DraculasLady komentáře u knih

Velice mě potěšila grafická úprava knížky. Bylo znát, že si autoři skutečně vyhráli a nechali na tom kus práce. Ale jinak mě kniha příliš nenadchla. Jako milovníkovi českého jazyka mi leckdy skřípal jazyk a kroutil se mezi zuby nad slohovou úpravou. Chápu autorův záměr v autentičnosti, ale pokud mu s tím (jak píše) pomáhali jeho vysokoškolští studenti, mohli si dát tu práci a jazykově si s povídkami vyhrát. Rozhodně by pak byly poutavější a uvěřitelnější. Zaujala mě asi jen jediná - Tajemné auto, a to svou vtipností a reálností (víceméně úplně odlišná od ostatních). Nechám knihu kolovat světem. Jen kvůli krásnému grafickému zpracování si ji nechávat nebudu... Škoda. Potenciál byl cítit...

2 30.08.2020

Asi nedokážu ocenit, co měl autor za lubem. Ano, některé pasáže jsou skvělé, vtipné, odlehčující, člověk se musí chtě nechtě pousmát nad příhodami, které si ze svého vlastního života dokáže velice dobře představit. Ale to neustálé narušování děje vedlejšími historkami mi po pár kapitolách začalo silně lézt na nervy... Anglický humor ano, ale zlatý pan Wodehouse...

2 30.08.2020

Nemohu jinak, ale musím udělit plný počet. Na dobrodružných románech jsem víceméně vyrůstala a dost mě mrzí, že se mi Ztracený svět dostal do rukou až tak pozdě. Nicméně i tak mě dokázal předchůdce Jurského parku od Spielberga nadchnout a vtáhnout do děje. Ano, jazyk, kterým je příběh napsaný, se může dnešnímu čtenáři jevit trochu složitější. Ale stačí se mu poddat a odměnou Vám bude dechberoucí vyprávění z tajemných koutů jižní Ameriky. Kdo jako dítě nesnil, že najde někde v lese živého dinosaura a odnese si ho domů?

10 30.08.2020

Tak trochu marný pokus o Bukowského styl, který ale vůbec nevyšel. Prvních pár kapitol jsem se snažila najít ten hlubší smysl, který třeba beatník Charles vždy zachoval, ale sotva se mi to podařilo, tak se vytratil a do konce knihy už se neobjevil. Ze začátku mě autor dokázal aspoň navnadit několik zdařilými slovními obraty, ale ani to mu nevydrželo moc dlouho. Z víc než poloviny nedávala kniha vůbec žádný smysl. Vzít tak prvních 70 stran a k tomu poslední kapitolu, mnoha čtenářům by bylo ušetřeno utrpení z četby a kniha by si zachovala aspoň malou naději... Chudáci Dante a Bukowski...

"Nejlepší prostředek, který Bůh vynalezl k mučení lidí, je paměť." (str. 28)
"Milování je umění, ale zrada je veledílo." (str. 31)
"Nietzsche: Naděje je nejhorší zlo, protože prodlužuje lidské utrpení." (str. 154)

Dokonale tyto tři citáty vystihují můj pocit po přečtění... Budu si pamatovat, jak zbytečná to byla kniha. Její autor mě jako čtenáře zradil. Trpěla jsem kvůli němu do poslední stránky v naději, že z toho něco bude...

21.06.2020

Upřímně jsem čekala něco úplně jiného, takže jsem byla trochu zklamaná. Ale i tak měla knížka co nabídnout. Některé informace mi přišli jako pro fanouška Přátel úplně mimo mísu, o některé autorka jen zavadila a dále nerozvíjela, což mi opravdu vadilo. A nikde ani jedna fotka nebo obrázek? No nic... knížka poputuje dál, nemá smysl si ji nechávat...

2 24.05.2020

Kdyby se tímhle stylem psali všechny učebnice dějepisu, myslím, že by si k těmto příběhům našlo cestu mnoho dalších lidí. Kniha poměrně rychle vtáhne do děje. Informací je zde ale mnoho, a tak občasné odbočení od hlavní linky kvůli dovysvětlení dost mate. Některé části jsou trochu odbyté, jiné možná až nadbytečně konkrétní. Jako celek ale působí příběh kompaktně a ukazuje tím čtenáři dobu křížových výprav jako na dlani.

4 24.05.2020

Asi nemám co vytknout, ale ani co pochválit. Čekala jsem trochu více podrobnější informacích o jednotlivých případech, nebo možná jen jiné postavení celého vyprávění příběhu. Oceňuji spekulace nad alternativními zakončeními atentátů, ale někde se buď autorovi dostaly do rukou špatné zdroje, nebo se jen trošku upsal a mystifikoval čtenáře. Mrzelo mě, že upozadil atentáty z dávné historie před těmi novodobými, o kterých je samozřejmě mnohem více informací. Ale určitě stojí za přečtení, jelikož publikace doplňuje i pozadí aktuálních událostí.

1 23.04.2020

Vím, záliba ve studiu práva útrpného je zvláštní, ale člověk je díky tomu neustále fascinován vynalézavostí svých předků. Jen to chce trošku silnější žaludek. Kniha se poměrně široce zaobírá různými oblastmi mučení a poprav, ale i přes to mi tam určité skutečnosti chyběly. Třeba zmínka o českých zemích a našem Katu Mydláři, který byl "katem průkopníkem", ale nejen o něm. Naše země mají v tomto ohledu poměrně dost černou minulost a když už se mohl autor věnovat francouzské gilotině a americkému elektrickému křeslu, mohl o nás také ztratit slovíčko. Vím, že to není nic, na co bychom měli být hrdí, ale je to součástí naší historie. Před tou se neutíká.

2 23.04.2020

Po dlouhé době se mi dostala do rukou knížka, ze které jsem poměrně dost zmatená. Historický román si tedy představuji úplně jinak. Mystická linka mi způsobovala stavy, kdy jsem musela knížku odložit, zamyslet se, zamyslet se znovu a pak jen... "Cože?" Co musím pochválit je stavba příběhu - retrospektivní. Ale jinak opravdu nevím, co si o tomhle díle myslet. Když už se člověk konečně mohl něco dozvědět, něco, po čem toužil několik stránek, bylo to tak odfláknuto nebo přímo zazděno, že mě opouštěla chuť číst dál. Ale četla jsem a četla jsem... A dostala se až na závěr, který mě totálně zklamal... Sakra když už chcete zabít hlavní postavu, která tak moc otáčela celý příběhem, můžete to udělat prosím pořádně?

23.04.2020

Takovéhle příběhy mám prostě nejradši. Propojení lidí různých stavů a zapojení i samotného panovníka. Intriky na každém kroku a v každém koutě, ale i přes to se najdou zodpovědní a čestní lidé, kteří se snaží udržet svět ještě v pořádku. Kontrast mezi postavami pana Protivy a mnicha Blasia je dokonalý. Myslím si, že pan Bauer nemohl stvořit komičtější dvojici.
Spád obou příběhů je přesně takový, jaký má být. Příběh je zapleten tak akorát a postav zde není mnoho. Autor Vám dává už od počátku dost prostoru pro vlastní úvahy nad koncem vyšetřování. A to je to, co dokážu velice ocenit. Nastínit několik směrů a několik možných lumpů a postupně je seškrtávat až na toho jediného.

07.04.2020

Asi jsem od příběhu čekala trochu něco jiného, ale i tak mě mile překvapil a potěšil. Bylo příjemné nahlédnout také do jiných končin a mezi prostý lid. Také si člověk mnohem lépe uvědomil, jak schopní a zruční mohli být i tehdejší duchovní - tedy, že to nebyli jen ochmelkové a žrouti. A také, že je důležité plnit své sliby, protože karma je fakt mrcha...

5 07.04.2020

Dlouhověkost není nikdy výhra... Vidět umírat své nejbližší a prožívat jedny a tytéž příběhy stále dokola. Pozorovat z dálky své potomky a nemoci se k nim ani hlásit... Na životě je krásné právě to, jak je pomíjivý. Není potřeba tu zůstávat déle, než nám bylo souzeno.

10 07.04.2020

Až mi běhal mráz po zádech... Vážnost situace a lehkomyslnost s jakou k ní duchové přistupují... Rozdílný pohled na svět, práva a povinnosti. Muži, kteří nechápou ženu - matku. Musím ale přiznat, že bych se nejspíš zachovala ke konci úplně stejně jen s tou výjimkou, že bych šla radši bojovat taky, když už mi nic v životě nezbylo.

7 07.04.2020

Pan Čapek rozhodně napsal i mnohem lepší dramata. Souboj mladické nerozvážnosti a dospělého pohledu na svět je nicméně velmi názorně popsán. Každý z nás, kdo se v mládí bezhlavě zamiloval a byl schopen udělat pro svou lásku cokoliv a nakonec se spálil, se v tomto příběhu určitě najde. Škoda jen, že ten konec tak nějak vyšuměl...

3 07.04.2020

Má nejoblíbenější hra od Shakespeara. Pokud by si ji člověk doplnil ironickým podtextem, dala by se dobře ztvárnit i jako černá komedie. A to je jeden z důvodů, proč se k tomuhle příběhu stále vracím i potom, co si ho už nemusím pamatovat kvůli maturitní zkoušce.

4 07.04.2020

Už mám své oblíbené autory tohoto žánru, a tak k další novým přistupuji vždy trochu s rezervou. Příběh Nočního motýla mě ale velice mile překvapil. Počátek je možná trochu utahaný, ale poté Vás knížka do sebe poměrně bezpečně vtáhne. Od poloviny už jsem četla jedním dechem, protože jsem toužila poznat příčinu toho všeho. Rozmotání celého klubka této zápletky je v závěru velice zběsilé, ale tak napínavé, že nejde knihu jen tak odložit.

10 07.04.2020

Dlouho se mi nestalo, aby mě knížka nachytala a vypekla... Nemám ráda, když vás obal přitáhne na určitý příběh, který se pak odbude na méně než polovině stránek... Ve skutečnosti je totiž mnohem více prostoru věnováno rytíři Rozoumkovi, kterého jen v jedné krátké chvilce autor propojí s Karlem IV., o kterém má původně příběh opravdu vyprávět. Ano uznávám, koupíte si knížku a ona Vám nabídne 2 příběhy místo jednoho. Ale proč tak nevyvážené? Proč je tomu "podřadnějšímu" věnován mnohem větší prostor a je mnohem lépe propracovaný? Byla jsem zklamaná...

3 17.03.2020

Perfektní shrnutí všeho, co zhruba víme o naší slavné panovnické dynastii. Jelikož Jana, Karla, Václava a Zikmunda máme většinou nastudované z hodin dějepisu, určitě čtenáře potěší i zmínky o dalších členech této rodiny. Byť i ty by možná mohly být obsáhlejší, ale netuším jak dobře se dá k těmto informacím dostat. A pojďme si to už jednou konečně přiznat - Zikmund se sice u nás neukázal v nejlepším světle, ale byl synem svého otce a doba, v jaké se pohyboval, opravdu nebyla snadná... Kór, když jste dostali takový těžký úkol...

3 17.03.2020

Nenadchne, ani neurazí. Myslím si, že pan Hanibal umí napsat mnohem lepší příběhy (např. Kat lidumil). Nicméně i tak mě dokázal místy opravdu bavit. Možná, že na obsáhlost této částí naší historie, zvolil autor poněkud malý formát. Postavy nedostávají moc prostoru na to, se vybarvit a lépe představit čtenáři. Ten, kdo však hlavní aktéry zná, uvítá spádovost a rychlost děje. Chvílemi ale Johance prochází všechno moc hladce. Čert ví, jestli to tak mohlo skutečně být. Postavení ženy ve středověku rozhodně romantické nebylo. Autor se ale striktně drží historických reálií a to dokážu velice ocenit!

1 17.03.2020

Mrzí mě, že byla knížka trochu nevyvážená. Některé příběhy měli i přes to, že je člověk již znal, pořád co nabídnout, jiné jsem dočítala s absolutním nezaujetím... Velice mě překvapil příběh maršála Radeckého, který se dokázal dostat ve svém životě opravdu daleko. Příjemná inspirace, že i nemožné se stává možným.

17.03.2020