Dani3 komentáře u knih

Krásný pohádkový příběh z viktoriánského Londýna.
Hlavní hrdinové jsou sympatičtí a jejich vzájemné pošťuchování bylo velmi zábavné. Od příběhu jsem nic moc neočekávala, ale opravdu mě příjemně překvapil. Navíc jsem se dozvěděla i něco více z fungování knihoven. Jediné, na co jsem si musela chvíli zvykat, bylo neobvyklé jméno hlavní hrdinky.

16 24.10.2020

Pomalý začátek, který trval téměř až do poloviny knihy. Navíc mi dlouho trvalo, než jsem si zvykla na Celeanu, ačkoliv ji stále nemůžu brát jako nebezpečného zabijáka…sice se to opakovalo na každé straně několikrát, ale já v ní zatím vidím spíš malé náladové děcko, které neví, co se sebou. Třeba se to časem změní a Celeana „vyroste“.

Taky mi úplně nesedl svět, který je vykreslený jako krutý a nemilosrdný - Celeana si v něm v klidu hraje na piáno nebo kulečník a spí jak špalek, zatímco se jí po pokoji promenáduje polovina hradu. Už jen to, že dostala takové luxusní ubytování a komornou k ruce mi přišlo divné.

Naopak jsem byla ráda za postavu Nehemie, se kterou se příběh ožil a dostal alespoň trochu magický rozměr. Ona je ta tajemná postava, která mě donutí si přečíst další a navíc mě zajímá, co se vyklube ze znamení Sudby a Jinosvětů.

15 19.12.2016

Moc mě to neoslovilo. Pár vtipných momentů jsem tam našla, ale na můj vkus je to až moc absurdní, navíc je tu spousta vsuvek úplně o ničem. Ani postavy mi nebyly sympatické, jediný, kdo se mi zamlouval, byl depresivní robot Marvin.

11 22.03.2019

Nejdřív jsem se bála, že příběh bez Steina a Jaroše mě nebude bavit, ale bylo to právě naopak, líbil se mi zatím ze všech dílů nejvíc. Vyšetřování záhadného zmizení kastelánovy dcery na hradě Sitno má moc pěknou zápletku, rychlý spád a skvělou atmostéru. Samostatné vyšetřování Barbaričovi vyloženě prospělo.

10 05.08.2019

Čekala jsem víc. Cele dvě třetiny knížky jsem se vůbec nebyla schopná ponořit se do děje. Alespoň, že ten konec byl dobrý. Jinak by to byla opravdu veliká bída.

Dlouho jsem přemýšlela, co mi tam chybělo a proč to není ono.

Ten příběh sám o sobě by byl skvělý, kdyby autor více propracoval postavy londýnského podsvětí. Všechny byly tak nějak bez „duše“. Jediný, kdo byl výraznější, byl markýz de Carabas, i když stejně jako překladatelce, tak i mně občas přišlo, že si právě odskočil z pohádky Kocour v botách. Hlavní postavou „podsvětí“ přece měla být Dvířka, ale ve výsledku tam byla jen tak do počtu.

A když už byl někdo nebo něco zajímavého, tak to autor jen tak trochu naťuknul a pak to v tichosti odložil a šel dál….škoda.

10 08.02.2016

Název knihy hezky vystihuje povahy hlavní dvojice. Elizabeth je chytrá a předpojatá a soudí podle prvního dojmu. A ten se většinou špatně napravuje zvlášť, když Darcy působí velmi nespolečensky.

Autorka zároveň poukazuje na negativní stránky tehdejší společnosti, na svazující společenská pravidla, pomluvy a klepy. Matka Bennetová byla zářný příklad toho, že je ochotná své dcery provdat stůj co stůj. Bohužel není schopná ve své hlouposti nebo krátkozrakosti vyhodnotit, že svatba se špatným nápadníkem není tou správnou cestou.

Zvláštní kniha, nic podobného jsem zatím nečetla. Je tu jen spousta otázek a žádné odpovědi. Rolandovo putování za mužem v černém je zahaleno tajemstvím až do konce a dává tak prostor čtenářově fantazii.
Samotnou mě překvapilo, jak moc mě tento snový příběh okouzlil, i když jsem se vlastně vůbec nic nedozvěděla.

9 20.09.2019

Vtipné a nadčasové. Chlestakov velmi šikovně využil situace ve svůj prospěch.

9 05.08.2019

Nebylo to pro mě zrovna lehké čtení.
Ze začátku jsem byla dost rozpačitá, bylo tam hodně jmen a názvů, které mi nedávaly vůbec žádný smysl. Bez hledání ve slovníku na konci knihy jsem se dlouho neobešla.
Jakmile jsem se ale začetla, tak se mi to politikaření, intriky a kombinování možného i nemožného líbilo.

Nejvíc mě asi dostala malá čtyřletá Alia s nožem v ruce.

9 02.11.2018

Skvělá historická detektivka plná akce, napětí i vtipu.
Vyšetřování vražd prvorozených zavádí Barbariče, Steina a Jaroše do rudolfínské Prahy. Autor nás provede pražskými uličkami a seznámí nás s politickou situací tehdejší doby i pražskou vrchností.
Druhý díl se mi líbil o trochu víc než ten první, těším se na další pokračování.

9 19.09.2016

(SPOILER) Příběh obsahuje dvě časové linky, první začíná v malé vesničce ve Francii na konci 17 století, kde Addie vyslovuje své přání, které se stává jejím prokletím. Druhá linka se odehrává v Americe přibližně o třista let později, tady se setkáváme s Henrym, jehož příběh mě paradoxně oslovil více než Addiin.

Addie a Henryho v určitém slova smyslu spojuje neviditelnost. Addie si nikdo nezapamatuje, jakmile ji spustí z očí a Henryho nikdo nevidí takového, jaký opravdu je.

Líbilo se mi, jak autorka prokletí prakticky popisuje a jaké důsledky to pro hlavní postavy má. S čím jsem měla problém, byla Addie samotná. Asi po 150 stránkách mě začala neskutečně rozčilovat. Její postava se vůbec nevyvíjela i když podmínky v jakých žila, nebo možná přežívala ji nutně musely ovlivnit, stejně jako události, které za tolik let zažila.

Kniha je originální, ale autorka rozhodně nevyužila potenciál, který příběh nabízí. Byl zbytečně rozvleklý na místech, kde nebylo, co vyprávět a naopak, tam kde byl prostor, byla autorka se vším rychle hotová. Žádné oslnivé dobrodružství napříč staletími a kontinenty, jak se píše v anotaci, jsem tu nenašla.

Jsem ráda, že mám Neviditelný život Addie LaRue za sebou a vůbec mi nebude vadit, když ho časem zapomenu.

8 05.04.2022

Píseň krve mi moc nesedla. Příběh sám o sobě nebyl špatný, byl promyšlený a hlavní postavy byly dobře vykreslené, ale místy se hrozně vlekl. Docela jsem bojovala se jmény a názvy, které se mi pletly a nemohla jsem si je dlouho zapamatovat. Taky mi přišlo zvláštní, že něco autor vypráví několik kapitol a s něčím je zase hotový během dvou stránek, i když by si to zasloužilo víc rozvinout nebo víc vysvětlit.

Asi tak od poloviny knihy jsem se do čtení musela vyloženě nutit, protože s blížícím se koncem tomu začínal docházet dech. Došlo mi, že vlastně pořád čekám na to, co se bude dít, a i když je toho v knize obsaženo hodně, tak mi přišlo, že to vždycky všechno vyšumělo do prázdna.

8 23.11.2015

(SPOILER) Zajímavý námět, otravná a nesympatická hrdinka a předvídatelný konec.

Nořin příběh člověka nutí zamyslet se nad svými osobními výčitkami, zda je to něco, co ho bude trvale brzdit nebo je překoná a rozhodne se jít v životě dál.

Hlavní hrdinka má možnost vyzkoušet si, co by se stalo, kdyby se v určitých okamžicích rozhodla jinak. Postupně přichází na to, že svých rozhodnutí, která si vyčítá, mnohdy vůbec nemusí litovat. Nořin původní život se přitom vůbec nijak nezměnil, jen Nora změnila svůj pohled na něj.

7 25.07.2023

(SPOILER) Rumunské bratrstvo, sex, drogy a místo rock´n´rollu hromada jiné hudby a spousta dalších šíleností. Je tu od všeho trochu, jen logika chybí.
Aby se Dove/Per dostala tam, kam se dostala, tak ji unesou a týden ji drží zavřenou. Pak ji dovedou do bratrstva a nechají ji tam volně pobíhat a všichni jsou v pohodě.

Je to slušná slátanina a navíc jména všech postav začínají na K, takže jsem v tom měla neskutečný zmatek. Všichni jsou tu úžasní, krásní a ujetí. Žádnou z postav jsem si neoblíbila a ke konci mi bylo jedno komu se co stane nebo nestane, hlavně už aby to skončilo.

7 09.08.2022

Dlouho jsem se Alence vyhýbala a teď vím proč. Je to neskutečně ujetý příběh, kde na sebe nic nenavazuje, natož aby to dávalo smysl. Jediná pasáž, která se mi líbila, byl čajový dýchánek s Kloboučníkem. K přečtení jsem se „přemluvila“ až po shlédnutí filmového zpracování s Miou Wasikowskou, které se mi moc líbilo, o knize to bohužel říct nemůžu.

7 28.07.2022

Reva jsem si oblíbila už v předchozím díle, na jeho příběh jsem se těšila a byl fakt dobrý. Bohužel mi vůbec nesedla Emma.
Oba měli svoje problémy, se kterými se museli poprat, ale řešili je každý zvlášť, v předchozím díle bylo cítit, že hlavní dvojici něco spojuje, že se podporují a svoje problémy řeší společně. U Reva a Emmy mi přišlo, že se míjejí.

7 24.07.2022

(SPOILER) Od Colleen Hooverové jsem četla už několik knih, ale nejvíc se mi líbila Odvrácená tvář lásky, možná protože byla první. Tento příběh mi ne úplně sednul. 9. listopad je zvláštní tím, že se odehrává vždy jen jeden den v roce. Nepopírám, je to čtivé, ale pro mě hrozně nereálné.

Asi ve dvou třetinách mě Fallon s Benem začali svým chováním rozčilovat, že pořád tak hloupě trvají na dohodě scházet se jednou za rok. Ani odhalení pravdy mi tentokrát nepřišlo šokující, vůbec se mi sem nehodilo, navíc mi to celé neskutečně připomínalo Deset malých nadechnutí.

7 08.05.2022

(SPOILER) Vůbec jsem nevěděla do čeho jdu. Když jsem knihu otevřela, tak jsem zjistila, že jsem si v knihovně půjčila žánr, který normálně nečtu, detektivku. Ale vzhledem k tomu, že to není klasická detektivka a jsou tu navíc prvky židovské mystiky oděné do lehce hororového kabátku, tak se mi to četlo dobře.

Žádnou z postav jsem si neoblíbila, ale zároveň mě ani žádná nerozčilovala. Jako celek fungovaly celkem dobře. S čím jsem ale měla problém byl konec, lépe řečeno konec bez vraha. Chvíli jsem doufala, že by to mohl třeba být rabín, a i když mám fantasy ráda, tak mi sem nevysvětlitelná síla jako pachatel prostě nepasovala. Navíc je konec dost uspěchaný a není moc uvěřitelný. Hlavní hrdinové jsou na konci v podzemí a rozdělení, ale téměř absurdně se všichni v té spleti podzemních tunelů jako zázrakem najdou, aby mohli čelit temnotě z nitra země.

Kniha nebyla špatná, má skvělou atmosféru, a komu nebude vadit kombinace několika žánrů, ani to že na konci není všechno odhaleno a vyřešeno, tomu se bude příběh líbit.

7 21.02.2022

(SPOILER) Druhý díl se mi líbil ještě o něco víc, něž jednička. Ze Svitu Luny, nejbezpečnějšího místa na Metropolis, postupně zmizí čtyři lidé a Ofélie je pověřena jejich nalezením.

Pátrání přivádí Ofélii na různá místa, nejzajímavější pro mě byla manufaktura matky Hildegardy, připomnělo mi to film Počátek, tam také spáči musí počkat, až se jejich „písek“ přesype. Ani o nebezpečí v tomto díle není nouze, to ostatně potvrzuje i konec, který se autorce moc povedl.

7 21.09.2021

Velmi zvláštní kniha. Začátek mě úplně pohltil, ale pak s přibývajícím dějem jsem se začala ztrácet v množství jmen, přezdívek a povolání. Pak jsem se na dlouho zasekla a nebyla jsem schopná číst dál. Když už jsem si myslela, že to vzdám, tak přišla na scénu Markétka a utnula tak konečně příval stále nových a nových postav. Přiznám se, že nejlépe se mi četly kapitoly s prokurátorem Judeje, ty ostatní byly trochu oříšek. Možná že při opakovaném čtení budou o něco snadnější.

7 26.06.2019