DarthSoren komentáře u knih

Velice systematické a dovolím si tvrdit že i nadčasové dílo "moderní" politické filozofie. Ano, je zde cítit pragmatismus, ano - je zde cítit cynismus, účelnost i relativizaci morálky. Jedno je však podstatné a to Machiavellimu nemůžeme upřít - jde o dílo navýsost pravdivé. Nikdo není jenom hodný, spravedlivý a nekoná vždycky dle morálních zásad. Pro vladaře to platí dvojnásob. Aby se vládce udržel na trůnu, musí umět zastrašit i darovat, musí být výborný válečný stratég i rozvážný panovník. Machiavelli nabízí návod jak být takovým vladařem, který by byl oblíbený i obávaný, to všechno na srozumitelných historických příkladech, které autor zkoumal.

10 18.02.2019

Možná to je tím, že Bruce není taková kontroverzní osobnost jako třeba Ozzy. Možná je to tím, že v životě viděl a chtěl víc než jen alkohol, drogy, ženský a muziku - i když jedno období měl k drogám blízko a vždycky byl věrný fanoušek piva. Možná je to tím, že měl cíle, zejména létání, které mu neumožnili být konstatně sjetej nebo slitej. A možná je to jenom tím, že na rozdíl od jiných rockových a metalových hvězd měl Bruce vždycky i kousek sebereflexe a zodpovědnosti. Možná z těchto důvodů mi Bruceova autobiografie přišla... nudnější. Minimálně oproti Ozzyho biografii nebo Deníků Nikkiho Sixxe. Začátek je velice zajímavý, ale jak došlo na létání a pilotní licenci, entuziasmus ze čtení byl ta tam. I kromě toho jsem se ale dověděl mnoho nových věcí o téhle "siréně leteckého náletu" i o Iron Maiden. Třeba jsem měl Harrise pořád za generála, který by drogy ve své kapele nestrpěl - jak jsem se mýlil.
Poslední kapitoly o Brucově rakovině pro mě osobně byly jako rozhovory se spřízněnou duší. Také jsem si rakovinou a chemoterapii prošel a můžu říct, že Bruce pocity s tím spojené vystihl perfektně. A neboj Brucei, také jsem měl po chemošce vousy v obědě ;)
S Iron Maiden jsem vyrůstal a je to jedna z mých nejoblíbenějších kapel. Bruce neskonale obdivuji, všechno co v životě dokázal by hodně lidí nedokázalo v pěti životech. Jenom ty nudné letecké pasáže... 4*

8 15.01.2022

Na tom, že je Umění války klasikou čínské literatury se shodneme asi všichni. Podle komentářů však vidím, že část čtenářství čekala něco jiného a zůstala po přečtení zklamána. Co se dá pochopit. Co se ale nedá pochopit jsou některé... řekněme jízlivé komentáře vůči čtenářům, kterým se tahle knížka líbí a nacházejí v ní inspiraci, nadčasovost, hlubší smysl a podobně. Chápu, že se Umění války nelíbí všem, ale proč ze sebe dělat trolla na seriózním diskuzním fóru o knihách?
Ale k věci: Je to knížka o válečné strategii? To zajisté ano. Tudíž je vhodná pro všechny vyžívající se ve válečných konfliktech, taktice a pro všechny, kdo by měli zájem začít válku (jenom to proboha nezkoušejte, pls). To, že Umění války popisuje, jak se má zdatný vůdce armády chovat, aby si zajistil vítězství však neznamená, že kniha nenabízí nic, co by si člověk nemohl aplikovat v každodenním životě. Jenom pro ilustraci, některé rady by se podle mého názoru mohli hezky využít při pracovním pohovoru, rada neodkrývat své trumfy hned, ale až když mají nejlepší účinek detto. A co pak moduro, že armáda může být jen tak dobrá, jak dobří jsou jen členové. To platí beze všeho i na současné firmy a společnosti. Jste manažer? Chovejte se ke svým zaměstnancům jako vůl a můžete se rozloučit s úspěchem své společnosti. Špatná morálka vašich pracantů vám to spočítá. Buďte přísný, ale spravedlivý, čas od času svě zaměstnance pochvalte a motivujte, a bude se vám dařit. I tohle si člověk dokáže v Umění války vyčíst.
Já dávam 5 hvězdiček. Samozřejmě, ne všechny rady se dají aplikovat do všedné současnosti a Umění války je správné považovat za vojenský manuál, ale hele... je to východní literatura a ta jde ruka v ruce s filozofii, a osobnostím rozvojem, takže si z knížky vemte to, co je podle vás relevantní.

8 12.01.2022

Kto nevie, ako funguje japonské umenie, môže byť pro prečítaní románu zmätený, prekvapený, možno sklamaný. Ak čakáte akčné sci-fi, kde si to hlavné postavy budú na konci na férovku rozdávať s pamäťovou políciou alebo viesť partizánsky boj s režimom, asi budete zaskočení. Sila románu tkvie v jeho atmosfére. Presnejšie v dusivej atmosfére strachu a beznádeje. Bezmenný ostrov, na ktorom žijú bezmenní hlavní hrdinovia, ktorým miznú rôzne predmety a spomienky na ne, pričom tých, ktorí si spomienky uchovávajú, prenasleduje polícia, je premisou, z ktorej behá mráz po chrbte. Miznutie spomienok je však len predohrou k záveru a veľmi podarenou metaforou. Román nastoľuje otázku, ako môže človek reagovať na stratu vlastnej identity, svojich práv, svojej osobnosti a čo všetko by sme boli ochotní tolerovať v prípade, že nám režim alebo nejaká autorita začne zakazovať a brať všetko, čo je pre človeka dôležité a čo je človeku vlastné. Ostrov bez pamäti je zdvihnutým varovným prstom.
Yoko Ogawa zvláda každú scénu, nechýba jej nápaditosť. Dokonca zvláda udržiavať metaforu v metafore - tým myslím "príbeh o učiteľovi strojopisu" v "príbehu o miznutí predmetov". Na konci príbehu som bol emočne vyšťavený a musím podotknúť, že záver je veľmi veľmi silný. Niekoľko strán pred koncom bude každému jasné, k čomu sa schyľuje a typický happy end to teda rozhodne nebude. S tým ale musí počítať každý, kto chce preniknúť do japonskej tvorby.

8 06.09.2021

Kontroverzní? Zaisté. Pobuřující? Samozřejmě. Inspirující? Pro mě určitě. Ovšem nevykládejte si to špatně, inspirující není ta nenávist, ale zapálenost a způsob jakým Nietzsche podává svoji deklaraci. Mnoho lidí vidí v Antikristovi jenom prachbídnou ukázku urážek a patologické nevraživosti vůči křesťanství. Já vidím text, který má za úkol nastavit křesťanské společnosti zrcadlo a rozpálit v čtenářích vůli k životu. K životu zde, ne k životu na "onom světe", který možná ani neexistuje. Nesmíte brát Nietzscheho doslova, takhle jeho texty nefungují. Nepopírá důležitost Boha, nebo víry v něco většího. Odsuzuje to, co s Bohem a pojmem víry udělali kněží, fanatičtí věřící a osoby, které ustanovili křesťanské učení tak, jak ho známe i dnes. Odsuzuje popírání života, popírání přirozenosti, za maskou cností skrytý chtíč pomsty a lpění na blaženosti v životě po smrti, kterou "stanovil" kněžský řád.

8 17.03.2018

Perfektné! Z môjho pohľadu píše Rovelli celkom jednoducho a veľmi zaujímavo. Nie je to náročná vedecká publikácia, ani sa nezachádza do tvrdej filozofie, ale na druhej strane (najmä v druhej a tretej časti) sa môžu aj laici trochu nechápavo pozastaviť nad niektorými termínmi z teoretickej fyziky a filozofie - čo ma privádza k tomu, že je to vlastne kniha pre každého, koho zaujíma fenomén času. Svoje si tu nájde laik, prírodovedec aj filozof. Za mňa je to skvelá monografia - neuveriteľne inšpiratívna, prehlbujúca moju zvedavosť a túžbu po poznaní. Existujeme teda my v čase alebo čas v nás?

7 09.02.2023

Dnes se vyhnu filozofickému rozboru, protože by to zřejmě vydalo na stejně tlustou knížku jakou je "Budoucnost lidstva". Takže to bude jenom o mých pocitech.
Dosud jsem se s panem Kaku setkal jenom okrajově, spíš jsem četl věci od B. Greena nebo M. Tegmarka. Nicméně musím říct, že mi Michio Kaku učaroval stejně jako Greene. No dobrá... Greena mám možná o ždibec radši. Jsem z té sorty čtenářů, které se líbí spekulativní vyprávění - to bude asi tím, že jsem filozof - a tím pádem je pro mě Kaku tím pravým ořechovým. Kdybych měl něco knížce vytknout, tak by to asi byly příliš časté odkazy k Muskovi a spol. Také bych možná ocenil lehce vědečtější jazyk jelikož v tomhle ohledu již nejsem začátečník a o teorii strun, teoretické fyzice a pod. něco málo vím. Velice se mi líbil autorův přístup k teorii multiverza, která - ať se vám to líbí nebo ne - je jednou ze stěžejních tém celé knihy, protože informace, které Kaku čtenáři podává, vedou (i když často skrytě) právě k multiverzu. A ne k těm báchorkám, které laikům posouvá Marvel a DC, ale k seriózní (jsetli se to tak dá již dnes nazvat) vědecké hypotéze. Je škoda, že tuhle knihu čtu v době, kdy mám již odevzdanou doktorskou práci, protože jsem se v ní věnoval i těmhle věcem a světe div se, nezávisle na téhle knize jsem měl s autorem mnoho názorů podobných. Teď vidím, kolik máme s M. Kaku společných myšlenek i když samozřejmě s jistými odchýlkami - já třeba budoucnost lidstva jak ho známe nevidím moc růžově :( Jsme bytosti, kterým byl udělen dárek v podobě relativně vysokého intelektu (jistě sme ale pořád velmi omezení a nevěřím že dokážeme pochopit vesmír v jeho celistvosti) a schopnosti vnímat čas, i přesto jsou lidé jenom tlupou závistlivých barbarů, kteří dokáží jenom ničit, spořádat zdroje a vyvolávat války. A nejsem si jist, jestli nás těch pár chytrých hlav zachrání. Bohužel. A co se týče knihy? To je jasný. 5*

7 14.07.2022

"Nikdy necti pre vlastný prospech to, čo by ťa niekedy prinútilo porušiť vernosť, zahanbiť sa, zanevrieť na niekoho, prejaviť upodozrievanie voči niekomu, prekliať niekoho, pretvarovať sa alebo zatúžiť po niečom, čo potrebuje stenu alebo záclonu. Lebo ten, kto dá prednosť vlastnému rozumu, božskému duchu a velebeniu jeho cností, ten nehrá divadlo, nenarieka a nebude hľadať ani samotu, ani prepočetnú spoločnosť."

Ak by Marcus Aurelius videl dnešnú spoločnosť, niektoré médiá a politikov, asi by nad týmto svojim výrokom horko zaplakal. Toľko času a ľudstvo sa to stále nenaučilo...

6 05.04.2022

Poslednímu ze Spisů nechybí nic. Je mi opravdu líto, že autorovi jako byl Lovecraft se během jeho života nedostalo uznání a ocenění jaké by si zasloužil. Zato dnes se jakýkoliv brakový autor často těší nebývalé oblibě. To je ale zřejmě "prokletí" géniů, jejichž doba prostě nedokáže docenit. Svazek Stín z času je velice konzistentní, žádná z povídek není do počtu, ale já bych některé opravdu vypíchnul, protože podle mého názoru stojí nad ostatníma ze spisu. První je "V horách šílenství" - jízda, ze které se jen tak neotřepete; při čtení jsem i já cítil v kostech antarktický chlad. Druhým klenotem sbírky je samozřejmě Stín nad Innsmouthem, který je vedle "Volání Cthulhu" bez pochyby tím nejznámějším a dle mě i nejlepším co Lovecraft napsal. Posledně bych vypíchnul možná nenápadnou, ale skvělou krátkou povídku "Věc na prahu", která mě dostala a považuji ji za jeden z lovecraftovských skvostů.
Samožřejmě 5*, ani nedokážu vyslovít svůj dík vydavatelstvu a překladatelům za spřístupnění Lovecraftova díla ve formě Sebraných spisů.
Ph'nglui mglw'nafh Cthulhu R'lyeh wgah'nagl fhtagn.

6 22.08.2021

Opus Magnum jednoho génia. Netuším, jak jinak bych to popsal. Není to dílo pro všechny. A přece je! Není to kniha pro nikoho. A hle! Nietzscheho milujete, nebo nenávidíte, nic mezi tím. Nemusíte souhlasit se vším, co kdy napsal. Ale co tam po vás! Vždyť to ani nepsal pro lůzu. Ale co tam po něm! Ještě vyčkejme a možná jednou shlédneme nadčlověka.

6 28.09.2018

Beze sporu nejlepší encyklopedická publikace, kterou jsem kdy mohl dostat. Vždycky jsem měl tak trochu úchylku na přehistorická období naší planety. Ano, druhohory mě zajímaly, ale já jsem byl vždycky víc zvědav na flóru a faunu prahor, starohor a prvohor. Jak proběhly permské a křídové vymírání? Jak vypadaly a čím se živily obří stonožky a vážky? Jak vypadal přechod živočichů z vody na suchou zemi? Všechno je zde. Já tu knihu žeru.

6 01.03.2018

Vždy poruke, vždy pripravený poskytnúť informácie takmer na všetko. To je Rozum do vrecka. Presne ako píšu kolegovia v predošlých komentároch - v dobe keď ešte nebol google (teda už bol, lenže mať internetové pripojenie v našich končinách bola fakt frajerina), bolo jedinou možnosťou čerpať vedomosti z múdrych kníh a jednou z nich bola aj táto. Kto sa odtiaľ učil vlajky tak ako ja, ruku hore! :D

6 01.03.2018

Ako vyštudovaný filozof sa snažím byť stále čo najviac politicky nestranný, občas dokonca vyslovene apolitický. Preto sa politicky ladeným publikáciám, ktoré u nás nakoniec bývajú väčšinou jednostranné až propagandistické, vyhýbam veľkým oblúkom. Pri knihe Karneval krýs som urobil výnimku, pretože som pred pár mesiacmi videl rozhovor s autorom, p. Banášom, kde túto knihu spomínal a rozprával celkom rozumne. S príbehom sa dá stotožniť. Na príklade tohto príbehu podľa skutočných udalostí je vidieť, že propagandistické hlúposti našich "vládcov" o tom, že nič nemá dve strany, a nesmieme používať slová ako "ale", "lenže", každá minca má dve strany", "napriek tomu", "podľa môjho názoru" a podobne, sú absolútnym nezmyslom, pretože všetko je potrebné zvažovať z viacerých uhlov, s odstupom a odosobnením sa, analyzovať, argumentovať, snažiť sa pochopiť iné názory, zaujať vlastné stanovisko - to znamená kritické myslenie. Dnešná politická kultúra je hnilá a tí, ktorí sa dušovali, že našu krajinu očistia, ju priviedli do ešte väčšej žumpy. Vlastne každá z doterajších vlád bola svojim spôsobom niečím špinavá. Problém nastáva, keď sa politici, ktorí často na svoje pozície ani nemajú vzdelanie (niektorí vlastne žiadne vzdelanie) už svoje prešľapy ani nesnažia zakryť a aj napriek tomu s výdatnou pomocou médií oslavujú svoje skazené skutky ako historické. Čiastočne ukryté prirovnanie dnešných novinárov ku krysám je... prinajmenšom trefné (česť patrí novinárom, ktorí zatiaľ nepredali svoju etiku a dôstojnosť za sto eur k výplate). Žijeme ešte v demokracii? Žili sme v nej vôbec niekedy? Je to, že môžeme cestovať a to, že v obchode máme banány ozaj jediným potrebným dôkazom demokracie? Stačí nám to? Nesmerujeme tam, kde sme/kde naši rodičia a starí rodičia boli pred '89? Nesmerujeme vari až tam kde bolo ľudstvo pred vytvorením prvých štátov a o čom hovoril Hobbes? Homo homini lupus est.

5 16.04.2023

Výborná publikácia, v podstate som ju zhltol na tri sedenia. Používal som ju pri rešeršnej činnosti a to, čo som potreboval, som aj našiel. Obával som sa, že autor bude text prifarbovať a z odbornej literatúry urobí dobrodružný román, čo sa vďakabohu nestalo. Samozrejme, keď už som ju mal v rukách, tak som ju musel prečítať celú. Odbornosť pána Klímu nemožno spochybňovať, kniha je napísaná fundovane a pritom zrozumiteľne. Jedna hviezdička dole je za neaktuálnosť niektorých podaných informácií, za to však samozrejme dnes už nebohý autor nemôže. Rozhodne však odporúčam všetkým záujemcom o dejiny Mezopotámie.

5 06.12.2022

Samozřejmě, že u hodnocení budu zaujatý. IRON MAIDEN je moje nejoblíbenější kapela. Tahle brožura/bookazín je zajímavá z několika důvodů. Je to takový mix fotogalerie, rozhovorů, memoárů, chronologie kariéry jednoho z největších (možná i největšího, to je na diskusi) metalových fenoménů všech dob.
Nefanoušek na tuhle publikaci možná pohlédne s jemným despektem. Jak už zde bylo řečeno, jede to na vlně album-koncert-album-koncert-vyhazov-album-comeback-album-koncert... Někdo může vytýkat nudu, někdo bulvárnost. Ale je zde i přesto hodně informací, zajímavostí, fotek i závěrečný TOP50 je dobrým nápadem. Čeho mi bylo osobně líto, je totální ignorování alba Dance of Death. Lidi, chápu, že obal toho alba je otřesnej, ale pod ním se nachází tak dobrá muzika... jednoznačně jedna z mých nejoblíbenějších placek. Taky se nestotožňuji s (asi docela narychlo sepsanou) recenzi na nejnovější Senjutsu - mně se to album moc líbí, jako že 8/10 minimálně.
Tak to vidíte, jsem zaujatý, proto 5* asi není překvapením. Ale řeknu to takhle - za co jsem zaplatil, to jsem dostal a určitě jsem se při čtení nenudil.

5 20.11.2022

Wittgensteinův Traktát jsem četl již během studia filozofie jako povinnou četbu. Nyní jsem se k tomuto textíku vrátil s nadějí, že se na něj budu koukat z jiné perspektivy. A částečně to tak bylo, uvědomil jsem si několik důležitých věcí, které jsem jako student přehlédl. V jiných případech jsem si názory na Wittgensteina utvrdil a egoisticky jsem se teď mohl poplácat po rameni, jak dobře jsem tehdy tohle dílko četl =D
V obsahu se moc nechci vrtat - je na každém čtenáři, jak pochopí Wittgensteina a co si z jeho práce odnese. Nicméně pří druhém čtení mi přišlo ješte mnohem očividnější, jak se Wittgentein snaží kriticky vyčlenit vůči Russelovi, Fregemu a Vídeňskému kroužku, a nabídnout alternativu k starším dílům z analytické filozofie. Výrazně se ale vyhraňuje i vůči Schopenhauerovi a Nietzschemu, i když jejich jména nespomene - nicméně v otázce kauzality jsou si s Nietzschem v podstatě blízcí, až na to, že problematiku uchopili na úplně opačných pólech.
K závěru snad dodám jenom to, že Wittgenstein ho později přehodnotil do té míry, že uznal metafyziku a její věty jako možnou formu jazykových her. Ano, on sám si ten žebřík podkopnul.

5 18.10.2022

Má vôbec zmysel z mojej strany niečo dodávať? Každý fanúšik Ozzyho, resp. Black Sabbath musí nad touto knihou slintať blahom. Môžeme sa všetci čudovať ako je možné, že John Osbourne ešte stále žije, môžeme sa pohoršovať nad životným štýlom aký 40 rokov viedol, môžeme mu skladať komplimenty za skvelé hudobné príspevky - jednu vec však musíme uznať všetci a to, že Ozzy je jedným z najbezprostrednejších a najúprimnejších ľudí v rockovom biznise. Čítať jeho "mlhavé" a nie 100% overené memoáre bola obrovská zábava. Knieža Temnôt predvádza všetky stránky svojej osobnosti - humornú, tragickú, rockerskú aj triezvu. Som fanúšik ako Ozzyho, tak aj kapely Black Sabbath a po prečítaní tejto biografie rešpektujem tohto šialenca o čosi viac a jeho manželku Sharon omnoho viac :D

5 13.05.2021

Je vidět, že se jedná o první Lovecraftovi povídky. I když některé byly opravdu vydařené, překypující temnotou, strachem a děsem z neznámého, nachází se zde i spousta docela průměrných - takových, které nedosahují kvalit pozdějších příspěvků jako třeba Volání Cthulhu nebo Případ Charlese Dextera Warda. Já jsem byl ale spokojen, podle komentářů jsem čekal něco mnohem nudnějšího a horšího.

5 07.03.2020

Hodně utopický spis. Jeden ze základních textů pro studenty filosofie, jeden z nejznámějších textů antického světa, který se stal základem moderní evropské kultury. Je tady ale vidět, že něco takového by nikdy nemohlo existovat. Už možná jen kvůli tomu, že podle Platóna by měli vládnout filosofové, s čím by určitě mnozí nesouhlasili, ovšem já bych s tím i souhlasil, protože vím, že studium filosofie není sranda a filosofové musí disponovat všeobecním rozhledem a myšlením, které často lidé a také politici (to, jestli jsou politici lidmi je dost nejasné) postrádají. Co mnozí zřejmě nedokážou pochopit. A píchalkové teď budou držkovat :D Ale jedna věc mi není jasná - proč lidé odsuzují Nietzscheho a přirovnávají ho k nacionalistům (co i on sám absolutně popřel) a u Ústavy si nikdo nevšiml, že si z ní nacisté pravděpodobně pár věcí vypůjčili (eugenika).

5 01.03.2018

Jo, chápu nepříliš pozitivní ohlasy tady v komentářích. Nietzsche se nečte zrovna lehce a některé (nebo většina) jeho názory jsou kontroverzní i na dnešní dobu. Ovšem kdo chce pochopit Nietzscheho, nestačí aby přečetl jedinou knihu. Je téměř nutné alespoň okrajově znát dejinnou situaci ve které Nietzsche tvořil, jeho filosofické postoje a je si třeba uvědomit, že Nietzsche nebyl jenom filozof, ale také filolog a umělec (i když ne moc dobrý =D). Pro mně jsou Nečasové úvahy velice důležitým dílem, nejen z pohledu toho, že to byl fundamentální text mé bakalářské práce, ale rovněž z pohledu formování mé filosofické osobnosti a názorů. Proto jako výjimka potvrzující pravidlo, že tohle není pro všechny, jako jediný tady dávám 5 hvězdiček =D

5 09.12.2017