebuje." Profesor Škoda pak strávil slunný víkend v ústavní knihovně a v pondělí ráno mi nevrle zatelefonoval: "Tak jsem v Biochimica et Biophysica Acta objevil látku, kterou bych snad mohl modifikovat tak, aby splňovala váš příšerný požadavek - aniž bych se odborně úplně znemožnil."

29 31.12.2022