DancerJaneBooks komentáře u knih

(SPOILER) Tahle knížka se mi líbila, byla zábavná a někdy napínavá. Navazuje na knížku Přežít, která mě taky bavila. Líbila se mi závěrečná část, kde Tim zachránil Ježoura a aspoň se necítil tak, že mu nic nejde. Sice je to opět z pohledu kluka, ale to mi zase až tak nevadilo. Dobře se to četlo.

2 18.02.2018

Hezká knížka. Sice má méně stran a je pro mladší čtenáře, ale to mi vůbec nevadilo. Je to vyprávěné sice z pohledu kluka, ale to mi taky nějak moc nevadilo. Podle mě nemá Jacqueline Wilsonová žádnou špatnou knihu, ale možná jo, to se ještě uvidí :) . Těším se na knihu, která na ni trochu navazuje- Pohřben zaživa.

2 18.02.2018

Kniha se mi líbila, protože byla vyprávěná v 1. osobě (vyprávěla to Elsa) a v některých částech to bylo hodně legrační, ale zárověň smutné.

2 04.02.2018

Už na první pohled vypadá knížka moc poutavě a zajímavě. A taková taky je. Líbí se mi na ní, že je hodně napínavá a je vyprávěná tou Liv, takže i vím co si o té situaci myslí atd. Tahle kniha se mi hodně líbila i proto, protože ta Liv je podobná jako já a v knize je to moje nejoblíbenější postava. Mám hlavně taky ráda snění a sny a to je na té knize to nejlepší.

2 04.02.2018

Jak jsem byla malá, úplně jsem milovala ty zvuky :)

2 02.02.2018

Nádherná kniha. Dostala jsem ji před pár lety od mé sestřenice na Vánoce a je moc krásná :)

2 02.02.2018

(SPOILER) OBSAHUJE SPOILERY
Úplně boží kniha. Jedna z nejlepších a nejhezčích knih od Jacqueline Wilsonové. Byla dojemná a líbilo se mi, že se to odehrává v roce 1953. Byl nádherný i doslov knihy, jak Elsie povídá o tom, že je momentálně ještě starší než tehdy její babička a že už uběhlo šedesát let, ale že je Alžběta II. pořád královnou atd. Prostě skvělá kniha.

2 31.01.2018

OBSAHUJE SPOILERY
Je to krásná kniha. Je plná fantazie a přání. Líbilo se mi, že to bylo tak trochu chvíli propojené s knihou Pět dětí a skřítek, když si Rosalind přála aby se setkala s Anteou, Janou, Robertem a Cyrilem. U téhle knížky je taky dobré, že když ji čtu, mám dojem že to dobrodružství prožívám s nimi.

2 31.01.2018

Kniha se mi moc líbila, protože tam byly dobře vyjádřené emoce, byla dojemná, někdy veselá, někdy smutná. Četla se dobře, protože je hodně napínavá, pořád se tam něco děje a je vyprávěná v 1. osobě, takže se do role Elly krásně vcítíte.

2 22.11.2017

(SPOILER) Nevím,co si o téhle knize mám myslet.Oproti předchozímu dílu se mi líbila daleko víc.Ale i přesto jí dávám horší hodnocení,protože některé věci moc nedávaly smysl nebo byly jaksi dětinsky napsané.Měla jsem z téhle knihy ale pozitivnější pocit (paradoxně) než z té předchozí.
Na začátku jsem byla zmatená.Sally v 1. díle tvrdila,že Dan je její "kluk" a že spolu jsou.Tady ale tvrdila,jak je praštěný,moc obyčejný,že to není doopravdy její přítel.S čímž maximálně souhlasím,ale bylo by dobré,aby si ujasnila,jak to je.Protože když tvrdí,že spolu "chodí" a pak o něm říká,jak je šílený (což už se dalo poznat od prvního momentu,kdy se objevil),ale když tohle o něm říká,tak to vypadá,jako kdyby ho měla jen na to,aby mohla říkat,že někoho má a aby před ostatními tak vypadala...(A to vlastně na konci knihy i přiznala.)
Sally jsem chápala-téměř každý z nás si za život projde sebekritickým,podceňovacím obdobím...Co jsem ale nechápala,bylo to,že když opravdu chtěla zhubnout,tak si o tom nezjistila absolutně nic a vrhla se do toho úplně po hlavě.Přece ve svém věku musí vědět,že tím,že nebude jíst vůbec nic,se nic nevyřeší,spíš naopak.Je to psychická nemoc, která se nějakým způsobem vyvíjí,ale i přesto bych tohle do osobnosti,jako je Sally,úplně neřekla.I když trochu asi ano,ale nevěřila bych tomu,že by toho opravdu byla schopna.
Taky se trochu divím,že to jejím rodičům nedošlo dřív.Bylo to celkem viditelné,měli to přímo před očima.Chápu,že někteří rodiče ve svém dítěti vždycky vidí,nebo spíš chtějí vidět,jen to nejlepší a na negativa a hrozby ani nepomyslí,protože si myslí,že jejich dítě by toho v životě nebylo schopno.Ale bylo to evidentní.Věnovat se tomu začali až na konci knihy,a to ani ne správně a maximálně.Celkově mi přišla ta reakce okolí nereálná.Kamarádky,učitelé...Mluvili o tom,ale nic víc.Např. její kamarádky v tomhle věku by už přece měly vědět,co se děje.Mohly udělat/pomoct jí mnohem víc,než si ze Sally jen utahovat nebo jí říkat ať se nezblázní,že pizzu si dát může...Nebo ji mohly alespoň podpořit,povzbudit a ne ji ještě víc stahovat dolů.Taky minimálně dvě profesorky,se kterými mluvila.Když podle Sally byla Lilleyová tak hodná,proč se o ni víc nezajímala,když úplně jasně naznačila,že má problém a šlo z toho i poznat jaký...Vůbec nic pak neřešila,zvlášť potom,co ještě Sally řekla:,,Vždyť to víte."Tyto situace jsou zvláštní,nereálné.Hendersenová to aspoň na konci knihy nějak měla snahu začít řešit,ale to bylo už pozdě.Pak jí řekla o Zoe a problém vyřešen...Ale to předbíhám.Ani Anna to skoro neřešila,teda na to,že měla taková podezření.K tomu prvnímu podezření se asi ani vyjadřovat nebudu,protože moc nechápu,jak ji tohle mohlo napadnout.Ale když už ji napadlo to,co se vlastně dělo,a bylo to úplně jasné podle toho,co Sally říkala a jak se chovala,tak proč to neprověřila mnohem více do detailů...?Nebo proč to alespoň nesledovala trochu víc?Tohle mi opět přijde nereálné.Protože kdyby se alespoň trochu snažila,tak by na to přišla lehce a potvrdila tím její podezření,aniž by se Sally musela marně ptát.Což bylo ještě horší,protože je jasné,že to neprozradí, a hlavně si bude dávat větší pozor,když ví,že ji někdo podezírá a něco tuší.
Můžu ale říct,že jsem Sally v další části knihy pochopila v souvislosti s Danem.Ona o něj zájem vůbec neměla,ale stejně,když se o ní on přestal zajímat,začala přemýšlet nad tím,proč...Což jí ještě víc snížilo seběvědomí,i přesto,že to byl Dan...Byla jsem ráda,že tam Dan skoro celou knihu nevystupoval,protože ho fakt nemusím.A když už se objevil,tak se fakt předvedl...To jsem ale čekala už od jejich prvního telefonátu v téhle knize.
Celkově jsem se Sally v tomto dílu mnohem více soucítila.Přišlo mi,že se o hodně změnila a dospěla od prvního dílu.Měla už názory a myšlenky,se kterými se dalo souhlasit.Přišla mi sympatická.Mnohem sympatičtější než v prvním díle.Tam byla ještě trochu takové děcko,které chtělo všechno,co mají ostatní,a hnalo se za tím.I její kamarádky,Magda a Naďa,se mi zdály mnohem dospělejší a přátelštější.Tyto tři postavy, možná ještě Anna,se hezky vyvíjejí oproti prvnímu dílu.A líbilo se mi jejich kamarádství.Přijde mi, že se zde mnohem více projevovaly a byly mi zkrátka mnohem více sympatičtější.Všechny tři řešily nějaké své problémy,tak byl vždycky dobrý moment,když si promlouvaly do duše jedna druhé.Protože vlastně to,co poradila jedna té druhé,se dalo krásně použít oboustranně.A to bylo takové úsměvné,protože si to vůbec neuvědomovaly.
V této knize mi vadila taková ta přímá řeč,kterou dokáže vymyslet i desetileté dítě.Prostě věty,které se v reálném životě nikdy neodehrají a přijdou mi takové trapné,když je čtu...Nevím,zda to náhodou není překladem,to asi ne,ale Jacqueline se svým spisovatelským talentem si to těmihle dětinskými větami lehce kazí.Zase tak výrazné to není,jen když to čtete,tak si připadáte jako malé dítě.Přitom kdyby to bylo napsáno jen trochu jinak,tak se to hned mnohem lépe čte.Zejména věty se Sallyiným tátou,který má většinou naprosto nereálné řeči.Ale na tohle jsem si tak nějak přes celou knihu/sérii zvykla,takže jsem tomu nevěnovala takovou pozornost.
No.Takhle to podle mě ale úplně nefunguje.Osobám s poruchou příjmu potravy se tohle v hlavě neodehrává úplně stejně a člověk se z toho nedostane takhle ultra jednoduše.Ani v té rodině se určitě neděje v realitě to stejné,co tady v knize.
Konec byl hodně přitažený za vlasy.Ne jen klasický happy end.Prostě zcela nereálný a směšný konec.Vím,že si Sally v té nemocnici něco uvědomila.Ale opravdu tahle nemoc nefunguje tak,že si rychle uvědomí,že to,co dělá,je blbost a okamžitě s tím přestane jako by se nic předtím neodehrálo.Kéžby.Konec byl tím pádem hrozně směšný a lehce se tím kniha pokazila.Byl i motivační,ale byl opravdu příliš rychlý a pozitivní.Sally sice asi nebyla ve stádiu jako třeba Zoe,ale i přesto.Jsem ale ráda za to,že se vzpamatovala.Je to silná a oči otevírající kniha.Ale kéžby to tak snadno šlo i v realitě...

1 17.07.2021

(SPOILER) Na začátek je asi nutné říct, že nebýt povinné četby, tak bych si tuto knihu na devadesát devět procent sama od sebe nepřečetla. Ne že by tento žánr nebyl můj šálek kávy, ale tato kniha je celá vlastně postavená na tom, že je o náboženství, věštbách a osudu, na který já nevěřím. Takže pro mě to bylo takové nereálné, o to víc mi to přišlo nezajímavé. A celá kniha byla taková depresivní a v podstatě ničím mě nenadchla.
Na zápletku přišlo v té chvíli, kdy Oidipus kvůli moru, který je postihl, chtěl sehnat vraha, který zabil krále Laia, protože ten mor měl být seslán kvůli vrahovi, který zabil krále Laia. Takže Oidipus okamžitě proklel toho, kdo ho zabil, i když sám netušil, kdo to je, a začal po něm pátrat. Ze začátku mi Oidipus připadal lítostivý a zoufalý, nevěděl, co má dělat pro to, aby obyvatelé netrpěli a aby našel vraha. Ale i přesto měl pořád naději, nevzdával se a měl odhodlání bojovat, byl ale i trochu sobecký. Když se objevil Teiresias, tak jsem samozřejmě nechápala, a ani jsem nemohla chápat, proč nechce Oidipovi nic říct, ke konci už to samozřejmě dávalo smysl. Ale v tom momentě jsem byla naštvaná na Teiresia, protože jsem chtěla, ať Oidipovi řekne, co ví. Ta jejich hádka byla zajímavě a zvláštně napsaná a tím, jakým stylem to bylo napsané a jak to bylo ve verších, mi to připadalo až vtipné. Jak se hádka vyhrotila a Teiresias mu řekl, že je vrah on sám, tak jsem to opět nechápala, ale na konci je to ovšem všechno jasné. Proto mi trochu vadilo, že už na konci Oidipus ani nemluvil s Teiresiem, ani se tam už neobjevil. V té hádce se ale celkem dost uráželi. Tu knihu nejde chápat přibližně do té doby, kdy Oidipus začne pochybovat o tom, jestli to opravdu neudělal on. Potom to všechno začíná dávat smysl. Kreon mi přišel takový celkem hodný a bylo smutné, že se s Oidipem hádali, ta hádka mi přišla zbytečná. Vadilo mi, že Oidipus svého přítele hned tak zle obvinil, i když si tím obviněním vůbec nemohl být jistý. K tomu se hodil citát, který byl v knize: ,,Soudíš-li zbrkle, často přestřelíš." Nerozuměla jsem tomu, proč jednal tak extremisticky. Chtěl Kreonta zabít - to mi přišlo úplně absurdní. Ještě před pár chvílemi byli přece přátelé. Navíc měl Kreon pravdu - Oidipus opravdu ztratil rozum. V této chvíli se mi Oidipus znechutil. Než Oidipus začal vyprávět tu historku s tím, že někoho tedy zabil, mi nedávalo smysl to, proč by si nepamatoval, že Laia zabil. Asi v polovině knihy mě napadlo, jestli to Oidipus všechno neví a jen lže. Ale ani tak to nebylo, pořád to bylo celé záhadné (do chvíle, kdy se začal Oidipus bavit s Iokasté a celé mu to došlo, ale moc se mu nechtělo tomu věřit). Vůbec v tomhle momentu ale nebyla žádná "akce", nebyl nijak překvapený, byl jenom takový nejistý - jen se ptal a tak klidně Iokasté oznámil, že tou kletbou proklel sám sebe a prostě z tohoto momentu nebyl žádný "zvrat", jen taková holá věta, což mě zklamalo. Oidipus zničehonic uvěřil tomu, že to byl on, tak lehce to přijal, i když předtím byl extrémně neoblomný a naštval se kvůli tomu na Kreonta atd... Byla jsem ale překvapená z toho, jak to je - protože jsem si nejdřív myslela, že ten, kdo zabil Laia měl záměr ho zabít, že to byl prostě jeho cíl. Ale bylo to úplně naopak... tím pádem - Oidipus ho sice zabil, ale kdyby věděl, že to je Laios, tak by to zřejmě neudělal. No, a jak už jsem několikrát zmínila, když Oidipus vyprávěl to, co udělal, tak všechno začalo dávat smysl. Ale proč to musel být zrovna jeho osud...? Za co si to zasloužil...? Vlastně to nebyla úplně jeho chyba, ale rozhodně neměl nikdy nikoho zabíjet... A prostě nerozumím tomu, jak svého syna mohla Iokasté a Laios pohodit někde v lese a ublížit mu... Jen kvůli věštbě. Iokasté a Oidipus byli ale i potom, na co Oidipus přišel, hrozně naivní - pořád říkali, že Oidipův otec byl Polybos a nevěřili tomu, že jeho otcem byl Laios, že ho opravdu zabil a věštba se vyplnila... Nechápala jsem, že tohle si prostě neuvědomili, nebo proč tomu nevěří, i když je to tak jasné. Líbilo se mi, jak Iokasté řekla Oidipovi, ať žije, jak nejlépe umí, jenže nechápu, že byla tak zaslepená a neuvědomila si to, když už jednou někdo tvrdil Polybovi a Meropé, že Oidipus není jejich pravý syn. Proto jsem byla fakt ráda za to, když jim posel otevřel konečně oči a konečně jim to došlo. Tahle část pro mě taky nebyl žádný zvrat, jelikož mi to bylo jasné už předtím. Jediné, co se v tomto místě dá považovat za zvrat, je to, že jim to došlo a že jim ten posel otevřel oči. Pak jsem přemýšlela o tom, že Iokasté vše ví, ale tuto teorii jsem pak zavrhla, Iokasté byla prostě jen hodně naivní. Byla jsem ráda, jak Oidipus říkal, že je tím, kým se narodil a chce znát svůj rod, ale proč tu pravdu pořád nějak nepřijal? Celkově mi Oidipa bylo líto, ale vyhrožoval některým lidem smrtí a neměl nikdy nikoho zabíjet, může si za to sám. I když nevěděl, že ten, koho zabil, byl Laios, tohle ho prostě neomlouvá. I Iokasté mi bylo na konci líto, ale ona chtěla, aby zabili její vlastní dítě... Když se Oidipus zmrzačil, přišlo mi to až nechutné. Oidipus mockrát obviňoval jiné lidi než sám sebe. Ani se neomluvil Kreontovi za vše, co mu řekl a za co ho obvinil. A Oidipovy děti, chudáci, za nic nemohly...
Celá kniha byla hodně depresivní... (jak jinak, když je to tragédie...). Jazyk byl celkem moderní, ne zastaralý. V mém vydání byly pravopisné chyby a jednou dokonce bylo napsané Iokasté s J. Zápletka mi nepřišla zajímavá a absolutně jsem nechápala chování většiny postav (proto je tady hodně slov jako ,,nechápala jsem..." apod. Tato kniha mě prostě zklamala a už bych si ji znovu nepřečetla :(.

1 16.01.2021

Tuto knížku jsem dostala na Vánoce 2019 a i přesto, že už jsem ji teď dočetla, tak ji budu číst pořád znovu, protože ty citáty mě snad nikdy neomrzí. Je fajn mít na každý den nějaký motivační citát :). Doporučuji!

1 06.01.2021

Moc hezká a naučná knížka pro děti.

1 31.03.2018

Nádherná kniha. Jak jsem byla menší, tak mě úplně okouzlila.

1 14.02.2018

Vtipné povídačky a chytré hádanky se vždy hodí :)

1 02.02.2018

Krásná dětská a veselá knížka plná krásných ilustrací.

1 02.02.2018