Dervish komentáře u knih

Ale jo dá se to. Sice je to strašná slátanina, ale jako oddechové čtení, při kterém nesmíte za Boha přemýšlet, to funguje dobře. Nejvíc mě to asi bavilo v Tokiu, tam to byla slušná hardcore jízda.

6 16.01.2019

Hezkej prequel. Jelikož tam nebyli žádný ufouni, tak mě to dokonce bavilo asi víc než samotnej nářez, divnej nářez a ještě jeden nic moc nářez. Já nějak ty vlkodlaky beru vážněji než kluky z Marsu, takže takhle jo... novelka příjemná, zabíjení a sexu tak akorát (hoooodně) a tak to má být. Jen ta Gudrin byla tak hloupá, že nepochopím jak mohla vést takhle mocný klan. Kdyby byl Gerhard skutečnej chlap, tak jí dávno urval hlavu.

6 09.01.2019

V prvé řadě musím podotknout, že mám Míru hodně rád. Takže když přišlo na návrat Baklyho, byl jsem radostí bez sebe. Po přečtení už tak nejásám a to z několika důvodu. První díl vlastně ani moc hodnotit nelze, neboť je to pouze půlka knihy, nevíte o moc víc než na začátku, v polovině je děj utnut a šmytec. To by ale nebyl až zas tak velký problém, tou dle mého horší věcí je příliš mnoho dějových linek (a s tím spojené, příliš málo času, kdy je na scéně Bakly) - ano postav je mnoho a každé se dostane jen trochu pozornosti. Některé linky mi přišly skutečně hodně zdlouhavé (tokání Valera se Zuzanou v každé kapitole, kde byla o nich zmínka!!! bylo opravdu děsné, natahované jak žvejka - chtělo se mi vždy křičet: "tak už jí sakra ohni přes postel!"; rovněž kapitoly s "podivnou hmotou" mě také příliš nenadchly, tohle se možná rozjede ve druhém díle, uvidíme. Jak jsem řekl, měla by to být kniha o Baklym, ale o něm je tam tak 100 stránek a to možná ještě hodně přeháním. Někdo namítne, že když je tam on, tak jen někomu furt dává přes držku, ale přesně to mám rád a to od knihy s názvem Bakly přeci musím očekávat. Ale abych jen nehanil, struktura děje a postupné gradování má Míra zmáknuto opět skvěle, a kdyby místo dvou knih, vyházel vatu a napsal jednu nařachanou, asi by se mu vytknout nic nedalo. Takhle to má bohužel ve škola za tři a snad se druhý díl povede lépe "nabušit".

6 07.01.2019

Tohle že je autorova prvotina? Tak to teda klobouček dolů. Takhle propracovaný svět v české scifi asi nenajdeme, alespoň já o něm nevím. Hlavní postavy jsou navíc vykresleny velmi detailně a každý si hned najde svého oblíbence, já mám rád temnou stranu, takže volba byla jasná. Každopádně i tohle dílko má své mouchy a to především v trochu těžkopádném ději (s několika viditelnými mezerami) a v tom, že je to vlastně neukončené dílo, takže na konci zbývá více otázek k dořešení než je zdrávo. Ale autor to zřejmě jako první díl psal (doufám), takže nám nezbývá než si na pokračování počkat a pak teprve posoudit, zda to nebyla náhoda jedné fakt zajímavé knihy, ale že se zrodila nová hvězda české scifi scény. Já Barešovi věřím.

6 01.08.2018

Přímo nesnáším, když v detektivce svině vyhrávají nad kvalitní policejní prací. Je to k zblití. Dán ukázal opět kvalitku, kniha letí až se dech tají a už už prevíty chytnout za prdel a pak ... nic. Jo jo všichni jsme si rovni, ale někdo je si rovnější.

Jedna malá výtka se přeci jen najde, v každé knížce od Dána se některé věci opakují, popisy lidí, jejich zvyků, vtípků. Chápu, že pro toho, kdo čte poprvé nějakou knihu od Dána je to ku prospěchu, pro ty co čtou jeho knihy v kuse, jednu po druhé, jsou tyhle opakující se "vysvětlivky" už trochu nudnou rutinou. Ale i ta je v policejní práci potřeba, takže už držím klapačku.

6 17.07.2018

Velmi zdařilé pokračování katastrofické knihy. Hrdinové jsou ti správní klaďasové, záporáci hnusní a postradatelní. Snad jen těch doutníků je až trochu moc, to je na každé stránce minimálně jeden, který Michálek s gustem ztrestá. A také nesmrtelnost (nezranitelnost) hlavních postav je velmi úsměvná. Vlastně se o ně v celé knize vůbec nebojíte, protože víte, že si plešouny s klidem namažou na chleba a je jedno jestli jich je proti nim 10, 100 nebo tisíc. Chybí trochu to napětí, kdy se o hlavní postavu v klíčové scéně bojíte. Prostě knihou projedete bez bázně a hany. Jinak pro mě je nejzajímavější postavou malá japonečka - ta se povedla.

6 15.01.2018

Velmi čtivě napsané, ač jde o doslova hrozné téma, tak nejde od stránek odtrhnout oči. Přesto ten obsah, člověk se až musí ptát, proč je potřeba o tom psát knihu? Pak se ovšem zamyslím a odpovím si sám. Aby lidé nezapomněli, že dokáží být horší než zvířata, stačí tak málo ... A já nezapomenu. Už to nikdy znova číst nebudu, přesto nezapomenu. Nejde to, bolí to, i přes ty popsané stránky...

6 05.10.2017

Tak čekal jsem fakt hustej nářez, ale spíš to byla kopie prvního dílu. Žádnej velkej progres se nekoná. Pořád je to slušná oddechovka, která neurazí, ale nikdo si z toho na prdel taky nekecne. Fred není špatnej záporák, ale Kačka z prvního dílu byla zábavnější. V prvním díle sem tam někdo umřel, což dodávalo ději trochu na "reálnosti", no ve druhém díle už jsou prakticky všichni hlavní hrdinové nesmrtelní (tak se o ně vlastně ani nemusíte bát). Je jedno, jestli je nepřátel pět, deset nebo 150, Jan a jeho grupáč ze všeho vyvázne tak lehce, že si stačí pouze upravit pěšinku a jede se dál. Srovnání s Kulhánkem a mým favoritem Žambochem se Kotleta ani tentokrát nevyhne. No oba zmiňovaní jsou před Kotletou o parník, ale pokud Kotleta zatopí pod kotlem a pokusí se tuhle dějovou anarchii obalit alespoň nějakým rozumným mantinelem, může se jim brzy alespoň přiblížit. Zatím je to za pěkných 60%.

6 05.09.2017

O něco déle mi trvalo než jsem se chytnul. Přeci jen životy hlavních postav jsou od mého běžného života natolik vzdálené, že musela představivost zapnout ne na 100 ale na 200 procent. Ale poté co jsem "konečně" vklouznul do kůže Johna Irvinga, už jsem byl doma a kniha mi začala dávat smysl. Pak se stala opět báječným a neobvyklým příběhem plným kuriózních postav... přesně tak jak to má Irving rád a jak to mám rád i já. Protože všední jsou všude kolem nás, ale ti DRUZÍ, o těch píše jen Irving. A píše zatraceně dobře!

6 05.06.2017

Jedinou nevýhodu této knihy je fakt, že nemáte čas se vůbec rozkoukat co, kdo, jak a proč ... než o tom totiž začnete přemýšlet, už na té horské dráze jedete z kopce dolů a pomalu zjišťujete, že tato dráha vlastně nemá brzdy. Na těch 567 stranách se toho stane tolik, že si teď po přečtení vůbec nedokážu představit o čem bude těch dalších cca 7500 stran v dalších knihách? Jasně, budou tam intriky, hodně intrik, mraky intrik ... taky asi dost mrtvol, krve, zlámaných údů a temné magie. A to se mi líbí ... a děsí mě to zároveň. Protože tohle všechno zavání těžkou závislostí a já drogy nemám rád ... kecám, samozřejmě. Perte to do mě, pane Eriksone!

6 23.02.2017

Fajn, putování, člověk měl hned chuť hodit na záda bágl a vyrazit do kopců. Obdivuju tu odvahu, na druhou stranu je vidět, že autorka není spisovatelka a tak je román trochu nekonzistentní v jednotlivých kapitolách, ale pokud je to spíš bráno jako deník, tak je to ok.

5 20.04.2020

Tematicky návrat k prvnímu dílu knize prospěl, vrací se do hry havran a k mé radosti dostane větší prostor i paní. Legii teče do bot a probuzení tyrana se stává reálnou hrozbou. Závěr trilogie je famózní, nemohl jsem se od něj odtrhnout. Škoda, že jsou jen tři díly... I když ředit kvalitu v tomto případě není potřeba.

5 28.02.2020

Kdepak, ač se Herr Bezzemek snaží o sto šest, nemá to koule jako má Spadovská trilogie, díl od dílu je to slabší a slabší. Ono recyklovat brakovou literaturu můžete také jen omezenou dobu, pak už se zacyklíte a prd. Navíc ta nesmrtelnost hlavního hrdiny je největším problémem celé knihy, nebojíte se o něj, protože i když je prakticky chodící kostra, stejně se zregeneruje než lusknete prstem. Kdepak takhle "kotletka" byla dlouho nad ohněm, takže je spálená a vysušená, ani drahá omáčka, kterou na ní autor nakydal, to zachránit nedokáže. Bič a pryč. Ale Kotletu mám rád a až se zase vrátí do reálnějších kontur, rád si ho zase přečtu a zařehtám blahem.

5 19.12.2018

Tři vánoční povídky jsou dílkem, které vyšlo jen díky tomu, že ho napsal Šabach. Cena 99,- za necelých 40 mikrostránek, to je docela síla. Navíc zcela jasně nejde o žádné veledílo, první dvě povídky jsou slabounké a nevýrazné, až třetí díky panu Yamadovi dostane aspoň jakýs takýs smysl a poselství. Nicméně tyhle mikropovídky měly zůstat v šuplíku, kam patří.

5 11.10.2018

Podle většiny čtenářů jsem čekal velkou řachandu, ale nedočkal jsem se. Má to opravdu pár velmi vtipných momentů a řekl bych spoustu nádechů, kdy by to mohla být pecka, ale nějak se to nedotáhlo. Možná je to tím, že je to jen první díl z pěti, možná se to rozjede opravdu později a možná jen nejsem úplně cílová skupina. Každopádně když to srovnám s podobným dílem a to Spratkem od Eriksona, tak Adams prohrává na celé čáře, tam kde jde Stopařův průvodce do finiše, tam teprve Spratek začíná a rozjíždí se k legendárním hláškám. Ale jako jednohubka koneckonců funguje i Stopař, stačí nemít velká očekávání.

5 03.09.2018

Je to taková klasická Kotletovina, halda syrového, rozstříleného masa, místo šípkové omáčky, krvavá mozkomíšní kaše a jako zákusek kosti různých velikostí, zlámané do podivných tvarů. Sůl a pepř v podobě živelného sexu. Oregano v podobě někde lepších, někdy horších hlášek. A klišé jako tečka.

Ale nebavte se, když hlavními hrdiny jsou kripl, tlusťoška a chlap co myslí pytlíkem raději než hlavou. To prostě musí fungovat nebo ne?

5 24.07.2018

Upřímně asi jsem čekal něco trošičku jiného. O tom, kdo vlastně Denis ve svém nitru je, jaké má pocity, touhy a vnitřní boje, se dozvíme ve skutečnosti strašně málo (a to je škoda). Chtělo by to minimálně o polovinu delší knihu a i tak by to dle závažného tématu bylo málo. Takhle vlastně nevím pro koho je ta knížka určena. Pro děti, aby přijali jinakost? Pro trans lidi, aby získali odvahu? Pro chlapce a dívky, aby se nebály experimentovat? Pro zlé, aby přestaly odsuzovat? Pro mámy a táty, aby naslouchaly svým dětem? Denisů je v našem okolí spousta, ale takhle dobře to nekončí ani v jednom procentu jejich životů - v tom má kniha nasazené růžové brýle. Někoho to pak může strhnout k myšlence, že je všechno možné... ale je tomu skutečně tak? Možná jednou, za pár (desítek) let, budou lidé skutečně tolerantními bytostmi. A stejně tak je možné, že se toho nikdo z nás nedožije.

5 06.06.2018

V prvé řadě jsem strašně rád, že je tady další český spisovatel, který píše o Vikinzích. Hřeje mě to u mého "napolo severského" srdce.

Samotný příběh odehrávající se v knize je bezesporu zajímavý, střetávání Norů a Dánů je známé a nikdy neomrzí v jakékoliv formě. Postavy jsou napsány perfektně a celý děj utíká krásně jak voda v řece.

Mrzí mě ovšem některé věci, které musím zmínit. Především to, že Martin Sládek do příběhu kromě klasické vikingské linie, zamíchal i zaklínače, oživování mrtvých, vlkodlačí lovestory a další nesmysly. Zřejmě proto aby přitáhl větší čtenářskou základnu. A já se musím ptát: pro Ódina, proč? Vzniknul z toho totiž takový guláš, po kterém trochu bolí břicho. Myslím si, že příběhu by prospělo kdyby byl Hidde obyčejný chasník, kdyby Harald nedokázal oživovat už padlé bojovníky (kdo to kdy slyšel? tuhej je prostě tuhej, vikingové tohle nikdy neuměli) a kdybychom se více dozvěděli o bitvě Styrmana s jarlem Berkfinnem i s jarlem Bjornem - to by bylo ku prospěchu knihy (tam to Sládek odfláknul a já se přitom na ty střety těšil jak malej).

Proto musím dát to slabší hodnocení, protože do knih Lowa, Severina, Kristiana nebo Cornwella (tedy odborníky na vikingské příběhy) Sládkovi ještě nějaký um chybí, ale co není teď, může být příště. A já se na to těším, potenciál tady rozhodně je, jen se to chce držet víc při zemi, někdy je méně více.

5 06.06.2018

Nedočteno. Přiznám se, že jsem po knize sáhnul na základě kladných komentářů zde na databázi, bohužel po 50 stránkách jsem si řekl, WTF, to museli hodnotit jinou knihu, vždyť tady není nic převratného, nic co by člověka oslovilo, přimělo se zamyslet (teď kecám, jednou jsem se zamyslel, a to nad člověkem, který má do knihy potřebu narvat smajlíky, a ne jednoho nebo dva, mraky smajlíků, kteří na mě ze stránek vyskakovaly a bafaly a rušily v koncentraci na text; pokud se člověk nenaučí vyjadřovat tak, aby nemusel smajlíka použít, nikdy z něho dobrý spisovatel nebude, to je prostě fakt). Kniha možná v závěru chytne druhý dech, nevím, já nemám vůbec žádnou potřebu číst dál, pro mě ztracený čas...

Víc než knihu, to připomíná učebnici, u které by studenti neměli usínat, ale nějak se to nepovedlo.

5 16.03.2018

Panenko skákavá, to je taková slátanina, že mi občas oči jeli šejdrem. Ale bavil jsem se, to zas jo. Fantazie a představivost autora je neuvěřitelná, jistě lehce znechucující, ale obdivuhodně spektakulární, jak by řekl Chorozon. Jen všeho bylo až moc, a to už někde u stránky s číslem 300, dalších 300 stránek už se věci většinou jen opakovali a přestali být "šokující", což když se zamyslím nad obsahem, je divné, protože kniha je na slově "šokující" postavená.

Rovněž mi bohužel přišlo velmi úsměvné, jak postavy jednají nelogicky, ale "belzebub" vem postavy, on celej ten děj byl tak nějak nelogickej, démoni lehce smrtelní, lidi téměř jako terminátoři, všechny ženský potvory a prolhaný mrchy a nad vším si v poklidu bzučí obří moucha. Jo zní to jako prdel, ale každá prdel potřebuje správnou mísu na kterou se usadit, Kopřiva tady seděl trochu nakřivo, tlačí to a budou z toho bolet záda. V lepším případě.

Závěr je takovej ... zvláštní ... čekal jsem něco jiného a lepšího. Když už držím komando téměř 570 stránek prostřílené jak ementál, tak ho nenechám na posledních stránkách jen tak "odmolekulovat". To prostě nasere. A to jsem ty kluky vlastně ani neměl rád, já přál Chorozonovi.

5 16.03.2018