dedliipf komentáře u knih

Přepis přednášek, ve kterých Bourdieu věnoval především habitu, symbolickému kapitálu a symbolické ekonomii. Koncepty vysvětluje na pěkných příkladech společnosti evropské (franc.), alžírské, s několika zmínkami o japonské...

Nejde o náročnou knihu, ale jazyk trochu náročný je. Když čtete přednášky za sebou, začnete se v klidně ztrácet informacích, které se přitom jen opakují, ale v jiných variantách. Množství vět a slov v závorkách tomu taky moc nepřidává. Jak sakra někdo přednáší v závorkách? Nebo to tam dopsal po tom? Smrt nadbytečným závorkám!

Názvy přednášek:
PROSTOR SOCIÁLNÍ A PROSTOR SYMBOLICKÝ
KAPITÁL NOVÉHO TYPU
ZA VĚDU O DÍLECH
DUCH STÁTU, ZROD A STRUKTURA BYROKRATICKÉHO POLE
JE MOŽNÝ NEZIŠTNÝ ČIN?
EKONOMIE SYMBOLICKÝCH STATKŮ
SCHOLASTICKÉ HLEDISKO
PARADOXNÍ PODSTATA MRAVNOSTI

2 01.12.2017

Roztomilá popularizační kniha o matematice, která by měla přistát na lavici každého, kdo zrovna ve třídě zahlásí "A k čemu mi to bude?" ... zde je totiž vysvětleno, co to matematika je, k čemu je, vlastně i kde naráží s politikou a 'realitou' a jaké vznešené ideje hájí.

Dialogy jsou v souladu se svojí tradicí, ostatně tento styl měl i ve vědě kdysi své čestné místo a Rényi má silnou úctu k osobnostem, které v jeho díle promlouvají, takže nakonec není knížečka není jen o matematice, ale také historii a filosofii.

V ruce jsem měla vydání Mladé Fronty z roku 1980 s ilustracemi Vladimíra Renčína - složitější části byly srozumitelně rozkresleny jeho klasickým stylem, takže hodnocení ani nelze snížit.

2 30.11.2017

Výtečný překlad, bavily mě dialogy, smála jsem se nad Durtalovým problémem se ženami. Jen se mi zdá, že Huysmans neumí moc ukončovat, ale k tomu mám vlastně pochopení. Jen mě mrzí, že je to méně dekadentní než to, co se dá dnes vidět na internetu (když mi aj knihař říkal, že je to přeci Bible dekadentů!)... Ale ten jazyk, ty přechodníky, a ty večeře... krása :-)

1 22.11.2020

Čte se to samo. Rozhodně mi to dalo víc než dokumentu o Rusku a o válce. Je to dobré intro pro základní rozhled, co vás neubije nudnou fakticitou. Na druhou stranu se to dobře čte a je to až komické díky tomu, že má autor vlastní názor a dojmy, není objektivní. Takže by kniha neměla vést k tomu, že ji stoprocentně přejmete. Občas je dobré si k ní otevřít alespoň Wikipedii. Možná se od vydání objevily přesnější informace, možná se někde něco spletlo.

1 09.04.2020

Ten svět je bohatý, ale výčet divočin a barvitostí je takový neukotvený. Prostě je to svět, kde je toho mnoho. Popisy mě začaly nakonec nudit, zajímají mě postavy a děj, takže půlka nebo třetina knihy by tu ani nemusela být. Přitom by stačilo věnovat světu víc pozornost - třeba co znamená, že prostor se rovná čas...
Ale věřím, že víc se Abaratu bude věnovat třetí kniha. Přeci jen, jedna zásadní osobnost tohoto světa ve druhé knize úplně chyběla. I když bylo pár drobných zmínek...

1 26.01.2020

Soudobý sarkasmus mířený hlavně na tehdejší vzdělance - duchovní i vědecké. Voltaire si dobře uvědomoval, že co se v jeho době zdá lidem jisté, může být za pár let jinak, stačí další nový objev :-)

Moje nejoblíbenější část: "Byl-li někdo udiven, pak to byli lidé, kteří uslyšeli tato slova. Duchovní správce korábu odříkával zaklínací modlitby, námořníci kleli a filosofové si vybudovali systém."

Haruki Murakami není můj oblíbený spisovatel. Nikdy jsem se nedostala přes 2. stranu Norského dřeva. Tuhle knihu jsem četla, protože v ní měl údajně psát také o psaní a o práci spisovatele.

Špatná volba.

Kniha je vyloženě jen pro dva typy lidí: fanoušky autora a běžce. O psaní je tu jen pár vět, ani ne setina textu. Napadlo mě, jestli tam jsou jen proto, aby zvýšily její prodejnost. To, co tu o psaní je, spíš popisuje, jak Murakami psaní chápe, co pro něj znamená být spisovatel a je to spíš esoterický přístup. Je to talent, co se prostě náhle objeví. A teprv pak se mu musíte denně věnovat. Nesouhlasím s ním.

Ale pokud si myslíte, že být spisovatelem znamená něco tajuplného a divokého, v tomhle Murakami hezky ukazuje, že to tak vůbec být nemusí. Můžete být zdravý vytrvalý člověk a nejspíš právě proto být úspěšný. To je dobrý vzor :-)

Povídání o běhání mě nebavilo, ačkoli jsem dříve sama ráda běhala. Po textové stránce jsem také nebyla spokojená a to je už můj obvyklý problém s autorem, nebo možná s jeho překladatelem. Ty věty se mi zdají krkolomné, složité i ve své krátkosti. Slovosled je hranatý (představte si pod tím, cokoli chcete).

Příjemný pro mě byl až konec, který se věnoval také plavání. To je mi teď srdci bližší. Proto si také myslím, že kniha je vhodná pro každého, kdo se tomu sportu věnuje. Ale ne pro hledání psací inspirace.

1 11.01.2020

Odborný pohled na situaci Němců v Čechách z perspektivy vysoké politiky a státu. Napsáno hezky stravitelně, ale ne stoprocentně lineárně a chronologicky (ale dá se to přežít). Kniha osvětluje etnické poměry v novém státě a složité vztahy, které zdědil po monarchii, a jejich vyvrcholení odsunem. Ten rozhodně nebyl reakcí na odhalená zvěrstva války, ale skutečně důsledkem osmisetleté společné historie, sporů a čtyřicetiletého myšlenkového vývoje Edvarda Beneše. Rozhodnuto bylo už v polovině války. A následky ovlivnily politické směřování Česka na zbytek století...

Dojem, co jsem si odtud odnesla: Československo za první republiky vypadá jako pouhý nástroj velkých vítězů První světové války pro zachování míru, (1) aby se Němci nemohli spojit pod ideologií pangermanismu, (2) aby nedošlo k navrácení poměrů R-U, tedy další velké mocnosti. Jakmile tento nástroj přestal fungovat... inu to známe z Mnichova. A tenhle pocit pro patriota příjemný není.

1 03.11.2019

Nejhorší vězení jsou ta, ve kterých zavřeme sami sebe - vězení naší minulosti, naší mysli, našich skutků a špatných rozhodnutí. Tak o nich je tato kniha.

Doporučuji si před tím přečíst Bouři od Shakespeara, protože Kus temnoty je současně rozborem téhle hry i originálním přepracováním.

Nejzajímavější pro mě bylo sledovat, jak s dramatickou předlohou Atwoodová pracuje a jak ji reflektuje ve svém románu. Jenže tohle je zajímavé asi jen pro menšinu čtenářů. Takže na druhou stranu musím uznat, že mi nakonec děj zněl neuvěřitelně, chování postav nejprve logické, později na sílu - sice až v poslední čtvrtině. To mi trochu dojem zkazilo. Nakonec vše působilo jako sen hlavního hrdiny - ale nebylo i to jen odrazem Shakespearovy Bouře? Nekončí ta hra vlastně... úplně stejně?

1 03.11.2019

Tyto přednášky vyšly knižně v roce 1999. Proběhly chvíli před vydáním Braudelova díla o historii a vývoji kapitalismu, to až za těch 20 let v Česku stále nevyšlo. Velká škoda, přednášky totiž naznačují zajímavé myšlenky.

Nejvíc mě zaujal, jaký je vztah kapitalismu k otroctví a nevolnictví a Braudelova myšlenka, že kapitalismus těží z toho, pokud je v určité části práce extrémně levná nebo nucená. Že by to byla nutnost, aby takový systém fungoval? Že by prodražení práce vedlo k přeměně tržního hospodářství k novému -ismu?

Po přečtení útlé knihy mi zůstává spousta podnětů a otázek. A snad někdy Braudelovo dílo vyjde i u nás.

1 01.10.2019

Čtyři hvězdy za to, že mám tušení, že bych ji někdy v budoucnu měla chuť přečíst znovu, ale ze série mi přišla nejslabší, protože ve mně vyvolávala pocit, že autor jen něco oddaluje. To oddalování je pravděpodobně jen příprava půdy pro budoucí události - aby se zdály logické, aby byly podpořené správným vývojem postav (nikoli uspěchané zvraty jako v seriálu)... jenže jelikož další kniha nepřichází hodně let, cítím se podvedená :-)

1 19.09.2019

Užitečná kniha o principech, které nestárnou. A přátelsky napsaná.

Ovšem na některých kapitolách se čas už podepsal. Autorovi je právě teď 83 let a v české edici se zamýšlí, co přinese hypertext (jen dobro!... a procházení Wikipedie až do 4 do rána..).

Každopádně je to dobrý pomocník, pro designéry, webaře i bydlenky. Naše nástroje nám mají životy ulehčovat. Záleží i na tom, kam je dáte, jak je položíte a jak vypadá klika.

1 11.05.2019

Byla to hlavně poslední láska, která mě přesvědčila o pětihvězdičkové hodnotě. Ale každá z nich mohla být skutečná, nejen ta třetí, co mě tak zasáhla.

Bez ohledu na lehkost to ve mně ještě dlouho zůstane.

1 11.03.2019

Možná jsem to kdysi četla, nebo mi o ní táta vyprávěl tak moc často, že to bylo jako bych ji četla, ale každopádně teď jsem ji dočetla fakticky a líbilo se mi to. Je ještě více konverzační než jiné Zeměplochy. Mágy mám ráda, protože jsou kombinací profesorů a korporátu — tzn. moje společenské okolí v kostce. Mělo to rychlý vyvážený spád (Pratchett, co jsem poznala, se většinou velmi zrychlí až posledních 100 stran, ale teď mi přišla rychlá a plná celá kniha). Monoostrov zní skvěle a Bohové mile. Tentokrát tedy. Už se těším na nevídané akademiky!

A hele Mrakoplaš je hodný kluk.

1 09.03.2019

Středně těžká filosofie zaměřená proti racionalismu (chce to aspoň znalost Descartovy Metody). Troška vitalismu (ale sám Ortega y Gasset upozorňuje, že true filosofický vitalismus je pouze ten Bergsonův).

tl;dr verze zní: žijte život pro život a nenahrazujte tenhle smysl ničím jiným

Nepříjemné (ale dobové) mi přijdou esencialistické poznámky o etniku a národech: Španělsko je etnikum méně inteligentní, Číňané nemohou udělat nic, co nemají v přirozenosti svého národa... To má v dnešní době pachuť nepříjemnou, ovšem autor zemřel v roce 1955 a zde jsou 3 texty na základě jeho přednášek, podle Google prvně vydané (nebo napsané?) v roce 1938.

Odkazy na Nietzscheho obsaženy a text dle mého názoru příjemný; polovinu jsem přečetla za jednu jízdu vlakem Olomouc - Praha.

1 01.03.2019

[čteno v originále] Arthur mě už po druhé zlákal idylkou a očekáváním happyendu. Příběh samozřejmě nabral na spádu a otáčkách, na povrch vypluly nezhojené rány, které byly jen chvíli zapomenuté...

Všichni moji synové jsou o touze být lepším člověkem. A o realitě života, která nám to někdy nedovolí, o pohledu ostatních a pověsti. O hodnotách.

Scény se mi před očima odvíjely samy, od půlky jsem už ani nečetla popisy, jen dialogy, tak rychle to jelo. A nemohla jsem přestat.

1 03.01.2019

Úzká kniha, jejíž největší část zabírá slovník, slouží spíš jako rozcestník pro začínající zájemce o tyto společnosti a jejich kulturu. Jazyk je jednoduchý a čtivý. Hodí se myslím pro mladší čtenáře, které zajímá obecně mytologie či původní obyvatelstvo Ameriky. Zmiňuje lehce i historii největších národů.

Každopádně tihle lidi fakt ujížděli na hradech a zlato jsou výkaly bohů, což docela vysvětluje i jednu slavnou hlášku z Jodorowského Svaté hory.

1 20.11.2018

Hezký literární jazyk s obsahem, který nepřináší nic nového, ani pocit, že bychom se nějak posunuli 1) společensky a kulturně 2) i v textu samotném, jakoby autorka opakovala neustále to samé máchané v jiné omáčce. Což je pocit způsobený tím, že posuny jsou tak jemné, že si ničeho nevšimnete, pokud neděláte zevrubný rozbor. Ale k tomu mě nikdo dnes — po dokončeném studiu — nedonutí, tak jsem nucena si přiznat, že základní literaturu feminismu jsem sice v ruce měla, ALE TA ŽENSKÁ SE TAK MOC VYKECÁVALA.

Nejvíce mi vadilo, že esejistický styl přebíjel odbornost. Raději těžší jazyk sociologie... Simone i na tom, o čem VÍM, že se děje, dělo, ve mně zanechávala patinu dojmologie. Zvláštní.

1 20.11.2018

Jako vyprávění pro děcka (to nemyslím pejorativně, naopak) o reklamě supr, ale pro mě moc rozvláčné, obecné, a ne zas tak dobrý styl psaní, aby mě to bavilo i jen tak.

Příběh o ztrátě a vyrovnání. O rozhořčení i lásce mnoha rovin. Příběh, co mě ve čtyřiadvaceti vrátil zase na střední - ani tehdy jsem nechápala, proč a co to my holky vlastně děláme, čeho se snažíme docílit, co cítíme. Nevím, jestli to přesně vyjadřuje vypravěčku, nebo můj vztah k jejímu vyprávění.

Mám odpor k tématice mladá_dívka-láska-starší_muž, ať už se ho dotkne dílo jakkoli. Zde to je a musela jsem se překonávat. Šlo to jen proto, že jsem chtěla zjistit, o jakou formu tohoto vztahu jde. Vyřčeno ale není vše a mohla jsem si domýšlet, co se týče nějakých momentů a intencí. Přitom je naopak přesně popsáno prostředí, příroda, vzduch, detailní drobnosti o jídle... To je taková kombinace, která mi sedí. Co mi nesedělo byly postavy. Vypravěčka je konzistentní, ale činy a reakce ostatních jsou mi na hony dávají. V kontextu snad smysl dávají, ale nedokážu to posoudit.

Zpočátku jsem měla pocit, že na mě zničehonic někdo začal mluvit na zastávce při čekání na autobus, a až velmi později mi smělo dojít, proč to dělá. Třeba to bylo moc rychlé vyhrknutí. Jde konverzace začít jinak? Od druhé půlky jsem se ale už nesla na vlně.

1 02.12.2017