DancerJaneBooks komentáře u knih

Tahle kniha se mi líbila, je od mé nejoblíbenější spisovatelky a je to zajímavý a dobře napsaný příběh.

4 22.11.2017

Povídky skvěle vystihují svou dobu a jsou úžasně napsané. Když jsem je četla, připadala jsem si, že jsem součástí té doby a měla jsem i trochu chuť se do ní vrátit. Samozřejmě byla v mnoha ohledech podstatně horší a nesvobodnější než doba současná, ale v některých ohledech se mi (alespoň v této knize) hodně zalíbila a vnímala jsem ji tak nějak nostalgicky, i přes fakt, že jsem ji nezažila.
Hlavním tématem jsou ženy a (ne)zdary mužů v jejich přístupu a jejich lásce k nim. A přesto nás po celou dobu četby nikdy neopouští zcela spisovný jazyk, na tu dobu bych řekla až velmi vyspělý, a dokonce (překvapivě pro mě) obohacen o některé anglicismy, které v té době podle mě nebyly ani tak známé. Taktéž nelze nepřehlédnout autorův obrovský všeobecný přehled a vzdělanost, která se v knize projevuje v mnoha ohledech, například hodněkrát zmiňuje všemožné filozofy, jejich životy a podobná fakta (ale také třeba již zmíněná nejrůznější cizí slova, v té době ne tak bežná).
Styl psaní mi neuvěřitelně seděl, i přesto, že byl vlastně až striktně spisovný a květnatý. Nečekala jsem, že se mi kniha bude tak dobře číst. Neustále jsem potřebovala vědět, co se s danou postavou v povídce, kterou jsem zrovna četla, stane dál, ať už to byla kterákoliv z nich. Autor umí všechno perfektně vylíčit, i kdyby to byla zcela nezajímavá a všední událost. Dokazuje to, že slangový jazyk je k zajímavému příběhu a sugestivním postavám netřeba. I skrz spisovný jazyk se dá vyjádřit všechno potřebné. Postavy k vám přilnou, ať už je povídka v ich formě, nebo ne. Ať už je postava sympatická, nebo svým chováním protivná a nepochopitelná. Vždycky nějakým způsobem doufáte, že to pro ně dopadně lépe, než kam to směřuje. Příbehy jsou napsány s komickou zápletkou, ale zároveň tak nějak melancholicky, že když povídku dočtete, máte potřebu se do ní vrátit a číst, co se postavě v jejím životě ještě odehraje (v tom mě třeba bavily povídky o doktoru Havlovi).
Jsem opravdu spokojená a určitě to nebyla poslední kniha, kterou jsem od Kundery četla.

3 14.04.2024

OBSAHUJE SPOILERY
Tuto knihu jsem vyhrála v jedné soutěži a byla jsem za to strašně ráda, protože miluju Harryho Pottera a tohle a další doplňkové knihy k Harrymu Potterovi jsem si strašně chtěla přečíst. Teď jsem dlouho nečetla a když už, tak jenom po malých úsecích, asi čtecí krize nebo nevím... Každopádně mi to bylo líto, ale do Knihovny duší jsem se pořádně neuměla a pořád neumím nějak začíst. Doufám, že už to nebude přetrvávat a budu moct říct, že mě tato kniha vytáhla ze čtecí krize, protože jsem ji přečetla téměř jedním dechem. Nevím, kdo tuhle knihu překládal z originálu, ale název "bajky" se mi k tomu moc nehodí... V originálu se to navíc jmenuje ,,The Tales of Beedle the Bard", což by mělo být v překladu spíše ,,Příběhy barda Beedleho", ale nevadí no... Autorčina chyba to není. Taktéž není autorčinou chybou to, že ve všech knihách o Harrym Potterovi se animág nazýval zvěromág, ale to je jen taková maličkost a stejně to má úplně stejný význam. V této knize je opět skvělé a neuvěřitelné spojení a zároveň i rozlišení našeho světa a kouzelnického světa. Ale zase se ve mně probudila taková ta kouzelná atmosféra, i když stejné jako u Harryho Pottera to asi nikdy nebude, ale bylo to skvělé se zase vrátit do toho kouzelnického světa. Celkové zpracování této knihy bylo taky skvělé. Trošičku mi vadila ta reklama, jak tam občas bylo ,,viz Fantastická zvířata a kde je najít", ale je to aspoň pro dobrou věc. Tato kniha mi opět dokázala, jak má Rowlingová ten svět tak neuvěřitelně dobře propracovaný a byl to takový kouzelný pocit, že mám něco, co vlastně "pochází" z kouzelného světa :D. Postavy v těchto příbězích nemají vyloženě jen dobré nebo špatné vlastnosti, čímž vybočují z většiny obyčejných černobílých pohádek.
V příběhu ,,Čaroděj a skákající hrnec" byl syn hodného kouzelníka, který následně platil za své činy, protože vlastně nechápal, že bylo důležité ty lidi vyslechnout a pomoct jim. Nakonec ale kvůli toho, že nechtěl pomáhat, tak zaplatil tím, že to teď už byla jeho povinnost a musel to dělat, pokud nechtěl znovu trpět kvůli hrnci, zase je ale pravda, že se možná bál pronásledovatelů, ale i přesto nemusel být tak krutý. O to víc ale obdivuji jeho otce, že i přesto, že byli kouzelníci a čarodějky pronásledovaní, tak mudlům pomáhal. Albusovy poznámky jsou celkem hodně poučné a autorka je prezentuje tak, jako kdyby je doopravdy napsal on a ona k nim občas přidá jen nějakou vysvětlivku, kde je napsáno, že ji přidala ona, takže to působí reálně a jednou k tomu i napsala, že ji sama profesorka McGonagallová požádala o to, aby něco zmínila. U příběhu ,,Fontána příznivé sudby" jsem si celou dobu říkala, že nechápu, co je v tomto příběhu za skryté ponaučení a pointu a poslední věta naštěstí vypověděla o všem a překvapila mě. Vlastně to bylo o placebo efektu a to mě vždycky fascinovalo. Super příběh. Vlastně se všechny čtyři hlavní postavy tohoto příběhu uměly vyléčit nebo si pomoct samy bez fontány, ale dosud jsou všichni přesvědčeni, že jim ta fontána, která neměla žádné kouzelné schopnosti, pomohla. Brumbálova poznámka po tomto příběhu mě opět přesvědčila o tom, jak hrozně se Lucius Malfoy chová. V ,,Mágovu chlupatém srdci" mág nechtěl být "hloupý" jako jeho vrstevníci, chtěl být chytřejší, tak pro to udělal vše, ale vlastně udělal tu nejhloupější věc. O lásce zřejmě vůbec nic nevěděl. Na to, co udělal, hrozně moc doplatil. A nakonec stejně chtěl vrátit to, co už nešlo, co si sám nevratně vzal černou magií. Celkem tragický příběh a jak psal Brumbál - nejdrastičtější příběh z knihy. Na ,,Králici Alici a chechtavý pařez jsem se asi nejvíc těšila, protože se o tomto příběhu zmiňoval Ron v sedmém dílu Harryho Pottera a fascinoval mě, nevím proč, prostě mi ten název přišel takový zajímavý. Šarlatán mi nebyl vůbec sympatický, úplně z něj číšila ta podlost a chtěl ublížit Alici, která mu chtěla pomoct, a jemu záleželo jen na tom, aby z toho vyvázl co nejlépe a aby nikdo nepřišel na to, co udělal, a aby si mohl utéct se svým ukradeným pokladem. Ale Alice se mu nakonec pomstila a tím i vysvobodila všechny čarodějky a kouzelníky, takže už je v království nikdo nepronásledoval. A v Brumbálových poznámkách k tomuto příběhu byl věruhodně dobře zmíněný král Jindřich VI. :) Všichni, kteří četli sedmý díl Harryho Pottera, ,,Příběh tří bratří" znají. Přijde mi takový tajemný a mám ho asi nejradši ze všech. Jde z toho i mráz po zádech, i proto, že to mám spojené s Harrym Potterem. A hlavně se tady hovoří o důležitém tématu z Harryho Pottera - bezová hůlka, kámen vzkříšení, neviditelný plášť - relikvie smrti. Ale i přesto, že bratři měli tyto dary, smrt se jich zmocnila. Jak psal Brumbál: ,,Lidská snaha o oklamání nebo překonání smrti je předem odsouzena k neúspěchu." Třetí z bratří je vážně nejchytřejší, protože si vybral nejlepší dar, který hlavně nejlépe využil.
Z této knihy bych nejlépe vyhodnotila příběhy: Fontána příznivé sudby, Králice Alice a chechtavý pařez a Příběh tří bratří.
Jsem moc ráda, že jsem se zase mohla vrátit do tohoto úžasného světa. Šlo trochu poznat, že autorka nechtěla nic prozradit těm, kteří ještě nečetli Harryho Pottera, ale to je samozřejmě pochopitelné. Těším se na další doplňkové knihy k Harrymu Potterovi. Sice už se asi nic nevyrovná původní sérii, ale i tak, protože je to pořád ten stejný svět.

3 31.03.2020

No, tak jsme jednou měli literaturu a já jsem si prostě nechtěla brát to hezké nové vydání Harryho Pottera, kterého jsem právě četla, aby se mi nezničil. A navíc končil školní rok, takže jsem to moc neřešila a řekla jsem si, že si pro něco zajdu do školní knihovny. Nevěděla jsem, co si mám vzít, ale potom jsem si vzpomněla a uviděla jsem, že tam je Kdo chytá v žitě. O téhle knize jsem poprvé slyšela od mojí sestřenice, protože když jsem se jednou ptala, co je její nejoblíbenější kniha, tak mi řekla, že Kdo chytá v žitě. Tak jsem se jí zeptala, o čem to je a ona mi říká, že vlastně o ničem. Což mi přišlo divné, protože přece každá kniha o něčem je. Ale vlastně je to tak nějak trochu pravda. Nemá to žádnou zápletku. Ale není to úplně doslova o ničem. Prostě... jo, vysvětluje se to vážně strašně špatně.... je to prostě o krátkém úseku života Holdena Caulfielda. Pro typy lidí jako jsem já, kteří moc nemají rádi knihy bez zápletky, to není úplně to pravé ořechové, ale něco v tom najdou. Mě to v nějakých částech nebavilo, v nějakých jo. V jedné chvíli jsem si i řekla, jestli s tím neseknu. Ale nakonec jsem to dočetla a jsem ráda za to, že ji mám přečtenou. Byla tam určitá myšlenka... Na začátku to teda vypadalo úplně skvěle. Byla jsem nadšená z hlavního hrdiny, vtipnosti knihy. Ale očekávala jsem, že se tam asi přece jen stane něco víc. Dávám tomu 3,5*/5*.
Holden byl takový zároveň vtipný, fajn, ale někdy se fakt choval jako trouba. Ale kdo taky občas ne, že? Hodně se mi na něm líbilo, že měl svoje vlastní názory a má zajímavé vztahy s lidmi a bavilo mě to pozorovat. A nebyl ani moc hloupý na to, že propadl. Vlastně měl celkem extrémní život, co se týče toho, co nám v knize vyprávěl. Vlastně vypadá jako takový obyčejný kluk, ale není. Ta kniha se fakt hrozně špatně rozebírá. Ještě jsem si oblíbila jeho mladší sestru Phoebe, protože byla prostě taková srandovní a roztomilá.
Moc nevím, co autora inspirovalo, aby napsal tuhle knihu, ale nebyla špatná. Jak říkám, chvilkami mě nebavila, chvilkami jo. A bylo tam ale hodněkrát hláška typu: ,,To mě umrtvilo", což mi celkem vadilo. Prostě takové nemastné neslané, ale často vtipné a občas celkem přínosné. Na konci se mi například líbila taková Holdenova myšlenka: ,,Jak můžete vědět, jestli něco uděláte, dokud to neuděláte?" a měl tam myslím i jiné takové myšlenky, které se mi líbily. Vážně nevím, není to kniha pro každého, takže doporučuju si přečíst a udělat si na knihu vlastní názor. A pokud čtete knihu pouze se zápletkami, není to nic pro vás.


A kam teda v zimě zmizí ty labutě?

3 29.07.2019

(SPOILER) Tak a je to tady. První kniha od této autorky, které dávám méně než plný počet hvězdiček. Sice jsem měla dilema (kvůli konci, kterým často podléhám), ale musím hodnotit celek. Zdálo se mi, že tahle kniha byla o něco slabší než ostatní knihy od téhle autorky, protože tam vlastně nebyla žádná cílová zápletka a bylo to vlastně jenom takové vyprávění.
Řekla jsem si, že teď budu rychle číst hlavně knihy, které mi doma leží, co jsou pro mladší, ať potom nejsem zklamaná jenom kvůli omezení věkové kategorie. Tahle kniha byla od desíti do třinácti let, ale já sama vlastně vůbec nevím od kolika let bych tuhle knihu doporučila, ale myslím, že kdyby si ji přečetla většina dospělých, tak je to pro ně takové milé počtení na oddech v době, která pro nikoho nebyla vůbec jednoduchá. Takže myslím, že podobný názor jako ten můj. Jacqueline Wilsonová ještě nepsala knihu, která se odehrávala v tomhle období, ale psala o viktoriánské době a ta série o Hetty se mi strašně moc líbila, takže jsem si myslela, že tohle bude stejně nebo podobně dobré. Ale bohužel nebylo, protože (jak už jsem asi psala) tam nebyla žádná cílová zápletka, jenom takové vyprávění. Ale to vyprávění se mi víceméně líbilo. Protože je to přece jenom Wilsonová a to její umění vžít se do těch postav je až neuvěřitelné. Někde asi v druhé třetině knihy to trochu vypadalo, že se to bude ubírat detektivním směrem, ale nakonec ne. Ale bylo by zajímavé, kdyby Jacqueline zkusila i tento žánr.
Když už jsem nakousla ty postavy, tak bychom se k nim mohli přesunout. Hlavní hrdinka Shirley si občas na něco postěžovala, ale byla fajn. Přece jenom byla asi o čtyři roky mladší než já, ale na svůj věk toho věděla hodně. A taky jsme si "rozuměly" díky tomu, že má ráda knihy a moc ráda čte. Byla hodná a slušná, ale uměla si stát za svým. Ne s každým si rozuměla, ale kamarády si najít dokázala. Její matka mi připadala, že ji strašně omezuje a že si neváží toho, že má tak chytrou dceru. Protože jí např. říkala, že neustále leží jenom v knihách a mám pocit, že tam někde zmínila i to, že jí na jedničky říká, že by s takovou velkou chytrostí už měla přestat nebo něco takového...takže tu jsem fakt ráda neměla. Pak přišla na scénu Jessika, u které se mi zdálo, že se občas trochu povyšovala, ale jinak byla hodná. K posmívajícím se vrstevníkům se asi ani nebudu vyjadřovat, jenom asi poznamenám, že musí mít nějaký problém sami se sebou, nebo fakt nevím, proč se tak hnusně chovají. Navíc Marylin potom měla ještě díky svému vzhledu a falešnému hezkému vystupování super reputaci u učitelů, což mě naštvalo ještě víc. Když Shirley přijela na venkov, tak mi ji bylo vážně strašně líto, jak si ji nikdo nevybral, přitom nechápu proč. Tady jde zřejmě vidět, že lidé soudí podle vzhledu, přitom Shirley, Kevin a Archie jsou naprosto skvělí. Kevin sice vypadá na neposlušného kluka, ale není takový. Je hodný, sice nemehlo, ale za to nemůže a v rodině to musel mít vážně těžké. Archie taky vypadal, že nebude hodný, ale nakonec se ukázal, že je naopak moc hodný a roztomilý. Boubelka si ho oblíbila ze všech nejvíc, což mě štvalo, ale na konci se ukázalo, že si oblíbila všechny tři a měla o ně i strach. Byla celkem rázná, ale i tak hodná. Paní Waverlyová ze začátku vypadala jako nepodstatná postava, ale měla zajímavý příběh. Nepřipadala mi, že je úplně šílená, ale něco s ní určitě bylo. Je to smutné, ale hodně zapletené... Shirleyin táta byl snad nejrozumnější postava v celé knize, protože dokázal Kevinovi dát chuť do života a byl hrozně moc milý.
Konec téhle knihy byl takový otevřený a celkem to vypadá, jako kdyby si autorka nechala prostor k dalšímu dílu. Tahle kniha nebyla vůbec špatná, ale taky ne úplně akční. Něco jako jedna velká povídka. Moc bych ale ocenila druhý díl. Tak uvidíme. Už se moc těším na další knihy od Jacqueline Wilson.

3 23.05.2019

Tuhle knihu jsem tak náhodou vyhrála na Instagramu ještě s jedním cestopisem a tak jsem si řekla jo, super, cestopis potřebuju do čtenářské výzvy, tak si to tento rok určitě někdy přečtu. Myslela jsem, že to nebude tak brzo, ale nevěděla jsem, do které knížky se mám pustit, tak jsem sáhla po téhle. A příjemně mě to překvapilo. Víceméně jsem tu knihu přečetla za víkend, protože v týdnu jako obvykle nebyl čas, ale od pondělka jsem to měla rozečtené do čtrnácté stránky. Takže mě to pochopitelně ani nenutilo číst dál. Ale potom, jak autorka knihy začala popisovat svoje zážitky a celou cestu, jak tam šla, jsem se do toho příběhu začetla a potřebovala jsem vědět, jestli se to té Monice vážně podaří.
Tahle kniha vlastně ani nebyla jenom o cestování, ale i o tom jejím životě a jak jí to ten život hodně změnilo. Je až neuvěřitelné, jak něco takového může člověku obrátit život naruby. Ta kniha mě nabudila do takové nálady, že ve mně ožila taková špetka chtění sbalit vše potřebné a vyrazit tam taky. A ten seznam na konci (Co potřebujete na Hřebenovku) mi k té náladě ještě víc přispěl. A to odmalička nesnáším túry ani nic podobného. Ale zase tak odvážná jako Monika nejsem, to vím, že bych to s největší pravděpodobností vzdala.
Po celou dobu čtení jsem ten její příběh prožívala s ní, jako bych tam s ní na trailu byla taky. Ono, když si uvědomíte, že to všechno, co jste si v téhle knize přečetli, je pravda, tak je to přece jenom jiný pocit, než když čtete fikci. U téhle knížky jsem se několikrát zasmála, protože těch vtipných a trapných momentů, ve kterých jsem se ne málokdy viděla, nebylo málo. Tahle kniha byla zároveň vtipná, ale zároveň motivační a trochu i smutná, když se nad tím zamyslím. Moniku Benešovou strašně moc obdivuju, jak je odvážná. Nejen tím, že zdolala Pacifickou hřebenovku, ale, že se to nebála všechno napsat a zveřejnit do téhle knihy. Některé momenty byly i neuvěřitelné, třeba tarantule na obličeji... to bych vážně nezvládla. Někdy mám takové přeřeky a mám chuť říct Pacifická benešovka a ne hřebenovka..čím to asi bude? :D Měla jsem ráda i Moničiny kamarády a trails angels byli skvělí. Je super pocit vědět, že jsou i takoví lidi.
Takhle - nebyla to jedna z nejlepších knih, co jsem četla, ale těch pět hvězdiček si zaslouží, ani tomu nemám, co vytknout a ten Moničin příběh na plný počet hvězd určitě je.

3 28.04.2019

(SPOILER) MŮŽE OBSAHOVAT SPOILERY
Knihu o magii jsem nikdy předtím nečetla. Leda o kouzlech, což je Harry Potter, ale s ničím podobným tomuhle příběhu jsem se ještě nesetkala. Ale když se to tak vezme, ono to nebylo jenom hlavně o té magii. Byla tam skvělá myšlenka. ,,Život je prokletí. Láska je lék." ,,Nikdo není takový, za jakého se vydává." ,,Žádná magie na světě nemá větší cenu než lidské svědomí." A to samozřejmě není vše. Tahle kniha nám (nebo aspoň mně) vnukla a obnovila myšlenku, že i když může být spousta legend, "důkazů", pověstí a čehokoliv jiného, že pravda může být někde úplně jinde, úplně naopak, než jsme si původně mysleli. Že lidé, co jsou považováni za zlé a lidé, co jsou považováni za hodné, můžou být úplně jiní a ukáže se, že to nakonec bylo třeba opačně. Už je to tak, ale jak říká Ferius a Kellen - nejdůležitější je svědomí, že tu pravdu víte vy sami. No, konec těchhle myšlenek a přejdu k příběhu a postavám. Měla jsem to rozečtené někdy před rokem, ale odložila jsem to s tím, že to moc nechápu a že si to přečtu někdy jindy. Dostalo se na to až za víc než rok..ehm. Ale za to jsem si tenhle příběh vychutnala a užila. Něco občas bylo těžké na pochopení, ale o velikonočních prádninách na to ten čas byl, že jo..
Ze začátku mi to přišlo jako ty obyčejné fantasy, kde budou podobné fantasy prvky jako v těch ostatních fantasy knihách. Ale potom jsem začala poznávat ten úžasně originální svět, propracovaný systém života Jan'Tepů a nejen jich. Ten svět se mi vážně moc líbil. A magie, všechen systém čarodějů atd.. úžasně vymyšlené.
A co teprve ty postavy? Byly skvěle vymyšlené. Ale úžasné postavy tam vlastně pro mě byly jenom tři - Ferius, Reichis a Kellen. Kellen nebyl vždycky úplně nejlepší, v nějakých momentech jsem ho neměla úplné ráda, ale těch bylo málo. Jinak tam vlastně, kromě Nephenie a Mer'esan, byly v podstatě všichni ostatní záporáci. Protože Jan'Tepy jsem fakt neměla ráda. Vůbec. Na začátku jsem nevěděla, jací jsou, ale když jsem se dozvěděla, co všechno udělali, jak hrozní jsou a jak moc všem lhali.., začala jsem je nenávidět. Nephenie s Mer'esan sice byly taky Jan'Tepky, ale jako jedny z mála byly hodné a moc se neztotožňovaly s ostatními Jan'Tepy. Pořád jsem nevěděla, jaký mám mít názor na Kellenovy rodiče, protože občas se jevili jako vcelku hodní, ale občas jako zlí zrádci. Nakonec jsem došla k tomu, že je nemám ráda. Připadalo mi, že mají víc rádi Shallu a že všechno dělají jen pro prospěch klanu a pro svůj rod. Teď k těm úžasným postavám. Ferius Parfax jsem si oblíbila hned, když přišla na scénu. Nebyl moment, kdy bych ji neměla ráda. Je prostě úžasná a spolu s Reichisem se řadí mezi mé nejoblíbenější literární postavy. Feriusiny moudra a její skvělý smysl pro humor... prostě - takového člověka chci potkat! Na kočkoveverčáka jsem čekala celkem dlouho a když se tam objevil, byla jsem naprosto šťastná. Reichis má taktéž skvělý smysl pro humor a chápe. Chápe tu myšlenku, kterou jsem se snažila popsat na začátku - jako jeden ze tří ji chápe. Vlastně ještě jeho matka, které mi bylo strašně moc líto. Kellen pochopil tu myšlenku později než Ferius a Reichis, ale já jsem to pochopila, až když to pochopil on, tzn. - taktéž pozdě jako on. K záporakům se asi ani nechci a nebudu vyjadřovat, jenom vám říkám (spíš píšu), že jsou hnusní, hnusní, hnusní a hlavně Ra'meth - toho jsem nesnášela nejvíc a nevím jako moc proč, ale představovala jsem si ho jako herce, co hrál Luciuse Malfoye *zamyšlený smajlík* :D.. Neměla bych se snažit představovat si ty postavy tak barvitě.. :)
Musím přiznat, že byly části, kde se toho moc nedělo a chtěla jsem kvůli tomu strhnout jednu hvězdičku, ale kvůli tomu konci jsem nemohla. Lepíků mám podstatně, vážně o hoodně víc na konci. Protože jsem absolutně jásala nad tím koncem, až mi křuplo v lokti :D Takže z konce jsem nadšená a moc se těším na další díl!! Ty moje tři oblíbené postavy miluju a chci vědět, jak se budou s budoucností vypořádávat dál. Ti tři jsou magičtější sami sebou víc než všichni čarodějové a čarodějky dohromady. Tenhle příběh jsem si zamilovala, ale nějakou desetinku tomu musím ubrat za ty části, kde se toho moc nedělo, ale to skoro nic není, že jo..

3 22.04.2019

(SPOILER) MŮŽE OBSAHOVAT SPOILERY
Tak jsem si řekla, že si knihy, které budu číst, budu vybírat podle chuti, ale teď jsem na to celkem doplatila. Měla jsem týdenní volno, což pro mě znamenalo větší čtecí plány. Dostala jsem chuť na nějakou knihu od Kate Morton, protože Tajemství letního odpoledne byla úžasná kniha a řadí se mezi nejlepší knihy, co jsem kdy četla. Řekla jsem si, že je sice tlustší, ale když mám to volno... no, ale stejně jsem tuhle knihu četla osm dní a za to volno jsem stihla přečíst jenom tuhle knihu, ale nevadí no... Možná ještě vlastně stihnu přečíst nějakou od mojí nejoblíbenější autorky Jacqueline Wilson, ale přejdeme k věci.
Tuhle knihu jsem četla dlouho, protože má sice skoro 500 stránek, ale ten začátek... Přes polovinu knihy bylo popisování a seznamování s dějem a postavami. To seznamování se souvistlostmi děje a s dějem samotným by mi až tak nevadilo, ale ty rozsáhlé popisy, ty jsem musela číst aspoň dvakrát třikrát abych je pochopila a vlastně ani nebyly moc důležité, tak rozsáhlé. Musím uznat, že na to má autorka velký talent a několik let praxe a oceňuju to, ale vážně to nemuselo být v až tak velké míře, protože mě to potom odrazovalo od čtení a nezačetla jsem se do toho. Další mi vadilo, jak tam byla až moc rozsáhle popisovaná povaha Saffy a Percy. Byla tam taky hodně použita charakteristika příběhem, což taky oceňuju, ale, jak už jsem psala, vážně to nemuselo být tak obsáhlé. Autorka musela v hodinách slohu válet, to věřím (já jsem totiž na tohle zrozený antitalent) a hodně její talent na tohle oceňuju, ale mohlo to fakt být použito v menší míře. Když se v polovině knihy dostáváme k zápletce, začíná to sice mít trochu ty grády, ale pořád mi tam něco chybí, ta moje Kate Morton, která napsala Tajemství letního odpoledne mi tam prostě v mnoha místech scházela. Naopak, co mě bavilo, byl rok 1939 a evakuace Meredith. Tenhle rok mě bavil asi nejvíc. Sice v něm nebylo moc odhalení, ale prostě mě to bavilo, bylo to strašně poutavě napsané. Co musím pochválit byly některé hezké a chytré myšlenky, které jsem si od začátku do konce zaznačovala pomocí lepíků a mám jich tam na mě docela dost, protože jsem si tohle zaznačování pomocí lepíků nikdy moc nedělala a když ano, tak jenom párkrát a v téhle knize jich mám asi sedmnáct, což není moc, ale na mě celkem jo. No, ale teď jsem trochu odbočila. Co jsem na tomhle příběhu měla asi nejradši byly postavy a jejich pestrost. Edie, která vlastně byla jediná, která vyprávěla kapitoly z vlastního pohledu, mi byla hrozně podobná v mnoha ohledech, až na to, že já přece jenom nekomunikuju tak hodně s lidmi, které bezpečně neznám, tak moc jako ona. Romantická knihomolka s malým množstvím přátel, kteří jí ale samozřejmě k životu vystačí, avšak se mi zdálo, že díky její výřečnosti si s ní hodně lidí rozumí a oblíbí si ji, holka věčně s hlavou v oblacích, co neustále sní s otevřenýma očima a příliš nevnímá okolí. Jo, je mi hoodně podobná. Její matka Meredith jí byla taky hodně podobná a oblíbila jsem si ji stejně jako její dceru, ne-li víc. Její sestra Rita mě hodně štvala, no a její rodiče? O nich radši ani nemluvím. V takových momentech si vážně uvědomuju, jaké mám štěstí, že mám rodiče, kteří mi dávají tolik prostoru a možností. Edithin táta mi sice v nějakých částech něčím neimponoval (teď už si nevzpomínám čím), ale jinak mi byl sympatický, hlavně jak se tak zabral do toho pátrání po původu Bahnivce. Saffy mi vždycky připadala o mnohem sympatičtější a ochotnější než Percy. Ale ke konci jsem ji čím dál tím víc přestávala mít ráda. Prostě mi připadalo, že je taková nesvá, že se moc nerozhoduje za sebe a že až moc spoléhá na své dvojče Percy. Že ona vlastně všechno rozhodne a zařídí. Percy mi na začátku připadala hrozně neochotná, zahleděná do sebe a nevědoucí o smyslu života, ale ke konci jsem ji začínala pořád víc a víc chápat, protože si toho strašně hodně prožila. Vlastně ona jediná věděla o tom, co se stalo Thomasu Cavillovi (nepočítaje Thomase samotného) a nějak s tím musela naložit. Juniper na mě působila zvláštním dojmem. Na začátku nás autorka vlastně seznámila s tím, že zešílela a ona na mě stejně působila tak, že byla trošku blázen i před onou osudnou událostí, ze které zešílela. Ale měla jsem ji ráda. Nějakým způsobem mi byla sympatická a taky se mi líbil vztah mezi Meredith a jí. Bylo mi strašně líto toho, co se stalo, je to celé jedno velké blbé nedorozumění a je to fakt pech. Thomase jsem měla strašně moc ráda, jedna z mých nejoblíbenějších postav z téhle knihy a nezapřu, že bych se do něj možná stejně jako Juniper nebo Meredith zamilovala :). Ke konci jsem prostě ještě marně doufala, že prostě NĚCO a dopadne to s ním nějak dobře, i když to byla malá naděje, když Juniper zešílela. Jak se "to" Thomasovi stalo, jeho poslední slova a ten vlastně poslední odstavec věnovaný jeho pohledu - to mi bylo fakt líto, jenom pitomá náhoda. Ten konec (poslední kapitola před epilogem) mě sice dojal, ale netekly mi slzy jako u Tajemství letního odpoledne, to ne. V očích mi ale přece jenom zajiskřilo a bylo to fakt smutné. Epilog byl takový melancholický, ale zároveň i takové doplnění, jak to bylo dál s Edie Burchillovou a Meredith a asi aby ta poslední kapitola před ním nebyl takový zásah a bylo tam ještě něco, co nekončí tak tragicky. Téhle knize nakonec dávam 3,5*/5*, což jsem tady na Databázi zaokrouhlila poctivě na čtyři, ale tahle kniha mě rozhodně neodradila od toho, abych si přečetla zbytek autorčiných knih, navíc tahle je ze všech nejhůř hodnocená, ostatní už mají, myslím, červené hodnocení, takže už se na ně moc těším. Ocenila bych i zfilmování jejích knih a byla by to podle mě pecka, ale u některých jejích knih by to asi úplně nešlo.

3 16.03.2019

(SPOILER) MŮŽE OBSAHOVAT SPOILERY
Na téhle knížce se mi moc líbilo téma a i celkové zpracování toho příběhu. Teď, když to píšu (a jsou Vánoce), tak mi došlo, že je to podobný název jako film Sám doma :D. Ale to je jenom tak na okraj.
Jacqueline Wilsonová zase nezklamala. Na jejích knížkách se mi vždycky líbí to téma a vždycky, když od ní něco čtu, tak si uvědomím, jaké mám vlastně štěstí.
Vůbec nechápu, proč si jejich mamka první neověřila, jestli ten Mikey za nima vůbec přijede. Vlastně chápu - protože je špatná máma. Ale myslím si, že to neudělala úmyslně, prostě si asi myslí, že se všechno vyřeší za ni. Každopádně jsem ji to dávala za chybu nějak z 95%.
Ze začátku to byla normální rodinka, co sedí u televize. Ale potom vyjde na povrch nezodpovědnost jejich matky, že přijde až druhý den ráno. No, a potom už to s ní jde jenom z kopce. Samozřejmě věřím tomu, že je měla moc ráda, ale chovala se strašně lehkomyslně, jako kdyby se všechno mělo vyřešit samo, za ni.
A teď k jiným postavám. K mým nejoblíbenějším postavám v tomhle příběhu - k dětem. Lily byla hodně statečná, odvážná, nebojácná, soběstačná a dokázala, že už v jedenácti letech je schopná se postarat o svoje tři mladší (dva zlobivější :D) sourozence. Myslím si, že já bych to v jedenácti letech hodně nezvládala. Jediné, co mi od ní přišlo celkem hloupé, bylo to, jak je vzala do toho parku. Ale, zase obstarala jídlo a hodně potřebných věcí, takže je fakt šikovná. Já být jí, tak bych asi už v tu první chvíli, s tím Mikeyim, bych to nezvládla a nakonec bych mu zavolala zpátky a řekla bych mu, že si máma nedělala srandu, ale že to je realita. Jsem totiž spíš bojácný typ, něco jako Bliss, ke které jsem teď i chtěla přejít. Bliss je neskutečně milá holka, takovou sestru bych chtěla. Je ve všem opatrná (někdy skoro až moc), ale je tak strašně roztomilá, nelže, je fakt moc hodná, nevím, kde to pobrala, protože od svých rodičů asi moc ne. Baxter - toho jde snadno posoudit na první pohled, ale zase ne dobře. Na první pohled je to takový ten divoký, zlobivý kluk, ale uvnitř má velké srdce a určitě má svoji rodinu moc rád. To se např. ukáže, když se Bliss stane ta nehoda. No, a Pixie - ta byla samozřejmě taky moc roztomilá, akorát mě udivilo, že na svůj věk uměla tak dobře artikulovat (anebo tam Jacqueline jenom nechtěla psát šišlavé věty, protože, co si budem, vypadalo by to asi divně :D). Strašně mě ale štval ten učitel Abott. Z Lilyina vyprávění se mi zdál fajn, ale jak se tam objevil u nich doma, tak se mi hned zdál strašně vlezlý a takový usedlý. Ale třešnička na dortu byla na konci ta scéna v té škole: ,,Rád bych tě teď objal, ale je to zakázaný." Ta věta mě strašně rozčílila. Přece vztah člověka k člověku neovlivní nějaké údajné "zákazy objímat" a hlavně se mi celý zdál takový strašně neprofesionální. Leze jim do bytu, ale obejmout ji nemůže. Ok no. Ale to samozřejmě není žádná chyba autorky, jenom kritizuju chování postavy.
Jinak, ke konci mi samozřejmě bylo moc líto Bliss, ale ještě víc Lily. Protože se celou dobu tak strašně snažila, aby její sourozenci byli šťastní a dopadla z nich na nejhorším místě - v děcáku. No, ale věřím v to, že se ta jejich máma k nim teda vrátí (nebo už vrátila) a budou všichni šťastní a že je tam nikdy už nenechá samotné. Sice ten konec byl takový, ne nedodělaný, ale takový, že jste si ho mohli domyslet. Já teda doufám, že se k nim maminka vrátí a všichni budou šťastní. A taky bych chtěla vědět Mikeyho reakci :D.
No, ale každopádně, Lily, Bliss, Baxter a Pixie jsou v mém srdci a už tam zůstanou.

3 26.12.2018

Poslouchala jsem tuhle knížku jako audioknihu a je strašně pěkná. Milá, vtipná a i poučná. Prostě Svěrák.

MŮŽE OBSAHOVAT SPOILERY
Mám doma třetí díl téhle série, a tak jsem si půjčila z knihovny tenhle první. No, a myslím si, že (nečetla jsem původní sérii) ta původní série musela být lepší. Myslím si, že tahle série byla tak trošku vydaná za účelem peněz. Protože si zřejmě hodně lidí oblíbilo první sérii, tak se autoři rozhodli vydat tuhle, podle mě zbytečnou, další sérii, aby po tom fanoušci prahli. (Omlouvám se všem fanouškům téhle série, kteří to teď čtou).
Ze začátku to vypadalo celkem slibně. Ta atmosféra, a tak... Ale jak se začínala víc rozjíždět ta zápletka, tak mi to čím dál víc začínalo připadat jako úplná blbost. Prostě, nějaká rusalka a obr, které vidí jenom někdo... nebavilo mě to, fakt ne. Možná jsem to nepochopila nebo fakt nevím.
Postavy mi ale právě byly sympatické, to ten příběh to zkazil. Nick byl moc fajn a Laurie celkem taky. Ty tři hvězdy dávám teda za: 1. postavy, 2. hezké ilustrace a obálka 3. super fantasy prvky, které ovšem autoři umí.
Další díly si přečtu a jsem zvědavá a doufám, že se mi budou líbit víc.

3 18.11.2018

(SPOILER) MŮŽE OBSAHOVAT SPOILERY
Na tuhle knížku jsem narazila zcela náhodou a předtím, než jsem si ji pořídila, jsem netušila, že si ji někdy přečtu. A potom jsem zjistila, že si tuhle knížku můžu přidat do Čtenářské výzvy, takže to bylo výhodné.
Od tohoto autora jsem ještě nic nečetla, takže jsem pochopitelně neměla, co očekávat. Byla jsem ale mile překvapena. Tenhle příběh byl vtipný, dobrodružný, trochu smutný, poučný atd. Prostě super. Dávám 4,5*/5*. Čekala jsem totiž trošku jiný ten konec, ale nebyl nejhorší. Jo, a autor mohl trošku omezit ty sprosté slova, ale to mi zas tak moc nevadilo. Ale strašně se mi líbily ty e-maily, co si mezi sebou Jazz s Kevinem posílali.
Jak jsem tuhle knížku začínala číst, tak jsem moc nevěděla pro jakou je to věkovou kategorii. Pro moji věkovou kategorii to asi moc nebylo, ale ten příběh jsem samozřejmě dokázala pochopit. Jak už jsem psala, tak možná těch sprostých slov tam mohlo být míň, ale to nehraje takovou roli.
Jazz byla fakt fajn vypravěčka i hlavní postava. Byla mi sympatická a uměla jsem se do její role vžít. A jinak ostatní postavy byly vymyšlené fakt dobře.
Podle obálky jde na první pohled poznat, že to bude asi sci-fi. Trošičku jsem občas nechápala takové ty technické detaily, ale to jsem zase ocenila, jak to autor všechno věděl. Ten svět, to prostředí bylo úžasně vymyšlené. Vůbec celý ten příběh byl skvěle vymyšlený. A ten humor jsem v téhle knize fakt hodně ocenila. Hodněkrát jsem se u téhle knihy zasmála, což bylo strašně super.
Na tom konci jsem se vážně lekla, že Jazz umře a že konec příběhu bude vyprávět někde v měsíčním nebíčku :D. Ale naopak! A ještě k tomu se dokázala postavit Ngugiové a tu pasáž jsem si strašně užívala :D. A tahle kniha dokázala ukázat, že vlastně nejde o prachy, ale o to, že je důležité být v životě šťastný.
Bylo by taky super zfilmování téhle knihy. To bych asi slintala blahem :D. Moc se těším, až si přečtu Marťana, ještě víc při pomyšlění, když je o hodně líp hodnocený :).

3 12.10.2018

Jak jsme jeli do Prahy vlakem značky RegioJet (nedělám žádnou reklamu, ale i tak vám ho doporučuju), tak jsem se dozvěděla, že se na jejich portálu dají i číst e-knihy. Nikdy jsem žádnou e-knihu nečetla a tak jsem to aspoň chtěla zkusit a stejně bych se asi nudila. Tak jsem si prohlížela, co tam mají a nic moc mě nezaujalo. No, ale potom jsem narazila na tohle a na první pohled mě prostě zaujal název a i obálka. Tak jsem si řekla: Proč to nezkusit? A hned po pár přečtených stránkách mě to okamžitě vtáhlo do děje. Je to hodně čtivá knížka a přesvědčilo mě to o tom, že i čeští autoři umí psát skvělé knížky.
Darka jsem si oblíbila hned. Emu jsem ze začátku neměla moc ráda, ale když jsem se dozvěděla, že je trochu postižená, tak jsem pochopila její chování a oblíbila jsem si jí. Působila na mě celkem mile. No, na Michala jsem žádný názor neměla, prostě takový neutrál, ale nebyl mi nějak nesympatický. Hanka mi občas připadala, že se trošku předvádí, ale jinak mi byla sympatická. Hugo mě hrozně štval a byl mi strašně nesympatický. Nechápu, že se s ním Darek někdy začal bavit. Nechápu, o co mu šlo, ještě k tomu, když to Darek měl tak těžké. Táta Darka a Emy mi byl taky celkem hodně nesympatický, neměla jsem ho ráda. Skoro pořád na Darka křičel. A taky mi vadilo, že se tak často opíjel. A Marta mi taky byla nesympatická. Na Antona jsem si taky nějak nevytvořila názor, ale zato pan Havlík mi byl sympatický a měla jsem ho v oblibě.
Moc se mi líbilo, že se to odehrávalo v moravskoslezském kraji.
Je to zvláštní knížka, překvapila mě. Přesto musím dát čtyři hvězdičky, protože to bylo napsáno zvláštním stylem a udivilo mě, že tam je tak málo kapitol. Ale tahle knížka má moc velkou hloubku. Dlouho na ni budu vzpomínat. Tato knížka vážně asi není moc pro děti do 11-12 let, protože to vůbec nemusí pochopit. Nádherná kniha.

3 03.09.2018

Tahle knížka mě opět z této edice nezklamala. Byla poučná, ale zároveň moc zábavná. Moc mě bavilo počítat ty zvířátka. Dokonce až tak moc, že jsem některé magnetky poztrácela :D

3 25.08.2018

MŮŽE OBSAHOVAT SPOILERY
Skvělá knížka. Když jsem tuhle knížku začínala číst, tak jsem si říkala, že se tam pořád nic neděje. Ale od té chvíle, kdy Conner s Alex utekli do Země příběhů, mě to začalo bavit. První díl mě ale bavil víc. Bylo to asi tím, že jsem se teprve se vším seznamovala a uchvátilo mě to víc, než napodruhé. Ale i tak má u mě tato knížka plný počet hvězdiček, protože vymyslet takový příběh, je něco neuvěřitelného.
Když se to tak vezme, tak Alex se nechovala úplně na to, že by měla třináct let, ale tenhle příběh má úplně jinou podstatu něž řešit tohle. Alex mě někdy malinko štvala tím, jak se chovala (např. když Connera poučovala, co má a nemá dělat atd.). Conner – stejně jako v prvním díle – sympaťák na první pohled s trefnými a vtipnými poznámkami.
Když jsem tuhle knížku četla, tak mi vůbec nedošlo, že stejně jako v prvním díle, si od začátku, jak Conner vymyslel, že se můžou pokusit o hrdinnou hůlku, myslím, že se jim to povede. Myslela jsem si to už v prvním díle, a mýlila jsem se a teď jsem si to myslela zase a znovu jsem se mýlila.
Z nových postav jsem si hodně oblíbila Boba a Harfu :) Nechápu proč, ale prostě jsem si je oblíbila. Karkulka mě neštvala, naopak mě strašně bavila. Třeba jak Mášenka měla vykloubené rameno a ona vyváděla kvůli tomu, že má trošičku odřený obličej :D
Chris Colfer je skvělý spisovatel. Musí mít strašně velkou fantazii. A ty citáty jsou perfektní. Třeba: ,,Bez ohledu na to, kam se dostaneš a co vidíš, chceš vždycky být tam, kam patříš. Tvůj domov je tam, kde je ti nejlíp a kde tě mají nejradši. Není nad domov." Nebo věnování bylo taky krásné a vtipné :)
Během četby jsem uvažovala, že dám čtyři hvězdičky a ne pět, ale za ten konec jsem je musela dát. Jak Alex ,,zachránila" svět, tak mi ta scéna přišla trošku trapná, ale potom už ne. Samozřejmě jsem jí přála, aby se jí to povedlo. Ezmie byla vážně hnusná.
Je super, jak Chris Colfer vlastně vypráví ten příběh z velké části přímou řečí. Alex mě na konci naštvala - prostě jsem nechtěla, aby se jejich rodina rozdělila, ale tak už to bývá no. Právě proto se moc těším na další díl, protože netuším, co se tam dalšího může dít, když se brána mezi světy uzavřela.

3 18.08.2018

MŮŽE OBSAHOVAT SPOILERY
Upřímně - jsem ráda, že jsem tuhle knížku už dočetla. Do téhle knížky se mi ze začátku moc nechtělo, tak jsem sáhla po nějaké knížce od mojí nejoblíbenější autorky, které mě nikdy nezklamou. No, a potom jsem se trochu i z mého vlastního donucení (a i z důvodu, že devaténáctého mám vrátit knížky do knihovny, ale pššt) pustila do téhle knížky. Chvilkami mě to bavilo, chvilkami ne. Občas jsem se musela ke čtení nutit. Ale jen někdy. Někdy mi naopak létaly stránky před očima a doslova jsem "hltala" tenhle příběh. A někdy mi dokonce šel mráz po zádech. Třeba, když Serafina tajně chodila pryč a jen tak tak se stihla schovat, nebo scény na hřbitově mi také naháněly husí kůži. Autor má velký talent na cítaty. Např. : ,,Věděla, že její osud neurčuje to, jak se narodila, ale bitvy, které se rozhodne bojovat. Nezáleží na tom, jestli má osm nebo deset prstů, jantarové nebo modré oči. Záleží na tom, co dělá". No, ale i když si myslím, že autor má talent na citáty, tak jsem v přesvědčení, že by bylo lepší, kdyby to vyprávěla sama Serafina a ne vypravěč. Jednu hvězdičku strhávám teda za to, že některé části byly nudné a do čtení se mi místy nechtělo, ale přesto jsem to dokázala přečíst za dva dny. Doufám, že příští díly budou lepší. Bohužel - tak nadšená z téhle knížky nejsem, že bych prahla po tom, ji mít doma. Takže jsem vlastně ráda za to, že ji mám půjčenou z knihovny.

3 04.07.2018

(SPOILER) MŮŽE OBSAHOVAT SPOILERY
Teď jsem knížku dočetla a byla skvělá! Moc mě bavila a přečetla jsem ji jedním dechem. Zlatu a Indii mám ráda a už na začátku jsem si obě oblíbila. Začalo to Zlatinou kapitolou a končilo to Indiinou velmi pozitivní kapitolou. Musím říct, že na začátku jsem si myslela, že mi je sympatičtější Zlata, nevím čím to ale bylo. Jenže teď vůbec nedokážu říct, která mi je sympatičtější, protože jsem si je moc oblíbila obě stejně. Moc se mi také líbilo, že tam Jacqueline Wilsonová trošku zakomponovala i Deník Anny Frankové. Teď mám ještě větší chuť si ho přečíst. Jak tady vidím, v předchozích komentářích tady někdo píše, že považuje za nereálné, že Indiiny rodiče si nevšimli, že jejich dcera stráví hodně času na půdě. O to právě jde, že její rodiče jsou strašně nevšímaví a i v tom z části spočívá Indiin příběh. Ačkoliv mi přišlo, že to Indie měla lehčí, než Zlata. Zlatu jsem si oblíbila teda už od začátku a litovala jsem jí moc, že to má tak těžké. Vlastně ani nechápu, o co tomu Terrymu šlo. A už vůbec nechápu, jak s ním Zlatina máma mohla být. Vážně to byla škoda, že to v té nemocnici Zlata neřekla hned. Jenže kdyby to řekla, tak by z toho zase nebyl tenhle skvělý příběh! A Zlatinu babičku jsem si taky hned oblíbila. Byla moc laskavá. A celá její rodina taky, teda kromě Zlatiny mámy. Jak obvinili Michaela, tak mi ho bylo moc líto a v tu chvíli jsem měla sto chutí s tím něco udělat, ale nešlo to. Chudák Indie. Nikdo si jí nevšímal. Mě by to teda hodně vadilo. Její mamka vypadala, jako kdyby jí byla úplně jedno. A taky moc nechápu, k čemu tam měli tu Wandu, když na ni stejně jenom nadávali. Té mi bylo taky celkem líto. Zlata s Indií se k sobě hodí už jen, když se podíváte na obálku knížky. Jsem moc ráda za ten šťastný konec. Doufám, že jsou teď teda všichni šťastní.

3 01.07.2018

(SPOILER) MŮŽE OBSAHOVAT SPOILERY
Opět další povedená knížka od Davida Walliamse. Nevím, proč má knížka tak nízké hodnocení, protože mně se fakt líbila. Když si tak pročítám tady ty komentáře, tak mám pocit, že většina lidí to odsuzuje kvůli nechutnosti. Tím pádem asi nečetli ostatní knížky od Davida Walliamse. A jestli ano, tak nevím v čem je problém, protože, podle mě, jsou skoro všechny jeho knížky tak trochu nechutné. Ale nikdy to nesnižuje mé hodnocení. No, ale teď k ději. Děj mě moc bavil a Zoe jsem si už od začátku oblíbila. Sice byl tenhle příběh i tak trochu fantasy, ale to mi nevadilo. Zoe to neměla vůbec lehké a litovala jsem jí, že musí žít s tak hroznou macechou jako je Sheila. Tu jsem úplně nenáviděla. Nechápala jsem jak mohla zajít až tak daleko. A Burt to stejné. Chovali se jako by utekli z psychiatrické léčebny. Občas jsem si říkala, nebo spíš skoro pořád, jak se do ní mohl někdy Zoein táta zamilovat. Ale nakonec se proti nim všechno obrátilo a jsem za to mooc ráda! Armitage jsem taky měla strašně moc ráda a jak ho málem přejelo auto, tak jsem skoro měla na krajíčku :). Rádž je asi taková univerzální postava, když je zřejmě ve všech knížkách Davida Walliamse. Tina mě taky dost štvala, ale potom se ukázalo, že umí být hodná a že to taky nemá vůbec lehké. Jak už jsem psala u Půlnočního gangu, David Walliams strašně dobře umí dělat dojemné konce. A je to tak snad u všech jeho knih. Sice jsem zatím četla jenom tři, ale všechny končily moc dojemně. Už se moc těším, až si přečtu nějakou další jeho knihu!

3 23.06.2018

(SPOILER) MŮŽE OBSAHOVAT SPOILERY
Tahle knížka je doporučená čtenářům zhruba od sedmi do devíti let. Ehm, ani bych neřekla. Připadalo mi, že to klidně bylo OD sedmi let, ale třeba tak nějak do třinácti nebo dvanácti let. Protože hlavní postavy se nechovaly nějak přehnaně dětinsky, i když měly sedm let. Tina sice ze začátku často brečela, ale bylo to hlavně kvůli Selmy. Selma mě vlastně ze začátku strašně štvala, ale asi to doma nemá lehké. Sice za její chování nemůže ona, ale její rodiče, jenže si to nemusela vybíjet na ostatních (obzvlášť na Tině). Potom se však ukázalo, že Selma umí být hodná a chovat se hezky. Hodněkrát jsem měla pocit, že, ať už rodiče nebo paní učitelka Veselá, Tinu strašně upřednostňují a dovolí jí toho víc oproti ostatním. Sice to se svou nemocí neměla moc lehké, ale zase to nemuseli tolik přehánět. Maddie a Phil jsem si moc oblíbila, byly na svou sestru Tinu moc hodné a ve všem jí pomáhaly. Ani se spolu skoro nikdy nehádaly a měly spolu moc dobrý vztah, což jsem považovala za velké plus. Jejich máma to s tou starostlivostí někdy, podle mě, až moc přeháněla, třeba že nechtěla, aby říkaly slovo ,,hustý". Ale to je jenom taková maličkost. Moc se mi líbilo, že Jacqueline Wilsonová do tohoto příběhu zakomponovala i Ruby a Garnet, jež jsem si moc oblíbila v knížce Dvojčata v průšvihu. V knížkách od Jacqueline Wilsonové jsem nikdy nenašla žádnou chybu v textu, což je taky velké plus oproti jiným knížkám. Taky byl moc hezký doplněk knížky Tinin test, který mě bavil a taky zajímavosti o motýlech. Třeba jsem se dozvěděla, že nejmenší motýl měří jenom tři milimetry. No a úžasný recept na motýlí košíčky si určitě zkusím upéct. Super knížka!

3 02.06.2018

MŮŽE OBSAHOVAT SPOILERY
Achjo. Už zase tak strašně smutný příběh o holocaustu. V knihovně jsem na ni narazila jen tak náhodou, málem jsem si ji ani nevšimla. Prostě jsem se jen tak dívala, jestli je tam ještě něco zajímavého a najednou - vidím nenápadnou knížku - Chlapce v pruhovaném pyžamu! První mi ten název byl povědomý, ale potom jsem si vzpomněla, že to bylo napsáno v anotaci na knížce Kdysi a Potom. Tyhle knížky jsou také moc smutné a o holocaustu a myslela jsem si, že to bude taky z pohledu židovského chlapce. Ale bylo to jako kdyby naopak. Když jsem byla asi tak v povině, tak jsem se podívala tady na nějaké komentáře a už jsem věděla, jak to dopadne. Což mě dost naštvalo, ale pak mi to v průběhu četby už zase tak moc nevadilo. Bruno mi byl sympatický, je to hodný a ochotný kluk, ačkoliv mě v některých částech štval - třeba jak Kotlerovi řekl, že Šmuela nikdy v životě neviděl a že ho nezná. To mi od něj připadalo docela podrazácké, ale jinak byl hodný. Gretel byla typická protivná sestra, ale na konci se ukázalo, že Bruna má opravdu ráda. Brunova a Gretelina otce jsem neměla ráda. Prostě jsem ho neměla ráda za to, že je nacista. Jejich matka na mě působila tak nějak neutrálně, ale někdy mi přišlo, že si neumí moc sjednat pořádek. Ten konec - i když jsem už ho znala- byl prostě hrozný. Ale aspoň, že tam Bruno a Šmuel byli spolu. Lepší než série o Felixovi a Zeldě to pro mě nebylo, ale i tak to u mě má pět hvězdiček z pěti. Taky se chci určitě podívat na ten film, ale nevím, jestli bude tak dobrý jako kniha.

3 31.05.2018